Ráno jsem se vzbudila odpočatá. Dnes je den D. Strážcovské zkoušky. Oblékla jsem se, vykonala ranní hygienu v koupelně a začala si chystat věci do batohu, které si vezmu na zkoušku - pití a raději ještě jedno čisté oblečení na cvičení.
Byla jsem na odchodu a vtom si všimla bílé obálky kousek u dveří. Honem jsem se sehnula. Na obálce bylo moje jméno "Rose".
Rozlepila jsem ji a vytáhla lístek se vzkazem:
Rozo,
hodně štěstí u závěrečných zkoušek.
Přikládám ještě malý dárek, který ti dodá sílu a připomene,
že jsem tam s Tebou.
Miluju Tě!
Podpis chyběl, ale já věděla, že je od Dimitrije. Již při otevření obálky jsem ucítila jeho vůni. Koukla jsem dovnitř. Byla tam další jeho černá gumička do vlasů. Vzala jsem ji do ruky a přičichla si k ní. Jeho omamná uklidňující vůně. Vrátila jsem se do koupelny a gumičku si přidala na svůj vyčesaný drdol, aby mi při zkoušce nepřekážely vlasy.
Mason a Eddie už byli v jídelně. Ve snídani se pouze povrtali. Byli nervózní. Zkoušky byly podle abecedy, takže Mason Ashford byl na řadě úplně první. Chvilku po něm byl na tahu Eddie Castile a já Hathawayová je měla během pár minut následovat.
Budeme to mít za sebou během dopoledne. Zkouška nebyla veřejná, ale natáčela se. Účastnili se jí pouze strážci. První část se odehrávala v tělocvičně. Vylosovala jsem si papírek s otázkou a nastíněnou situací útoku Strigojů. Měla jsem vysvětlit a odůvodnit, proč a jak bych reagovala.
Před porotou, ve které byla Alberta, Stan a Neil, jsem nahlas přečetla otázku na papírku: "Jste se svým Morojem ve městě mezi lidmi. Obchodní centrum, bar. Na tom nezáleží. Venku se setmí a při cestě na parkoviště k autu vás napadnou dva Strigojové. Co uděláte a jak se zachováte, abyste ochránila sebe i svého Moroje?"
"Záleželo, kde by nás konkrétně napadli. Jestli již přímo u auta, tam by nebyla možnost se jim vyhnout. Schovala bych svého Moroje za svá záda a auto. Aby byl chráněný a sama bych bojovala s oběma Strigoji, aby se k Morojovi nedostali. Bylo by to dost fyzicky náročné. Strigojové jsou hrozně rychlí a silní. Na mě a jednoho Moroje by to byla přesila. Dala bych do boje všechno, abych ho ochránila. Lepší varianta by byla, kdybychom se s Morojem mohli vrátit do relativního bezpečí k lidem do obchodního centra nebo baru. Strigojové by se tam nemuseli odvážit. Nejlepší variantou je v tomto případě návrat dovnitř. Pokud by tam byli další strážci se svými Moroji, rychle bychom se domluvili, že někdo vevnitř pohlídá mého Moroje a já půjdu ještě s jedním dhampýrským strážcem ven bojovat se Strigoji. Budeme dva. Mohli bychom si krýt záda při boji v kruhu a zabít společně oba Strigoje, abychom se zbavili ohrožení a uvolnili jsme cestu pro odjezd našich Morojů," navrhla jsem efektivní řešení situace.
"Mně to stačilo," promluvila za porotu Alberta. Stan i Neil kývli na souhlas. "Gratuluji, slečno Hathawayová, první částí zkoušky jste úspěšně prošla. Můžete pokračovat. Přeji hodně štěstí a jen tak dál."
To bylo jednoduché. Teorii jsem měla díky Dimitrijovi zvládnutou. Další část bylo ověření fyzické zdatnosti. Po tělocvičně bylo rozmístěno několik stanovišť. Projití této části bylo na čas. Jednalo se o několik překážek - některé podlézt, přeskočit, přelézt. Šplh po tyči a po laně. Stanoviště s žíněnkou a kontrolorem na počítání sedů lehů, kterých se muselo udělat sto. Zvládla jsem to se slušnou časovou rezervou.
Poslední nejtěžší zkouška se konala vedle tělocvičny v postaveném stanu. Jedna strážkyně, myslím, že se jmenovala Andrea - moc jsem ji neznala, představovala Moroje, kterého chráním a já ji musela dopravit přes překážky a Strigoje co nejrychleji do bezpečí na druhý konec stanu. Čekaly mě minimálně tři souboje se Strigoji. "Rose, teď se musíš soustředit a nesmíš selhat," nabádala jsem samu sebe v duchu.
Rozběhl se časový limit. Promluvila jsem na Morojku: "Drž se za mnou. Já půjdu první." Vykročily jsme společně do boje. Vylezly jsme po dřevěném žebříku a objevil se první Strigoj. Byl to Michail. Byl silný a mrštný. Ale já měla výcvik Dimitrije. Proti němu byl nic. Za chvilku jsem ho obelstila a probodla cvičným kůlem. Ustoupil nám z cesty. Přeběhly jsme s Morojkou lanový most, když se z ničeho nic objevil Strigoj - Emil. Morojka opět zůstala za mnou v bezpečí a já se vrhla do boje.
Ani Emil pro mě nebyl problém. Souboj proběhl ještě rychleji než s Michailem v můj prospěch. Blížil se konec. Přelézaly jsme s Morojkou další a další překážky, až jsme se dostaly k žebříku dolů. Já šla první. Dole byl uzavřený labyrint a tam se mohl kdekoli schovávat Strigoj. Šla jsem první, vždy nakoukla do každé uličky, abych si kryla záda. Nakonec z falešné zatáčky vyskočila Strigojka - strážkyně Tamara. Byla mrštná a stejně vysoká i silná jako já. Začal boj. Byly jsme vyrovnané soupeřky. Obě jsme útočily a zároveň si kryly výpady. Potřebovala jsem ji dostat na zem. Ve správném okamžiku jsem jí podkopla nohy a skočila na ni. Přiložila kůl a bylo hotovo. Honem jsem se vrátila pro čekající Morojku a dorazily jsme ve slušném čase do cíle.
Zkouška byla úspěšně za mnou. Hodnocení této zkoušky a celkové maturitní vysvědčení dostaneme zítra. Až budou k dispozici časy a výsledky všech dhampýrských studentů v prestižním individuálním hodnocení. Skvělé výsledky nám mohou pomoci ke slušnému přidělení nějakého královského a významného Moroje. Také složíme strážcovský slib a vytetují nám na krk první značku.
Udělají seznam, kde budou časy a jména srovnána od nejlepšího. Strážci mi zatleskali a já odešla do přípravné místnosti, kde bylo občerstvení a místo k odpočinku. Jednalo se vlastně o další menší stan spojený s tím velkým, v něm byl stůl a několik židlí.
Mason a Eddie tam seděli s colou a usmívali se. Zvládli jsme to. Jsme strážci. Úlevně jsem si k nim přisedla. Byla jsem zadýchaná, zpocená, ale spokojená.
Nesměli jsme o průběhu zkoušky mluvit. To nevadilo. Když jsem se asi po hodině vzpamatovala, odešla jsem se do svého pokoje vysprchovat. Oblékla jsem si čisté džíny a tričko. Akorát byl čas oběda.
Naši Morojové - Lissa, Christian, Adrian, Jill i Mia - už čekali v jídelně. Věděli, že jsme všichni prošli. Před tělocvičnou pravidelně odškrtávali seznam. Fajfka u jména znamenala "prošel".
V gratulacích se na mě vrhli. Pár minut po mně dorazili i Eddie a Mason. Gratulace, smích i radost se opakovaly. Byli na nás pyšní.
Najedli jsme se. Dnes jsem si dopřála opravdu slavností jídlo. Závitek z kuřecího masa, nivy a šunky. K tomu hranolky a spousta zeleniny. Jako dezert jsme si dala čokoládovou pěnu a jednu palačinku s čokoládou a šlehačkou. Potřebovala jsem cukr pro doplnění energie, kterou jsem vypotila při zkoušce. A vše jsem dovršila dvojitou dávkou horké čokolády. Všechny holky se přesunuly ke mně na pokoj. Odstartovala příprava na večer. Musíme být jako ze škatulky.
Navzájem jsme si točily, fénovaly a splétaly vlasy a líčily se. Přemýšlela jsem, co si vezmu dnes večer na sebe, když někdo zaklepal. "Dále," zavolala jsem.
Venku přede dveřmi byl nějaký poslíček s krabicí. "Hledám strážkyni Hathawayovou, mám pro ni zásilku," pronesl.
"To jsem já," řekla jsem a převzala od něj zdobenou krabičku. Byl na ní krátký vzkaz: "Dárek k 18. narozeninám pro oslavenkyni Rose Hathawayovou - vezmi si to na sebe dnes večer. Adrian"
Otevřela jsem zvědavě krabici. Holky mi nakukovaly přes rameno. A zůstala zírat. V krabici bylo nádherné černé krajkové prádlo. Podprsenka a kalhotky. Bylo sexy.
Holky zalapaly po dechu. "Noo, ten Adrian na to jde pěkně zostra," zasmála se Mia. "Ale vkus má dobrý. To prádlo je krásné a ty v něm budeš kočka, Rose."
"Když už Adrian začal s dárky, my se také připojíme," řekla Lissa a sáhla do tašky pro obrovskou krabici s mašlí. "Vše nejlepší k narozeninám, Rose," popřála mi a objala mě. Rozvázala jsem mašli a sundala víko. Ležely v ní vínové koktejlové šaty. Vypadaly božsky. Vytáhla jsem je a přiměřila si je k tělu. Délku měly těsně nad kolena.
"Děkuju," vypravila jsem ze sebe dojatě. O dárku jsem dopředu nevěděla, blokovala mi záměrně pouto. Hodně se v jeho ovládání za poslední dobu zlepšila. Když mi chtěla něco zatajit, většinou se jí to povedlo.
"Tak a my pokračujeme," ozvala se Jill. "Tyhle dva dárky jsou společné ode mě a Mii. Všecko nejlepší, Rose." Proběhlo další objetí.
Za ní se hned objevila Mia ještě s jednou malou krabičkou a popřála mi: "Přeji ti všechno nejlepší k dnešním narozeninám, Rose."
Obě zdobené a slavnostně zabalené krabičky jsem odnesla k posteli a rozbalila je. V té menší byla stříbrná čelenka do vlasů a v té druhé stříbrné kožené balerínky na malém klínku. Každý dárek byl sladěn dohromady, abych získala dokonalý outfit na dnešní oslavu. "Děkuju moc," vysoukala jsem ze sebe celá dojatá. Tohle jsem nečekala.
Žádné komentáře:
Okomentovat