Abyste neřekli, že vás moc týrám :D
Jinak poprosím ostatní, kdo ještě nehlasovali o nejhezčí kapitolu
první části Napsáno osudem, aby to co nejdříve napravili.
To bylo tedy povedené ráno. Včera večer jsem zapomněla zamknout náš hotelový pokoj s Dimitrijem. A Mason s Eddiem nás ráno načapali. Šílela jsem z toho, že se musíme partě přiznat. Hlavně jsem se děsila reakce Lissy. Jak to vše vezme, když jsem jí tak dlouho lhala nebo neříkala úplnou pravdu.
Nakonec vše dopadlo dobře. Dimitrij musel všechno odvyprávět. Věděla jsem, že se mu to neříká snadno. Je velice uzavřený. A když teď musel vysvětlovat celý příběh nás dvou do detailů, bylo to pro něj těžké. Ale než aby tu tíhu nechal na mně, raději vše řekl sám. Celá parta tak zjistila i intimní detaily našeho vztahu, jako bylo donedávna i mé panenství.
Nebýt té jediné narozeninové noci jsem pannou stále. Od té doby jsme se s Dimitrijem podruhé nemilovali. Tohle tajemství jsme si nechali pro sebe. Už jsem na něj přestala i naléhat. Jakmile jde o mě a jakoukoli bolest se mnou spojenou, je neoblomný a zásadový. Slíbil minimálně týden. Ten je přesně dnes. Snad konečně svolí. Sám zjistil, že mi od té doby nic není, znovu jsem nekrvácela. Nepočítám-li tu jednu blbou krvavou šmouhu při mém poprvé, kterou musel samozřejmě vidět. Ach jo.
Není to tak, že by mě zanedbával, spíš naopak. Každou noc několikrát sténám rozkoší. Je schopný mě přivést na vrchol za pomoci líbání, doteků a jazyka. Štve mě však, že on sám sebe šidí. Chci mu rozkoš taky poskytovat, jenže mi to dovolí maximálně jednou za noc. A to vždy až k ránu, než vyčerpaně usínáme. Chci s ním promilovat celou noc. Vidět jak se v mém těle ztrácí a s tím i jeho ovládání a příčetnost.
V konečném důsledku jeho vyprávění nebyla šokovaná pouze parta, ale i já. Především přiznáním, že se vlastně svým odchodem ode mě obětoval pro mě a Lissu. Nikdy mě tento důvod nenapadl. Nebýt Adriana ani bych se to nedozvěděla. Dimitrij mi to nechtěl říct.
Adrian. Kapitola sama o sobě. Nechápala jsem jeho jednání a pomoc, až dnes se vše vysvětlilo. Má nás s Dimitrijem rád. Jsme jeho dhampýří miláčci. Kdo by to byl řekl? Celou tu dobu nás kryl, pomáhal nám a bude pomáhat dál.
Korigoval průběh vyprávění a především reakce Lissy. Když věci uváděl na pravou míru. Parta to vzala v pohodě. Jsme pár. Dokonce nám fandí. Díky spojenectví Adriana, Lissy a Christiana budeme mít s Dimitrijem vlastní byt. Jsme z toho s Dimitrijem stále ještě oba v šoku. Tohle jsme nečekali.
* * *
"Adriane, proč sis vlastně nepožádal o svého vlastního strážce, vždyť jsi taky královský?" zeptal se Adriana při naší společné snídani Mason.
"Mase, zatím ho nepotřebuji a ani nechci. Měl by mě stále někdo pod kontrolou a já spoustu věcí raději provádím v utajení," odpověděl mu Adrian na otázku. "A navíc rodiče mají k dispozici hned pět strážců, takže kdybych potřeboval, jsou mi kdykoli k dispozici. Sám necestuji. Bydlím přímo u dvora nebo s vámi na akademii, kde jsou jak strážci, tak i magická ochrana."
"A jak to uděláš s bydlením, až se odstěhujeme z hotelu do svých bytů?" ptal se i Eddie.
"Nijak, vrátím se domů k rodičům. Přímo na náměstí máme velký dům. Bydlet jinde chci až s přítelkyní. Do té doby nevidím smysl mít byt, ve kterém budu sám."
"Aha, ale to jsi teda nemusel být s námi tady v hotelu," pronesl Eddie.
Adrian se usmál: "To teda nemusel, ale upřímně chtěl jsem být u velkého odhalení a tyhle dva mezitím pohlídat."
"To by už stačilo. Měníme téma. Mě a Dimitrije bylo dost," zakročila jsem rázně.
Po téhle mé reakci se všichni rozesmáli. "Sakra, já to myslela vážně!" zavrčela jsem podrážděně.
Zachránila mě Lissa: "Masone, Eddie, půjdete prosím se mnou a Christianem pro klíče od bytů. Po obědě bychom se tam došli všichni podívat a zařídit zbylé vybavení, které bude chybět, abychom se nejlépe zítra mohli odstěhovat z hotelu. Rovnou tam vyřídíme vaši žádost o byt."
"Jo, jasně, jdeme," odsouhlasil za ně oba Mason a vyskočili s Eddiem hned na nohy.
"Já jdu s vámi. Stavím se doma," vstal Adrian taky.
Jakmile odešli, Dimitrij promluvil: "Rose." Víc nestačil říct, protože jsem ho umlčela polibky. Než se všichni zase vrátili zpátky, seděla jsem mu celou dobu na klíně a líbali jsme se.
* * *
První jsme šli do bytu Lissy. Byl krásný a prostorný. Předsíň, dva pokoje s vlastní koupelnou. Jeden měl být můj, teď patří Christianovi. Všechen nábytek už tam byl. Bílé stěny a k nim do kontrastu tmavý nábytek v odstínu kaštanu. V pokojích velká postel, skříň, noční stolek, knihovna, psací stůl a komoda. Menší kuchyňka spojená s obývákem, ve které dominovala obývací stěna, konferenční stolek, komoda na TV a obrovská pohovka se dvěma křesly. Stačí pouze koupit doplňky.
Potom jsme společně sešli o patro níž k bytu Christiana. "Na, Rose," promluvil na mě Christian a podal mi klíče od bytu.
Nadechla jsem se a otevřela. Byt byl úžasný. O jeden pokoj menší než Lissin, ale to vůbec nevadilo. Malinká předsíň s botníkem a věšákem. Jedny dveře do prostorné koupelny, kde bylo velké zrcadlo s umyvadlem, obrovská rohová vana a sprchový kout. Hned vedle samostatné WC s malým umyvadlem. Velký obdélníkový obývák. Pohovka, dvě křesla, obývací stěna, komoda na TV a konferenční stolek. Z obýváku vstup do kuchyně. Do L kuchyňská linka se všemi spotřebiči a u okna stůl se židlemi. Všechno opět dokonale sladěno s bílými stěnami a dřevěným nábytkem v dekoru ořechu.
Poslední jsem nakoukla do ložnice a zůstala na prahu stát. Byla dokonalá. U okna psací stůl s knihovnou. Naproti tomu vestavěná skříň po celé jedné stěně a na prostředku ohromná manželská postel se dvěma nočními stolky. Naproti posteli u dveří, kde jsem stála, byla ještě komoda. Nic a nikoho jsem nevnímala.
Nevím jak, ale najednou jsem ucítila Dimitrijovy rty zezadu na svém krku a ruce kolem pasu. Potom zašeptal: "Miluju tě, Rozo." Než jsem se vzpamatovala, vzal mě z ničeho nic do náruče a donesl mě v polibcích na postel. Tam mě zbavil oblečení a já se ocitla poprvé v naší ložnici v nebi.
Když jsem si uvědomila, co se před chvílí stalo, ležela jsem Dimitrijovi v náručí nahá a přikrytá jeho koženým kabátem, aby mi nebyla zima. Jemu jsem stihla vysvléct pouze kabát a strážcovskou košili. Kalhoty měl stále na sobě. Hladil mě po vlasech a s láskou v očích mě pozoroval.
"Jak?" vypravila jsem ze sebe šokovaně otázku. "Kde jsou ostatní?"
"Adrian s Lissou vykopali kluky nenápadně a tiše ven na chodbu. Pak na mě mrkli, klíč nechali zevnitř ve dveřích a odešli. Tys nic nevnímala a prohlížela si ložnici," vysvětlil Dimitrij své jednání pobaveně. "Ještě mi před pár minutami zavibrovala smska, předpokládám, že to bude uvolnění z práce," pronesl Dimitrij a rovnou sáhl do kapsy kalhot pro mobil. "Ano, přesně tak, dřív jak za tři hodiny se nemáme vracet. Je to rozkaz. To jsou blázni," sdělil mi Dimitrij obsah smsky vysmátě.
"Tak to nebudeme meškat časem," promluvila jsem škádlivě k Dimitrijovi. Prohrábla jsem mu rozpuštěné vlasy a rukama sjela k zapínání jeho kalhot.
"Rozo," vydechl moje jméno jako motlitbu. Nebránil se.
Leželi jsme tam dlouho. Za tu dobu jsem já stihla třikrát zasténat rozkoší. Dimitrij zase sám sebe šidil. Vždycky když už toho na něj bylo hodně, mě překulil, abych nemohla pokračovat v jeho uspokojování a místo toho on oplácel něžnosti mně. A já se nikdy v rozhodující chvíli nebránila. Jako vždycky mi to nakonec jednou dovolil. Miluju ho. Chci, aby kvůli mně ztrácel hlavu, srdce i veškeré své ovládání a zábrany. Musím přijít na způsob, jak toho dosáhnout. Snad se mi to povede při klasickém milování.
Za tři hodiny jsme se opravdu oblékli. Vysíleni láskou jsme vyšli schody do Lissina bytu a zaklepali.
Otevřel nám pobaveně Christian: "To snad není možný?! Ono jim to kouká opravdu z těch očí. Byli tam tři hodiny a stejně jim to nestačí."
Dimitrij se už nadechoval k nějaké odpovědi. Já ho však předběhla a Christiana utnula hláškou: "Nezáviď, Ozero!"
Adrian, Lissa i Dimitrij se rozesmáli. Rozhlédla jsem se po obýváku, ale Mason s Eddiem chyběli. "Kde jsou kluci?" zeptala jsem se.
"Jeli do města vyzvednout objednané doplňky a vybavení, které jsme po internetu a v nonstop obchodě objednali. Každou chvilku tu musí být," vysvětlila Lissa. "Pojďte si sednout a dát si svačinu, potom nám pomůžete s vybalováním," dodala ještě Lissa.
Vyšlo to úplně akorát. Dopila jsem horkou čokoládu a snědla tvarohový koláček, když volali kluci, že právě vjíždí s autem ke dvoru. Už jsem se zvedala, že půjdu dolů pomoct s vyndáváním a nošením koupených věcí, když mě Lissa s Adrianem zastavili.
"Malá dhampýrko, ty tu zůstaň s Lissou. My to s klukama nanosíme a ty rovnou vše vybaluj. Je toho docela dost, tak ať to máme co nejdřív," zarazil mě Adrian.
"Rose, musíš mi poradit, který pokoj si mám nechat a který zůstane Christianovi," snažila se získat radu Lissa.
Podívala jsem se ještě jednou do obou pokojů a potom řekla, že ten vpravo. Rozhodla jsem to podle dlaždiček v koupelně. Byla více zdobená. Proto holčičí.
Kluci přinesli první várku krabic. Vybalovala jsem a rovnou do myčky dávala nové skleničky, příbory, hrnce, prostě vybavení kuchyně. Lissa mezitím rovnala koupené polštářky na pohovku. Vše měli sladěné do zlaté a tyrkysové barvy. Celý byt to nádherně oživilo. Potom jsme pokračovali v povlékání Lissiny postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat