NO2 - 2. kapitola – Domov (z pohledu Rose)

Přidávám slíbenou druhou kapitolu :) Snad se bude líbit. Jinak předem upozorňuju, že další bude příští týden, i pokud budete sebevíc prosit. Co jsem koukala na ostatní blogy, nikdo nedává takhle často kapitoly. Jsem výjimka. Takže požádám o více konkrétní komentáře - co se líbilo, proč a co se nelíbilo. Po mně chcete slohy, tak se taky trochu snažte ;) Za odměnu můžete číst dál. Užijte si to :D

"Liss, proč přede mnou blokuješ pouto?" zeptala jsem se překvapeně.

Lissa rozpačitě odpověděla: "Víš, Rose, já mám na tebe pár otázek ohledně Dimitrije. Ale nechci, abys je znala předem. Nerada bych se tě nějak dotkla. Jestli na ně nebudeš chtít odpovídat, nic se neděje. Jsem jen hrozně zvědavá a jsou ehm trochu intimní, promiň."

"Dobrý, ptej se, čekala jsem, že to přijde," promluvila jsem směrem k Lisse. Lissa došla zavřít dveře svého pokoje, aby nás náhodou kluci neslyšeli, a ptala se: "Takže už nejsi panna? Jaké to bylo?"

"Krásné," usmála jsem se zasněně.

Lissa vyprskla smíchy a vyhrkla: "Tos mi toho teda řekla! Záříš jako slunce. Kdyby tě Dimitrij trápil, vypadala bys jinak. Co nějaké podrobnosti? A co jste dělali v pátek na tom tréninku na akademii? Je divný, že to neví ani Adrian."

Nemělo to cenu. Vyprávěla jsem jí podrobnosti, co se dělo - i ty nejintimnější. Bylo skvělé si o tom promluvit jako dvě ženy. Já její intimní život znala až moc dobře kvůli poutu. Proto ona měla právo vědět o tom mém. Na určité věci jsem díky ní získala jiný náhled. Obdivovala Dimitrije za jeho zdrženlivost a schopnost čekat na správný čas. Brala jako plus, že se mnou týden nic neměl, aby mi neublížil. Nakonec to bylo fajn odpoledne.

První jsme připravily Lissin pokoj, celý zlatý. Potom obývák. Přibyly tam kusové koberce zlatý i tyrkysový. Polštářky, vázy. Kuchyň jsme dělaly průběžně, jak myčka omývala nové nádobí a potom ho systematicky rovnaly do kuchyňské linky. Dokonce kluci přivezli i žehlicí prkno s žehličkou. Vyžehlily jsme ubrusy a prostírání. Do obou koupelen dali koberečky a osušky s ručníky. A úplně poslední povlékly Christianovu postel dotyrkysova. Ještě zbylo zapojení televize. Ale to udělá Christian sám. Nevnímala jsem čas. Určitě to muselo být pár hodin. Nahoře se objevili konečně všichni kluci, byl tam i Dimitrij. Pochválili nás za odvedenou práci.

"Rose, Dimitriji, vemte si papír s tužkou a běžte k vám dolů do bytu vymyslet, co všechno chcete koupit a jaké barvy. Všechno sepište. Zítra sjedeme do města na nákup všichni," požádala nás s Dimitrijem Lissa.

"Jo, jdem hned," souhlasila jsem za oba.

Ozval se Ozera: "Jen se tam nezapomeňte jako po obědě." Protočila jsem oči a odmítla na něco takového vůbec reagovat.

Dimitrij mi před bytem podal do ruky klíč. Otevřela jsem a zastavila se na prahu, neboť mě Dimitrijovy ruce uvěznily, abych nemohla udělat ani krok dopředu. Zůstala jsem překvapeně stát. Koukala jsem na podlahu, takže jsem zvedla oči, abych se podívala na Dimitrije a zeptala se ho, co to všechno znamená, když jsem to spatřila.

Náš vybavený byt. Nechápu, jak to stihl nakoupit, připravit. Prostě nic. Jen jsem zírala do nádherného fialového obýváku. Na prostředku byl fialový kusový koberec, na pohovce polštářky v různých odstínech fialové. Svítily tam všude svíčky. Neschopná slova jsem obrátila pohled na Dimitrije. Usmál se na mě v polovičním úsměvu a zašeptal: "Vítej doma, Rozo." Následně mě zvedl do náruče a překročil se mnou poprvé práh našeho společného bytu. Nepoložil mě. Pouze nohou zabouchl. A mě donesl do kuchyně, abych se na všechno mohla podívat. Dokonce byl slavnostně prostřený stůl s večeří a hořely tam další svíčky. Zase vše do fialové, jen světlejší a jemnější odstín.

Po chvilce Dimitrij pravděpodobně uznal, že jsem viděla dost a odnesl mě do velké koupelny. Ta byla v odstínu fialového šeříku. Dlažba na zemi byla hnědá v barvě ořechu, jako nábytek a podlahy celého bytu. Obklady po obvodu byly bílé a uprostřed byla hnědá mozaika. Koberečky, ručníky, kelímky na zubní kartáčky a vše ostatní bylo šeříkové. Opět tam bylo spoustu fialových svíček, které hořely a házely kolem sebe příjemné tlumené světlo.

Nechal mě se asi pět minut kochat pohledem, potom se mnou v náručí opět vyšel do obýváku a otočil se k přivřeným dveřím ložnice. Lehce do nich nohou strčil, aby se otevřely. Vydechla jsem v němém úžasu. Ložnice byla vínová jako moje šperky a šaty. Přikrývky, saténové povlečení, spousta polštářků. Dvě lampičky na nočních stolcích. A všude okolo vínové svíčky a vůně růží.

Nemohla jsem promluvit. Vyrazilo mi to dech. Tohle jsem nečekala. Úplně mě to vykolejilo. V očích se mi objevily slzy dojetí. Konečně jsem dokázala pohnout hlavou a střetla se s Dimitrijovýma hlubokýma očima. Pozoroval mě celou dobu a odhadoval mé reakce.

Přešel se mnou k posteli a opatrně mě na ni položil. Sklonil se ke mně a ochraptěle zašeptal: "Strašně moc tě miluju, Rozo. Doufám, že se ti v našem malém království zvaném domov bude líbit."

Nevydržela jsem to. Zvedla jsem hlavu i ruce a stáhla ho k sobě, abych ho mohla hladově políbit. V kratičké pauze pro nádech jsem tiše promluvila: "Miluju tě, Dimitriji." Nebylo třeba více mluvit. Naše činy to říkaly za nás. Zbavili jsme se navzájem oblečení a něžnostmi si dokazovali, jak jeden druhého milujeme.

Právě jsem se zalykala způsobenou rozkoší, když jsem ucítila znovu tlak. Věděla jsem, co se děje. Vůbec to nebolelo. Moje tělo si okamžitě zvyklo a přizpůsobilo se. Prahlo po této největší blízkosti. Dimitrij mě opět znehybnil. Nechtěl mi ublížit. Naše oči se setkaly. Nevím, co z nich vyčetl, každopádně bolest určitě žádnou ne. Spíš bych řekla touhu, chtíč a nekonečnou lásku. Už na nic nečekal. Uvolnil sevření. Já ho objala nohama a ruce zaryla do jeho ramen, abych ho k sobě přitiskla, co nejblíž to šlo. A poddala se způsobené slasti a vášni.

Trvalo to pár minut, vycházeli jsme si boky navzájem vstříc. Nepřestáli se líbat ani hladit a ve stejném momentě jsme se oba topili v rozkoši. Dimitrij polohlasně zasténal. Já vykřikla nahlas. Nemohla jsem to kontrolovat. Jediné, co jsem vnímala, byl on. Jeho vůně, dotyky, polibky, tělo.

Oba jsme byli zpocení, udýchaní. Srdce nám bušila ohromnou rychlostí. Dlouho jsme spolu leželi stále v objetí, jedno tělo. Postupně se naše těla vzpamatovala. Dimitrij nás pak opatrně překulil, abych já byla na něm a on mě nemačkal.

Políbil mě na čelo a starostlivě se zeptal: "Rose, neublížil jsem ti?"

"Soudruhu, jestli si myslíš, že mi tím, co jsem prožila před chvíli a poprvé ve svém životě, ubližuješ, tak mi klidně ubližuj dál, protože jsem větší rozkoš ještě nezažila," promluvila jsem pravdivě.

"Opravdu?" pochyboval o mých slovech.

Usmála jsem se: "Mám zavolat Adrianovi, ať ti podá zprávu o mé auře hned nebo ti to bude stačit zítra? Viděla bych to raději na zítřek, protože já chci ještě a nebudu ztrácet čas, víš?"

Dimitrij se rozesmál: "Rozo, ty jsi neskutečná ženská. Teď na pokračování zapomeň, jde se večeřet."

"Já nemám hlad. Jídlo je ztráta času jako spánek a další věci okolo. Já se chci milovat, Dimitriji. Prosím neodmítej mě znova," zaprosila jsem.

Laškovně mě kousl do ušního lalůčku a do ucha mi zašeptal: "Rozo, já tě neodmítám. To ani nemám v plánu. Pouze dbám na tvůj příjem a výdej energie. Takže ji nyní doplníme, a potom budeme pokračovat s tím výdejem třeba v koupelně. A upozorňuju, že čím dřív tělu energii dodáme, tím dřív ji bude zase ztrácet."

"Dobře," souhlasila jsem nakonec. Vstali jsme. Dimitrij došel ke skříni a vytáhl z ní dva župany. Pro sebe černý. Moc mu slušel. A pro mě vínový. Viděl můj další překvapený pohled ve stylu: "kde se tu sakra vzaly župany?", proto rovnou odpověděl: "Adrian, myslí na všechno. Vždyť ho znáš. Kdo myslíš, že tohle všechno zařídil? On s Lissou. Jako to naše odpoledne tady. Věci objednávali, když jsme tu byli spolu. Já to pomáhal pouze vybalovat. Zatímco tebe Lissa musela za každou cenu udržet nahoře v bytě. Dozvěděl jsem se to, jak přijeli kluci. Adrian dole u auta vše organizoval. Nosil jsem věci k nám a kluci nahoru. Adrian mi s tím poté pomáhal tady. Máme přestěhované i všechny věci z hotelu. Zatím jsem to dal všechno do jedné skříně. Musíš si vybrat, kterou chceš stranu postele a jaké poličky. Zítra to spolu přerovnáme. Spíš mě zajímá co barvy? Líbí se ti?"

"Jsou nádherné," řekla jsem upřímně. "Ta fialová tomu dala takový šmrnc v kombinaci s bílou a hnědou. Není to nudné a přitom je to vkusné a útulné. A o vínové ložnici raději ani nemluvím. Ta je stvořená pro lásku a připomíná mi naše noci v chatce."

"Mám stejný názor," přisvědčil i Dimitrij. "Musím hold připsat Adrianovi další plusové body a Lisse samozřejmě taky. Můžeš mi říct, jak tě vůbec dokázala udržet takovou dobu nahoře?" ptal se mě zvědavě.

"Ani se neptej," pronesla jsem lehce roztrpčeně, když mi došly všechny souvislosti a pokračovala jsem: "Je to potvora, celé odpoledne mi blokovala pouto. Vymluvila se na to, že chce vědět podrobnosti z našeho intimního života, když já znám ten Lissin dokonale a přitom nechtěla, abych znala otázky, na které se zeptá předem. A ono v tom bylo mnohem víc. Převezli mě."

Dimitrij se rozesmál na celé kolo. Byl k sežrání. Objal mě a políbil. Po pár minutách se odtáhl a odvedl mě za ruku do kuchyně, kde v mikrovlnce ohřál lasagne. Posléze nám nalil i z ledničky vychlazenou colu.

Když jsme všechno snědli, zeptal se: "Dáš si i dezert? Máme tu čokoládový puding s jahodami a k pití horkou čokoládu?" Na moji odpověď nečekal.

Během pár vteřin přede mě postavil mističku s pudinkem a následně i horkou čokoládu. Labužnicky jsem si obojí vychutnávala.

"Od kolika máme zítra službu?" zajímala jsem se.

"Od jedné. Nemáme se opovažovat přijít dřív. Oběd nám sem přinese poslíček přesně ve dvanáct," promluvil Dimitrij pobaveně nad nařízením našich Morojů.

V tom okamžiku mě pohltilo pouto. Dimitrije to vyděsilo. "Rose, Rozo, je všechno v pořádku?"

"Ano i ne. Potřebuji se ihned dostat z její hlavy. Můžeš mi s tím pomoct?" požádala jsem ho.

"Jak? Co mám dělat?" otázal se zmateně.

"Musím zažít silnější vlastní emoce, než jsou v tomto momentě ty její, jinak mě pouto nepustí. Potom ho zablokuji," vysvětlila jsem mu.

"Nevím, co mám udělat, Rose," vyslovil nešťastně. Nesnášel bezmoc, ale s tímhle se nikdy předtím nesetkal.

"Polib mě," vymyslela jsem jednoduché řešení.

Splnil to okamžitě. Po pár sekundách jsem se vrátila k sobě. "Děkuju," poděkovala jsem mu.

Stále překvapeně na mě koukal: "Můžeš mi to prosím vysvětlit?"

Rozpačitě jsem se usmála: "Je příjemnější líbat se a milovat s tebou než s Christianem, víš?"

"To mi jako chceš říct, že oni dva právě teď nahoře spolu," úlevně se smál Dimitrij. "A na to fungují moje polibky?" ptal se dál.

"Na to funguješ ty, soudruhu, a je jedno, co zrovna děláš," upřesnila jsem koketně.

Zareagoval přesně podle mých plánů. Odnesl mě do koupelny. Sundal nám župany a pustil ve sprcháči teplou vodu. Pak jsem poznala další způsob milování. Tentokrát on stál a mě pořád držel v náručí. Pouze jsem ho objímala nohama kolem jeho boků a držela naše těla po celou dobu spojená. Rukama mu bloudila po hrudníku, zádech i vlasech. A jestli jsem si do této chvíle myslela, že společná sprcha na akademii byla něco, tak to byl omyl. Protože tohle bylo o další tři třídy lepší. Radši nebudu popisovat detaily.