Tak nějak nevím, jestli bude mít Dimitrij po dnešku rád čokoládu :)
Ráno jsem se vzbudil vcelku odpočinutý. Rose byla vzhůru. Zamilovaně na mě koukala a hladila mě po vlasech. "Dobré ráno, soudruhu," řekla v polibku. "Lež, dnes si tě hýčkám já," nařídila mi a vylezla z postele.
Podle bouchání dvířek jsem usoudil, že připravuje v kuchyni snídani. Za pár minut přinesla tác s jídlem. Vrátila se ještě do kuchyně pro hrnky s čajem. Položila je na noční stolek a s otazníkem v očích se na mě podívala: "Dimitriji, tys včera pil?"
V ten moment mi došlo, že jsem ty dva panáky neuklidil a zůstaly na konferenčním stolku v obýváku. Doma jsme alkohol nemívali, proto ji to tolik překvapilo.
Přemýšlel jsem, co jí odpovědět, ale nakonec jsem pravdivě vysvětlil: "Jo, nemohl jsem včera spát. Tak jsem pozval na pokec Adriana a dali jsme si společně panáka."
"On tu byl v noci Adrian?" zeptala se šokovaně.
"Jo," odpověděl jsem a smál se jejímu výrazu ve tváři.
"Já to nechápu. Ty a Adrian spolu?" dostala ze sebe.
"Ty děláš, jako bychom spolu nikdy nemluvili," řekl jsem pobaven její reakcí. "Vždyť spolu trávíme čas každý den. A na akademii jsme se na tebe domlouvali, na to nezapomínej."
"Ale to jste s celou partou a ne vy dva sami. To vaše spiknutí na akademii jsem do dneška pořád nepochopila," promluvila stále zaskočená.
"Noo, tak si teď budeš muset zvyknout na fakt, že tu můj morojský bratr bude trávit čas i sám," řekl jsem jí horkou novinku rovnou.
"Bratr...cože?" vykřikla.
"Brácha, no. My jsme měli včera takový trochu teatrální rozhovor a adoptovali jsme se navzájem, víš?" dovysvětlil jsem zbytek. "Tys už byla adoptovaná dávno, nyní jsem se přidal i já."
Vyvalila překvapeně oči a pusu otevřela v němém úžasu. Stáhl jsem si ji k sobě do postele a políbil ji.
Dvě minuty jí trvalo, než mi byla schopná polibek oplácet. Pěkně jsem ji svým proslovem vykolejil. Obávám se, že si s Adrianem něco poslechneme, až se tu staví.
Po pár minutách jsem se odtáhl, políbil ji škádlivě na nos a řekl: "Už to neřeš. Stejně to nepochopíš, protože to nechápu ani já. Ale je to tak."
Zamyšleně se usmála a pronesla: "Moji dva muži a bratři. To nezní vůbec špatně."
"Jací tvoji dva muži? Snad jeden - já," zdůraznil jsem s hraným naštváním a chtěl ji ztrestat lechtáním. Rychle mi utekla z postele.
"No, tak oprava - jeden milenec a druhý bráška," vyhrkla ve smíchu. "A teď toho milence musíme pořádně nakrmit," přišla za mnou zase k posteli.
Sedla si ke mně. Jednou rukou jsem ji objal a druhou se pustil do jídla. Bylo nám skvěle. Včerejšek byl odsunut do pozadí. Nyní jsme si užívali přítomnost. Všechno, co Roza připravila, jsme snědli. Vypili čaj.
"Máš nějaký plán na dnešek?" zeptal jsem se jí.
"Mám," odpověděla mi tajemně.
Zaznamenal jsem pouze oheň v jejích očích. "A jaký?" chtěl jsem vědět.
"Nepovím. Bude to trest za podvádění při naší poslední sázce, kdys mě zákeřně mučil. A máš smůlu, tentokrát je všechno v mé režii. Nebudeš se moct bránit," zazubila se ve vypočítavém úsměvu. Vstala z postele a došla ke své skříni. Vytáhla něco barevného. Ale nepoznal jsem co. Až když ke mně přišla a řekla: "Podej mi obě ruce, soudruhu."
A já poslechl, což jsem neměl dělat. Rychle mi je obmotala připraveným barevným šátkem a pevně stáhla. Potom mi nařídila: "Lehni si a buď hodný."
"Rozo," vydechl jsem zaskočeně. Nicméně jsem ji poslechl a lehl si. Ruce mi zvedla nad hlavu a trochu mi povolila pouta z šátku, aby mě neškrtila. Pak je upevnila k čelu postele. Byl jsem znehybněný. V ruce měla ještě jeden šátek. S výrazem dravé kočky před útokem přemýšlela, co udělá první. Nakonec ke mně přišla a stáhla mi pyžamové kalhoty. Nic jiného jsem na sobě neměl. "No, bezva. Jsem v pasti," prolétlo mi zděšeně hlavou.
Kochala se mým výrazem. Dostala mě přesně tam, kam potřebovala. Složila druhý připravený šátek a přešla s ním znovu ke mně. Zavázala mi i oči. Byl jsem jí odkázán na milost. Na pár minut odešla do kuchyně. Nerozuměl jsem tomu do té doby, než jsem ucítil vůni čokolády. Namočeným prstem v rozpuštěné čokoládě mi potřela rty. Pak ji pomalu slíbávala. Čokoládu nanesla i na můj krk a hrudník. V tu chvíli jsem přestal vnímat všechno okolo a užíval si jen její dotyky a polibky. Nevím, jak dlouho to celé trvalo. Čokoládu jsem měl úplně všude. Sténal jsem blahem a absolutně se nekontroloval. V okamžiku, kdy usoudila, že už víc nesnesu, spojila naše těla. Povolila mi i pouta, abych se jí mohl při milování dotýkat. Na očích mi šátek zůstal, to mi nevadilo. Stejně jsem je měl zavřené. Ztratil jsem se s ní v rozkoši.
Odhaduji to asi na hodinu, kdy jsem se po tomto zážitku dával dohromady. Roza mi spokojeně ležela stulená v náručí a pozorovala mě. Jakmile jsem byl konečně schopný otevřít oči, setkal jsem se s jejím pohledem. Byl plný jisker a bezmezné lásky.
"Rozo," vydechl jsem. Pohladila mě po vlasech a umlčela dalšími polibky.
"Miluju tě, Dimitriji. Jsi můj život, slunce a důvod, proč žít," vyznala mi svou lásku. "Odpočívej, udělám ti ještě kávu. Půjdu se vysprchovat první, potom se vystřídáme a já převléknu postel. Je trochu čokoládová. Stihneme to akorát do oběda. Přesně v poledne poslíček donese rizoto z jídelny."
Poslechl jsem, dál ležel a upíjel pomalu svou kávu, aby mě kofein postavil znovu na nohy. V tuhle chvíli by mě s největší pravděpodobností neudržely.
Roza přišla asi za dvacet minut v županu a s ručníkem kolem hlavy. Ze skříně vyndala čisté ložní prádlo, položila ho na komodu a přešla ke mně: "Koupelna je tvoje, soudruhu. S velkým potěšením ti musím sdělit, že je to jedna jedna." Líbla mě škádlivě na nos.
Pouze jsem se usmál a vstal. Moje nohy mi opět začaly sloužit. Sprcha mi zabrala dost času, než jsem ze sebe tu prokletou čokoládu dostal. Byl jsem ulepený a zamazaný po celém těle.
Když jsem se umyl a vyšel z koupelny, jídlo už bylo na stole. Naobědvali jsme se společně. Zbýval čas pouze se obléknout do uniforem a jet pro Lissu, Christiana a kluky do školy.
Rose dnes řídila. Většinou jsem řídil já, kdykoli jsme jezdili pro ně sami dva. Ale dnes jsem se nehádal a přijal místo spolujezdce. Cestou tam po mně střílela pobaveným pohledem. Pak si samozřejmě neodpustila: "Tebe to nějak zmohlo, soudruhu!"
"A ty se mi divíš?! V životě jsem nebyl nikomu odkázán na milost. Natož aby mě spoutala holka a dělala si se mnou, co se jí zlíbí," stěžoval jsem si.
"Asi to budeme muset provozovat častěji, aby sis na to zvykl," navrhla.
"Opovaž se," zděsil jsem se. Ona se mé reakci potěšeně zasmála. Získala nade mnou převahu a moc dobře si to uvědomovala.
"Navíc bych si troufla tvrdit, že se ti jisté věci hodně líbily. Mě neoblafneš, soudruhu," provokovala mě dál.
To byla pravda, ale nahlas bych to nikdy nepřiznal. Dneska zamávala s mou mužskou pýchou. Zjištění, že jsem v její blízkosti absolutně bezmocný, mě odrovnalo. Má mě zcela ve své moci. A je úplně jedno, jestli jsem právě spoutaný nebo volný. Já se jí vlastně bránit ani nechtěl. A rád jsem se vzdal kontroly, kterou jsem vždycky nad naším vztahem i milováním měl. Strážce Dimitrij Belikov má slabinu, která se jmenuje Rosemarie Hathawayová. A s ní ztrácí zdravý rozum, ovládání, hlavu, tělo i srdce.
Na parkovišti u školy jsme vystoupili z auta a čekali na ně. Objevili se asi za deset minut. Přišel k nám smutný a trochu rozpačitý Eddie: "Ahoj, hrozně se omlouvám za ten včerejšek a to, co jsem svým jednáním způsobil."
"V pohodě, Eddie. Tos nemohl vědět. Neudělal jsi to schválně a reakci Rosiny matky na náš vztah jsi nemohl odhadnout dopředu. Dopadlo by to stejně, ať by se to dověděla včera nebo třeba za měsíc nebo rok," uklidňoval jsem ho.
"Beztak mě to mrzí. Nechtěl jsem vám ublížit. Stačilo, abych nebyl blbej a poslal ji k Lisse. Ta by Rose zavolala a nemusela vás spolu vůbec vidět. Ach jo," pokračoval ve své omluvě Eddie.
"Netrap se tím, je to pryč," promluvila Rose. "Tak nasedat, chceme zkouknout přece ten film. Ztrácíme čas a Adrian bude nevrlý, když ho necháme dlouho čekat," zavelela Roza k odjezdu.
Přesně jak řekla, Adrian na nás již netrpělivě čekal. V rukách uměl obrovský balíček popcornu a DVD s filmem. Posedali jsme si v obýváku u Lissy do křesel a na pohovku, poté pustili film.
Asi po hodině stopl Adrian pauzou film a ptal se: "Kdo si dá horkou čokoládu? Mám na ni dnes hroznou chuť. Rose s Dimitrijem si určitě dají se mnou. Co vy ostatní?"
S Rozou jsme oba ztuhli a vyděšeně se podívali na Adriana. Zablýsklo se mu v očích. Věděl to. Nebo to tušil a naší reakcí si ověřil, že se Rosin sen stal skutečností.
Rose se vzpamatovala a vyhrkla: "Díky, já si dnes nedám. Mám chuť na čaj."
"Rose, není ti dobře? Vždycky chceš čokoládu. Nebo jsi ještě špatná z toho včerejška?" strachovala se o Rose Lissa.
"Nene, jsem v pořádku. Jen jsem dnes měla už tři. Nemusím to přehánět, víš?" vysvětlovala Rose své odmítnutí, aby Lissu uklidnila, ale nemusela před ní povídat o našem čokoládovém milování.
"Díky, já taky nechci. Raději kávu," požádal jsem a přitom se snažil svoje emoce udržet na uzdě.
Adrian s Lissou připravili pro všechny teplé nápoje a následně znovu pustili film. Dokoukali jsme ho. Já byl však rozhozený a v hlavě si přehrával události dnešního rána.
Po filmu jsme se s Lissou a Christianem rozloučili, popřáli jim dobrou noc a zvedli se k odchodu. Rose s Masonem a Eddiem šli ze schodů první. Schválně jsem počkal na Adriana a potichu vyčítavě spustil: "Teda brácho, takovéhle podpásovky mi nedělej. Tos mě nemohl varovat?"
Adrian se arogantně ušklíbl a pověděl mi: "Já tě ale varoval. Včera v noci v smsce. To si nepamatuješ?"
"Mohlo to být trochu konkrétnější," řekl jsem bolestně.
Adrian to nevydržel a rozesmál se: "Potřeboval sis vyčistit hlavu, brácho, a tohle byl skvělý způsob. Jak vidím, nijak ti to neublížilo. Na nohou stojíš taky. Akorát čokolády jste se s Rose oba trochu přejedli."
Žádné komentáře:
Okomentovat