Dnes slavíme 1. rok fungování mého blogu! Tabulka návštěvnosti v tuto chvíli ukazuje přesně 41 515!
Zlatíčka, jste úžasní! Moc děkuju a budu hrozně ráda, když mi zachováte přízeň i nadále ;)
"Sydney, tys to věděla a jelas v tom s ní?" pronesl jsem vyčítavě směrem k dotyčné.
Usmála se: "Dala mi obálku, když jste s Adrianem odjeli do města. Vymyslela to bezvadně. Nic jiného sis ani nezasloužil. Za trápení Adriana bych ti nejradši sama něco vyvedla. Měla ti sebrat i ten rodný list a dusit tě minimálně 14 dní."
Ostatní na nás nechápavě koukali. Adrian vstal z křesla a sebral mi z rukou obálku. Před všemi na stůl vysypal mé doklady a šel do kolen: "Rose, ty nejsi éro, dračice nebo živelná pohroma! Ty jsi vybuchlá atomovka! Tohle nedokáže nikdo jiný na světě než Rosemarie Hathawayová! Já tě miluju! Jak se ti prosím tě tohle povedlo?!"
"Úplně normálně. První jsem volala na letiště kvůli letenkám, jenže mi neposkytli žádné informace, tak jsem mu vybalila všechny tašky a věci, abych ho zdržela. Potom jsem si přečetla ty jeho šílené dopisy, ale byl rozhodnutý odjet za každou cenu. Takže jsem si pořídila pevný provaz, schovala ho se šátkem, ze kterého jsem udělala pouta, pod polštář na pohovce a čekala na něj. Mezitím jsem mu vyházela všechny vodky. Doklady nikde neměl. Musel je mít u sebe. Ty byly primární, abych ho udržela ve Státech a získala čas ho přemluvit. Málem jsem všechno zvorala. Protože jsem doma na pohovce usnula. Vzbudila jsem se přikrytá. Všude ticho a Dimitrij nikde. Jak já si v tu chvíli nadávala do blbců a kreténů, že jsem ho nechala odejít. Ale nakonec doma byl. Seděl na koberci za pohovkou, abych ho neviděla. Z toho, jak se choval, mluvil a bránil se, mi bylo jasné, že odjede. Na pár minut jsem odvedla jeho pozornost v rádoby "posledním našem polibku před jeho odjezdem" a vrazila mu pěstí do spánku, aby ztratil vědomí. Honem jsem ho prošacovala a schovala mu papíry. Kam to neřeknu, třeba se mi tajná skrýš bude znovu hodit. Poté jsem ho svázala a připravila skleněnou mísu, do které jsem naházela všechny ty jeho rozlučkový dopisy a podpálila to s tím, že tam doklady skončily taky. On mi to zblajznul. Neměl po té ráně čistou hlavu. Jinak si to neumím sama vysvětlit. Když se pak před začátkem služby převlíkal v koupelně, rychle jsem doklady vytáhla, zalepila do obálky a uklidila do kapsy své uniformy, že je tajně schovám u Lissy v pokoji. Ale jak jste s Dimitrijem odjeli, Sydney se rozčilovala, že soudruhovi za tebe dá pěstí do druhého spánku sama. Tak jsem ji do své pomsty zainteresovala taky. Lepšího spojence jsem si nemohla přát," odtajnila události včerejšího večera Roza.
Ostatní z party brečeli smíchy. "Rose, ty jsi jednička," smál se Lucas.
"Termín svatby podle plánu 8.8. zůstává. Soudruh ti to odsvědčí, Ozero. Vzniklý problém jsme vyřešili," plácla přátelsky Christiana po zádech Rose.
"Děkuju, máš to u mě," upřímně si oddechl.
Rose šla za svědka Lisse. To bylo jasné předem. A těch pár týdnů do svatby uteklo jako voda. Všichni jsme se těšili. Příjemná změna.
A nastal očekávaný den D. Hned ráno se všechny holky přesunuly do hotelu, kde měl probíhat celý obřad v pronajaté zahradě. Domluvily si tam kadeřnici a vizážistku, aby je všechny zkrášlily na obřad. Já zůstal s Christianem u nich v bytě. Adrian s Lucasem a Davidem poletovali jako motýli, aby doladili všechny detaily, jak výzdobu při obřadu, tak i prostřenou svatební tabuli, kterou nechali připravit na stůl v zastřešené pergole. Svatební hostina celkem pro 14 osob. Lissa ani Christian své rodiče ani další příbuzné neměli, proto jsme jejich rodina byli pouze my. Já s Rozou, Adrian se Sydney, Eddie s Jill, Mason s Miou a naši noví kolegové strážci z akademie Lucas s Davidem. A poslední dvě čestná místa patřila Benovi a Janine. Ta si vzala na Lissinu svatbu dovolenou. Pozvali i samotnou královnu, ale kvůli dlouho dopředu plánovaným pracovním povinnostem mimo královský dvůr musela svou účast odříct. A Rosin otec Abe ze stejného důvodu nemohl taky. Noo, a patnáctý účastník svatby, který však svou vlastní židli u stolu nepotřeboval, byl maličký Erik v Lissině bříšku. Nikdo by na ní těhotenství dosud nepoznal.
Obřad se konal přesně ve dvanáct. Pomohl jsem Christianovi s oblékáním. Byl tak nervózní, že si nezvládl ani zavázat sám pruhovanou bílozlatou kravatu. "Do háje, já to chci mít už za sebou! Do čeho jsem se to sakra dobrovolně navezl?!" proklínal se. "Nemohl mě někdo z vás dopředu varovat, že se ženit nemám?!"
Rozesmál jsem se: "Omlouvám se, ale tuhle zkušenost sám postrádám. Pro tyhle rady budeme chodit my za tebou. Neboj, ono to tak zlé nebude. Až uvidíš načančanou Lissu ve svatebních šatech, budeš rád, že se ženíš."
"Doufám, že máš pravdu," přál si Christian.
"Určitě, jdeme. Je nejvyšší čas," popoháněl jsem ho. Naposledy jsme zkontrolovali, zda máme doklady a snubní prsteny, a vyšli přes nádvoří do hotelové zahrady, kde se měl konat obřad.
Sydney tam již čekala: "Noo, kde jste?! Dejte mi doklady a prsteny. Za minutu jsem zpátky. Ani se odsud nehněte. Musím vám dát do klopy frézii s myrtou." Jak řekla, tak i udělala. Já dostal jako svědek do klopy malou kytičku ozdobenou bílou stužkou a měl zlatou kravatu. Ženich Christian vyfasoval kytičku trošičku větší ve zlaté stužce. Přišli k nám ostatní kluci. Měli zlaté kravaty jako já a v klopách pouze myrty v bílých stužkách. Holky to samé. I Ben s Janine výborně ladili. Oba v černé. Ben také jako všichni muži v obleku a bílé košili i zlaté kravatě a Janine oblečená v černých elegantních šatech do půlky lýtek v pase přepásaných zlatou stuhou. Rovněž držela kytici v bílé stuze. Každá holka měla dneska svou.
Zahrada díky sehrané dvojce Sydrian precizně připravená. Pult pro oddávajícího kněze obalený fréziemi, vysypaná cestička, po které všichni půjdeme drobnými květinami. Ozdobené židle po obou stranách cesty. Všude okolo stojany s dalšími fréziemi. Podobně nachystaný i stůl pro slavnostní oběd. Bílozlaté prostírání a spousta květin. Protože jsme se řídili vampýřím režimem, v zahradě nechyběly lucerny se svíčkami, které svítily příjemným tlumeným světlem.
Za pět minut dvanáct se objevil i oddávající kněz. Dostal od Sydney taky myrtu a stoupl si na své místo. Pianista, který zahraje svatební pochod a další skladby během obřadu, seděl připraven u svého piána. Dvě přední židle nejblíže u kněze patřily Lisse a Christianovi. Kousek za nimi na levém boku další dvě pro svědky, tedy pro mě a Rozu. A do půlkruhu vždy pět a pět židlí po jedné i druhé straně. Na jedné straně budou sedět David, Jill, Eddie, Mia a Mason. A na druhé Adrian, Sydney, Lucas, Janine a Ben. I fotograf a kameraman připraveni v pohotovosti.
Od vzdáleného kostela se ozvaly přesně ve dvanáct zvony. Nechali jsme je doznít a všichni se seřadili v zástupech před uličkou. Holky jsem zahlédl ve dveřích na zahradu z hotelové recepce. Půjdou až s Lissou. Budou její družičky.
Sydney a Adrian na sebe kývli a na nás ostatní se obrátili se slovy: "Připraveni?"
Christian se zhluboka nadechl a dostal ze sebe: "Jo."
"Dobře, dám pokyn pianistovi. Až začne hrát hudba, pomalu půjdete dopředu a zůstanete stát u své předem stanovené židle. Kněz nás pak sám vyzve k tomu, abychom se všichni posadili. Jděte po dvojicích první ti co sedí nejdál od uličky tedy zleva David a zprava Ben, další dvojice Eddie s Lucasem, Mason s Adrianem. Pak jde sám Dimitrij a po něj Christian. Vy dva rovnou dopředu ke knězi. Pak přicházíme my ženy - Janine, Jill, já, Mia, Rose a poslední Lissa. Jakmile bude nevěsta u Christiana, kněz zahájí svatební obřad. Vše jasné? Takže jdeme na to," šéfovala celé akci Sydney jako generál. Mávla na pianistu. Hudba se rozehrála a my pomalu podle předem daných pokynů nastupovali. Připadal jsem si zvláštně. Svatby jsem se nikdy dřív neúčastnil. Tohle byla premiéra a rovnou za svědka. Všechno na mě dýchalo slavnostní atmosférou.
Došel jsem na své místo a otočil se čelem ke knězi a Christianovi, ale abych zároveň viděl i na uličku a přicházející holky. Po Christianovi nastala asi 20 vteřinová mezera, kterou vyplňovala hudba, a po ní se objevily vyparáděné ženy. Každá spisovně zamířila na své místo. Poslední před nevěstou šla jako svědkyně Roza. Nádherná bohyně slunce celá ve zlaté záři z šatů. Ztěžka jsem z její krásy polknul. Kytici měla obalenou v bílé stuze. Pomalu přistoupila ke mně. Usmála se a zůstala stát.
Poslední se zjevila Lissa. Hrozně jí to slušelo. V bílých šatech, pěkném účesu a líčení. Měla velkou kytici z bílých frézií. Jejich stonky celé obmotané zlatou stuhou. Christian asi i na chvilku přestal dýchat, když Lissu spatřil. Jeho užaslý výraz mluvil sám o sobě.
Kněz zahájil obřad a my se mohli posadit. Židle umístěné naštěstí blízko u sebe. Roza vycítila můj obdivný pohled a znovu se setkaly naše oči. Sama natáhla ruku blíž ke mně a já ji ihned napodobil. Propletli jsme si nenápadně prsty a mezi židlemi se celý obřad drželi a sem tam se i pohladili.
Trvalo to asi 25 minut. Lissa s Christianem se slíbili věčnou lásku a věrnost, řekli své ano, vyměnili si navzájem snubní prsteny ze žlutého zlata a políbili se. Následně proběhly podpisy, gratulace a asi hodinové focení. Nejdřív oni dva sami a pak i s námi ostatními. Různé skupinky. A po něm slavnostní oběd s přípitkem. Předtím ještě zametli střepy pro štěstí z rozbitého talíře. Při obědě se s Christianem na střídačku nakrmili polévkou. Dost nás tím všechny pobavili.
Tlumeně hrálo celou dobu piáno a bylo nám všem fajn. Potom přišlo na řadu tancování. Nejdřív sóla pro ženicha s nevěstou a posléze i pro nás ostatní. S Rozou jsme protančili celé odpoledne, když nepočítám povinné tance s každou ženou na svatbě. Provedl jsem všechny nejdřív nevěstu Lissu a pak i Janine, Jill, Miu a Sydney. Rose zase tančila s každým klukem. Nejprve však jako svědkyně s ženichem.
Další zpestření patřilo rozbalování svatebních darů. Dostali od nás celkem tři. Tři poukázky. První obsahovala kompletní vybavení dětského pokoje. Budou předělávat Christianovu ložnici. Druhý byla dětská výbavička - oblečení, kočárek a podobně. A poslední poukaz s týdenním pobytem v tomhle luxusním hotelu v nejlepším apartmá. Báli se jet někam na svatební cestu a být mimo magickou ochranu dvora. I cestovat letadlem v Lissině stavu. Všichni jsme to chápali, takže jsme to vyřešili takhle. Nadšeně se radovali. Zítra si sbalí v bytě věci a na týden se přesunou do soukromého hnízdečka lásky. My strážci budeme mít dovolenou.
Proběhlo krájení svatebního dortu, na kterém jsme si pochutnali s kávou. Pak se opět tančilo. "Řekl jsem ti už, jak jsi dneska nádherná?" zeptal jsem se Rozy při tanci.
"Asi stokrát, soudruhu," zasmála se potěšeně Roza. A já se k ní v polibku sklonil. Že mohla být někde poblíž Janine a vidět nás, mi bylo v tu chvíli úplně fuk.
Odpoledne se přehouplo do večera. V šest jsme se navečeřeli a následovala další série tanců. Na Lisse již znát velká únava. Proto se nám všem s Christianem omluvili s tím, že v sedm odejdou do svého bytu. Pro nás platila volná zábava s tancem i objednanou hudbou do devíti.
"Ještě musím hodit svatební kyticí, ať máme další adeptku na nevěstu," vzpomněla si Lissa před svým odchodem. Dohodli jsme se s nimi, že je do bytu s Rose doprovodíme my dva.
"Holky, všechny ke mně! Povinně!" nařídila Lissa. "Janine, vy nechcete zkusit své štěstí?"
Janine se usmála: "Děkuju, Lisso, ale jsou tu mladší a vhodnější kandidátky na svatbu. Já si to ráda nechám ujít."
"Rose, já řekla všechny holky a povinně! Takže nástup," otočila se Lissa přímo na Rozu, která se chtěla zdekovat a chytání kytice se schválně vyhnout.
"Sakra!" zanadávala. A šla na místo k holkám. Podotýkám, že velice nerada.
Lissa se k nim otočila zády a odpočítala: "Tři, dva, jedna, teď." Potom hodila svou kytici. Rose od Mii, Jill i Sydney stejně popošla kousek stranou. To však neměla dělat. Protože jí Lissina kytice letěla přímo do náruče. Zděšeně ji chytila. Nic jiného jí ani nezbylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat