Další dáreček k dnešnímu 2. blogovému výročí :)
Víc jsem nedodal, protože můj proslov brácha přerušil: "Ta habaďůra s mým přidělením k tobě… Chtěl jsi mě odtáhnout od Taši a pomoct mi s Rose, viď?! Proto celá ta komedie se strážcem!" Spojoval si dohromady další a další střípečky mého dřívějšího jednání.
"Trefa do černého! Nemohl jsem se na to tvoje trápení u Ozerové nečinně koukat, ale tys mi to všechno překazil. A nikoho jiného jsem za zadkem mít nehodlal. Zmařil by mi moje plány. A když jsem pak ještě zjistil, jaký talent ze zásahovky mi chcete místo tebe šoupnout, rychle jsem to odpískal. No, tetičce se to zrovna moc nelíbilo. Její mínus. A nyní to zkouší znova. Až budu mít zájem o strážce, podám si sám žádost. Bude ti vadit, když tě použiju jako argument? Něco ve stylu, že se v mé bezprostřední blízkosti neustále pohybuje, promiň za tu tvou nenáviděnou přezdívku, "Ruský Bůh Belikov", který mě určitě ochrání, abych tetě zavřel pusu. Na tebe ona dá," kul jsem pikle.
Dimitrij se pousmál koutkem úst: "Jeden strážce by ti neublížil, Adriane."
"To teda ublížil!" ohradil jsem se prudce a stál si za svým. "Postarám se o sebe sám! Dvůr je střežený dost! Všude hlídky nebo magická ochrana! Nikam ven mimo to nejezdím!"
Brácha zvedl ruce v gestu, že se vzdává: "Fajn, ale kdybys něco potřeboval nebo sis to s tím strážcem rozmyslel, stačí se na mě kdykoli obrátit a já to zařídím. Souhlas?"
Jeho nabídka mě velice lákala. Hlavně to znamenalo trávit spolu čas dál ve dvou. V hlavě mi prolétla spásná myšlenka, kterou jsem ihned převedl do praxe. "Vlastně mě teď něco napadlo…"
"Povídej," vyzval mě.
"Potřeboval bych u dvora parťáka do posilovny a na trénink bojové magie. Máš zájem? Ale rovnou tě upozorňuju, že to bude zase pod utajením před bandou. Pouze my dva. Jednou, dvakrát týdně na pár hodin v královské tělocvičně a posilovně," přednesl jsem svůj návrh a čekal na reakci. "Záminku si nějakou vždycky nenápadně najdeme…"
Soudruha jsem drobet zaskočil. Nečekal, že bude naše spolupráce pokračovat i po opuštění akademie. Jelikož se cítil mým dlužníkem, vzal to. "Přijímám. Za královnou tě kvůli tomu přidělení po příjezdu ke dvoru doprovodím a obhájím to, že si tě beru pod ochranná křídla. Pevně doufám, že toho nebudu litovat a ty se nevrátíš do starého módu - pařby, chlast a holky…"
Obdařil jsem ho svým drzým zářivým úsměvem. "Jéé, že by? Počkej, já se zamyslím…" zahrál jsem zahloubaný výraz.
"Vole," otituloval mě. "To bych tě přizabil! Ani to nezkoušej!"
Už se orientoval v mém chováním, kdy si z něho utahuju a kdy mluvím vážně. "Můžu tě ubezpečit, že tomuto životnímu stylu jsem hodil dávno vale. Kruci, asi stárnu, nebo že by mě Belikov nakazil správnými morálními zásadami?! Noo, to potěš koště! Nejvyšší čas zase poctít svou návštěvou královského cvokaře. Asi se bude hodně divit, kam se poděl Adrian Ivaškov, kterého znával. Nejspíš mě rovnou zavře do blázince," dobíral jsem si v legraci bráchu.
Sám ke mně ve skvělé náladě natáhl ruku v našem pozdravu "partnerů ve zločinu" a s rozloučením odešel spát do svého pokoje. Převlékl jsem se do pyžama, krabice z postele přeskládal na psací stůl a zapadl do postele. Budík jsem si nařídil na půl osmou, abych vše ráno stihnul.
Když jsem se po probuzení zkulturnil v koupelně, schoval jsem dárky pro Rose v ozdobných krabicích pod postel, aby mi nepřekážely a nebudily okamžitou pozornost, kdyby mě někdo navštívil v pokoji. Dodatečně přiobjednaný dáreček - překvapení víc pro bráchu než pro malou dhampýrku - jsem uklidil do skříně dozadu za své oblečení, aby ho nikdo nenašel. Nerad jsem pokoušel osud. Nač zbytečně hledat nějakou výmluvu, co to má jako být. Dost osob by se asi divilo, proč mám ve svém pokoji dámské sexy černé prádýlko. Haha.
Koupené věci do chatky jsem naskládal do sportovní tašky i s žehličkou. Usnadním soudruhovi kapku prácičku. Pak jsem s taškou a s kyticí růží vyšel v maskování směrem k chatce. V neděli ráno zel kampus prázdnotou.
V chatce se nic moc nezměnilo. Bílé růže pomalu vadly. Zdálo se mi škoda je vyhodit, navíc jsou jako sušené skvělá dekorace. Takže jsem je v koupelně zavázal provázkem poupátky k zemi k věšáku vedle ručníků. Umyl jsem vázu a natočil do ní z kohoutku čistou vodu pro nové rudé růže. Na stole stávající fialový ubrus jsem sundal a v koupelně ho přehodil přes šňůru na prádlo, aby se nepomačkal. Nechám ho společně s mým koupeným fialovým vybavením napořád v chatce. Možná to v budoucnu nějací další milenci ocení. Místo něj jsem rozložil nový vínový, který jsem rovnou vyžehlil.
Jakmile jsem to měl, přichystal jsem na stůl honosné prostírání. Ve velkých svícnech jsem vyměnil nedohořené fialové svíčky za vínové. Do středu naaranžoval vázu a kolem nádobí s ubrousky. Třeba dojde i na společnou slavností narozeninovou večeři. Na oknech a římse krbu jsem v ozdobných kalíšcích z průhledného skla vyměnil prázdné vyhořelé kalíšky čajových svíček za nové. Za vínové s vůní růží. To je Rosina vůně i barva. Vlastně ji matka pojmenovala i po této úžasné květině. Růže je krásná, ale svými trny nebezpečná. A rudá vínová barva znamená energickou vášeň. V nitru malé dhampýrky je skrytý oheň s jejím nezkrotným temperamentem.
Zabalené vínové povlečení a bílé prostěradlo jsem Dimitrijovi nechal položené na kuchyňské lince. O postel se postará sám. Zítra bude mít během dne čas. Já se do chatky nejspíš již nedostanu. Budeme s bandou fandit našim dhampýrům a potom slavit úspěšné zvládnutí závěreček i Rosiny narozeniny.
Spokojeně jsem se vrátil na kolej, kde jsem v pokoji nechal sportovní tašku s polštářky z chatky, pro kterou se v mém pokoji během snídaně staví podle dohody Michail, a šel vyzvednout Morojky a Christiana před společnou snídaní. Lissa mi nadšeně líčila pyžamovou párty s Rose. Zářila štěstím jako sluníčko, že je její kamarádka opět sama sebou. Sestřenka stále netušila, co nebo kdo byl příčinou Rosiny změny a trápení. Částečně jsem očekával, že ji malá dhampýrka během noci konečně zasvětí. Nestalo se tak, bojí se její reakce a výčitek, že se jí dávno nesvěřila. Navíc Lissu kombinace Romitri jako pár nikdy ani ve snu nenapadla. Kdokoli jiný ano, třeba jako já, Mason nebo Jesse Zeklos. Ale Belikov?! Až to praskne, bude to síla. A poslední zástupkyně rodu Dragomirů bude řádit…
S dhampýry jsme se sešli v jídelně. Klasicky jsem vtisknul malé dhampýrce pusu na čelo. Hodila po mně zpytavý pohled, který mi v překladu říkal: "co to na mě s Dimitrijem zkoušíte za hry, Adriane". Měl jsem chuť jí poslat smsku s odpovědí: "Rose, to nejsou hry, ale bezpečností opatření proti prozrazení", ale nakonec jsem to nerealizoval. Nepotvrdím jí, že jsme na ni domluvení.
Aby si ověřila nenápadně svou domněnku, neváhala se nahlas zeptat před celou bandou při snídani Christiana: "Ozero, kde máš strážce? Poslední dobou se ve službě nějak fláká. To není Dimitrijovi zrovna podobné…"
Náš ohnivec se ho okamžitě zastal: "Belikov se nefláká, Hathawayová. Pomáhá strážkyni Petrové s přípravou zítřejších závěreček. Jsme domluvení." Alibi na Albertu ji donutilo váhat, zda je to promyšlený tah nebo shoda nešťastných náhod, že ho už přes čtyřiadvacet hodin ani z dálky nezahlédla. To se mi hodilo do krámu. Jen ať si láme hlavinku. Takhle bude doufat, že ho uvidí na obědě nebo na večeři. Ani jedno se nestane, ale nebudeme ji plašit předem, aby něco neuváženého a riskantního nevyvedla. Známe své lidi, že?! Ohledně noci jsem kul svůj plán. Soudruha zasvětím později. To neuteče.
Po jídle jsme se rozdělili na dvě party. Holky zamířily k Rose na kolej. S Michailovou, Neilovou a Albertinou pomocí jsme tam během naší snídaně zařídili a zprovoznili velkou plazmovou televizi s DVD přehrávačem. A místo gauče nafukovací matraci s polštářky, aby se všechny holky pohodlně rozvalily. Dvě na Rosinu postel a dvě na matraci. Naše dámy budou zírat. Lissa počítala, že budou koukat na notebooku. Není nad to mít skvělé pomocníky v budově strážců. Zmínil jsem se včera před Michailem při vracení křesla, že přenesu ráno svou telku s přehrávačem k Rose. Odmítl to s tím, že nemá smysl tahat ji přes půlku kampusu navíc v dešti. Hnusné počasí se opravdu činilo. Takže nabídl půjčení ze svého pokoje, který je mnohem blíž. On beztak celý den slouží, takže televizi sledovat rozhodně nebude. Vytrhl mi opět trn z paty. Alberta to posvětila a Neil s Michailem realizovali. A sami přišli s nápadem s tou matrací. Polštářky jsem si vypůjčil z chatky.
S mužskou částí jsme zakotvili u stolního fotbálku. Maxiturnaj. Nejprve na body každý s každým. Jelikož jsme hráli pouze čtyři, skvěle se to počítalo a hodnotilo. Pak semifinále a finále. Zabralo nám to kompletně dopoledne. Nakonec jsme skončili v pořadí Eddie, já, Mason a Christian. Škoda, že se toho nemohl účastnit brácha. Docela by mě zajímalo, jak by si ve fotbálku vedl. Nikdy jsem ho to hrát neviděl.
Následoval oběd. Mason zaujal roli poslíčka a donesl holkám na pokoj palačinky, horkou čokoládu, coca-colu a popcorn. Hlavu měl plnou Mii. Ani se dneska moc nevztekal, že skončil až třetí. U cappuccina jsme počkali, až spořádá svůj oběd i Dimitrij a v pěti absolvovali kulečník. To byl nářez. Zase jsme to udělali rozřazovačkou. Brácha zrzka, Ozeru i Eddieho na plné čáře smáznul. Se mnou se to tak jednoznačně pronést už nedalo. Sice mě o pár bodů porazil, ale uznale přiznal, že jsem dobrý soupeř. Ze semifinále jsme poustoupili do finále právě my dva. Christian skončil na pátém místě. Eddie s Masonem se prali o třetí místo a bramborovou medaili. Eddie o fous nad zrzkem vyhrál. A nastalo naše finále o prestiž. Moroj nebo dhampýr? Ivaškov nebo Belikov? Kdo je větší borec? Navíc v bráchově milovaném sportu.
Poměrně dost jsme se vyhecovali. Nic jsme si zadarmo nedarovali. Navzájem jsme se střídali ve vedení. Kluky to strhlo taky. Dokonce se sázeli, kdo z nás bude nakonec vítěz. S očima navrch hlavy Eddie zahlásil: "Ty bláho, to je napínavý turnaj!"
Po velké bitvě mě Dimitrij o tři body udolal. Podal mi sportovně ve "fair play" duchu ruku a uznale podotknul: "Netušil jsem, že jsi v kulečníku tak dobrý, Ivaškove."
Hrdě jsem se zapýřil jako páv. Už se chovám jako Ozera. Pochvala mi zvedla sebevědomí. Obzvlášť ta od bráchy. Přesto jsem mu ve svém stylu odsekl: "Belikove, ty toho o mně ještě nevíš!" A nenápadně jsem na něj v nestřeženém okamžiku mrkl. Pobaveně na mě protočil oči vsloup. Naše tajná dohoda partnerů ve zločinu: navenek jsme ti dva borci, co se absolutně nemusí.
Škoda, že již nezbýval čas, jinak bychom si střihli hned i odvetu. Místo toho jsme museli do jídelny na večeři. Holky se už cpaly. Rose při zmínce o výhře soudruha zesmutněla. Trápila se bez něho. A on bez ní rovněž. Ale na rozdíl od malé dhampýrky se dokázal ovládat i ty pocity v sobě potlačovat. S Masonem a Eddiem jsme odnesli půjčené vybavení k Michailovi. Já se jim potom vymluvil, že se stavím cestou u dárců. To se sice skutečně stavím, ale za chvilku. S sebou jsem nesl ve velké sportovní tašce i pět malých polštářků.
Nyní jsem se v maskování vrátil do budovy strážců a s tichým zaklepáním vklouznul do bráchova pokoje. Seděl u stolu u počítače. Určitě nějaká práce pro Bena a zásahovku. Udiveně vzhlédnul od notebooku: "Adriane?!"
Zrušil jsem maskování a otočil zevnitř soudruhovým klíčem ve dveřích, aby nás někdo nemile nezaskočil. "Čau, sorry za přepadovku. Nechtěl jsem to řešit po telefonu a ani tě hnát zbytečně na pět minut do chatky…"
Přerušil mě: "O co jde? Něco s Rose?"
"Jak to dneska v noci provedeme? Ona bez tebe nevydrží. Aura je jasná. Počká do konce večerky a pak si tě prostě někde najde. Bude záležet na tobě kde. Máš kuráž strávit s ní noc v chatce, aniž bys porušil dohodu?" otázal jsem se narovinu.
Dimitrij si prohrábnul rozpolceně prsty vlasy: "Obávám se, že ne." V auře se objevilo nad představou setkání s jeho láskou tolik citů a barviček. Toužil ji spatřit, obejmout ji, líbat… Trpěl jako zvíře. Ale logicky to zamítnul. Riskoval by. Vydrží to.
"Fajn, chatka je pasé. Důvody chápu. Co kdybych ti ji sem teda znovu přivedl? Tady si ji udržíš od těla. Pochybuju, že by se hodlala poprvé milovat zrovna v budově strážců. V této věci bude rozumná i střelená Rose," navrhl jsem další možnost ke zvážení.
Ruský Bůh prodělal zničující vnitřní válku. Pak poraženě vydechl: "Ne, tady se mnou si neodpočine. Potřebuju, aby na zítřejší závěrečky byla odpočatá a vyspalá… Zůstane přes noc u sebe na koleji v posteli. Pohlídáš ji tam, prosím tě?"
Tohle ho stálo notnou dávku přemáhání a sebezapření. Požádal mě, abych s ní zůstal místo něho já. Třeba celou noc v jejím pokoji s ní v posteli navzdory tomu, že ho sžírala žárlivost. Sice mi již věřil, že s Rose nic nemám, ani mít nebudu, ale ono se to lépe řekne, než převede do praxe. Prostě mu představa jeho Rozy s jiným mužem v posteli nedělala zrovna dobře. Žárlil i na to, že já mohu být v její bezprostřední blízkosti a on ne…
Žádné komentáře:
Okomentovat