Miláčci, jsem po dvou měsících zpátky. Trvalo mi to. Já vím. Strašně to letí. Adrianek roste jako z vody. Ale je to fakt mazec. Ještě jsme se během šestinedělí stěhovali. Takže jsem nevěděla, kde mi hlava stojí. Jestli mám kojit, přebalovat, vařit, uklízet, prát, žehlit nebo vyndavat věci z krabic...
Doufám, že si alespoň užijete následnou dlouho očekávanou kapitolu ;)
Otevřel mi Christian: "Ahoj, pojď dál. Jsi tu první. Za chvilku dorazí ostatní. Posunuli to na 8:15. Zdá se mi to, nebo vypadáš ustaraně? Stalo se něco?"
"Ahoj, Christiane, Lisso. To nic, budu v pohodě. Rose právě šla pro výsledky k doktorovi. Jsem jen nervózní," odkryl jsem částečnou pravdu. Naštěstí jim to stačilo a dál se nevyptávali. Sedl jsem si do křesla a čekal na příchod ostatních. Dorazili za patnáct minut. Já byl napnutý jako špagát. Rose již bude v ordinaci. Skoro jsem nevnímal dění kolem sebe.
Přišel Adrian, Sydney, Lucas i David. Pár minut po nich Eddie, Mason, Jill a Mia. Taky Ben a v 8:20 dorazil i Abe s Janine. Všichni po mně pokukovali s vepsanými obavami ve tváři. Narovinu se mě zeptala pouze Janine: "Dimitriji, co se zase děje? Jsi úplně mimo? Něco s Rose? Kde vůbec je? Neměla tu být taky?"
S odpovědí mě předběhl Adrian: "Klid, Janine. Rose za pár minut dorazí a všechno se dozvíte. Počkáme na ni. Je u doktora. Zatím se všichni posaďte a ty i Abe obzvlášť." V tom samém momentě mu pípla smska, otevřel ji a přečetl. Následně vyslovil: "Sydney, připrav se. Maximálně pět minut." Byl to nějaký jejich tajný pokyn. Přikývla.
Trpělivost došla Abemu: "Sakra, co to má být?! Proč jsme všichni tady?! A proč Belikov vypadá jako těsně před zhroucením?!"
"Za dvě minuty se všechno dozvíš, starý pane. Teď si sedni a mlč," použil Adrian Rosinu přezdívku a Abeho odpálkoval. "Pootevřu jí dveře, bude tu za okamžik. Ať nemusí klepat." A sám to udělal. Potom se vrátil k mému křeslu, kde zůstal stát. A Sydney v rohu místnosti taky. Ostatní seděli. Vnímal jsem to všechno kolem sebe jako v mlze. Z dálky.
Sám jsem hypnotizoval pohledem vchodové dveře. Rozrazily se dokořán a Roza zůstala stát na prahu. Naše oči se střetly a já z nich vyčetl pravdu, které jsem však stále odmítal věřit. Ty její jiskřily radostí, láskou, úžasem a nadějí.
"Nééé?!" zašeptal jsem do ticha. A chtěl vstát a obejmout ji.
Zpátky do křesla mě vrátily Adrianovy ruce na mých ramenou: "Ani se nehni! Zůstaneš sedět!"
Roze to nevadilo. Kopla do dveří, aby se zavřely, potom se rozběhla a skočila mi do klína, kde mě hladově políbila. "Dimitriji, je to pravda. Adrian nelhal. Miluju tě," mluvila na mě mezi polibky.
"To nejde, Rose. Tohle je naprosto vyloučené," kroutil jsem zamítavě hlavou.
"Tady je důkaz. Podívej se," hladila mě jednou rukou po tváři a druhou mi podávala bílou nezalepenou obálku.
Třesoucíma rukama jsem uchopil obálku a vytáhl její obsah. Byla tam fotka z ultrazvuku. Naše dítě. Naše dcera. Rosie. Minutu jsem na ni zíral. V místnosti nikdo ani nedutal. "Pane Bože," dostal jsem ze sebe a přitom se topil v Rosiných hlubokých láskyplných očích. My čekáme dítě. Já budu táta. Nemohl jsem tomu uvěřit. Po několika letech mi dojetím vyhrkly do očí slzy. Jako chlap jsem nebrečel často a neukazoval své skutečné emoce. Dnes však bylo všechno moje sebeovládání vtahu a já ty pocity v sobě nedokázal skrýt. Zabořil jsem Roze hlavu do prsou. A hledal u ní útěchu i spásu. Vlasy jsem měl rozpuštěné, takže mi spadaly do obličej. Slz si mohla všimnout pouze Roza. A asi Adrian podle mé aury. Zbytek přihlížejících to nemohl zaznamenat.
Obálku s fotkou naší dcery jsem uchopil do jedné ruky a s ní Rozu obejmul kolem pasu. A druhou volnou jsem položil na Rosino bříško. "Jaaak dlouho?" koktal jsem otázku. Bylo 17. října.
"Sedmý týden," odpověděla mi a nepřestávala mě hladit po hlavě a vlasech.
"Tak a dost! Co se tady kurva děje?!" vylítl nepříčetně Abe. My si ho s Rozou nevšímali a dál se věnovali jeden druhému.
Slova se ujal Adrian: "Než vám to řeknu, chci od každého přísahu. Tohle je tajemství, které se nikdy nesmí dostat mimo náš kruh. Budete ho chránit i za cenu svého vlastního života. Jestli s tím máte problém, odejděte."
"Cooože?" dostal ze sebe vykulený Christian.
"Řekl jsem to jasně. Pokud se bojíte nebo nehodláte vsadit život v sázku za naše tajemství, opusťte nadobro tento kruh, nebo vyslovte: "Přísahám na svůj život, na svou lásku a věrné přátelství, že budu chránit tajemství kruhu i za cenu svého vlastního života". Jiná možnost neexistuje," stanovil tvrdá pravidla Adrian.
"Adriane, nemůžeš to trochu víc specifikovat?" ptala se ho zmateně i Lissa.
"Nemůžu. Buď Rose, Dimitrijovi, Sydney a mně věříte natolik, že budete přísahat rovnou nebo se seberte a jděte pryč. Platí to pro každého z vás, Bene, Abe i Janine," odpověděl se smrtelnou vážností v hlase Adrian.
Mason s Miou na sebe kývli a společně odříkali přísahu: "Přísahám na svůj život, na svou lásku a věrné přátelství, že budu chránit tajemství kruhu i za cenu svého vlastního života. My vám věříme. Vždycky ke svému jednání máte dobrý důvod. Jdeme do toho s vámi. Ať je to cokoli."
Hned po nich to samé udělal i Eddie s Jill a Lucas s Davidem. Pak sám přísahal i Ben. Zůstala Lissa s Christianem a Abe s Janine.
"Tak jo, nedali jste nám na vybranou. Sice to absolutně nechápu, ale věřím vám. Snad své přísahy nebudu nikdy litovat," řekl Christian a sám odcitoval přísahu kruhu. Lissa hned po něm. Po Lisse navázala i Janine.
"Tak co ty, starý pane? Máš odvahu?" provokoval ho Adrian.
"Mám, vždycky budu na straně své dcery. Jakmile odříkám přísahu, okamžitě mi vysvětlíš, co tohle všechno znamená," rozhodl se i Abe a přísahal na svůj život. Když skončil, podíval se významně na Adriana.
Ten se pobaveně pousmál: "Jak bych ti to jenom vysvětlil, dědo?" Abe zalapal po dechu. Adrianova slova docvakla pouze Zmejovi. Nikdo jiný oslovení "dědo" nepřikládal váhu.
"Adriane, my ti nerozumíme. Mluvíš zase v hádankách a šifrách," stěžoval si za všechny Christian.
Adrian nahodil spokojený úsměv a přešel ke mně: "Tohle si na chvilku půjčím, brácho." A vzal mi z ruky fotku z ultrazvuku. "Vážení členové kruhu, je mi velkou ctí vám dnes představit našeho dalšího člena. Narodí se zhruba za sedm měsíců a jmenuje se Rosie Belikovová." Následně jim ukázal fotku. Partou to šokovaně zahučelo. "Jo, a aby nedošlo k mýlce. Já nejsem otec. Koho by napadla tahle možnost a kolektivní pomoc. To by totiž nebyl důvod tajit tohle tajemství. Taťkou je Dimitrij, navzdory tomu, že jsou s Rose oba dhampýři," podotknul trefně Adrian.
"Ó můj Bože," vyhrkla Janine. "Já budu babička."
"Jaaak?" ptala se Lissa.
"Tajné kouzlo s éterem, které je nutné chránit. Víc vám neřeknu," objasnil Adrian to nejnutnější.
"Ivaškove, ty jsi pašák! Nechápu, jak se ti tohle povedlo?! Když jsem to zkoušel já, tak se mi všichni oslovení mistři kouzel vysmáli do ksichtu, že to nejde a já se zbláznil. Tohle máš u mě a dluh za alchymistku je stokrát splacený," chválil ho Abe. S Rozou jsme na sebe překvapeně pohlédli. Abe něco zkoušel?
Adrian se rozesmál: "Víš, Abe, ono musíš být blázen, když chceš najít kouzlo, které neexistuje."
"Jak a kde jsi to objevil?" vrtěl hlavou nevěřícně Zmeja.
"To ti nemůžu říct. Povím ti pouze to, že na tohle byly i tvé astronomicky vysoké úplatky malé. Trochu jsem se na tebe zlobil, žes na nás málem přitáhl nechtěnou pozornost, ale po jejich reakci, kterou jsem si vytáhl ze tvé hlavy při spánku, jsem nad tvým jednáním mávl rukou. Ti oslovení pánové neměli potřebnou motivaci k hledání jako já. Který blázen by to za pomoci alchymistky hledal čtyři roky, nevíš?! Přece jenom já, blázen Ivaškov. Navíc jsem tušil, že něco vyvedeš, když vám s Janine odhalím, proč se tihle dva málem rozešli, protože ty neumíš sedět v klidu na zadku. Bylo to od tebe hezké gesto, jak dát své dceři všechno to, po čem touží a nemůže mít," konverzoval Adrian s Abem. A já čuměl. Rose vykulila své oči taky. Tohle ani jeden z nás nečekal. Vůbec jsme nevěděli, že Abe s Janine o našich předchozích problémech znají pravdu.
"Proč jsi mi neřekl při naší schůzce týden před jejich svatbou, že už je problém vyřešený?" nerozuměl Abe.
"Protože vyřešený ještě nebyl. My spolu mluvili ve čtvrtek večer. Kouzlo a postup jsem našel až v noci z neděle na pondělí. Navíc jsem si nebyl jistý, zda všechno vyjde a klapne podle starého postupu. Že se to povedlo hned na první pokus, je výhra v loterii. Rozpoznal jsem, že se s Rose něco děje, jakmile se vrátila z líbánek. Její aura byla rozmazaná, ale bál jsem se cokoli říct, kdyby to byl planý poplach. Pak se přidaly i ty nevolnosti. Vypadalo to nadějně. Avšak stále jsem mlčel. Pravdu jsem zjistil 15. října v poledne, když jsem Rose a Rosii uviděl. Rosina aura přestala být rozmazaná, rozzářila se a přibyla v bříšku nádherná vínová naší malé Rosie. Opil jsem se radostí a málem jim to vykecal. Moje narážky ale nepochopili. Druhý den jsem za nima nemohl jít bez důkazu. Zasvětil jsem doktora Dominica White. Z Rosiných výsledků krve ověřil, že nekecám a jim dvěma jsem to odhalil včera večer. Proto je na tom Belikov tak, jak je. Nevěřil mi. Málem jsem dostal pěstí. Celou noc nespal. Asi bude potřebovat pár dnů nebo měsíců, než to stráví. Je to trochu šok, nooo. Moc dhampýřích rodičů, kteří čekají společné dítě, po světě nechodí," přiznal všechny souvislosti Adrian.
"Chlape, ty jsi génius," pěl na Adrianovy činy chválu nadšený Abe. "Já budu děda."
"Jo, to budeš. Rosie bude asi o 3 měsíce mladší než Ozerovic Erik. Rose je na neschopence a zůstane celé těhotenství. Ty její nevolnosti jsou dost silné. Asi následek éteru. Dominic jí předepsal léky. Snad se to časem zlepší. Akorát nám vyvstává jeden problém - Lissin strážce. Souhlasil bych s variantou, která byla připravená na Dimitrijův odchod. Bene, brácho, může být?" vymýšlel Adrian přijatelné řešení pro všechny.
Trochu jsem se vzpamatoval a reagoval na to: "Souhlasím, Patrick je nejvhodnější kandidát." Ben přikývl taky.
"Liss, nyní je to pouze na tobě. Za Rose jsme vybrali Patricka Lautnera z Dimitrijovy zásahovky. Znáš ho. Je to fajn kluk. Navíc spolehlivý a oddaný své práci. Souhlasíš?" oslovil Adrian Lissu.
"Jááá, jo jasně. Rose musí odpočívat," odsouhlasila to Lissa. "Ježiši, já mám takovou radost. Adriane, za tohle tě miluju. Ty jsi poklad. Napravuješ za mě všechny chyby. A že jich bylo. Celý relativně poklidný přístav party jsem já narušila. Nejdřív neplánovaným těhotenství, poté jim vyfoukla první zásnuby a svatbu. A ty to hasíš a ještě dokážeš nemožné. My jsme vlastně dvě těhule," jásala Lissa.
"Ženská bláznivá," smál se Adrian. "Rosie, vidíš to? Tak takhle to dopadlo. Mámu s tátou znáš, mě taky. Tahle bláznivá teta je Lissa, strejda Christian a v bříšku jejich malý Erik. Děda Abe a babička Janine, teta Jill a Mia. Zbývají strejdové Eddie, Mason, Lucas, David a Ben. Ještě přibude strejda Patrick. A tahle poslední teta, kterou ti teď ukážu, je moje Sydney. Ahoj maličká, opatruj se v bříšku a nezlob maminku. Moc se na tebe v květnu těšíme," pokynul rukou na každého a představil ho do kamery. Ani jsem nezaznamenal, že všechno Sydney vlastně točí. Proto ten pokyn, aby se včas připravila. Poslední ukázal Adrian Sydney a rozloučil se s naší Rosie. Potom kameru vypnul. "Tak to bychom měli," mnul si spokojeně ruce za skvěle odvedenou práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat