Tady máte ten slíbený dáreček ke 3. narozeninám blogu ;)
Se všemi třemi krabicemi jsem seběhl schody do dívčí části koleje. První k divoženkám. Naaranžoval jsem dárečky pro Miu a Jill s obálkou se vzkazem před jejich dveře a zaťukal. Schoval jsem se za roh, ale tak abych na dění u jejich pokoje viděl. A nebyl jsem ochuzen o představení. Těšil jsem se na aury, ale kvůli nočnímu slibu bráchovi, že používání éteru omezím na minimum, jsem nakonec barvičky neshlédl. Avšak i tak to stálo zato. Holkám jsem v půl sedmé ráno vlastně udělal ranní budíček.
Jill celá rozespalá otevřela dveře. Na sobě oblečené růžové pyžamo. Oči ještě zalepené a vlasy zacuchané. Jenže se velice rychle probrala a vytřeštila údivem zorničky na mé dárečky. Zamrzla v sochu.
"Jill, co je? Tváříš se, že jsi spatřila ducha?" zaslechl jsem hlas Mii. Za pár vteřin se ve dveřích zvědavě objevila i ona. A situace se v bleděmodrém opakovala. Mia nalezla ztracenou rovnováhu jako první. Sehnula se pro obálku, rozlepila ji a nahlas přečetla můj vzkaz. Pak Jill podala do rukou její dárek a naráz obě odklopily víko.
Když pominu jejich užaslé a nadšené vzdechy: "Bože, to je nádhera" a podobně, ani jedna z nich se neubránila slzám dojetí.
"Áďa se zase činil," konstatovala výstižně Mia. "Je to šílenec, že za nás takhle utrácí. Ty šaty musely stát majlant. Ale je to od něho strašně hezký. Bude mi chybět. A Mason s ostatními taky…"
"Blázínek Adrian," zhodnotila mě Jill. "On je nepřekonatelný. Co si tady bez nich samy rok počneme?"
"Vnímala jsi ten text vzkazu, ne? Nejpozději na Vánoce se všichni u dvora setkáme. On to zařídí. Dokáže to. O tom nepochybuj. Cokoli slíbí, tak dodrží. Adrian Ivaškov nemluví do větru."
Ano, měla recht. Do větru fakt nemluvím. Obě se svými dárky zalezly zpět do pokoje a zavřely za sebou dveře. Každá mi poté poslala děkovnou smsku. Víc jsem se nezdržoval a totéž zopakoval před pokojem Lissy. I ji jsem vykolejil.
Vrátil jsem se k sobě a přichystal zbývající krabice, které budou malé dhampýrce předávat u ní v pokoji při zkrášlování před párty odpoledne holky. A na druhou hromádku vyskládal ty pro kluky. Tyto dárečky Rose získá až v sále večer na oslavě. Pod postelí mi zbyly ještě tři dárkové krabice. Všechny černé. Odlišovaly se pouze barevnou stuhou. Zelená, žlutá a oranžová podle šatů holek. Obdarovávání přijde na řadu až po obědě. A dva dárky pro malou dhampýrku ode mě, které jsem schoval ve své šatní skříni před zvídavými pohledy.
Z mého počínání mě v sedm vyrušilo zaklepání na dveře pokoje. Christian obvykle ťukal o patnáct minut později. Sáhl jsem na kliku a dokořán otevřel. Než jsem se nadál, padly mi kolem krku tři Morojky. Sotva jsem jejich útok ustál. Ta nečekaná odstředivá síla mě natlačila zpět do útrob místnosti. Skoro se mi podlomily nohy. Od každé jsem vyfasoval dva polibky z obou stran své tváře. Až potom mě s uzardělými líčky zase pustily a o krok ode mě ustoupily.
Jakmile jsem se z prvotního šoku oklepal, rýpnul jsem si se svou arogancí a sebevědomím žádaného královského borce: "Teda, ženy! Néé, že by mi vaše přítulnost vadila, ale Ozera, Ashford a Castile by se na tohle asi moc s pochopením netvářili…"
Jill zrudla jako rak. Lissa se zatvářila drobet provinile a Mia mě usadila do patřičných mezí: "Opovaž se jim "naše díky" vykecat!"
"Klídek, dámy! Mlčím jako hrob," konejšil jsem je pobaveně. Poté jsem je všechny naráz objal a vtisknul každé pusu na čelo. "Nekupoval jsem vám to kvůli vaší vděčnosti, ale abych vám udělal radost…"
"Jo, my víme," odkývaly mi to. "Ale stejně jsi za nás neměl takhle utrácet…"
"O penězích ani slovo!" utnul jsem je okamžitě. "Vyrovnáme to večer na párty jedním tanečkem. Já si pro něj přijdu," mrkl jsem na ně. "Kapku naše mužské osazenstvo party poškádlíme."
Holky se rozesmály. "Ty toho provokování nikdy nenecháš, viď?!"
"Ne! Přece nedopustím, aby byla na planetě nuda," předvedl jsem výraz nevinnost sama.
Rovnou jsem jim rozdal dárky pro Rose. Zvědavě odklopily víka. Vyfasoval jsem za výběr i nákup od nich další pochvalu. Dárečky pro malou dhampýrku se jim velice líbily. Přesně načas zaťukal Christian. Klasicky bez vyzvání otevřel a zarazil se na prahu, když zaznamenal moji dámskou společnost. S děvčaty jsme hasili požár v podobě ohnivcovi žárlivosti celkem pravdivou výmluvou s vyzvednutím krabiček pro Rose. Naštěstí jsme s Lissou nezůstali v mém pokoji o samotě pouze my dva. To bychom mu problematicky vysvětlovali. Sestřenku si hlídá jako ostříž. A v mé blízkosti dvojnásob. Nedává nám jedinou záminku, abychom přehodnotili své přátelství na milostný vztah.
Ale jedno pozitivum to má. K Lisse je od našeho prvního setkání v Idahu pozorný, galantní a převzal gentlemanské chování. Už si to ani neuvědomuje. Dostalo se mu pod kůži. Dřív to býval neotesanec. Avšak nedivil jsem se mu. S jeho strigojí minulostí v rodině se tak účinně bránil slovním útokům na svou osobu. Nyní se naučil pevně si stát za svým a hrdě čelit osudu. Srovnal se s tím, kdo je. A nestydí se za to. O to vlastně víc sestřence imponuje.
Dárky pro Rose si holky nechaly cestou do jídelny na snídani v pokojích. Naši tři dhampýři tam již seděli u našeho stolu. Všichni zaražení. Nervozita z nich sálala na dálku. Jedná se o jejich budoucnost. Při zkoušce nesmějí selhat. Ten stres jsem jim nezáviděl. Na sebe si oblékli pohodlné sportovní oblečení. Vrtali se v jídle. Chuť jim scházela. Zrzek jde navíc ze všech první. Podle abecedy jako Ashford závěrečky zahajuje. A Castile s Hathawayovou ho následují vzápětí. Během dopoledne mají zkoušku za sebou.
Před osmou ráno jsme je doprovodili k tělocvičně do provizorního stanu, který fungoval na způsob přípravné místnosti. Popřáli jsme jim hodně štěstí. S morojským zbytkem party jsme se pak rozmýšleli, kam půjdeme. Nakonec jsme se od tělocvičny nehnuli a postávali nebo seděli na blízké lavičce, abychom získali výsledky z první ruky, až je přijde nějaký strážce odškrtnout na vyvěšeném seznamu. Fajfka znamenala prošel, křížek neprošel.
Nikdo z nás nemluvil. Všichni zatnuté dlaně v pěsti, jak jsme drželi našim kamarádům palce. Po čtyřiceti minutách se u seznamu objevil Jurij. Rychlostí blesku jsem k němu popošel a vyptával se: "Ashford to má za sebou?"
"Ahoj Adriane, jo a s přehledem," sděloval mi s úsměvem. Zhluboka jsem si oddechl a ostatní se mnou. Jurij do seznamu vepsal fajfku a odešel zase dovnitř. Zhruba po hodině odfajfkoval i Castila a po další hodině Hathawayovou. Radostně jsme se všichni Morojové u seznamu objali. Naši dhampýři to dokázali. Za celou bandu jsem každému z nich poslal smsku s gratulací s tím, že se sejdeme ve dvanáct v jídelně. Určitě se půjdou na pokoj vysprchovat a převléknout. Taky musí ty dojmy vstřebat, takže jsme jim poskytli soukromí. A my zatím debatovali v jídelně u cappuccina nad dnešní oslavnou párty.
Rose napochodovala do jídelny první. Vysloužila si medvědí objetí a gratulace od všech z nás. Smích a radost se staly nakažlivými. "Jsem na tebe pyšný, malá dhampýrko!" vtisknul jsem jí pusu na čelo.
Chvilku po ní dorazili i kluci. Mia se Masonovi vrhla kolem krku a málem ho udusila maxilíbačkou. Z toho, jak se zrzek tvářil, ho naprosto odzbrojila. Tipoval jsem to, že se takhle daleko ještě nepropracovali. Zíral na ni totiž jako vyoraná myš. Pusa i nějaký ten polibek určitě proběhnul. Ale podle jeho reakce nejspíš dosud bez jazyka. Haha. Mia umí být pořádná divoška, když chce. Tohle bylo kouzelně spontánní jednání z radosti a pýchy, že její milovaný dhampýr uspěl. Jenom ty barvičky aur mi scházely k dokonalosti. Že jsem já vůl bráchovi sliboval, že se vyvaruju magie. Neskutečně mi používání éteru chybělo.
Eddie s Jill se rozpačitě objali. Jednou se z té jejich stydlivosti zblázním. Dřív snad pohnu skálou, než si tihle dva dají navzájem obyčejnou pusu. Je to marnost nad marnost. Pokud se nerozhoupou do Vánoc, beru si to na starost nebo z nich leknu. Castile je ve vztazích fakt hrozný ňouma. Přitom jsem mu několikrát naznačil, že má Jill jistou, protože jsou sympatie na obou stranách. Ale on stejně nejspíš čeká na skonání věků. Tydýt!
Po výtečném obědě jsme se rozdělili na dvě party. Holky odešly k Rose na pokoj zkrášlit se na párty a já se ujal opět hochů. Do jejich prvotního oblékání jsem nezasahoval. Dohodli jsme se, že ke mně přijdou všichni za hodinu na kolej. Schválně jsem jim nic neříkal. Vyzkouším si je, jak na tom s módou po mém zaučovacím valentýnském kurzu jsou.
Mile mě překvapili. Mezi sebou se dohodli a zvolili černé džíny a bílé košile. Stará dobrá klasika, kterou nic nezkazí. Z každého jsem cítil docela příjemnou vůni deodorantu nebo parfému. Na nohách precizně vyleštěné černé společenské boty a košile u krku rozepnuté na stylovou rozhalenku. Z jejich očí jsem četl otázku, zda jsem s jejich vzhledem spokojený. Déle jsem je nemučil: "Pánové, dobrý!"
Očividně se jim po mém soudu ulevilo. Musel jsem se smát. Vnímali mě jako kata, který jim má stínat hlavy při popravě. Na postel jsem si pro ně připravil dárky. A bez komentáře jsem každému z nich vrazil do ruky jednu krabici. Údivem pozvedli obočí: "Co to je, Adriane? Dárky pro Rose na večer?"
"Ne, dárky pro vás k maturitě," opravil jsem je s převahou. Otevírali ústa, že spustí lavinu řečí, proč jim proboha něco kupuju a podobně, ale včas jsem je zarazil. "Než začnete se svými slovními výlevy, nejdřív se koukněte laskavě dovnitř!" Poslechli a ve stejnou chvíli odklopili víka i zírali na různě barevné košile a černé kožené pásky, které jsem jim daroval. Sklaplo jim. "Dovolil jsem si vás na dnešní slavnostní večer sladit podle představ designéra Adriana Ivaškova."
Z obalů jsme vybalili nové košile a já je profesionálně vyžehlil. Jejich zapojení jsem v této proceduře neriskoval. Ani by to bez varhánků nezvládli. Tohle chce praxi. Rovnou se u mě i převlékli. Spokojeně jsem si zamnul ruce, že jsou z nich fešáci. Na zbývající dvě hodiny se přesunuli do pokoje ke Christianovi, kde budou mastit karty, než se přichystám i já.
Jakmile kluci zmizeli, vykoukl jsem na chodbu a chytil jednoho nekrálovského morojského třeťáka. Požádal jsem ho o donášku dárku přímo k Rose na pokoj. Nacpal jsem mu peníze a zapřísahal ho, že se nesmí kouknout dovnitř ani na výstižný vzkaz pro malou dhampýrku.
Až si to převezme Rose do vlastních rukou, má se u mě zase stavit a já mu předám druhou část jeho odměny. Ověřím si jeho spolehlivost smskou u Lissy. Rose naše tajné plány neprokoukne, neboť sestřenka nosí již několik dní prsten pro blokaci pouta, aby malá dhampýrka neodhalila předem své dárky k osmnáctinám. Všechno máme parádně ošetřené. Užije si dosytosti narozeninové překvápko. O nic nebude kvůli poutu ochuzena.
Vše skvěle zafungovalo a já jsem klučinu využil ještě na jednu laskavost. Dopraví z jídelny na oslavu do sálu pro Rose objednaný čokoládový narozeninový dort se svíčkami a zabere nám tam jeden velký stůl pro osm osob, kde s dortem počká, než já osobně přijdu. Velice ochotně souhlasil, že se o to určitě postará. Tím jsem si odškrtl další dvě položky k zařizování na svém nepsaném seznamu.
Symbolickou malou kytici pěti rudých růží mi ráno nechal zásobovač ve váze v koupelně, když jsme mezitím stepovali s bandou před tělocvičnou kvůli závěrečkám. Půjčil si na recepci náhradní klíč od mého pokoje. Velký puget s osmnácti růžemi dostane v chatce od bráchy. Nemělo smysl kupovat jí dalších osmnáct růží. Navíc na akademii kytka zůstane a ona si ji ani neužije, než odjedeme ke dvoru. S největší pravděpodobností, než zvadne, skončí v pokoji u divoženek. Daruju jim i svou televizi. Nemá pro mě smysl stěhovat ji ke dvoru. Doma v pokoji jednu dávno mám. Holkám se bude hodit. Překopíruju jim i sbírku svých filmů na USB a nechám jim kabel, aby notebook spojili při sledování s telkou...
Žádné komentáře:
Okomentovat