Další kapitola k dispozici...
"A ty se jí snad divíš?! Dneska uděláš jednu věc! Koupíš kytku, připravíš dobrou večeři a něžně se s ní pomiluješ! Kolikrát bude Rose chtít, i kdyby to měla být celá noc! A každý následující den taky! Tady v téhle brožurce jsou povolené polohy pro těhotné, abyste neohrozili plod v děloze. Je zcela zdravá. Žádný celibát dodržovat nepotřebuje. Pokud by se něco změnilo, sám ti to řeknu. Bez debat! Jestli to neuděláš dobrovolně, spojím se s Adrianem, ať tě nátlakem ovlivní. Ovládá ho jako uživatel éteru skvěle. Vsadím se s tebou, že příští týden budou výsledky úplně v pořádku. Podmiňuj si milování jídlem, aby přibrala za těch pár dní alespoň kilo. A všechno bude opět na dobré cestě. Víc o tom nediskutuju! Vůbec mě nenapadlo, že zrovna ty takhle zmagoříš," kroutil hlavou Dominic.
"Ohrozím je! Není to klasické těhotenství," bránil jsem se.
"Omyl! Nebylo to klasické početí. Klasické těhotenství to je. Nikdo by nepoznal, že není a pomáhá jí při vývoji plodu snubní prsten nabitý éterem a kouzlem na její ruce. Přestaň blbnout, prosím tě, a zařiď se podle mé dobře míněné rady. Nebo to špatně skončí a to nechce nikdo z nás," odmávl moje námitky lékař.
Z jeho ordinace jsem odcházel se smíšenými pocity. A zbytek dne o tom při službě přemýšlel. Nakonec jsem se rozhodl pro jednotýdenní pokus. Zkusím uvést do praxe doktorovu radu, pokud se výsledky do týdne zlepší, měl pravdu. Pokud ne, problém je jinde. Napsal jsem Adrianovi, že se o půl hodiny večer zdržím. V květinářství jsem koupil pugét rudých růží. Celkem 23, 22 za Rosin věk a jednu za naši dceru. A k večeři dvě pizzy. Roze oblíbenou hawai. Před bytem jsem napsal Adrianovi, ať odejde domů, že čekám před dveřmi, ale chci s ním tajně mluvit.
Za tři minuty vyšel ven. "Konečně jsi dostal rozum?!" neodpustil si hlášku, když mě uviděl s kytkou a pizzami. "Rose je z těch špatných výsledků úplně hotová. Brečela. Bojí se o malou. Jestli ji dneska odmítneš, rozbiju ti hubu! Zítra to podle aury poznám," vyhrožoval mi. Pak bez pozdravu odešel. Znepřátelil jsem si kvůli tomu i bráchu.
Na chodbě jsem vybalil kytici z papíru, nadechl se a zaklepal, aby mi Rose musela sama otevřít. Když se objevila v otevřených dveřích, měla oči zarudlé od pláče. Překvapeně zamrkala na kytici. Pak zvedla svůj pohled, aby se setkala s mým. V jejím byla bolest, strach a obavy. "Dimitriji," zašeptala se slzami v očích a vrhla se mi kolem krku. Nemohl jsem ji ani pořádně obejmout, protože jsem měl plné ruce. V jedné kytku, navíc s trny, a ve druhé pizzy. Po chvilce jsem ji natlačil do předsíně našeho bytu, pizzy položil na botník a přitáhl si ji jednou rukou pevně k sobě.
"Rozo, bude to v pořádku. Neboj se. Udělám pro to všechno. Teď se najíme. Musíš do příští kontroly aspoň kilo přibrat. Potom napustím vanu, ano? Miluju tě! Miluju naši dceru! Omlouvám se za to, jak jsem se poslední dobu choval," uklidňoval jsem ji. Za ruku jsem ji odvedl do kuchyně a posadil ke stolu. Do vázy jsem natočil vodu a dal do ní růže, které jsem položil na konferenční stolek v obýváku. Poté jsem se vrátil k botníku pro pizzy a nandal je z krabice na talíř. Roza statečně polykala, i když neměla na jídlo ani pomyšlení a vůbec si ho nevychutnávala. Dostala do sebe půlku pizzy. Lepší než nic.
Jako hromádka neštěstí seděla za kuchyňským stolem a koukala na nedojedenou večeři. Vstal jsem, přešel k ní a klekl si před ni na jedno koleno. Podívala se na mě. Pohladil jsem ji po tváři a něžně políbil. Oplácela mi polibky. Postupně nabíraly na intenzitě. Tiskli jsme se k sobě a hladili jeden druhého po tvářích, hlavě a vlasech. Vzal jsem ji do náruče a i s ní z kleku vstal. Donesl jsem ji v polibcích do ložnice na postel a pomalu ji vysvlékal. Laskal jsem ji po celém těle, zalykala se způsobenou rozkoší. Pohlédla mi do očí a rukama sjela k zapínání mé strážcovské košile. Obrnila se před dalším odmítnutím. Na chvilku jsem ji pustil a jediným pohybem roztrhl košili, abychom se nezdržovali rozepínáním knoflíků. Utržené se rozlétly po celé ložnice. Žádostivě mě k sobě opět strhla a hladově políbila, přitom bloudila nenasytně svýma rukama po mém hrudníku, břiše, ramenech a zádech. Nemohla se mě po té dlouhé době odmítání nabažit. Po pár minutách vyhledala zapínání mých kalhot. A já se nebránil a ještě jí s nimi pomohl co nejrychleji dolů. To samé se spodním prádlem.
Oči jí plály touhou. Na nic víc jsem nečekal a něžně do ní proniknul. Prohnula se v zádech a zasténala v orgasmu. "Pane Bože, Rozo," zašeptal jsem ochraptěle a v údivu. Musel jsem jí neskutečně scházet a její reakce to jen dokládala. Nic jsem neudělal, jen spojil naše těla k sobě a stejně ji to dovedlo k orgasmu. Nehybně jsem vyčkával, až se vzpamatuje a vrátí se na zem z výšin prožité rozkoše. A s láskou a něhou ji pozoroval. Měla zavřená víčka a těžce dýchala. Rukama jsem se opíral o postel, abych ji nemačkal celou vahou svého těla.
Otevřela oči, jednou rukou mě pohladila po tváři a druhou obejmula. "Miluju tě, Dimitriji. Tolik jsi mi chyběl," vyslovila nahlas to, co už jsem poznal. Sklonil jsem se k jejím ústům a vyplnil je svým jazykem. Smyslně se ke mně přitiskla a sama pohnula první boky. Nenechal jsem ji v tom samotnou a vydatně jí pomáhal. V další slasti jsme se topili už společně.
Jakmile bylo po všem, překulil jsem nás, aby Roza ležela na mně. Hladil jsem ji po nahých zádech a ujišťoval se, že to není sen, ale skutečnost. Rukou jsem se natáhl pro peřinu a přikryl ji, aby mi nenastydla. Spokojeně odpočívala v mém náručí a každou chvilku zasypávala můj hrudník, o který měla opřenou svou hlavu, polibky.
"Komu nebo čemu vděčím za změnu tvého rozhodnutí, soudruhu? Skoro dva měsíce jsi byl velmi odhodlaný. Bez problému bys to vydržel celou dobu až do porodu plus šestinedělí, jak tě znám. To jenom já trpěla a šíleně tě chtěla," zajímala se.
"Nemáš pravdu, Rozo, s tím korzetem jsem měl namále. Kdybys to zkusila ještě jednou, neudržel bych se. Jinak jsem byl přinucen Dominicem Whitem. A Adrian mu skvěle sekundoval. Před službou jsem byl na konzultaci. A že nebyla příjemná, nemusím dodávat. Dostal jsem to příkazem. Navíc i nůž na krk, že pokud to neudělám dobrovolně, Dominic řekne Adrianovi, aby mě ovlivnil nátlakem. Tvrdil mi, že za váš špatný stav můžu já a mé odmítání. A bohužel, když tě nyní pozoruju, měl pravdu. Omlouvám se," sypal jsem si na hlavu popel. "Když já se hrozně bál, že vám tímhle ublížím. Nezvládl bych ztrátu ani jedné z vás. A přitom jsem ji sám málem způsobil…"
Umlčela mě polibkem. "Hm, tak to musíme hned napravit a všechno dohnat. Já tě totiž chci." Sama převzala iniciativu. Vášeň a nezkrotnost z ní přímo sálala. Po dalších dvou hodinách jsme umilovaní v posteli odpočívali. Stále neměla ale dost. Zadržel jsem její nenechavé ruce. Nespokojeně se na mě podívala a zvedla nechápavě obočí ve stylu: "Děláš si srandu?!"
Pousmál jsem se: "Teď sníš svačinu. Energie jsi spálila ažaž. Musíme ji doplnit. A při té příležitosti napustím tu slíbenou vanu. Máš na něco konkrétního chuť nebo to necháš na mně?"
"To počká," smlouvala.
"Ani nápad. Rosie má taky hlad," šel jsem na to chytře.
"Neříkej jí tak. Nechci, aby se jmenovala po mně. Vymyslela jsem jiné jméno, ale musím ho prozatím tajit. Nebo mi dotyčný tenhle nápad zatrhne. Ať si pěkně vychutná tu svoji jednu třetinu, kterou si nárokuje i s úroky," zasvětila mě do plánu.
Rozesmál jsem se: "Rozo, ty jsi neuvěřitelná. Máš výborný nápad. Souhlasím, ale upřímně se mi líbí i jméno Rosie. Naše dcera bude určitě krásná jako ty."
"Hlavně to ne!" zděsila se. "Já bych si zase přála, aby byla po tobě. Měla tvoje oči, úsměv a vlasy. Na mně nic hezkýho není."
"Protestuju! Na tobě je krásné všechno. A já s tebou ztrácím svou příčetnost, ovládání, tělo i duši. Tolik tě miluju, Rozo! A ten zázrak tady taky," položil jsem jemně obě své dlaně na její dosud vpadlé bříško.
Odměnou mi byl polibek. Poté jsme se přemístili do koupelny. Napustil jsem plnou vanu. Rose se do ní naložila. Zapálil jsem několik svíček a v kuchyni připravil dva obložené talíře. Jeden s různými druhy sýrů, šunky i zeleninou a druhý s nakrájeným ovocem. Uvařil jsem dva velké hrnky s čajem a odnesl to všechno do koupelny, kde jsem Rozu krmil. Dost jsme se u toho nasmáli.
"Děkuju za tu nádhernou kytici," dostalo se mi poděkování.
"Nemáš zač. Je trošičku symbolická. Růží je 23, 22 pro tebe a jedna pro naši dceru," objasnil jsem. Za to mě čekala další sladká odměna z polibků, doteků a milování.
Podobný stylem pokračoval celý týden. Hodně milování, spousta jídla a smíchu. Jen k Dominicovi jsme šli na kontrolu s obavou. Po Rosině vyšetření si zavolal dovnitř i mě. Tvářil se vážně do té doby, než promluvil: "Krize je zažehnaná. Rose přibrala za týden dvě kila a malá o centimetr taky vyrostla. Ostatní hodnoty jsou v normě. Jen tak dál. Vy dva rovněž vypadáte líp a spokojeně, za což jsem moc rád. Užijte si dosytosti vánoční svátky a při následující kontrole chci mít další váhové přírůstky."
Že nám po jeho slovech spadl kámen ze srdce, nemusím dodávat. Vánoce díky téhle zprávě proběhly v klidu a dobré náladě. Štědrý den i večer jsme strávili v pronajatém sále pro oslavy s celou partou. Vlastně kruhem. Protože tam s námi byl i Ben, Abe a Janine. A navíc i Patrick. Stále jsme před ním pravdu tajili. Lisse zbývaly do porodu dva měsíce. Bříško měla velké. Dárky patřily převážně malému Erikovi. Oblečky, hračky. Christian se dmul pýchou jako páv. S Rozou se do sebe každou chvíli ve skvělé náladě naváželi.
Konečně přibrala na svou původní váhu a asi kilo nebo dvě navíc, protože jí vypouklo lehce bříško. Nemohl jsem se ho dotyky a polibky nabažit. V objetí jsem na něm měl nenápadně položené dlaně. Patrikovi to divné nepřišlo a ostatní věděli a spokojeně si nás s Rozou měřili pohledy. Dárky pro naši dceru nebyly vhodné. Báli jsme se nakupovat a pořizovat výbavičku, když mnoho nechybělo a mohli jsme ji ztratit. Ostatní to chápali.
Abe, Janine i Ben po rozbalování dárků odešli. A já s Patrickem šel za další hodinu doprovodit domů Christiana s Lissou. Byla unavená. V jejím stavu ani nebylo divu. Vrátili jsme se právě včas. Parta posunula jednu lavici bez opěradel a několik židlí ke krbu a povídali si. Adrian seděl na lavici obkročmo a Roza taky. Zády se o něj opírala a on ji rukama objímal. Ty měl samozřejmě jako já na jejím bříšku.
"Je ti, doufám, jasný, že kdybys byl kdokoli jiný, za tohle bys dostal pěstí," upozornil jsem ho a parta šla do kolen.
"Jo, ale já kdokoli jiný nejsem. Takže je to OK. Právě si vybírám svou jednu třetinu," podotkl pobaveně.
"Všiml jsem si. Tohle vážně nejde přehlédnout," reagoval jsem na to.
"Dimitriji, z toho si nic nedělej. Provokuje. Pokud toho nenechá, asi ti sama udělám nějaký návrh. Když si tihle dva vystačí bez nás, asi se zařídíme my dva zase podle nich, ne?" rýpnula si trefně Sydney a mrkla na mě.
Odezva byla bouřlivá. "Hej, tak to ne! Sydney, varuju tě. Slíbila jsem každý ženský, která se na něj jen podívá, že jí vyškrábu oči. Natož, když mu udělá návrh," ozvala se okamžitě Roza.
"Syd, já to tak nemyslel, vždyť mě znáš. Ty zásahy s Belikovem ti ale radši zatrhnu. Kdo ví, co tam spolu vyvádíte, když vás přes vysílačky neslyšíme," připojil se i Adrian. Pak se natáhl a jednou rukou si k sobě Sydney přitiskl. Políbili se. Roza se Sydney se na sebe usmály. Byla to legrace.
"Brácho, držím ti fleka a hlídám poklady." Adrian mi sám uvolnil svoje místo a se Sydney na svém klíně se posadil na židli kousek od nás. Plácli jsme si v našem pozdravu "partnerů ve zločinu".
Sedl jsem si a přitáhl si Rozu znova do svého náručí. Ruce mi hned zabloudily na bříško. "Nejsi unavená?"
Natočila hlavu na stranu, aby mě mohla políbit. "Ne, cítím se naprosto skvěle."
"Lidičky, uvědomujete si, že příští rok bude plný zvratů? Rozroste se kruh, na jaře další svatba. Prostě příští Vánoce budou jiné. Ještě lepší než tyhle," nadšeně vyhrkla Jill.
"To je fakt," odkývala jí to Mia. Zbytek večera i vánočních svátků uplynul rychlostí blesku. Vše se vrátilo do vyjetých kolejí…
Žádné komentáře:
Okomentovat