Drazí čtenáři,
tady je odměna za to dlouhé čekání a věrnost mému blogu!
Snad se bude nová kapitola líbit...
Těším se na komentáře a přeji krásné prázdniny!
"Zlato, tady jde o víc," ozvala se Sydney, které logicky docvakly souvislosti mezi řádky. "Liss, co kdybych tam s tebou místo Rose byla já? Vím, že nejsem a nikdy nebudu plnohodnotná náhrada. Ale za těchto okolností bych mohla být vhodnější kandidátka, než když tam budeš sama. Nebo jestli stojíš radši o Miu nebo Jill? Určitě by tvoje přání splnily…"
"Ty máš hlídat doma Rose s Rosií," pošeptala Lissa.
"To zařídíme. Zůstanu s Rose po dobu, kdy s tebou bude Christian v přípravné místnosti. Až se bude blížit čas druhé porodní etapy s přemístěním na sál, Adrian mi zavolá a přijdu. Vyměním se s Dimitrijem, který se vrátí domů za Rose. Šlo by to takhle? Souhlasíš?" vyptávala se Lissy Sydney. Přikývla.
"Lisso, sundej si ten prsten, chci si být jistá a vědět, co se ti honí v hlavě. Stačí na minutu mezi kontrakcemi," požádala jsem ji. "A ty mě rozvaž a sundej mi ho taky," zaskřípala jsem zuby na Dimitrije. Takový podraz jsem od něj neočekávala. Jen tak mu ho neodpustím. Můj tón hlasu mu ublížil, jeho oči ho prozradily. Avšak jiné řešení, aby ochránil naši nenarozenou dceru nenašel. Moc dobře jsem si uvědomovala, že by pro ni udělal cokoli, ale nenapadlo mě, že i navzdory mě a mému nesouhlasu.
Lissa mi skrz pouto řekla: "Rose, nemůžeš tam být. Néé, za cenu, že ztratíte s Dimitrijem Rosii. Se Sydney a Dominicem to zvládnu. Mají pravdu. Netušila jsem, že tě pouto pohltí, jinak bych tě nikdy nežádala, abys u mě při porodu byla. V nemocnici zůstanu několik hodin. Ty musíš odpočívat a nesmíš se stresovat ani trpět bolestí, která není tvoje. Slib mi, že nevyvedeš nějakou hloupost, prosím tě! Oni ti budou volat. A jestli tě to uklidní, hodlám mít s Christianem za pár let ještě druhé dítě. Příště tam se mnou budeš, i kdyby měly padat z nebe trakaře. Rozumíš?! Přestaň se hádat a prát. Běž domů a já jdu na to, abychom to měli s Erikem co nejdřív za sebou. Mám tě ráda."
Oči se mi zalily novými slzami. Kývla jsem Lisse na souhlas. Ona mě dojatě objala. Navzájem jsme si pohladily bříška a pak si opět navlékly své prsteny. Tašku do nemocnice měla Lissa už několik týdnů připravenou. Odbyla si další kontrakci a po ní ji Dimitrij zabalil do deky a uchopil pevně do náruče. Všichni jsme společně sešli ze schodů k našemu bytu. Sydney svým klíčem odemkla. Já ještě stiskla Lisse ruku. Víc jsme spolu nemluvily.
Adrian s taškou v ruce i Christian pomalu scházeli dolů ze schodů ven z domu. Dimitrij nešťastně s upřeným pohledem do mých očí zašeptal: "Rose."
"Nenamáhej se a běž! Lissa s Erikem musí do nemocnice. Nezdržuj," popoháněla jsem Dimitrije mrazivě. Zhluboka se nadechl a na pár vteřin zavřel oči. Jakmile je otevřel, dal se opatrně do pohybu, aby Lissu s bříškem dopravil k Dominicovi.
Počkala jsem, až mi zmizí z dohledu a vešla jsem zpátky do našeho bytu. Patrick v závěsu za mnou rovněž. "Rose, převleč se zpátky do pyžama a lehni si," nařídila mi Sydney. Využila jsem toho a v ložnici jsem se zavřela i si stáhla prsten. Pouto bylo utlumené, ale prorazila jsem magii éteru a ocitla se s Lissou. Dominic ji právě vyšetřoval. Byla otevřená na čtyři centimetry. Ze spojení mě vytrhlo zaklepání na dveře. "Rose, dělej. Ty dveře necháš dokořán. Nejsem blbá. Podvádíš a jsi s Lissou. S tím právě končíš. Máš minutu, než otevřu."
"Sakra," zavrčela jsem podrážděně a honem si natáhla pyžamo a vlezla do postele. Po pěti vteřinách se objevila Sydney ve dveřích.
Zkontrolovala, že mám prsten na ruce. Víc nestihla, protože jí zavibroval mobil. Kluci volají z nemocnice s prvními zprávami o Lisse. Pokynula Patrickovi, aby mě hlídal a sama odešla s hovorem do kuchyně. "Kdyby se mnou chtěl ten největší zrádce mluvit, pošli ho do hajzlu," zavolala jsem ještě na Sydney, aby se soudruh přestal namáhat a volat mi na mobil. Nezvednu mu to.
Rozhodla jsem se, že o samotě vyzkouším Patrickovo odhodlání mě nutit mít nasazený prsten. A rychle si ho stáhla. Lisse jsem okamžitě a bez problémů vlezla do hlavy. Christian ji na posteli v sedě objímal a prodýchávali spolu další bolest z kontrakce. Zrovna končila. Víc jsem nezaznamenala, protože mi Patrick násilím navlékl opět prsten a držel mi obě ruce, abych ho nemohla sundat.
"Rose, tohle na mě nezkoušej," varoval mě.
"Předstírej, že o tom nevíš," odsekla jsem mu. A snažila se mu vykroutit ze sevření.
"Nechci ti ublížit. Přestaň se prát," zoufale se mě pokoušel přemluvit k tomu být hodná. Neposlouchala jsem ho. "Dobře, jak chceš. Plán "E"." Pustil mě a z kapsy vytáhl další dva šátky. Rychle mi obmotal jedno zápěstí a zavázal šátek k čelu postele. Vleže jsem se bránila, ale byl silnější. S druhou rukou to zopakoval a poté zkontroloval, zda mám prsten stále na ruce.
"To nemyslíš vážně?!" probodla jsem ho vražedným pohledem. "Tebe nebudu poslouchat! Na co si to hraješ?! Na mého manžela nebo fotra?! Nemáš vůbec právo být v mém bytě, v mojí ložnice. Rozvaž mě a vypadni! HNED!"
"Rose, ty se nezdáš! Domníval jsem se, že Dimitrij s Adrianem přehání, když se téhle chvíle obávali a vymýšleli různé strategie. Ale oni měli pravdu. Já tě takhle vzteklou ještě nezažil," zakroutil pobaveně hlavou Patrick. "Jestli si bláhově myslíš, že se mě jednoduše zbavíš, jsi vedle. A jen pro tvou informaci: pokračuj tímhle stylem a máš přes pusu i roubík - to je totiž plán "F"."
"Zkus to a rozbiju ti hubu, ty zasranej hajzle! Jak můžeš být na jedné lodi s těmi zrádci?!" nebrala jsem si servítky.
"Bezva, řekla sis o to sama. Plán "G" - přál jsem si ho vynechat," posmutněl. "Přestaň se vzpouzet! Ublížíš sobě i Rosii! Pokud se jí něco stane nebo o ni přijdete, Dimitrije tím zabiješ! Uvědomuješ si to sakra! A i kdyby se Adrianovi nějak povedlo, abys znovu otěhotněla, díru v Dimitrijově srdci po nenarozené dcerušce nikdy nic nezacelí! Ty za tu ztrátu budeš vinná! Jen ty!"
Jako kdyby mě polil ledovou vodou. Ztuhla jsem, přestala se prát a z očí se mi vyhrnuly slzy. Rozvázal mi obě ruce. Beze slova jsem se stulila na bok do klubíčka a rozvzlykala se naplno. "Tohle není z tvé hlavy," promluvila jsem po chvíli tiše.
"Ne, tohle mi za Dimitrijovými zády řekl Adrian, abych to použil, když bude nejhůř," přiznal pravdu Patrick. Potom mě pohladil po ramenu. "Rose, dopadne to dobře. Lissa i Erik budou v pořádku. Kluci i Sydney všechno ohlídají. Ty jen musíš zůstat v klidu, slib mi to prosím."
Ležela jsem tam asi hodinu. Slzy mi vyschly. Sydney mě za tu dobu dvakrát informovala o novinkách z nemocnice. Posléze jsem si v posteli sedla. Patrick mě hlídal pohledem, ale nezasahoval do mého osobního prostoru. Stál opřený o stěnu a mlčel. Mrzelo ho, že to vyslovil.
Zavřela jsem oči a ani vlastně pořádně nevím, jak se mi to povedlo, ale překonala jsem blokaci obou prstenů a ocitla se u Lissy. Zase jsem se trefila do kontrakce. Zatnula jsem pěsti, abych nevykřikla bolestí a nechytla se za břicho. Musím to před Sydney i Patrickem utajit. Takhle budu moci Lissu každých patnáct minut alespoň zkontrolovat.
S Christianem oba seděli v teplé vodě ve vaně. Lisse to mírnilo bolesti. Ozera jí šeptal zamilovaná slůvka, hladil ji a líbal na záda i krk. Cítila se s ním v bezpečí a milovaná. Těšila se, až mu dá syna. Za pár hodin ho budou držet v náručí. A on bude ten nejpyšnější táta na světě.
Víc jsem neriskovala a vrátila se zpátky k sobě. Pohlédla jsem na svou ochranku. Sydney seděla na židli u psacího stolu vedle knihovny. Ťukala právě něco do počítače a nevšímala si mě. Patrick mě sice bedlivě sledoval, ale byla jsem ve výhodě, protože mě zažil utopenou v poutu jen párkrát. Když se zdržím fyzických projevů, nepřijde na to, že porušuju opět pravidla a zákazy. Dimitrije ani Adriana bych neoblafla. Mám vlastně štěstí, že tu ani jeden z nich zrovna není. Minuta nebo dvě každých patnáct minut nás přece nemůže s maličkou ohrozit. A já mám jako Lissina strážkyně povinnost ji chránit. Takhle si aspoň ověřím, zda všechno postupuje bez komplikací tak, jak má.
A tak to i praktikovala. Jednu celou hodinu. Kontrakce se zrychlovaly a já se jako na potvoru do nějaké vždycky trefila. Před svými hlídači jsem předstírala, že jsem utahaná a usínám. Nic nepoznali a mě to procházelo. Ruku bez prstenu jsem si šikovně dala pod peřinu a mohla tak zatínat pěst, aniž by to ti dva viděli.
Sydney asi po 70 minutách zaklapla počítač a zeptala se nás s Patrickem: "Jdu si udělat kávu. Potřebuju kofein. Patricku, dáš si taky? Nebo čaj? A ty, Rose? Měla bys něco vypít a sníst."
Rozhodla jsem se být hodná: "Díky, Syd. Můžeš mi udělat ovocný čaj, prosím?" S úsměvem přikývla. Patrick ji poprosil o kafe taky. Po dalších pěti minutách nám z kuchyně přinesla hrnky. Můj i vychladila, abych se mohla hned napít. Celý jsem ho okamžitě vypila. A spokojeně dál ležela a odpočítávala dalších 15 minut, až budu moct opět navštívit Lissu. Bylo kolem půl sedmé.
* * *
Víc nevím. Usnula jsem. Aniž bych chtěla nebo to mohla ovlivnit. Prostě jsem naráz přestala vnímat a vytuhla v posteli. Omámeně jsem procitala ze sna a slyšela z dálky ruské šeptání. Cítila jsem se skvěle. Uklidňoval mě ten nádherný mužský hlas i vůně. Jeho horké objetí a hlazení mého bříška. Povídal si s maličkou. Kdykoli jindy to prováděl, mluvil na ni anglicky. Trvalo mi, než můj mozek začal pracovat a smysluplně překládat jím vyslovené věty. "Jsi moje princeznička a já tě bezmezně miluju. Musíš zůstat ještě v bříšku a vyrůst. Až v květnu můžeš za námi na svět. Slib mi to, maličká. Prosím tě. I když se s maminkou budeme hádat. Nebo se mnou nebude mluvit. Ty zůstaň silná. Nesmí tě to zasáhnout, ano?!"
První, co mě napadlo, bylo: "Proč bychom spolu neměli mluvit?" A následně jsem si na všechno vzpomněla a vyskočila do sedu. "Lissa, porod, Erik," létalo mi splašeně hlavou.
"Ššš, Rozo, uklidni se. Jsou v pořádku. Oba. Erik se narodil před devadesáti minutami. Dominic ho vyšetřil a Adrian zkontroloval auru. Má se čile k světu. Lissu éterem z nejhoršího uzdravil. Sama se ujisti přes pouto. Lissa ho už neblokuje a ty si prsten můžeš sundat. Zvládli to. Teple se oblékni a půjdeme za nimi do nemocnici," chlácholil mě Dimitrij.
"Ty podrazáku!" naježila jsem se a vymotala se z jeho objetí. Bolestí se mu stáhl obličej. Moje slova i reakce ho bodla jako nůž. Ale nezarazil mě ani se nehádal. Nepokoušel se ani hájit, že byl v právu a dělal to v dobré víře. Nic. Mlčel. Víc na mě nesahal.
Vklouzla jsem Lisse do hlavy. Právě chovala v náručí Erika. Christian seděl na posteli vedle ní a kolem nich v pokoji zbytek party. Pouze já s Dimitrijem jsme tam chyběli. Všichni se usmívali. Lissu nic nebolelo, pokud nepočítám to, že byla po náročném porodu utahaná. Ale v mysli i srdci zářila jako sluníčko - mateřskou láskou, radostí a dokonalým štěstím. Sama na sebe byla pyšná. Odnosila pod srdcem a přivedla na svět zdravé a krásné dítě. Jejich syna Erika Ozeru. Ode dneška jsou opravdová rodina. Máma, táta a jejich malý syn.
Dál jsem se nerozmýšlela a vrátila se k sobě. Rychle jsem se oblékla a vyšla z bytu. Dimitrij mě beze slova následoval. Před domem na zledovatělé cestě mě uchopil za ruku. Já tu svou ale ihned zase vysmekla z jeho sevření. Podruhé to neopakoval. Jenže asi padesát metrů před nemocnicí mi to podklouzlo a já nekontrolovatelně padala dopředu na bříško. Honem jsem natáhla ruce, abych zmírnila pád, ale nebylo to potřeba. Soudruh mě zachytil včas a potom mě zvedl do náruče a zbytek cesty mě k nemocnici nesl.
Žádné komentáře:
Okomentovat