Dáreček s mým obrovským díky pro věrné čtenáře k pátým narozeninám tohoto blogu :)
Lissin porod a scéna s Rose předčila i moje dosavadní hororové představy. Odstartovalo to všechno nevinně. Užili jsme si krásného Valentýna. Po večeři s partou jsme se vrátili domů a zbytek večera strávili něžnostmi. Usnuli jsme před půlnocí v objetí.
Kolem čtvrté ráno mě však Roza vzbudila. Držela se za bříško, v obličeji bledá. První, co mě v tu chvíli napadlo, bylo, že má bolesti a předčasně rodí. Tak strašně jsem se vyděsil. Nadával jsem si za valentýnské milování a cítil zodpovědnost za tuhle situaci. V žádném případě jsem nechtěl ohrozit svou nenarozenou dceru. Moje noční můra se stala skutečností. Za začátku těhotenství jsem se s Rose zdráhal milovat, právě kvůli možnému potratu nebo předčasnému porodu. Jí se to nelíbilo a celkově ji mé odmítání nesvědčilo. Nakonec si mě pozval na kobereček její ošetřující lékař Dominic White a přiměl mě, abych změnil názor a ze svého úmyslu být devět měsíců dobrovolně v celibátu couvnul pro dobro Rose a naší dcery. Já si vzal jeho radu k srdci a svou manželku přestal zanedbávat. Až se mi to nyní vymstilo. Neměl jsem ho poslouchat a dát na svůj rozum a přesvědčení. Ale svou chybu už nenapravím. Stalo se a čas zpátky nevrátím, i kdybych stokrát chtěl.
Jenže Rose se po mé reakci nepochopitelně rozesmála. Domníval jsem se, že jí strachem o malou přeskočilo. Pak jí zasáhla vlna bolesti. Kontrakce. Mé hororové obavy se právě potvrdily. Roza předčasně rodí.
Jakmile bolest ustoupila, objasnila mi, že ona nerodí. To Lissa. Bohužel mě tato informace taky neuklidnila. Bál jsem se pouta. Lissiny emoce se vlévaly do mé těhotné manželky a mohly kdykoli spustit její předčasný porod. Ani jedné z nich pouto nešlo blokovat. Přes silné bolesti toho nebyly schopné. Lissu jsme potřebovali dostat do nemocnice k Dominicovi ale bez Rozy.
Když jí docvaklo, o co se snažím, převezla mě. Zahrála divadlo, jak je rozumná, pak mi jednu napálila pod oko a bosá vyběhla schody k Lisse. Netroufl jsem si ji znehybnit, abych jí neublížil. Musel bych na ni skočit a srazit ji břichem k zemi a to bych své dcerušce uškodil. Takže jsem nechal Rozu jít.
A v duchu jsem se modlil, aby náš plán vyšel. Adrian, Sydney i Patrick byli na cestě k nám. Budeme jednat podle předem stanovených pokynů. V záloze máme několik plánů a budeme je vytahovat z rukávu a realizovat podle nastalé situace.
Navzdory tomu, že nebyl Christian do plánů plně zasvěcený, pochopil vážnost situace a sám od sebe domlouval Roze. A Lissa s ním. Ta si však paličatě nedala říct. Nepřekvapilo mě to. Adrian přenesl do praxe plán "A" - prsteny na zablokování pouta. Plán "B" - Rosiny spoutané ruce a násilné navléknutí prstenu. Plán "C" - roubík na její vztekání. A poslední záložní plán "D" - ovlivnění éterem, aby se přestala prát, vztekat, blbnout a usnula. Tím pádem by nemohla s Lissou porod prožívat. To pro ni bylo strašně kruté. Brala to osobně, že selhala jako strážkyně. Beztak by se mnou a Adrianem stála na chodbě v nemocnici. Jediný Christian s lékařem bude celou dobu u Lissy. Takhle bude Rose čekat doma v posteli za přítomnosti Sydney a Patricka. A já jí budu zhruba každých třicet minut volat, jak Lissin porod postupuje.
Vlastně existoval ještě jeden plán - injekce se sedativy od Dominica. Pokud by se nějak Roza přece jen ocitla v nemocnici. Jednoznačně jsem ho odmítl. Nehodlám své milované ženy zdrogovat. Patrick ji u nás doma ohlídá, aby se do nemocnice v žádném případě nedostala.
Rose se po Adrianových slovech rozplakala. Cítila se zrazená a podvedená. Nedivil jsem se jí, avšak jinak to nešlo. Musím za všech okolností ochránit svou nenarozenou dceru. I za cenu Rosina nesouhlasu a vzdoru. Moje jednání nenávratně způsobí, že se náš vztah opět ocitne na bodu mrazu. Pomyšlení na to, že se mnou nebude Rose mluvit, mě mučilo. Nebudu se smět dotýkat ani jí ani své dcery v bříšku. Odcizíme se navzájem. Možná se její láska po tomhle změní na nenávist. Budeme spolu žít v jedné domácnosti, čekat na narození společné dcery a přitom kolem sebe chodit jako dva cizinci nebo dokonce nepřátelé. Záleží na tom, který postoj Roza nakonec zaujme. Budu vděčný, když se to zlepší za tři měsíce po narození naší dcery a i to není jisté.
Svým jednáním jsem ji hrozně zklamal a vnímá to, jako bych jí zákeřně vrazil dýku do zad, kterou ani ve snu nečekala. Bude vůbec schopná to někdy pochopit a odpustí mi?
Plány byly jedna věc a realita druhá. Lámalo mi srdce vidět ji svázanou plakat. Klekl jsem si před ni a sundal jí z pusy roubík. Promluvila: "Christian u ní celou dobu nebude, protože ho tam na druhou dobu porodní nechce. Tam mám být já. Jako její nejlepší kamarádka a strážkyně. Nenechám ji tam samotnou."
A já překvapeně čuměl. A nebyl sám. Adrian, Christian, Patrick i Sydney na tom byli podobně. Nikdo z nás s touhle variantou nepočítal. Proč sakra nebude u porodu Christian celou dobu? Co je to za výmysl? Vždyť se rodí jeho syn. Určitě u toho touží být. Má strach o Lissu i o Erika jako každý milující manžel a otec. Proč by ho tam Lissa neměla chtít? Tohle bylo nad mé chápání…
Christian se ihned s koktáním Lissy ptal, co to má znamenat. A Lissa slova Rozy potvrdila, ale nevysvětlila. Na porodním sále bude v této situaci sama bez Rozy, pouze s Dominicem. Christiana tam skutečně nechce.
"Nenechám tě tam samotnou! Moc dobře vím, že se bojíš! Budu tě držet za ruku a přivedeme spolu Erika na tento svět, Liss! Ať se to těmhle ostatním zrádcům líbí nebo ne! Já se jich ptát nebudu," nesouhlasila s jejím rozhodnutím Roza a dál trvala, že po jejím boku na sále bude ona.
Mně však stále unikala hlavní příčina "proč", tak jsem se otázal: "Lisso, mohu se zeptat na důvod, proč tam má být Christian pouze první část a na sále ne? Počítali jsme, že s tebou bude celou dobu. Nerozumím tomu."
Roza se na mě ledově pohlédla a jako malomocnému vysvětlila: "Protože nechce, aby ji muž jejího života viděl trpět, křičet bolestí, celou od krve a potrhanou, když pomáhá jejich společnému dítěti na tento svět!"
Rosina slova vysvětlení mi rvala srdce na kusy. Hrůzou jsem s sebou trhl. A Christian rovněž. Tuhle skutečnost jsem se snažil po celou dobu jejího těhotenství ve své hlavě vytěsnit. I já jsem doufal, že budu celou dobu přítomen u porodu naší dcery. Těšil jsem se, až ji budu poprvé držet v náručí, ale ty těžké hodiny před jejím narozením bych nejradši mávnutím kouzelného proutku přeskočil. Trpěl jsem už nyní a to nebyly vlastně ani Rosiny kontrakce. Že jí to ubližuje a bolí. A já s tím nemůžu vůbec nic dělat, jen nečinně přihlížet několik hodin a čekat, až se ženské tělo připraví a porodní cesty se bolestivě otevřou, aby mohlo přijít dítě na svět. A to je jen slabý odvar proti následnému dění na porodním sále. O samotné fázi vypuzovací, kdy rodička tlačí, aby dítěti pomohla ven ze svého těla, jsem si zakázal zcela uvažovat. Zbláznil bych se. Má sice trvat oproti v průměru sedmihodinové otevírací fázi jenom hodinu, ale mně to připadalo už teď jako věčnost. Rosino tělo bude potrhané a od krve. O obrovské bolesti, kterou při tom bude zažívat, nemluvě.
"Kurva!" ulevil si sprostě Adrian. Taky si v hlavě představil nepěkný obraz. "Vždyť ji hned potom uzdravím…"
Na tom nezáleželo. Kruté vzpomínky v mysli navždycky zůstanou. Nikdy víc bych ze své hlavy nedostal pohled na krev v Rosině klíně, kterým měla ode mě přijímat pouze rozkoš. To já jí vlastně ublížil. Já dopustil, aby se mnou otěhotněla a toho malého tvorečka jí dal do bříška. Teď kvůli mně trpí. A je jedno, jak moc je společné dítě chtěné a milované.
Christian uvažoval stejně. Zblednul jako já. Lissa chtěla toho pohledu Christiana ušetřit. A požádala Rozu, která to jako žena vnímá podobně, aby tam byla s ní. Jenže Rose tam být nemůže. Lissa se statečně rozhodla, že bude za těchto okolností trpět a bojovat s bolestí sama. Až v tuto chvíli jsem plně pochopil Rosin vzdor, bezmoc a výčitky svědomí.
Přes pouto věděla o Lissiných obavách. Ať se přetvařovala Lissa jakkoli dobře, Rozu neoblafla. Bála se porodu jako takového. Uklidňovala ji podpora a přítomnost Rose na sále, která ji měla v těžkých chvílích alespoň držet za ruku a otírat zpocené čelo. Pokoušela se být statečná. V žádném případě nechtěla ani v nejmenším ohrozit těhotnou Rozu.
I když se pouto povedlo prsteny utlumit a Rose bolest z kontrakcí fyzicky nezažívala, nic to neměnilo na faktu, že ji porod jako takový rozrušil a přítomnost u něj by mohla zapříčinit komplikace ve vývoji naší dcery nebo z nervů spustit předčasný porod taky. O dlouhé tři měsíce dřív. Kdyby to byl týden, dva nebo jeden měsíc, ještě by to mohlo dobře dopadnout. Avšak tři celé měsíce. Ani náhodou. Moje dcera se nevyvíjí jako klasické dítě. Pomáhá jí k tomu Rosin snubní prsten s kouzlem a éterem. Pokud se narodí dřív, ani Adrian s éterem ji nebude schopný zachránit a dokončit její vývoj. Byl si toho vědom. Proto se mnou spřádal za zády Rose plány.
Dříve narozené dítě by se dalo do inkubátoru a uzdravení éterem by mu hodně pomohlo, ale naši dceru by ani tohle nezachránilo. A my bychom ji ztratili. Nemůžu to riskovat. Rozu k Lisse do nemocnice prostě za žádnou cenu pustit nemůžu. Je ze mě sobec a bezcitný hajzl?! Upředňostňuji svou dhampýrskou manželku s dcerou před Moroji, kterým jsem přísahal, že je budu chránit?! Co je správné a co špatné?! Kdybych to sakra věděl!
Každý z nás si to uvědomoval. Z mých myšlenek mě vytrhla Sydney. Logicky se jako žena vžila do obav a pocitů holek. A nabídla se Lisse jako náhrada za Rozu na porodní sál. První Lissina reakce na to byla, že to nejde, protože má Sydney hlídat u nás doma Rozu. To Sydney s přehledem vyřešila. Bude hlídat Rose první část Lissina porodu a poté se se mnou vymění při hlídání a přijde za Lissou na porodní sál.
Všichni jsme úlevně přikývli a zhluboka si oddechli. Jeden problém byl vyřešený. Rozu jsem rozvázal a mezi kontrakcemi si sundaly s Lissou prsteny, aby mohla její pocity zkontrolovat v její hlavě. Proti tomu jsem neměl co namítnout. Navíc jí musela Lissa něco důležitého říct, protože se Roza opět rozplakala. Obě se navzájem objaly a pohladily si bříška. Potom si samy od sebe znovu navlékly prsteny. A mohli jsme vyrazit do nemocnice. Zabalil jsem Lissu do deky a vzal ji do náruče. Ten kousek ji ponesu. Adrian uchopil tašku s jejími zabalenými věcmi a vyrazili jsme. U dveří našeho bytu jsem zaváhal. Roza Lisse v mém náručí stiskla ještě ruku a já ji oslovil "Rose." Nevím, co jsem tím chtěl získat. Odpuštění, vlídné slovo? Netuším. Samozřejmě jsem se ho po tom všem nedočkal.
"Nenamáhej se a běž! Lissa s Erikem musí do nemocnice. Nezdržuj," utnula mě svým ledovým tónem hlasu. Zhluboka jsem se nadechl a na pár sekund zavřel oči. Pak jsem opatrně scházel dolů s Lissou na prsou schody. Adrian s Christianem na nás čekali a otevřeli mi vstupní dveře do domu, abych mohl vyjít do mrazivé noci, aniž bych Lissu pokládal na zem. Roza zůstala se Sydney a Patrickem v našem bytě.
Byla tma a zataženo, i když byl vlastně lidský den. V noci opět sněžilo. Chodníky nebyly odklizené. Šel jsem za Christianem. Adrian nám svýma nohama první vyšlapával v novém sněhu cestičku.
Lissa se v mém náručí napjala další způsobenou bolestí. Zastavil jsem, abych s ní zbytečně při chůzi nehoupal a udělal to pro ni o trochu snesitelnější. Asi po minutě kontrakce odezněla. Ona úlevně vydechla: "Děkuju." Pousmál jsem se na ni. "Dimitriji, rozhodl ses správně. A Rose to ví. Jen je nervózní, že nemůže být u mě s Erikem. Bude to v pořádku. Nevydrží si dlouho hrát na ledovou a uraženou královnu, neboj se. Vychladne. Vždyť ji znáš…"
Žádné komentáře:
Okomentovat