OT - 43. kapitola – Bráchova svatba (z pohledu Dimitrije)

 

Hezké počteníčko ;)

„Mně z vás jednou trefí šlak,“ předpovídal jsem svůj budoucí osud, pokud mi budou neustále dělat taková peprná překvápka. Bohatě stačí doma Roza. I na Adrianovy vtípky jsem si po těch letech zvykl, ale Sydney bývala většinou v pozadí. Zdání klame. Jen přede mnou účelově neventilovali její zapojení. Do háje!

„To nebude tak horké, brácho,“ udobřoval si mě ten bídák a rovnou objednal tři panáky vodky. „Na ty vaše dnešní pocuchané nervy,“ pronesl přípitek. „A gratuluju, zástupce Lautnere,“ obrátil pozornost na Patricka. Ťukli jsme si skleničkami na zdraví a pak to do sebe hodili.

„Proč jsi tady?“ otázal jsem se. „Doufám, že nechceš ještě zlepšovat svůj naprosto šílený plán,“ obával jsem se. To by mi tak scházelo…

„Klídek, brácho,“ uklidňoval mě. „Přišel jsem za svým svědkem, aby mi pohlídal do svatebního dne tuhle důležitou krabičku,“ podával mi ji. Snubní prsteny. Neodolal jsem a otevřel ji, abych se podíval. Adrian měl klasický kroužek ze žlutého zlata, ale snubák Sydney byl přímo umělecké dílo zlatníka. Rovněž zlatý kroužek, ale rozdělen na tři části. První a třetí pruh byl zlatý a druhý prostřední mezi nimi byl kolem dokola vykládán malými smaragdy. O tom, že musel stát majlant jsem nepochyboval. A to jsem ani já na snubním prstenu Rozy rozhodně nešetřil. Ale i tak jsem odhadoval, že jsem za něj dal tak polovinu ceny, co Adrian za prsten pro Sydney.

„Wau, to je něco,“ zhodnotil vše výstižně Patrick. „Radši se ani neptám, kolik tahle sranda stála…“

„Jo, hochu, zvykej si. Ženské lezou do peněz,“ reagoval na to Adrian. „To poznáš za chvíli sám…“

Patrick sklopil pohled a nervózně se zavrtěl. Brácha asi naznačuje, že se náš dhampýrský přítel zamiloval. Podle jeho rozpačitosti je to nejspíš hodně čerstvá záležitost. Abych ho netýral, předstíral jsem, že jsem Adrianovu hlášku nepochopil a odvedl téma jinam. K přípravám na svatbu. Zabralo to. Patrick se zase uvolnil. Asi po hodině jsme naše pánské dostaveníčko rozpustili.

 

* * *

 

Čas běžel a byla tu Adrianova svatba. Ráno David doprovodil Sydney k nám do bytu, kde už měla v naší ložnici v šatní skříni nachystané svatební šaty i ostatní doplňky, aby je ženich ani nezahlédl. Nosí to podle pověry smůlu. Tak nač riskovat.

Schválně jsme vybraly k přípravám nevěsty náš byt. Nejdříve se plánovalo, že se odehrají v bytě u Ozerů, ale pak jsme to kvůli malému Erikovi, který potřebuje klid a svůj režim, raději po dohodě přesunuli vše k nám. Přijde sem objednaná kadeřnice a vizážistka. Rovněž se tu určitě aspoň na okamžik během dopoledne za Sydney staví celá banda.

Rose i Sydney bude hlídat David s Lucasem. Christiana s Lissou a Erikem mají na starosti Eddie s Masonem. A Patrick dohlíží na organizaci pronajatého salónu v luxusním hotelu kousek od našeho bytu. Takže se tam v pohodě před obřadem přejde. Přálo nám počasí. Bylo relativně teplo a nepršelo.

Adrian mě mezi čtyřma očima asi před měsícem požádal, zda by mohla být Sydney u nás, kdyby z nějakého důvodu neklaply přípravy u Ozerů. A já mu rád vyhověl.

Pokud by se pronajal přípravný pokoj v hotelu, mohlo by se stát, že by tam zůstala Sydney sama jen se strážcem a kadeřnicí. Tomu jsme chtěli předejít. Musí kolem ní být rušno, aby nezískala ani vteřinu prostoru přemýšlet nad tím, že na její svatbě nebude nikdo z její lidské rodiny.

A já v jejich den D jako svědek spěchal za Adrianem. Zůstal v jejich bytě sám. Jakmile jsem k němu dorazil a odemkl si svými klíči, čekal na mě u stolu v kuchyni on i hrnek s kávou.

„Brácho?!“ zamrzl jsem při pohledu na něj. Předpokládal jsem, že bude dnes samý úsměv. Na svatbu se těšil. Ale na jeho tváři se zračil smutek. „Proboha, co se stalo?!“

„V noci i ráno brečela v koupelně a domnívá se, že o tom nevím,“ pronesl s bolestí v hlase.

„Sakra,“ zanadával jsem. Toho jsme se oba dva báli.

„Má to být její nejšťastnější den v životě a ona pláče,“ pronesl s trpkostí v hlase Adrian. Udělal maximum, co šlo, ale její rodiče a sestry na jejich svatbě nejsou, ani nebudou. Ke královskému dvoru je prostě pozvat nemohl, i kdyby se rozkrájel. Navíc otec a mladší sestra Zoe jsou pasé. U nich bude nejlepší, aby je již do konce svého života osobně nikdy nepotkali. Akorát by jim to oběma ublížilo jak psychicky, tak fyzicky.

Jelikož to předpokládal, rozhodl se pro velmi malou svatbu. Pouze náš kruh věrných, jeho matka Daniella a královna Taťána.

Nejdříve hodlal pozvat i lékaře Dominica Whita s manželkou. A taky Michaila, Albertu a Neila z Akademie sv. Vladimíra, Abeho s Janine i mou celou rodinu z Baji i s Oksanou a Markem. Ale kvůli Sydney to poté zavrhl, aniž by jí o dalších možných svatebčanech pověděl.

Všem raději za zády Sydney zavolal, vysvětlil situaci své budoucí manželky a omluvil se, že kvůli ní to bude maličká svatba. Prostě aby si tolik nepřipadala, že vyčnívá z davu, když by se kolem ní hemžili samí Morojové s dhampýry a ona tam stála na své vlastní svatbě jako jediný osamocený lidský kůl v plotě.

Na přítomnost kruhu věrných je zvyklá. Adrian jí navrhl i možnost, že se vezmou tajně jen se svědky, tedy se mnou a Rozou. To odmítla. Má ráda i ostatní členy kruhu. Nechtěla se vdávat bez nich.

Nakonec ani Adrian na svatbě nebude mít své rodiče. Natan Ivaškov se syna zřekl veřejně dávno, ale u matky Danielly ho to taky velmi mrzí. Pohádal se s ní týden před svatbou. Do poslední chvíle totiž naivně doufala, že ze svatby sejde a Adrian si manželství s lidskou alchymistkou rozmyslí. Nestalo se tak. A ona mu řekla, že na jeho svatbu nepůjde, protože s ní nesouhlasí.

Já jsem se ve skrytu duše nehorázně strachoval, aby podobnou reakci nepředvedla i Adrianova teta královna. To by byla v pytli celá svatba. Ponurou náladu by nikdo již nezachránil. Naštěstí mě mile překvapila. Ačkoli plánovaný sňatek Adriana se Sydney budí pohoršení morojské veřejnosti, stojí na jeho straně. Jde jí o synovcovo skutečné štěstí. Miluje ho bez výhrad. Nebo dávno pochopila, že s Adrianem Ivaškovem nehne ani pár volů, když si něco ta dubová palice usmyslí. To je fuk. Prostě slíbila, že na obřad a slavnostní oběd přijde. Stále pevně doufám, že nakonec přijde i Adrianova matka. Pro syna by dýchala. Snad překousne svou hrdost a Sydney za snachu přijme…

Podtrženo, sečteno - svatební den bude pro Adriana i Sydney vlastně smutná rodinná záležitost. U ní tuto nehezkou bilanci zkusí brácha vyrovnat svým tajným svatebním darem v podobě líbánek v jejích milovaných městech a šíleným bonusem, u kterého si nikdo zasvěcený ani netroufá hádat, zda se povede. Je to v rukách osudu. Ben mi dal málem jednu pěstí a seřval mě jako malého haranta, když jsem mu sdělil, co s Adrianem a Patrickem chystáme. A Roza ani zbytek bandy dosud nic netuší. Řekneme jim to, až bude po. Zatím o plánu neví, ani Lucas s Davidem, ačkoli s námi jdou přímo do akce. Budou zírat, co Adrian zase chystá. Riskujeme a hodně. Ale vlastně ho chápu. Být na jeho místě, udělám to taky…

Jestli se to povede, Sydney bude šťastná. Adrian jí chce dát navzdory všemu a všem to, po čem touží a nemůže mít. Ačkoli existuje reálná obava, že za to možná zaplatí svým životem. Je mu to jedno. Vnitřně mu svědomí nedá spát. Musí se o to alespoň pokusit. Přitom je to čiré šílenství. Ani nevím, zda již magoří z éteru nebo je takový blázen od přírody normálně. Funguje v tomto stylu celé naše bratrské přátelství na život a na smrt. Vlastně si jeho povahy a velkého srdce velice vážím. I když mě neustále vytáčí do vrtule. Ty jeho šílené nápady, které se mu k mému nesmírnému údivu vždycky povedly úspěšně uskutečnit. Ať je to záchrana mého života nebo těhotenství mezi dvěma dhampýry.

Nyní je řada na mně, abych stál věrně a za všech okolností po jeho boku a kryl mu záda. Udělám maximum. Nezklamu ho.

„Nech si tu lítost a šlechetné úmysly pro někoho jiného,“ sejmul mě. Ta prokletá aura mě zase prozradila. Ani nemusí číst momentální myšlenky, jako to umí Oksana.

„Promiň,“ omlouval jsem se mu.

Mávl rukou. „Je to v hajzlu! Nikdy jí rodinu plně nenahradíme! Sám těžce nesu nepřítomnost mámy, a to tam bude aspoň teta! Ona tam nebude mít jediného člena své lidské rodiny! Všeho se pro náš zakázaný vztah vzdala! Mám chuť svatbu zrušit!“ svěřil mi své myšlenkové pochody i Adrian.

Zhrozil jsem se. „Opovaž se! Tím bys Sydney ublížil ještě víc! Vzdala se lidské rodiny pro Moroje, který se na ni ve svatební den vykašle! Nebuď debil!“ promlouval jsem mu do duše a nebral si servítky.

Zaváhal. Promnul si rozpolceně nos. „Když to podáš takhle…“

„Bez debat! Prostě na ni budeš čekat před oltářem a vezmeš si ji! Klidně tě tam dotáhnu a přinutím tě! Žádnou hovadinu, které bys potom nesmírně litoval, ti udělat nedovolím, brácho!“ rozhodl jsem za něj. „A já ti ten největší skandál v morojských dějinách odsvědčím a podepíšu! Královský Moroj si dneska vezme za manželku lidskou alchymistku! Přes to nejede vlak! Jasný?!“

Adriana můj proslov rozesmál. Zvedl ruce v mírovém gestu, že se vzdává. „Dobře, dobře! Nic se rušit nebude!“

„Víš, jak se těším na ten bulvár,“ zasnil jsem se.  Způsobí to u dvora kalamitu. To byl taky jeden z důvodů, proč chtěl Adrian odjet hned odpoledne po obřadu na líbánky. Ani si tady nevychutnají se Sydney svatební noc. Stráví ji v letadle. Chce svou novomanželku první vlny šílenství ušetřit. Snad se to za těch deset dní, kdy budou pryč, trochu přežene. Bude to masakr!

„Chci si všechny ty noviny přečíst. Schovej mi je,“ požádal mě. „Ale Sydney je vidět nemusí,“ zamračil se poté. Uvědomoval si, že ji tam nebudou nazývat zrovna lichotivě. Přiřadí jí jména jako krvavá lidská děvka, krevní banka a podobně. Nic hezkého. A z Adriana udělají éterového blázna, který přišel zcela o rozum. Normální Moroj, natož ten královský, by lidskou alchymistku za manželku rozhodně dobrovolně nepojal.

Bohužel se na tomto skandálu sveze i královna Taťána. Svou přítomností na synovcově netradiční svatbě si zavaří. Svým odpůrcům bude ještě více trnem v oku, že podporuje veřejně tuto nechutnost. Jenže má Adriana natolik ráda, že ho kvůli politice nezradí. Obzvlášť když na jeho svatbu nedorazí jeho otec, ani matka. Navíc je Sydney velmi vděčná, že Adrianovi zachránila život svou krví, ačkoli nikdy nemusela.

Od Danielly jsme to v kruhu věrných nečekali. Sydney sice nemilovala, ani se s ní nestýkala, ale jevilo se to navenek, že ji po boku Adriana tiše toleruje. Opak je pravdou. Lidskou alchymistku za snachu nechce. Nyní své stanovisko dala jasně najevo a postavila se na stranu Natana Ivaškova, který je proti od samého začátku.

„Odnese to za mě teta,“ uvědomil si to i Adrian. Bolestnou představou se mu stáhl obličej. „Neměla by tam dnes být…“

„Jsi pro ni důležitější než veřejné mínění,“ argumentoval jsem.

„Může ji to stát královskou korunu,“ zašeptal nešťastně. „To po ní nemohu žádat. Je to obrovská oběť…“

„Dělá vědomou volbu, brácho,“ řekl jsem na to.

„Nesmí tu být!“ vykřikl Adrian rozhodně a lovil z kapsy svůj mobil. Hned vytočil číslo své tety a zakázal jí přítomnost na svatbě…