OH - 2. kapitola – Další setkání (z pohledu Sydney) – 3.část

 

Další část je zde...

Poté jsem se s obsluhou domluvila, že se za pár minut vrátím, ať mi pohlídají stůl a došla jsem dárkově zabalit kůl. Pak jsem si objednala ještě jedno latté a vyřizovala pracovní věci. Měla jsem udělat několik překladů a objednat další tři nové kůly. Nedalo mi to a projela jsem alchymistickou databázi a vyhledala si informace o všech kamarádech Adriana. Belikov měl v záznamech dokonce už 10 značek za Strigoje a jeho přítelkyně tři. Na ženu to bylo docela úctyhodné. Ti dva další strážci měli každý jednu. Morojové byli všichni královští. Adrian nové informace v záznamech neměl. Akorát, že ovládá éter. To jsem však už věděla. Lissa to samé. A ten Ozera oheň. Všichni byli stejně staří, bylo jim 18. Výjimkou byl Adrian – 22 let. Narozeniny měl 9.3. a Belikov dokonce 25 let.

Následně jsem vjela na stránky akademie sv. Vladimíra. Našla jsem podrobnosti ohledně oslav, kterých se Adrian i ostatní účastnili. Jednalo se o dva programy pro studenty akademie. Dopolední měl na starosti Adrian s Lissou a jednalo se o ukázky, co dokáže magie éteru. Proto bude vysílený a nemůže za mnou chodit ve snech. Radši mi podrobnosti neříkal, aby mě nevyděsil. Uvědomoval si, co se mnou zmínky o magii dělají. Byl tak ohleduplný. Odpolední program měli na bedrech dhampýrští strážci. Budou spolu bojovat.

Musím se Adriana zeptat, jak to tam probíhalo. To již bylo druhé téma, na které jsem se ve snu chtěla zeptat. První byl vztah Belikova a Rose. Nedávaly mi stále smysl Adrianovy obavy. Když jsem je včera viděla, vypadali úplně v pořádku. Žádné starosti ani emoce nedávali navenek najevo.

Návštěvy Adriana v mých snech mi strašně chyběly. Od minulého týdne a našeho osobního setkání se mezi námi něco změnilo. Nevím, jak to správně popsat. Ale jako by byl náš vztah intenzivnější. Záleželo mi na něm. Hodně. A bylo mi jedno, že je to Moroj pijící krev vampýřími zuby, který ovládá magii éteru. Vnímala jsem ho jako nádherného muže s uhrančivým smaragdovým pohledem a horkými doteky.

Večer doma jsem si napustila plnou vanu a relaxovala. Dnes Adriana ve snu nespatřím, ale ráno naživo v kavárně ano. Snad ho Belikov s Rose přivezou zase s sebou. Přišlo mi nevhodné Dimitrijovi psát, ať ho vezme taky. To žena přece nedělá, natož alchymistka. Po koupeli jsem relativně brzy usnula a spala bez probuzení až do rána.

Vzbudila jsem se sama ještě před zazvoněním budíku, který jsem měla na sedmou, abych se stihla připravit na vytoužené setkání. Sáhla jsem rukou na noční stolek s mobilem, abych budík vypnula, a uviděla novou smsku. Rozklikla jsem ji a četla: „Slečno Sageová, moc se omlouvám, ale dnes musím naši schůzku zrušit. Na akademii se vyskytly neočekávané komplikace. Pokud by vám to nevadilo, mohli bychom se v kavárně stavit zítra při cestě na letiště, když se budeme všichni opět vracet zpátky ke dvoru. Budeme mít jen asi 20 minut mezi 8:30 a 9:00. Čas neodhadnu úplně přesně. Přijměte, prosím, moji velkou omluvu za tyto změny. S pozdravem strážce Belikov“

Jeho zpráva mě vůbec nepotěšila. Moje zklamání ani nešlo skrývat. Tolik jsem se těšila. Ale naděje, že Adriana přece jen uvidím, tam stále byla. Pouze se posunula na zítřek. „Jistě, pane Belikove, chápu. Ano, zítra mohu. Počkám na vás v kavárně.“

Oblékla jsem se, nasnídala a do kavárny stejně jela. Pracovalo se mi tam lépe než doma. Přečkala jsem tam další den.