OH - 3. kapitola – Ďábelský plán (z pohledu Adriana) – 7.část

 

Lidičky,

dneska slaví svátek ADRIAN - to si žádá další pokračování.

Jednoho malého mám doma a druhého tady na blogu.

Takže kluci, všechno nej :)

Brácha za mnou přišel asi po hodině. Tvářil se tajemně. Ale aura ho prozradila. Svou vnitřní radost přede mnou skrýt nedokázal. Ještě, než si ke mně stačil přisednout, spokojeně jsem si zamnul ruce: „Vyšlo to.“

On neskrýval své rozhořčení: „Sakra, ty blbé aury! A to jsem se tolik snažil, aby to bylo překvapení!“

„V kolik?“ zajímal jsem se na čas příjezdu Sydney.

„Asi mezi osmou a devátou,“ sdělil mi. Měli jsme čas, takže si se mnou dal kávu. Já mu zase předal klíče od bytu. Taky jsem ho zasvětil do plánu, že se budu Sydney u dvora prozatím schválně vyhýbat. Kdyby mě chtěla sama od sebe vidět, má číslo na můj mobil. Ozve se mi.

S tím souhlasil. Taky preferoval taktiku na Sydney netlačit. Už teď udělala obrovský skok v našem vztahu, že se ke královskému dvoru vůbec stěhuje. Nikdy tu v historii žádný alchymista nebo alchymistka nebydleli. Maximálně přespali v morojském hotelu jednu nebo dvě noci. A to s přemáháním. Kdyby to jejich práce nevyžadovala, nikdy by mezi vampýry nebyli. Natož přes noc. Tohle je velký krok v celých dějinách. Sydney Sageová je průkopnice. Má odvahu.

Jakmile jsme se rozloučili, vydal jsem se zpátky k bytu Sydney. Měla by nejpozději do hodiny dorazit. Bráchovi jsem to schválně neřekl. Ten šel pro Rozu. Domníval se, že já odcházím domů k rodičům. Moje drobet podlá zastírací taktika. Trochu se stydím. Avšak nedovedl jsem se ovládnout. Chci být u příjezdu své lásky, děj se, co děj. Osobně to nelze. Netuším, jak by na mé uvítání u královského dvora zareagovala. Musí si tady zvyknout, než se setkáme tváří tvář. Holt jsem nucen zůstat nějakou dobu v pozadí. Sydney bude příjemnější, když ji u dvora přivítá nejen její dhampýrský šéf zásahovky, ale právě i Rose. Holky si celkem sedly.

Udělal jsem jednu malou podpásovku. Nedokázal jsem se držet stranou. Musel jsem svou milovanou Sydney alespoň z dálky a na několik málo vteřin zahlédnout. Pokud bych nemohl používat magii, měl bych smůlu. Ale já jsem výjimečný. Ovládám hned tu nejsilnější. Všechny čtyři živly i mocný éter. A dar neviditelnosti je k nezaplacení. Dnešek si žádá její maximální využití. Pouze jsem se cestou tam pro jistotu rychle zastavil u dárců. Nerad bych, aby to se mnou potom švihlo a moje švindlování se prozradilo. I jsem si vzal jeden pytlík krve do kapsy.

Po éterovém dvojitém snu s Rose a Dimitrijem před jejími závěrečkami na akademii svatého Vladimíra jsem poučený. Taky mi to tenkrát brácha oprávněně vytmavil. Do stejného bídného stavu se víckrát nedostanu. A jestli někdy náhodou ano, budu mít u sebe krev, abych si zvládnul sám rychle pomoci. Bohužel to hrozí. Magii jsem hojně používal celý den. Nyní jsem se však předem najedl, colou doplnil chybějící cukr a vypil dost krve. Takže všechna preventivní opatření splněna, aby se situace neopakovala. Plus pytlík v kapse jako záloha nebo první pomoc, kdybych to přece jen s magií přehnal.

Zůstal jsem v éterovém maskování schovaný o půl patra výš za výtahovou šachtou. Zde nehrozilo prozrazení, a navíc jsem získal perfektní výhled na dveře bytu, který bude od dnešního dne patřit Sydney. Zfalšovanou nájemní smlouvu jsem jí k podpisu nechal na jídelním stole. Můj právník se o zbytek postará. Figuruje tam jako kontaktní osoba.

Před bytem jsem nečekal ani půl hodiny, když jsem dole v chodbě u výtahu zaslechl Rosin hlas. Jsou tady. Přivolali si výtah, nastoupili a vyjeli s ním přímo před byt.