K těm dnešním blogovým narozeninám se to hodí - konečně vámi dlouho očekávaný pohled Sydney :)
Kolem
mé osoby vypukl v práci u alchymistů vyloženě poprask. Z ničeho nic.
Už jsem se bála, že je to kvůli Adrianovi, protože někdo odhalil, že mi chodí
pomocí magie do snů, ale to nebyl ten důvod.
Hrozbě
nápravného centra jsem se vyhnula. Díky bohu. Ulevilo se mi. Avšak stále jsem
nechápala, odkud vítr fouká. To mě štvalo. Vedení mě podrobilo obrovským testům
mých schopností. Všech – jazykových, hackerských, ovládání kamer a dalších
sledovacích zařízení i chemických při míchání různých substancí. Taky se
zajímaly, zda jsem informovaná o fungování morojského královského dvora a znám
významné členy královských rodin.
Ačkoli
byly testy poměrně těžké a neměla jsem vůbec čas na přípravu, zvládla jsem je
na jedničku. Jenže mi stále unikal důvod testování. Štvalo mě to. Nesnášela
jsem nebýt v obraze. Dost mě pak zaskočilo, když se začali moji nadřízení
vyptávat na mé spojení se strážcem Dimitrijem Belikovem. Netušila jsem, co
všechno vědí, proto jsem zariskovala a řekla jim pouze o objednávce stříbrného
kůlu, že jsme se kvůli tomu dvakrát osobně sešli v nedávné době a před
několika měsíci si mě zavolal na zničení těl zabitých Strigojů. Podle toho, že
je v databázi veden jako náš V.I.P. klient jsem všem jeho požadavkům
vyhověla a snažila se je splnit v brzkém termínu dle našeho
alchymistického protokolu.
Těmito
argumenty jsem nad svými šéfy zvítězila. Přestali se v tom víc hrabat.
Moje spojení s Adrianem se neprovalilo. Naštěstí.
Už
jsem to nevydržela a trochu drze jsem se poté zeptala: „Můžete mi, prosím vás,
konečně říct, oč tu běží? Nechápu to.“
„Morojská
královna Taťána Ivaškovová a nejvyšší dhampýří šéfové tajné zásahovky Dimitrij
Belikov a Ben Harnett si vás vyžádali jako posilu do týmu zásahové skupiny.
Chtějí vás u dvora,“ odpověděla mi paní Kingová.
„Aha,
to není problém. Kdy se tam mám hlásit,“ reagovala jsem na to
s profesionálním naučeným alchymistickým klidem, ačkoli mi srdce muselo
nejspíš šokem vynechat minimálně jeden úder.
Kingová
si odkašlala a paralyzovala mě větou: „Slečno Sageová, oni trvají na tom,
abyste se přestěhovala natrvalo k morojskému dvoru a byla jim neustále
k dispozici. Odmítli variantu, že byste žila mimo královský dvůr někde ve
městě u lidí. Chtějí po nás, abychom vás pustili bez ochrany mezi vampýry. Prý
vám tam zařídí soukromý byt a budete pod ochranou Belikova a jeho podřízených.
Ručí nám za to, že se vám nic nestane.“
„Cože?!“
zalapala jsem překvapeně po dechu.
„Navrhli
jsme jim, že tedy pošleme alchymisty rovnou dva, abyste tam nebyla zcela sama,
ale to odmítli. Pouze vás nebo dohoda padá,“ dorazila mě úplně.
„Noo,
to jste mě zaskočili,“ přiznala jsem. „Pokud vím, nikdy nikdo z alchymistů
u morojského královského dvora nebydlel. Maximálně tam byl na několik málo dní
na návštěvě.“
„Ano,
to máte pravdu. Z toho důvodu i nás ostatní jejich požadavek tolik
šokoval,“ přikývla Kingová.
„A
váš verdikt je jaký? Mám se tam přestěhovat nebo ne?“ vyptávala jsem se, jak
nejvyšší vedení alchymistů rozhodlo.
„Sydney, pro nás by bylo výhodné, abyste tam jela. Ale je mi jasné, že vás nemůžeme přinutit bydlet mezi vampýry. Je to hrůza,“ odmlčela se soucitně.
Žádné komentáře:
Okomentovat