OH - 4. kapitola – U dvora (z pohledu Sydney) – 2.část

 

Milí čtenáři a čtenářky, na blog dneska těsně před půlnocí dorazil Ježíšek. Snad se vám jeho dáreček bude líbit :) Užijte si čtení :D

PS: Na Silvestra nebo 1.1.2026 plánuji přidat hned další pokračování. Těšte se...

„To tedy je,“ přisvědčila jsem, abych nevypadala podezřele. Mně to již jako taková hrůza dávno nepřipadalo. Adrian je úžasný. Přitom je to Moroj. Ale nahlas jsem se nesvěřovala.

„Ani velká finanční kompenzace vám nenahradí ten stres bydlet tam a dennodenně s nimi spolupracovat. Stýkat se s nimi osobně. Být tam jako jediný člověk – alchymista mezi vampýry a lidskými dárci krve. Je to skutečně hnus, přesto se alchymistům tato spolupráce s Moroji bohatě vyplatí. Jste jedna z nás. Myslete na to. Vaše oběť přinese alchymistům výhody,“ sdělovala mi další podrobnosti.

Zahrála jsem znechucení, aby nepoznali, že mám z této nabídky vlastně radost. Budu vídat Adriana. Osobně, ne pouze občas ve snech. A Dimitrij s Rose jsou taky fajn. Já se ke dvoru Morojů normálně těšila. Ale nemohla jsem to dát najevo, proto jsem si opovržlivě odfrkla: „To zrovna není lehký úkol…“ Po dramatické pauze jsem pokračovala: „Avšak nemám asi na vybranou. Jsem alchymistka. Pro dobro všech alchymistů, a hlavně nic netušících lidí kolem nás, svůj výjimečně těžký a důležitý úkol přijímám. Nedá se nic dělat. Pokusím se to tam nějak zvládnout a nezklamat vás.“

„Sydney, toho si moc vážíme. Jste profesionál na svém místě. Potřebujeme s morojským královským dvorem vycházet a mít korektní vztahy. V testech jste uspěla. Jste i pro nás vhodným kandidátem tento úkol se ctí zvládnout. Královna i Belikov s Harnettem jsou prověření a seriózní. Co slíbí to dodrží. Budete tam v dobrých rukách a pokud by se vyskytl jakýkoli problém, budeme ho ihned řešit. Jsme vám kdykoli nápomocní. A finančně nepřijdete zkrátka. Povýšíte ve své funkci. Budete alchymistická průkopnice, kterou budou znát všichni alchymisté. Obětujete se pro dobro věci, slečno Sageová,“ smekla přede mnou nejvyšší alchymistka.

„Kdy se tam musím přesunout?“ zajímala jsem se. Čekala jsem, že mi řeknou tak za týden, za dva. Takhle to většinou fungovalo. Vždy mi oznámili změnu přidělení a do týdne přesun.

Paní Kingová znejistěla. To mi k ní vůbec nesedělo. „Zítra ráno se máte hlásit mezi osmou a devátou ráno u dvora. Bude na vás čekat strážce Belikov,“ líčila mi další postup. Mluvila pomalu, aby mi to dávkovala pozvolna, přesto mě to vykolejilo.

„Dobřeee,“ zakoktala jsem.

„Já vím, je to narychlo. Sbalte si jen osobní věci. O byt a další věci se postaráme my. Za pět hodin nám letí letadlo. Přespíme v lidském hotelu poblíž královského dvora. Ráno vás k Morojům osobně doprovodím. A kolega Evans taktéž,“ uklidňovala mě Kingová. Evidentně mě chtěla mít pod kontrolou, abych jim třeba z paniky neutekla a neudělala u morojské královny ostudu tím, že slib úzké budoucí spolupráce poruším.

To z mé strany rozhodně nehrozí, ale nahlas se tím určitě chlubit nebudu. Nejsem blázen. Musím se držet své role a před alchymisty nedat najevo pravé emoce. Přetvařovat se za ty roky praxe celkem umím.

Ještě mi dali podepsat novou smlouvu a platový výměr. Zírala jsem. Takovou měsíční částku jsem na své výplatnici neočekávala. Doopravdy na mně nešetřili. Byla tam i bonusová složka mzdy s budoucími odměnami, pokud na mě alchymistické vedení bude mít spokojené reference od morojského královského dvora. Finanční motivace, abych se snažila a byla hodná a poslušná holka. Alchymistická ovce.

Práce u dvora se měla týkat hlavně pomoci s technikou. Nastavování různých kamer a vyhodnocování záznamů pro tajnou zásahovku. Taky ničení těl zabitých Strigojů. Ani vedení alchymistů přesně moji budoucí náplň práce nevědělo.