Když jsem se utrápený a zoufalý vrátil z tréninku s Rose na pokoj, uviděl jsem na zemi u dveří bílou obálku "Pro Belikova". Někdo mi ji musel strčit pode dveřmi, zatímco jsem byl pryč.
Neváhal jsem a obálku rozlepil. Byl v ní krátký vzkaz:
Belikove,
po večerce se stav u mě v pokoji. Čím míň lidí Tě uvidí ke mně jít, tím líp.
Pokoj č. 307
Adrian Ivaškov
Noo, to si ze mě dělá srandu nebo co. Zrovna Ivaškov, ten arogantní královský, který se pořád motá okolo Rose a teď to vypadá, že s ní dokonce chodí. Měl to být další uživatel éteru. Co po mně může chtít? Skoro se neznáme. Pamatuji si ho z vánočního pobytu v horách. Kde jsem se tenkrát rozhodoval mezi Rose a Tašou. Nevím, jak to dělal, ale vždycky se nachomýtl k nějakému mému výstupu s Rose. Takže mu muselo dojít, o co mezi námi dvěma šlo. Teď ale vůbec nechápu, proč se mnou chce mluvit. Je čas to jít zjistit.
Potřeboval jsem po tréninku sprchu a čisté oblečení. Jelikož zbývalo do večerky ještě 20 minut, rozhodl jsem se, že si dojdu do jídelny pro něco k jídlu a pak půjdu rovnou k Ivaškovovi. Pořád mi nešlo z hlavy, proč mě sám od sebe první kontaktoval a ještě k tomu takhle.
V jídelně jsem si udělal čaj a jeden sendvič se šunkou, sýrem a vejci. Měl jsem už pořádný hlad. To byla jedna z výhod strážců, neomezený vstup do jídelny v kteroukoli denní i noční hodinu. Trénink s Rose mi dal pěkně zabrat. I když jsem si to nechtěl přiznat. Doplnit cukry jsem potřeboval, abych si obalil nervy.
Přestože Ivaškov nebyl klasický student na této škole, měl pokoj v budově chlapeckých morojských kolejí. Projít do jeho pokoje nebyl vůbec problém. Vychovatelce jsem řekl, že mám hlídku. Ani se nad tím nepozastavila. Pro strážce bylo normální projít chodby koleje a pak venku hlídat kampus.
Vyšel jsem schody a našel pokoj č. 307. Krátce jsem zaklepal. Po chvilce se ozval Ivaškovův hlas: "Pojď dál, Belikove. Už na tebe čekám."
Otevřel jsem dveře a vešel. Ivaškov seděl na posteli a pozoroval mě.
"Tak co chceš?" zeptal jsem se ho.
Ivaškov se ironicky usmál a řekl: "Zavři dveře a sedni si. Nebudeme to řešit mezi dveřma." A pokynul mi k židli u psacího stolu.
Nechtěl jsem dělat scénu před celou kolejí. Takže jsem ho poslechl. Bude to lepší bez případných svědků. Kdybych se náhodou neudržel a jednu mu vrazil. Ten kluk mě šíleně vytáčel a já sebe a své sebeovládání nepoznával. Bylo na nule. Takhle mě dokázala vytočit pouze Roza. Málokdy se to povedlo někomu dalšímu. Taky to asi bylo tím, že jsem na Ivaškova žárlil. On byl v blízkosti Rose. U něho na pokoji ji nachytala vychovatelka po večerce. Kdo ví, co tam dělali. Snažil jsem se na to nemyslet. Dnes ji držel za ruku v jídelně, a potom na ni čekal po tréninku před tělocvičnou a objal ji kolem ramen. Chtěl jsem mu jednu ubalit, aby na ni nesahal. O pohřbu Taši raději ani nemluvím, když ji celou dobu držel za ruku nebo ji podpíral. A posléze když klopýtla, ji nesl dokonce v náručí.
Ivaškov počkal, až si sednu a pak spustil: "Proč ses vrátil na akademii, Belikove?"
Já na něj zíral, jak mi vůbec může položit takhle hloupou otázku. "Ivaškove, to je snad jasné. Poté, co Taša zemřela, přechází moje strážcovské povinnosti na dalšího člena rodiny Ozerů a to je Christian, který tady studuje. Proto jsem tady."
Ivaškov se ušklíbl a pronesl: "To vykládej někomu jinému, já nejsem hlupák. Vím, že chceš být v blízkosti Rose. Jinak by ses po tom, co se stalo Taše, nechal převelet jinam a nevracel by ses na akademii. To Ti to tvoje týrání Rose ještě nestačilo?"
Uff, o čem to sakra mluví. To už je na mě moc. "Co to meleš za hovadiny, jaké týrání Rose?"
"Belikove, ty se ještě ptáš? Já byl na těch horách, když ses s Rose hádal na chodbě. Já nejsem blbej. A taky toho od Rose spoustu vím. Zbytek, co nevím, si domyslím nebo poznám z vašich aur a snů. Ptám se tě naposled. Proč jsi zpátky?"
"Co je Ti do toho, ty královský náfuko!" už jsem pěnil a vstával ze židle.
Adrian se samolibě usmál a řekl: "Chceš s Rose chodit? Ale myslíš to opravdu vážně? Nezměníš zase po chvilce názor. Že spolu být nemůžete. Že ty seš její učitel a ona tvoje neplnoletá studenka. Budeš ji dál od sebe odhánět, i když oba víme, jak moc ji chceš?"
Vyvalil jsem na něj oči a jediné, co jsem ze sebe vypravil, bylo: "Cooo?" A znovu jsem si sednul.
Adrian zase nahodil svůj arogantní úsměv, byl si vědom, že mě tímto proslovem dostal. "Jak to mohl vědět? Že by mu o nás Rose sama řekla?" přemýšlel jsem v duchu. To se mi zdálo nepravděpodobné. Rose o nás neřekla tenkrát ani Lisse. Tak proč by se měla svěřovat právě Ivaškovovi? To nedávalo žádný smysl.
Adrian mě nechal bloudit v mých myšlenkách a vstal z postele. Z nočního stolku vytáhl láhev ruské vodky a dva panáky. Oba nalil a jeden mi podal se slovy: "My dva si budeme rozumět, Belikove." A co mě šokovalo nejvíc, přátelsky se na mě usmál a mrkl.
Když jsem se z toho šoku vzpamatoval, byl jsem schopný pouze vypít nabízeného panáka.
Ivaškov mě pobaveně pozoroval. A pak řekl: "Belikove, jsem ochotný Ti s Rose pomoci, ale za určitých podmínek."
A já na to: "Ivaškove, absolutně nechápu, o co ti jde. Jaké podmínky? A jak mi zrovna ty můžeš s Rose pomoci. Já ji zklamal a opustil. S tím mi ty nepomůžeš."
"Belikove, Belikove", zakroutil Adrian nevěřícně hlavou. "Ber moji pomoc, dokud ji nabízím. Tys byl půl roku mimo akademii. Vůbec nevíš, co se tu dělo. Nevíš o tom, jak se Rose po tom tvém odchodu změnila. Já jo, byl jsem s ní každý den."
"Proč mi chceš pomáhat, Ivaškove?" zeptal jsem se.
Adrian se jen hořce usmál a řekl: "Tobě vyloženě ne, ale Rose ano. Na té mi záleží."
Zůstal jsem na něj opět zírat, a následně ze sebe dostal: "Jestli Ti na Rose záleží, tak bys ji měl získat pro sebe a né pomáhat mně, když jsme de facto soky v lásce ke stejné ženě."
Ivaškov se zase usmál. Tentokrát pobaveně a odvětil: "Belikove, mně na Rose záleží, ale ne stejným způsobem jako tobě. Řekl bych, že náš vztah s Rose je spíš na bázi bratr a sestra, ne milenců jako ve vašem případě."
To mě zase zarazilo. Nečekal jsem to. Vzpomněl jsem si na pobyt na horách, před mým odjezdem s Tašou, tam určitě Ivaškov pouze "bratr" Rose nebyl. Vyloženě ji tam uháněl. Už jen to oslovení "malá dhampýrko" mě vytáčelo do vrtule. A jak s ní bez zábran flirtoval. Samé kytky a parfémy jako dárky. Plus jeho chování na pohřbu, jejich nachytání v jeho pokoji, dnešní chování v jídelně a objetí po tréninku. Takhle se chová "bratr nebo kamarád"? Spíš milenec. Pomyslel jsem si hořce.
Muselo mu dojít, na co myslím, protože na to řekl: "Lidi a názory se mění."
Já na něj: "Tak mi to prosím rozumně vysvětli. Jsem pořád mimo. Ani tvoje chování na pohřbu a dnes v jídelně i po tréninku tomu neodpovídá."
A on spustil vyprávění: "Když jsi odjel s Tašou, Rose se zhroutila." Už jsem se nadechoval k nějaké reakci na jeho slova, ale on mě zarazil: "Nepřerušuj mě a poslouchej."
Počkal, až kývnu na souhlas hlavou. A pak pokračoval: "Ano, Rose se zhroutila. Byla smutná, zamlklá, ubrečená, ale nikomu nechtěla nic říct. Na hodiny normálně chodila, ale dalších aktivit s partou se neúčastnila. Do party počítám Lissu, Christiana, Eddieho, Masona, Miu, sebe a Jill, ale to ti asi došlo dneska u oběda, když si nás viděl všechny pohromadě. Zalezla si do pokoje a tam většinu času brečela v posteli. Zhoršila se i ve škole, což bych tolik neřešil, ale překvapivé bylo, že i v hodinách dhampýřích cvičení. Všichni si toho všimli. Pořád zůstávala jedna z nejlepších, i když tak hodně polevila. Takže to mnozí z vyučujících přestali řešit. Ty si ji pamatuješ jako veselou, společenskou a drzou holku, která kamkoli přišla, tak jí bylo všude plno. Jenomže ona už taková není. Dělá to nejnutnější, aby byla po maturitě přidělena k Lisse. Ale ten její zápal je pryč. Ona je pryč. Její srdce je rozbité na kusy. Tréninky přestala mít ráda, protože ty jí nejvíce připomínají tebe a to její srdce už nesnese. Takže si udělala takovouto obrannou bariéru. Lissa se snažila zakročit. Mluvit s ní, co se stalo. Bohužel si nikdy nespojila střípečky, od kdy tato její změna začala. Jinak by jí muselo sepnout, že je to od doby, cos odešel ty. Lissa to však dodnes neví a částečně to s Rose vzdala. Věnuje se ve volném čase Christianovi a Rose při vyučování vidí fungovat relativně normálně. Stará dobrá Rose zmizela a já ji chci zpátky. Zůstal jsem jediný z party v obraze, co se s Rose děje. Nechtěla mluvit ani se mnou. Ale já si dal její chování a tvůj odchod dohromady. Taky proto, že jsem vás na horách spolu několikrát viděl v dost choulostivých situacích a pochopil, proč mě tam stále odmítala. Po tom, co jsem jí své argumenty a domněnky ohledně její změny sdělil, se kroutila, ale když jsem přitlačil na pilu, že jestli nebude mluvit ani se mnou, tak to všechno povím Lisse, vzdala to a vše mi jednou večer asi týden po tvém odjezdu řekla. Věděl jsem, že jsem na správné cestě, protože jsem jí vlezl do snu. Já vím, neměl bych to dělat, ale pokud bys byl na mém místě a měl tu možnost, udělal bys to taky. Stále měla kruhy pod očima. Což nedávalo smysl, vždy říkala, že je unavená a jde spát, třeba i brzy odpoledne. Pak jsem jednou v noci pomocí éteru přivolal sen, ale vše jsem nechal na Rose - místo, osoby, děj a já byl jen tichý pozorovatel z dálky, o kterém nevěděla. Co jsem uviděl, mě úplně šokovalo. Byls tam ty a Taša, jak se milujete. Další obraz tvoje svatba s Tašou, potom máš kolem sebe dvě děti, které na tebe a Tašu, volají tati a mami. A při tom celém jsem cítil hroznou Rosinu bolest, že to ona se chce s tebou milovat a dát Ti své panenství, ona chce být tvoje žena a teď to nejbolestivější - děti. Ty, které i kdyby stokrát chtěla, ti ona jako dhampýrka dhampýrovi dát nemůže. Dál už jsem to nevydržel a vyběhl se svého pokoje, abych ji z té noční můry probudil."
Brada mi spadla na zem. Tohle je zlý sen. Vstal jsem a dlouze si lokl vodky přímo z láhve.
Adrian mě nechal chvíli vzpamatovat z hrozných informací a pak mě přátelsky poplácal po rameni a řekl: "Belikove, spolu to zvládnem. Stará dobrá Rose se vrátí."
Já jenom stěží vydechl: "Já to nevěděl, já jí nechtěl ublížit. Kdybych to věděl, vrátil bych se hned. Nebo bych vůbec neodjížděl."
Ivaškov pouze řekl: "Já vím. Kdyby to bylo jinak, nepomáhal bych ti. Abych zabránil nočním můrám, dávám půl roku Rose na spaní prsten nabitý éterem."
Žádné komentáře:
Okomentovat