Po Dimitrijově odchodu z jídelny jsme tam chvilku všichni ještě seděli. Zbývala mi asi hodina.
"Rose, můžeš nám vysvětlit, cos dělala u Adriana po večerce?" zeptala se Lissa. "Nechtěla jsem se ptát před Dimitrijem, ale vy dva spolu chodíte?" pokračovala v otázkách a snažila se pochopit vzniklou situaci.
Nikomu z party můj vztah s Adrianem nedával smysl. Občas jsme se drželi za ruce, objali se nebo mi dal pusu na čelo. Nikdy jsme se ale nelíbali, ani jinak neosahávali a podobně.
Brali to jako projev kamarádské náklonnosti a neřešili to. Dnes však vyšlo najevo, že jsem byla s Adrianem po večerce v jeho pokoji, to nebylo jen tak. Každý si představoval orgie, jaké jsme tam spolu vyváděli. Oba nás předcházela špatná pověst. Adrian holkař, který je věčně v lihu. Prostě nafoukaný královský Moroj a průšvihář. A já měla pověst dhampýrské krvavé děvky.
Ani jedno z toho nebyla pravda. O mně vůbec a Adrian se od té doby, co přijel na akademii sv. Vladimíra, hodně změnil. Samozřejmě k lepšímu.
"No, a kdyby? Vadí to?" pronesl Adrian na otázku Lissy. Stále mě držel za ruku.
"Nene, tak jsem to nemyslela," reagovala Lissa rozpačitě.
"Jen nás to všechny překvapilo. To je celé," vzal si slovo Christian.
"Myslete si všichni, co chcete. Nemusím se vám zpovídat," vybuchla jsem úplně zbytečně. Moje nervy z dnešního setkání s Dimitrijem a následného tréninku, který mě čekal za 30 minut, ruply. Už abych byla ovlivněná éterem.
"Klid, Rose, o nic nejde," konejšil mě Adrian. "Jestli vás to zajímá, všichni vyvozujete špatné závěry. Byli jsme sice s Rose přistiženi, ale pouze jsme si povídali. Žádné zvrhlé orgie se nekonaly. Jsme, jak bych to jenom řekl, "lepší kamarádi". Stačí?" snažil se napravit situaci Adrian.
Nemohla jsem tam zůstat. Vyskočila jsem od stolu a utekla z jídelny na vzduch. Během chvilky přiběhl i Adrian. Beze slova jsem se mu vrhla do náruče.
Odvedl mě kousek stranou k lavičce, kde jsme se posadili. "Rose, oni to nemysleli zle. Jsou prostě zvědaví. Kdyby vychovatelka nachytala třeba u Masona Miu, byla bys první, kdo by si představoval bůhví co. Zaskočilo je to. A já chtěl vědět, jak zareaguje Belikov, proto jsem to "my a naše ruce" zdůraznil," ubezpečoval mě.
"Akorát se ještě víc naštval a bude mě na tréninku čekat kázání o mé morálce," povzdechla jsem si.
"To si nemyslím. Pojď, musíš se jít převlíct. Doprovodím tě na pokoj i potom k tělocvičně," řekl s povzbuzujícím úsměvem.
* * *
Kousek před tělocvičnou jsme se zastavili. Adrian se mi podíval do očí, pohladil mě po tváři a pronesl: "Rose, držím palce. Buď silná. Tohle zvládneš. V 5:00 tě vyzvednu. Teď si nasaď prsten."
Poslechla jsem ho a dodala: "Děkuju za pomoc a podporu. Ať už je to za mnou."
"Rose, teď proběhne trénink. Chovej se slušně a s respektem k novému trenérovi, kterého jsi nikdy dřív neviděla. Není to žádný Belikov. Pouze neznámý a respektovaný učitel. Trénuj podle toho, jak ti on řekne," Adrian se mi s těmito slovy hluboce zahleděl do očí a ovlivnil mou mysl.
Vešla jsem do tělocvičny a pozdravila trenéra: "Dobré odpoledne, jsem připravena na trénink. Čím mám začít?"
"Ahoj Rose, odlož si věci a jdi si dát 20 koleček. Potom se vrať na sérii cvičení," zadal mi trenér úkoly.
Doběhla jsem a vrátila se zpět do tělocvičny. Moje podložka s činkami byla připravená. Další hodinu jsem bez řečí posilovala. Nový trenér mě z dálky pozoroval. Vůbec mi to nevadilo. Jen jsem se sama sebe v duchu ptala "Proč tak zvláštně kouká?". Nechápala jsem to.
Jakmile jsem docvičila, oslovil mě: "Rose, teď zkusíme útoky s kůlem na figurínu." Postavil jednu figurínu doprostřed tělocvičny a podal mi svůj stříbrný kůl. "Zkus různé výpady." Poslechla jsem a cvičila podle jeho pokynů. Párkrát mě opravil nebo mi ukázal jiný lepší a jednodušší způsob provádění útoků. Bylo to poučné.
Po nějaké době koukl na své hodinky a řekl: "To pro dnešek stačí. Můžeš jít do šatny."
"Díky trenére a nashle zítra," poděkovala jsem mu a odešla. Vysprchovala jsem se a oblékla. Když jsem vyšla z tělocvičny, Adrian byl opřený o strom. Odlepil se od něj a šel mi naproti.
Pak mě objal kolem ramen a oslovil mě s pohledem do mých očí: "Rose, trénink už skončil. Belikov je zase tvoje láska. Vzpomeň si na všechno."
Jako bych dostala ránu. Vše se mi vrátilo na způsob bumerangu. Dimitrij a já sami v tělocvičně. Ten jeho bolestný pohled na mě. Moje odtažité chování bez jakýchkoli důvěrností a řečí. Já jako cvičící robot reagující na jeho povely.
"Ach můj Bože," vydechla jsem zděšeně. Vše zčernalo. Probrala jsem se na lavičce u stromu, ležela jsem na ní a hlavu měla položenou v Adrianově klíně.
"Noo, sláva. Začínal jsem mít strach. Šípková Růženka se konečně vzbudila."
Posadila jsem se vedle něho. "Co se stalo?" byla moje první otázka.
"V okamžiku zrušení ovlivnění jsi omdlela. Stačil jsem tě chytit v poslední chvíli," vysvětlil a starostlivě se zeptal: "Jsi v pořádku?"
"Nevím," zakoktala jsem. "Vybavila jsem si celý trénink. Proběhlo to, jak jsi slíbil. Ani jsem Dimitrije neoslovila jménem. Pouze trenére. Nic kromě pokynů na cvičení neříkal. Jediné, co si teď vybavuji, je jeho pohled. Díval se na mě celý trénink, když si myslel, že to nevnímám. Mně to pod vlivem éteru nedávalo smysl a myslela jsem si "Proč tak zvláštně kouká?" nic víc. Adriane, on na mě koukal s hroznou bolestí a zoufalstvím v očích. Nechápal, že nic neříkám, neoslovuji ho. Prostě jsem kamenná socha bez citů, která během půlroku zapomněla na naši velkou lásku, chodím s novým klukem a Dimitrij mi je fuk."
"Já vím, trpěl," přisvědčil Adrian.
"Jak to víš?" zašeptala jsem.
"Viděl jsem jeho auru v jídelně, když jsem schválně naznačil, že spolu chodíme a teď před chvilkou, když vyšel z tělocvičny. Šel hned po tobě. Proto jsem počkal, až zmizí, a pak teprve zrušil nátlak. Bál jsem se tvé reakce. A měl jsem pravdu. V momentě vzpomenutí jsi tu bolest nevydržela a omdlela. Naštěstí to neviděl."
"Zítra to uděláme taky tak," pronesla jsem bez kompromisů.
"Rose, mně se to nelíbí," řekl bolestně. "Jestli se takhle budeš chovat na trénincích a přitom ve škole a jídelně jinak, dojde mu to. Není blbej. A potom se konfrontaci tváří v tvář stejně nevyhnete. A bude to o to horší."
Žádné komentáře:
Okomentovat