Po tomhle rozhovoru jsem chtěl o Roze další a další informace. Musel jsem se ho zeptat na jednu otázku, která mě po dnešním tréninku s Rose hrozně trápila: "Jak je tedy možné, že byla dnes na tréninku tak klidná a vyrovnaná? Po tom cos mi řekl, by mě buď měla chtít zabít, nebo by tam vůbec nepřišla. Následně bych ji našel někde v depresi schovanou a ubrečenou. Ona však trénink bezvadně zvládla. Nebyl to ten klasický náš starý trénink - jako soudruhu sem, soudruhu tam a plno drzých poznámek. Ale cvičila, bojovala a tvářila se normálně jako na kterékoli jiné hodině toho dne, co jsem ji z dálky pozoroval, aniž by o mně věděla. To nechápu."
Adrian poprvé za tento večer ode mě odvrátil pohled a vypadal, že mi tuhle odpověď nechce dát.
"Ivaškove, prosím," oslovil jsem ho a donutil ho tak se na mě podívat.
Adrian se nadechl a řekl: "Byla ovlivněná éterem, aby nic necítila. Prostě normální hodina dhampýřích cvičení. Žádný Belikov."
"Neee", nechtěl jsem věřit, i když jsem věděl, že mi říká pravdu. Pak jsem vydechl: "Jak? To ty sám, abys ji ušetřil od utrpení být v mé blízkosti?"
Na Ivaškovovi bylo znát, že ani tato odpověď se mu neříká snadno: "Ne já nechtěl. To Rose mě uprosila. Od Christiana jsme se dozvěděli, že se vracíš zpátky na akademii a po večerce jsme to u mě v pokoji probírali, bohužel nás nachytala vychovatelka. Poté když se Rose dozvěděla, že jako trest se obnovují vaše tréninky, za mnou ještě tu noc znovu přišla a prosila, brečela, abych něco udělal, ale že s tebou na trénink v tomhle stavu jít nemůže. Chtěla ovlivnit, aby už k tobě nikdy nic necítila, ale to jsem nedovolil. Jediné, co jsem slíbil, bylo, že tě bude vidět při tréninku jako normálního učitele. Nic víc. Podmínka byla, že ji hned po tréninku vyzvednu před tělocvičnou a ovlivnění zruším. Proto jsem tam byl a proto jsem ji chytil kolem ramen, potřeboval jsem ji donutit, aby se mi podívala přímo do očí, a nátlak jsem zrušil. Potom se sesypala. Omdlela způsobenou bolestí, je v tomto případě výstižnější. Stejné to bylo s Tašiným pohřbem. Když padala, chytil jsem ji já před tebou. Kdyby ses jí dotkl ty, éter by přestal zcela působit. Zabránil jsem tomu jen taktak. Prsten byl slabý, měl otupit její city k tobě. Nestačilo to, byla z tebe i pod účinky éteru úplně mimo. S takovou její silnou reakcí na tebe jsem sám nepočítal. Pod éterem nebyla pouze dnes v jídelně, kdy ze sebe nevypravila kloudnou větu na tvoji otázku. Pumpuju do ní éter již půl roku, aby zůstala aspoň trochu při smyslech."
Těžce jsem vydechl a opět sáhl po vodce. Když jsem si pořádně loknul a chystal se to zopakovat, Adrian na mě promluvil: "Belikove, brzdi. Musíme se domluvit na dalším postupu a musíš být střízlivý. Opít se můžeš později."
"Co chceš dělat?" zeptal jsem se ho.
Adrian se povzbudivě usmál a odpověděl: "Mám plán."
"Jaký?" vyhrkl jsem.
"Oba víme, že takhle to dál s Rose nejde," začal Ivaškov. "Zítra máte mít další trénink. Bude zase ovlivněná. Dělám to nerad, ale pokud bych ji neovlivnil, všimla by si, že se něco chystá. A následně by se zatvrdila ještě víc. Aby éter dost dlouho vydržel, musel jsem jí dát ještě nabitý prsten. Éterem jde velice těžko ovlivňovat někoho, kdo má v sobě něco silně zakořeněno. Jako je třeba Rosina láska k tobě. Kdybych ji ovlivnil, ať Tě přestane milovat, tak by to buď vůbec nefungovalo, nebo pouze krátkou chvíli a Rose by cítila neskutečnou bolest. To jsem zavrhl. Takže byl kompromis vidět Tě jako učitele a trenéra. To šlo, i když s velkým časovým omezením a prstenem, který účinek éteru během tréninku posiloval. Zítra půjdeš normálně na její trénink. Proběhne jako dneska. Nesmí na tobě nic poznat." Po chvilce přemýšlení se mě zeptal: "Nevíš o nějakém tajném místě tady v areálu akademie, kam moc lidí nechodí?"
"Vím," odvětil jsem. "Strážcovská chatka - je docela zachovalá, kousek odtud a moc lidí o ní neví. Akorát se tam musí trochu uklidit a zatopit."
"Super", řekl Adrian a zvedl se ze židle se slovy: "Tak jdem".
"Teď?" řekl jsem překvapeně. Stále jsem byl z toho všeho vykolejený.
"A kdy jindy, Belikove? Večer to musí být vše připravené." Přikývl jsem a následoval ho ven z pokoje. Měl jsem klíče od bočního vchodu, abychom nemuseli přes vychovatelku. Venku v kampusu jsme potkali pouze jednoho hlídajícího strážce. Adrian se stihl schovat do stínu stromu a pomocí éteru se ještě zamaskoval, tím pádem ho strážce ani nezaznamenal. A se mnou se pouze pozdravil. Jakmile zmizel z doslechu, vyrazili jsme s Adrianem dál.
Po krátké cestě ztichlým lesem jsme uviděli opuštěnou chatku. Ivaškov překvapeně povytáhl obočí a pronesl: "Dobrý. Proč o téhle schovce nevím?" Nekomentoval jsem to. Vešli jsme dovnitř.
Vevnitř bylo relativně uklizeno. Stačilo pouze utřít tenkou vrstvu prachu, vytřít, umýt nádobí, převléct postel, nanosit dřevo a zatopit. Byl to jeden malý pokoj se stolem, dvěma židlemi, postelí a malou kuchyňskou linkou. V rohu byl ještě krb a jedny dveře, které vedly do malé koupelničky se záchodem. Plus umýt koupelnu. S Adrianem jsme si rozdělili práce a pustili se do toho. Asi za dvě hodiny se chatka leskla čistotou a my seděli za stolem a debatovali co dál.
"Chce to večeři při svíčkách. Jednoduše vše co má Rose ráda. Pizzu, colu, čokoládu s jahodama jako dezert a ještě horkou čokoládu k pití. Svíčky, ubrus, čisté povlečení na postel a jídlo kromě pizzy seženu během vašeho tréninku a vše připravím. Bude zatopeno a prostřeno. Ty zařídíš dvě teplé pizzy, které sem pak večer přineseš, zapálíš svíčky a budeš tiše za dveřma čekat, aby Tě neviděla. Bude si myslet, že jsem to pro ni připravil já. Nechám na stole obálku se vzkazem, že já nedorazím, ale má tu dárek, který vždy chtěla a ať si ho v chatce najde. Až se začne rozhlížet, je to na tobě."
"Noo, skvělý plán, ale co dál? Ona tu se mnou nebude chtít být. Jakmile mě uvidí, bude se chtít zdekovat. To víme oba a ještě k tomu ten účinek éteru," pronesl jsem k Adrianovi.
"S tím si nelam hlavu a rovnou jí řekni, ať si prsten sundá, že už nefunguje. Dělej si s ní, co chceš, hlavně z ní dostaň nějaké reakce a emoce. Ať klidně křičí, brečí prostě cokoli. Je jedno, jak to uděláš, musíš ji zde jednoduše udržet co nejdýl. Nejlíp do rána, abys jí vše stihl říct. Ale mám jednu podmínku. Bez její ztráty panenství. Líbej ji, mazli se s ní. Buďte třeba celý večer v posteli, ale bez milování. Musí po téhle noci zůstat stále panna. Já vím, že bude těžké to vydržet, ale je to nutnost. Slib mi to."
Zase jsem na něj překvapeně a trochu rozpačitě koukal, když mluvil o tomto choulostivém tématu. V tomhle ohledu jsem byl velice uzavřený a nerad o svém soukromí mluvil, natož pak o svém sexuálním životě. "Slibuju, ale upřímně nechápu, z jakého důvodu je to tak důležité?"
"Rose nemůže hned dostat, co chce. To by nám nepomohlo. Musíš ji mučit čekáním. Čím víc bude čekat, tím ji donutíme více se otevřít a reagovat. A bude se nám vracet stará dobrá Rose," podal mi rozumné vysvětlení. "Určitě taky nechceš, aby při tomhle okamžiku byla stále zmatená a ovlivněná éterem, kterým ji 6 měsíců ovlivňuji. Nebo tím, že tě bude chtít pro další vzpomínku jako s kouzlem Viktora. Přitom však nebude věřit, že s ní zůstaneš a myslíš vztah opravdu vážně. Neublíží vám, když ještě pár dní nebo týdnů počkáte. A vyjasníte si nejprve situaci. Vydrželi jste to dlouho. Předpokládám, že váš vztah není o sexu, ale o něčem víc. Jinak bys podlehl už tenkrát. Nemám pravdu? Ale ty ses sblížení bránil."
"Máš," vydechl jsem v souhlasu. Následně jsme oba mlčeli.
"Tady je moje telefonní číslo, kdybys potřeboval s čímkoli pomoct, zavolej mi nebo napiš," podal mi Adrian papírek s číslem. Poté otevřel ve svém mobilu kontakty a ukázal mi mé číslo. "Je tohle stále tvoje číslo, viď?
"Jo," ujistil jsem ho.
"Dobře, to bychom měli," pronesl spokojeně Adrian.
Koukl jsem na hodinky, blížil se čas výuky. "Tak jo. Jdem na to. Za chvilku začíná vyučování. Vrátíme se do kampusu."
"Belikove, jdi první," oslovil mě Adrian. "Aby nás nikdo neviděl spolu. Já tu 20 minut počkám a pak půjdu taky. Pamatuj. Do 5:00 máš trénink. Dejme tomu sprcha a zařízení pizz. Takže to je hodina. Domluvím, aby Rose přišla v 6:30. Buď tu nejpozději v 6:00, ať vše klapne. Držím palce." Kývl jsem hlavou a odešel.
Žádné komentáře:
Okomentovat