Dokončily jsme přípravy na večírek a šly do sálu, kde se měl konat. Vypadala jsem dokonale. Sladěné šaty a doplňky, vlastně i lak na nehty a líčení. Účes mi dělala Lissa. Část vlasů mi sepla do drdolu a zbytek nechala splývat po zádech v natočených vlnách. Čelenka jen podtrhla celkový vzhled.
Všechny jsme vypadaly hezky. V sále na nás už čekali kluci. První si nás všiml Adrian a promluvil: "Pánové, naše krásky právě dorazily."
Ostatní nás přelétli očima a shrnuli to: "Wau." Následovaly gratulace a dárky k mým narozeninám. První přišel Eddie: "Rose, přeji vše nej." A podal mi další zabalenou krabičku.
Rozbalila jsem ji a v ní malá kožená stříbrná kabelka, která samozřejmě dokonale ladila se zbytkem mého vzhledu. "Děkuju, Eddie."
U Lissy v kabelce jsem měla svůj mobil, rtěnku a klíč od pokoje. Tak jsem si do ní rovnou přendala své věci.
Na řadu přišel Mason. "Rose, všechno nejlepší." V jeho obrovské krabici byly samé čokoládové bonbony. Mňam.
"Díky, Mase,"
Poslední ke mně přistoupil Christian. "Hathawayová, taky přeju vše nejlepší."
"Díky, Ozero." Vrátila jsem mu oslovení příjmením. Jeho dárek byl boží. Maličký přenosný strojek na horkou čokoládu v kapslích.
Moji kamarádi mě dojali k slzám. Záleží jim na mně. Připravili takové úžasné dárky.
Do sálu proudily davy studentů, kteří oslavovali úspěšné zkoušky sebe nebo svých kamarádů. Hrála hudba. Byl připravený nealkoholický punč a obložené mísy s dobrotami. Zabrali jsme si jeden stůl a šli tancovat.
Večer zvolna plynul, když si mě odchytila Lissa: "Rose, mám pro tebe ještě jeden dárek, ne k narozeninám, ale k úspěšným zkouškám pro moji strážkyni." Podala mi malou krabičku.
Zvědavě jsem ji otevřela a nebyla schopná promluvit přes knedlík v krku. Dala mi čotky. Korálkový náramek se znakem Dragomirů pro jejich strážce. "Děkuju," zašeptala jsem a objala ji.
Čím víc se večírek chýlil ke konci, tím jsem byla nervóznější. Dimitrij stále nedorazil. Nechal si ujít můj velký den. Doufala jsem, že se tu alespoň na chvilku objeví, jako to udělal Stan s Albertou.
Za patnáct minut byl ohlášen konec. Hrála poslední série ploužáků, když se ke mně přitočil Adrian a požádal mě o tanec. Šla jsem, ale duchem jsem byla s Dimitrijem. Adrian to poznal. Arogantně se ušklíbl a pronesl: "Můžeš aspoň trochu předstírat, že tě tanec se mnou baví? A nekoukej ke dveřím, nemá to cenu. Sem nedorazí."
Vykulila jsem na něj oči: "Jak to víš?"
Samolibě se usmál. "Nejdřív mi věnuj svůj poslední tanec, pak ti řeknu zbytek."
"Dobře," souhlasila jsem. Dozněly poslední tóny písničky a já vyhrkla: "Adriane, prosím nenapínej mě."
"Klid, nejprve ještě můj narozeninový dárek."
"Dárek, ale vždyť už jsem od tebe jeden dostala," pověděla jsem překvapeně.
"Budeš mít ode mě dva," vysvětlil a podal mi maličkou černou semišovou krabičku.
Otevřela jsem ji a šokovaně vydechla: "Adriane, tohle od tebe nemůžu přijmout."
"Omyl, musíš," nařídil mi. "Mohu ti je zapnout?" zeptal se. Zírala jsem na nádherné náušnice z bílého zlata ve tvaru slz. Adrian ke mně přistoupil a lehce mi odepnul moje malé stříbrné kroužky a místo nich mi zapnul nové náušnice. Moje staré vrátil do krabičky a krabičku mi podal se slovy: "Opovaž se ztratit tuhle krabičku. Pod výplní je schovaný klíč od bočního vchodu koleje. Belikov na tebe bude čekat po večerce v chatce. Buď opatrná, ať tě nikdo nevidí. Krásné osmnácté narozeniny, Rose."
Vrhla jsem se mu kolem krku a zašeptala: "Děkuju." Objal mě a políbil na čelo.
Parta mi pomohla moje dárky odnést na pokoj a rozloučili jsme se. Jako na trní jsem čekala dalších 20 minut, než utichl ruch na chodbě a já se mohla vyplížit ven. Rozběhla jsem se k chatce.
Svítilo se v ní. Dimitrij tam už čeká. Vydýchala jsem se, upravila si šaty a vstoupila dovnitř. Seděl u krbu a koukal zamyšleně do ohně. Jakmile uslyšel cvaknout dveře, vzhlédl. A zůstal na mě vykuleně koukat.
Snažila jsem se pochopit jeho reakci. Náhle mi to došlo - šaty, účes, líčení. Líbila jsem se mu. Moc. Poznala jsem to z jeho pohledu, z překvapeného se stal hladový, plný chtíče.
Vzpamatoval se a vstal. Přistoupil ke mně. Nespouštěl ze mě své hluboké oči a tvrdě naléhavě mě políbil. Jen jsme stáli, mačkali se k sobě, jak nejvíc to šlo, a líbali se.
Asi po deseti minutách jsme tu nejhorší touhu ukojili a Dimitrij mě chytil za ruku a odvedl mě k posteli se slovy: "Pojď, chci ti něco dát." Posadila jsem se a čekala. Zpod postele vytáhl parádně zdobenou krabičku. Usmál se a s podáním mi povídá: "Dárek pro strážkyni Hathawayovou k úspěšným závěrečným zkouškám." S klepajícíma rukama jsem rozvázala mašli a sundala víko. Byl tam stříbrný kůl. Rukojeť měl zdobenou vyrytými znaky. Byl úžasný. Můj první vlastní kůl. Nebyla jsem schopná slova. V očích se mi objevily slzy. Dimitrij mě pohladil po tváři a jemně políbil. Poté se šibalsky usmál a pronesl: "Ještě je tam jeden dárek, ale tentokrát pro moji milovanou Rozu k osmnáctým narozeninám." Podívala jsem se zpátky a v rohu krabice, byla ještě jedna malinká vínová ze semiše. Vzala jsem ji do ruky a otevřela. Tentokrát už jsem proud slz nezastavila. Začaly mi téct po tváři. V krabičce byl prstýnek a řetízek z bílého zlata a vínovými kameny ve tvaru slz. Dimitrij vytáhl prstýnek a se slovy: "Miluju tě, Rozo", mi ho navlékl na prst. Potom mi jemně odhrnul ze zad vlasy a zapnul mi i řetízek. Slzička akorát zapadla do prohlubně mých ňader. Jako by tam vždycky patřila. Polibky mi slíbával slzy. Přitáhl si mě k sobě do náruče a jen mě hladil po vlasech a nahých zádech, dokud jsem se trochu nevzpamatovala.
Tohle jsem nečekala. Po vzpamatování jsem se rozhlédla po chatce. Všude byly zapálené vínové svíčky. V krbu dohoříval oheň. Vznikalo tím příjemné tlumené světlo. Venku bylo zataženo. "Nemáš hlad nebo žízeň?" zeptal se mě Dimitrij starostlivě. Kývla jsem hlavou, že ne. Až nyní jsem si ho pořádně prohlédla. Měl na sobě vínovou košili a černé džíny. Vlasy v culíky a omamně voněl.
Byl dokonalý. Okamžitě zaznamenal moji změnu v chování i to, jak jsem si ho prohlížela. Vjela jsem mu rukou do vlasů a rozpustila mu je. Přitáhla jsem si ho blíž a políbila. "Miluju tě, Dimitriji a děkuju za úžasné dárky," poděkovala jsem v polibku. Opatrně se přetočil a stáhl nás oba do postele. Nemohli jsme se jeden druhého nabažit. Z jemných polibků se stávaly divoké, z divokých hladové. Ruce bloudily po našich tělech. Dimitrij zase všechno nechával na mně. Já jsem mu vysvlékla košili a užívala si jeho svaly na hrudi a břiše. Tiše při mých dotecích a polibcích sténal. Šíleně mě to rozpalovalo a chtěla jsem víc a víc.
Poznal to. Rukama sjel k zapínání mých šatů a zbavil mě jich. Když se potom pořádně podíval na mé spodní prádlo. Tiše rusky zaúpěl. Já se zarazila a zeptala: "Můžeš mi říct, co se děje?"
Vypadal, že ztrácí příčetnost a dostal ze sebe: "Sakra Rose, copak nevidíš, co se mnou dělá jen tvoje přítomnost a ty si vezmeš nejen tyhle šaty, ale pod ně ještě vražedně sexy prádlo. Kdo to má vydržet?" přiznal se nešťastně.
Potěšeně jsem se usmála: "To je dárek od Adriana."
"Já ho zabiju, tak tohle minule myslel při hlášce: "Počkej, až za tebou dorazí do chatky, budeš mrkat."
"Cože ti řekl?" zeptala jsem se šokovaně.
"Jen to, že všechny tvé dárky zařizuje on, aby dokonale ladily. Věděl o těch mých špercích. Takže zbytek připravil do vínové a stříbrné barvy a zapojil do plánu ostatní z party. O černém krajkovém prádle se však zapomněl zmínit," postěžoval si Dimitrij. Propukla jsem smíchu. Dimitrij se po chvilce rozesmál úlevným smíchem taky.
"Co mu uděláme?" pronesla jsem vysmátě.
"Tahle zákeřnost zasluhuje pořádnou pomstu, ale o ní budu přemýšlet později. Teď mám na práci důležitější věci," pošeptal smyslně Dimitrij. A pokračovali jsme tam, kde jsme skončili.
Dnes se Dimitrij nebránil. Mohla jsem ho bez řečí zbavit každičkého kousku jeho oblečení a on mého. Nebála jsem se, bylo to správné. Jeden druhého bezmezně milujeme, proč odmítat rozkoš a lásku.
"Dimitriji," oslovila jsem ho v krátké pauze pro nadýchnutí.
"Ano, Rose?"
"Já chci od tebe dnes v noci ještě jeden dárek a ty víš jaký."
"Rozo," vydechl zoufale.
"Ne soudruhu, ty poslouchej. Uspěla jsem ve tvé zkoušce nebo ne?"
"Ano, jinak bych tu teď nebyl," posteskl si nešťastně.
"Tak vidíš," řekla jsem rozhodně.
"Rozo, tenhle okamžik nejde jen tak naplánovat," zkusil mě přesvědčit, ať s tím počkám.
"Dimitriji, já jsem připravená a ty to víš, až nastane ten správný okamžik i pro tebe, můžeš si mé panenství kdykoli vzít. Stejně bylo tvé vždycky, už skoro před rokem a čas na tom nic nezmění. Dnes je mi osmnáct, teď nám již nikdo neublíží. Jsem plnoletá a rozhodnutá. Chci tě."
Nadechoval se k zamítavé odpovědi, já ho však umlčela polibkem. Přetočila jsem nás a obkročmo na něm seděla. Políbila jsem ho na rty, ušní lalůčky, jemně jsem ho kousla do brady a sjela dál na krk, hrudník, prsa a přes břicho do těch tajných dříve zapovězených míst. Líbilo se mu to.
Když toho na něj bylo opravdu dost, vytáhl mě k sobě a zase jsme se otočili, že jsem byla uvězněná pod ním. Vracel mi polibky a doteky.
V okamžiku kdy jsem křičela ve vrcholu rozkoše, jsem ucítila v podbřišku tlak, potom slabé píchnutí jako od včely a pak jsem byla uvězněná a znehybněná Dimitrijem. Ani jsem si pořadně neuvědomila, co se děje. Vzhlédla jsem do jeho očí. Byli jsme jedno tělo. Ihned mě políbil a konejšil, abych si na ty nové pocity zvykla a co nejmíň to bolelo. Znovu mě laskal polibky i doteky a čekal celou tu dobu, než mu je budu schopná oplácet. Byl tak něžný.
Nevím jak, ale sama jsem instinktivně poznala, jak mu vycházet boky vstříc. Začalo se mi to líbit. Ne tak abych v orgasmu znovu vykřikla. Ale ani jsem netrpěla bolestí. Díky poutu jsem zprostředkovaně zažila první milování Lissy a ta tenkrát dost trpěla. Já ne. Dimitrij byl zkušený a něžný milenec. Udělal to pro mě, co nejsnesitelnější a nejhezčí.
Trvalo to pár minut, přitiskla jsem se k němu, co nejblíže to šlo, objala jsem ho svýma nohama. Jednu ruku jsem měla na jeho zádech a druhou na zadečku. Celou tu dobu jsme se líbali. Až Dimitrij zasténal.
Po chvíli zašeptal do mého ucha: "Miluju tě, Rozo. A děkuju za překrásný dárek. Doufám, že jsem ti moc neublížil."
"Miluju tě, Dimitriji." Zůstali jsme takhle ležet ještě dlouho. Než se nám zklidnil tep a naše těla se sama od sebe rozpojila. Potom se Dimitrij odkulil na stranu, aby mě nemačkal. Lehl si na bok a mě si přitáhl do své náruče. Opět jsme se dotýkali celou délkou svých těl. Během dalších pár minut jsme oba vyčerpaně usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat