16. kapitola – Moje Roza (z pohledu Dimitrije)

Probudil jsem se po pár hodinách s Rose v náručí. Spokojeně oddechovala. Vybavoval jsem si útržky posledních dnů.

Po našem prvním odvážnějším sexu ve sprše tělocvičny jsme se rozloučili. Nechtěl jsem ji pustit, bál jsem se, že někde cestou upadne. Byla tak slabá a láskou malátná. Bohužel jsem musel. Šla hned za partou, protože během chvilky mi přišla smska od Adriana. Ty prokleté aury. To jsem zvědavý, co se s Rose dozvíme po této noci milování.

Domluvil jsem s Adrianem všechny podrobnosti ohledně víkendu a dnešního dne i noci. Zabavil Rose na celý víkend, aby se ke mně nedostala. Jinak to nešlo.

Po té sprše jsem myslel, že už ji neuvidím, ale ona je tvrdohlavá a jedná občas dřív, než domyslí následky. Stejně se ocitla v mém strážcovském pokoji na ubytovně. Zrovna jsem o ní snil, když se tam zjevila. Myslel jsem, že mám halucinace. Byla skutečná. Aby nás Adrian uchránil prozrazení, dovedl ji ke mně za pomoci éterového krytí. A já ji za jeho opětovné pomoci dostal zase do její postele na koleji. Cestou se vůbec nevzbudila.

Byla tak vyděšená, protože se na ni budu zlobit, že přece jen přišla, i když to měla zakázané. Avšak já sám jsem udělal to samé a přišel v noci do jejího pokoje. Tak si říkám, co je horší, jestli studentka toužící po učiteli nebo učitel po studentce? Určitě to druhé. Pokud by nás chytli, určitě bych to já v jejím pokoji měl horší než ona nachytaná v mém. A přitom se mi tolik omlouvala. Neměla za co. Já ji chtěl stejně jako ona mě.

Už abychom byli pryč z akademie, ty pravidla mě začínají zmáhat. Rád bych ji veřejně objal, povzbudil i políbil. Copak to v této naší zapeklité situaci jde?

Celý víkend jsem se jí vyhýbal. Bylo to utrpení. Ona s holkama, já s klukama. Nakonec se do plánu dostala i Alberta, protože jednu noc tajně nechala Lissu přespat u Rose.

Poslední noc před závěrečkami jsem to sám už nemohl vydržet. Nakonec se Adrian nabídl s řešením. Pomocí éteru vyvolal sen a my se s Rose na pár minut viděli a mluvili spolu.

Abych Rozu nerozptyloval, nechtěl jsem jít ani na její závěrečky. Svou účast na nich jako učitel, Strigoj nebo dozor jsem Albertě předem odmítl a vymluvil se na Christiana. Byla hodně překvapená. Ale respektovala to. Nakonec mi to nedalo a byl jsem schovaný, aniž by to Rose nebo Alberta věděla, v místnosti s kamerami. Celé závěrečky se natáčí. Aby nikdo nemohl napadnout rozhodnutí a hodnocení.

Roza byla úžasná. Teorii zvládla levou zadní, zdatnost také s přehledem. A když jsem viděl, jak jako rozzuřená lvice brání přidělenou Morojku-strážkyni, byl jsem unešený. Jak rychlá, chytrá a hbitá je. Podle časů a jejího bezchybného provedení se domnívám, že bude nejhůře do třetího místa v celkovém hodnocení. Nedivil bych se, ani kdyby byla první. Moji gumičku měla ve vlasech. To bylo to jediné, co jsem jí ze sebe mohl pro štěstí dát.

Na večírek jsem raději nešel. Bál jsem se ji ve společnosti potkat, natož když jí to tak slušelo. Byla neuvěřitelně sexy. Podle našeho plánu s Adrianem jsem čekal v chatce.

Vlastně jsem tam byl skoro celý den. Roza šla na řadu dopoledne. Po jejím úspěšném projití závěrečnými strážcovskými zkouškami jsem z tělocvičny zase nepozorovaně zmizel. Nejdřív do jídelny, kde jsem vzal jídlo a pití do chatky, kdyby měla v noci hlad nebo žízeň. Poté do svého pokoje. Tam jsem měl připravené věci na zútulnění prostředí v chatce. Do velké tašky jsem dal svou teplou peřinu a polštář. O víkendu v noci ze soboty na neděli jsem zajel do města koupit do obchodního centra vínové saténové povlečení a prostěradlo, ubrus na stůl s večeří, spoustu vínových svíček s vůní růží a na sebe nové oblečení. Chtěl jsem se jí líbit. S oblekem jsem to nepřeháněl. Nakonec zvítězily černé džíny a vínová košile, aby vše ladilo s mými šperky pro Rozu. A nové černé kožené boty. Do tašky jsem dal i dárkovou krabičku s oběma Rosinými dárky.

Potom jsem zalezl do sprchy. Oholil jsem se, umyl i pořádně navoněl. Znovu jsem se oblékl do uniformy, abych nebyl nápadný a vyrazil lesem k chatce. Věci na převlečení jsem měl s sebou. Tašku jsem nechal v chatce a nanosil jsem ke krbu dostatek suchého dřeva. Bylo poměrně chladno. Tak abych chatku předem vytopil. Nechtěl jsem, aby mi Roza nastydla.

Když jsem to měl, pustil jsem se do přípravy postele a stolu. Netrvalo to dlouho. Poté jsem si uvařil čaj, zatopil v krbu a zbývající část odpoledne jsem si četl svůj román. Noo, četl, to je moc silné slovo. Snažil jsem se o čtení. Ale myšlenkami jsem byl stále u Rozy. Po dvou hodinách jsem to vzdal. Pořád jsem dokola četl dvě stránky textu, ale netušil jsem, o čem to je. Tak jsem knížku zaklapl a uklidil zpátky do své tašky. A raději koukal do plamenů a přehrával si vzpomínky na Rozu. Na naše seznámení, na první polibek a kouzlo touhy. Pamatoval jsem si každičký dotek, když jsem Rozu držel v náručí a poprvé ji svlékal z plesových šatů. Byla nádherná. A já ji tolik chtěl. A posléze na ten týden tady. Čas v chatce, v našich pokojích a v tělocvičně. Velkou část mých myšlenek pojala páteční sprcha. To byla skutečnost. Žádné připravené kouzlo Daškova, které částečně ovlivní naši mysl a činy. V osm večer jsem se převlékl. Roza je třeštidlo a mohla by přiběhnout dřív. Adrian se sice jako spolehlivý "partner ve zločinu" osvědčil, ale kdo ví, co Rose napadne. Nehodlal jsem to podcenit.

V deset mi pípla smska od Adriana: "Vse pod kontrolou. Zatim je v sale a vsude te nedockave vyhlizi. Pockam pul hodiny a pri tanci ji to reknu, pak predam svuj darek s klicem od bocniho vchodu. Nejpozdeji par minut po vecerce ji tam mas. Docela me mrzi, ze neuvidim tvuj vyraz, az k tobe dorazi :) PS: Uzijte si to. Je to zaslouzene :D"

Narážky jsem s klidem přešel a pouze odepsal: "Dik za info." A podle jeho instrukcí se zařídil. V půl jedenácté jsem zapálil všechny svíčky, pořádně přiložil do krbu a krabičku s dárky jsem schoval pod postel. Následně jsem si sedl na židli a koukal do plamenů. Nezbývalo nic jiného než čekat.

Roza za mnou přiběhla do chatky opravdu pár minut po večerce. Oblečená ve vínových šatech, nalíčená a obutá ve střevíčkách. V okamžiku, kdy jsem ji uviděl, jsem zapomněl na chvilku i dýchat. Opravdu jsem jen šokovaně mrkal, jak mi předem slíbil Adrian. A to jsem v tu chvíli ještě nevěděl, jaké prádlo má pod šatama.

Dnes jí bylo konečně osmnáct. Popřál jsem jí pozdě v noci. Dal jsem jí své dva dárky - stříbrný kůl pro strážkyni. O vyrytém vzkazu jsem se jí nezmínil. A šperky. Od Adriana měla již náušnice, takže jsem jí navlékl prsten a připnul na krk řetízek. Dojal jsem ji k slzám.

Jakmile se vzpamatovala, dokazovali jsme si polibky, doteky a mazlením svou lásku. Nebránil jsem se.

Ona se také nebála. Po zkušenosti ze sprchy věděla, co má očekávat. Toužila po rozkoši. Při každé doteku nebo polibku tála stále víc. A já jí něžnosti rád a s láskou poskytoval.

Jenže mě poté zaskočila svou prosbou. Dnes chtěla ztratit své panenství. Snažil jsem se to odložit a přemluvit ji, ať ještě počká. Že nám nic neuteče. Ale uzemnila mě svou odpovědí, že ona je připravená. A její panenství je mé. Dokonce pronesla, že moje bylo už skoro před rokem při kouzle touhy a čas na tom nic nezměnil. Dala mi neomezené svolení, že až přijde pravý okamžik i pro mě, mohu si její panenství kdykoli vzít jako dar.

Strašně jsem po ní toužil celou tu dobu, co jsem ji znal. Byl jsem dospělý muž. Ovládal jsem své touhy. Nechtěl na ni spěchat. Ale po tomhle jejím proslovu jsem pochopil, že je i ona opravdu připravená. A její největší dar jsem konečně přijal.

Nic jsem jí neslíbil. Nechtěl jsem, aby zpanikařila. Dovedl jsem ji laskáním k vrcholu, a pak jsem ji co nejněžněji připravil o panenství.

Teď spí v mém náručí. Jen doufám, že ji to moc nebolelo. Mučilo mě pomyšlení, že bych jí způsobil bolest místo rozkoše a lásky. Uvidím ráno, prostěradlo a krev promluví za nás. Jak moc jsem jí ublížil.

* * *

"Dimitriji," zašeptala a pohnula se v mém náručí.

"Ano, Rose?" ozval jsem se.

"Prý jsi vítěz v kulečníku," pronesla.

Usmál jsem se: "A na to sis vzpomněla teď ve tři ráno, jo?"

"Naučíš mě ho hrát?" zeptala se.

"Jestli budeš chtít?" odpověděl jsem jí otázkou a políbil ji. "Spinkej, byl to dlouhý a náročný den. Musíš si odpočinout," vytáhl jsem rozumné argumenty.

"Mně se nechce. To je ztráta času. S tebou se dá dělat spousta lepších věcí než spát," řekla roztrpčeně. "Jo a chtěla jsem ti poděkovat za druhou gumičku do vlasů. Aby ti vůbec nějaká zbyla," dodala a prohrábla mi vlasy.

"Rozo," vypravil jsem ze sebe nešťastně. Vyhledala moje rty a nechala mě na všechno zapomenout.

"Musím se ti s něčím přiznat, Dimitriji," pronesla opatrně.

"A s čím?" hořel jsem zvědavostí.

"Moc jsi mi na těch závěrečkách chyběl, i na tom večírku," posteskla si upřímně. "Já vím, proč jsi tam nebyl, ale stejně mi to bylo líto," dodala.

"Já ti řeknu tajemství, jo? Na závěrečkách jsem nakonec byl. Nevydržel jsem to a přišel jsem tam, abys mě neviděla. Celou tu dobu jsem seděl v místnosti s kamerami a koukal jsem na tebe, jak jsi skvělá," informoval jsem ji o svém dalším selhání.

"Ne," vydechla.

"Jo, cokoli se týká tebe, jsem ztracený," ubezpečil jsem ji.

"Mám otázku - Jak jsem se v pátek dostala zpátky na svůj pokoj?" zeptala se zvědavě.

"Stejně jako ses dostala ke mně. Obešel jsem celý kampus a napsal Adrianovi, že potřebuju pomoc. Hned dorazil. Já tě vzal do náruče a on nás všechny tři zamaskoval. Vůbec ses nevzbudila," pověděl jsem pravdivě.

"Co zítra v noci?"

"Hlídku nemám. Můžeme se tu po večerce sejít, pokud chceš," promluvil jsem.

"To víš, že chci. Nejraději bych odtud celý den nevylezla. Je mi krásně, kdykoli jsem v tvé blízkosti," přiznala.

"Mně taky. Miluju tě, Rozo."

Po tom vyznání její ruce bloudily po mém těle. Vyhledal jsem její ústa. Nešlo jí odolat. Po chvilce něžností se ozvala: "Dimitriji, pomiluj se se mnou ještě jednou." Zkameněl jsem. "Co se děje? Udělala jsem nebo řekla něco špatného?" zašeptala zmateně z mé reakce.

"Rose, já se s tebou nepomiluju minimálně týden, než se ti zranění, které jsem způsobil, zahojí. Nenechám tě trpět," vypravil jsem ze sebe tvrdě.

"Dimitriji, ale já netrpěla. Ze začátku to bylo zvláštní a nové. Ale ne nepříjemné nebo vyloženě bolestivé. Díky poutu jsem zažila první milování Lissy. Ta trpěla. Ale s tebou to proti ní byla procházka růžovým sadem. Já tě chci."

"Rose, takhle ne. Klasický sex za týden."

"To se mě týden nedotkneš?" zeptala se rozčíleně.

"To jsem neřekl. Existuje spousta dalších způsobů, jak tomu druhému způsobit rozkoš i bez milování. Můžu ti některé z nich do té doby ukázat," nabídl jsem pobaveně kompromis.

"Dobře beru, ale hned," byla její smyslná odpověď. Do rána už jsme nezamhouřili oka.