Po chvilce se na mě obrátila Roza: "Soudruhu, co přesně obnášela ta vaše dohoda s Adrianem?"
Střelili jsme po sobě s Adrianem pohledem. Rose to neuniklo a zavelela: "Ven s tím. Já mám takový pocit, že tuším, co v ní bylo. A vůbec se mi to nelíbí."
"Jestli jí to řekneme, mě přizabije a tebe rovnou uškrtí, kámo," pronesl jsem směrem k němu.
"Neboj se, já se nenechám. Klidně to řekni. O nic nejde," řekl až překvapivě klidně. Což mě zaskočilo. "V tom bude ještě nějaký háček. Ale jaký?" letělo mi hlavou.
"Máš pravdu, Rose. Ale předem říkám, že to bylo i moje rozhodnutí. Kdybych s tím nesouhlasil, dohodu bych nepřijal," snažil jsem se obhájit předem.
"Moje smska Dimitrijovi, než jsi večer přišla do chatky, byla: "Přiveď zpátky starou Rose! Je mi jedno, jak to uděláš. Jedinou mojí podmínkou je, že zůstane do závěreček panna. S krytím a dalšími vzniklými problémy ti pomohu. Drž se. Přeju hodně štěstí, budeš ho potřebovat," citoval sám svoji smsku Adrian.
"Ty si ze mě děláš srandu?!" rozčílila se na Adriana okamžitě Roza. "Jak sis vůbec mohl dovolit zasahovat do mého sexuálního života?!" pokračovala nevěřícně a naštvaně Rose.
Potom se obrátila na mě: "Jaks mu to mohl odsouhlasit?! A já pořád proč mě nechceš?!"
Kluci z party se právě vzpamatovali a najednou vyhrkli: "Rose, panna?! Děláte si prdel?! To není možný?!"
"Rose, já sám nechtěl, ne dokud to nebudeš zase ty. Ne pod vlivem éteru, nebo myšlenky na to, že s tebou stejně nezůstanu. A ty budeš mít pouze další vzpomínku jako na noc s kouzlem touhy," zoufale jsem jí vysvětloval své důvody. "Vydrželi jsme to takovou dobu. Sedm dní bylo proti tomu nic. A navíc mi teď teprve dochází, proč to byla Adrianova podmínka dohody. On mě celou tu dobu chránil?!" zavrtěl jsem nevěřícně hlavou a podíval se Adrianovi do očí.
"Proč? Vždyť víš, že bych tohle od Rose nikdy nežádal," pronesl jsem směrem k němu.
"Ty ne, ale Rose by se chytila každého možného způsobu, aby tě ochránila. Tak jako to děláš celou dobu pro ni ty," vysvětlil mi Adrian.
"Cože? O čem to sakra mluvíte?" chtěla vědět Rose.
"Rose, přemýšlej. Kdyby vás dva Stan, Kirová nebo kdokoli jiný spolu nachytal, co bys dělala? Pokud by to byla pouze líbačka v tělocvičně, možná byste to uhráli, že ses na Dimitrije vrhla, že se ti jako učitel líbil a podobně. Ale pokud by vás spolu našli polonahé v chatce, v tělocvičně nebo ve vašich pokojích, co bys dělala? Dimitrij by dostal okamžitou výpověď za zneužití studentky. U strážců by si v budoucnu ani neškrtl. Mohl by jít i sedět. A co ty? Přitom bys měla v ruce zbraň hromadného ničení, jak ho z toho dostat, kterou nikdo ze školy ani ve snu nečekal," mluvil Adrian k Roze.
Roze to seplo dohromady a vydechla: "Tím, že by místní lehká holka a dhampýrská krvavá děvka gynekologickým vyšetřením prokázala, že je ve svých téměř osmnácti letech stále pannou."
Adrian se vítězně usmál a mrkl na nás.
"A do prdele!" vyhrkl Christian.
"Ty vole!" přidal se Eddie.
"Sakra, to není možný!" stále nevěřil Mason.
Následně ke mně promluvil Adrian: "Upřímně, Dimitriji, jseš borec, žes to vydržel. Sice to byla moje podmínka. Ale já být v tvý kůži nedal bych to a podlehl bych hned ten první večer v chatce. Nečekal jsem, že to vydržíte tak dlouho. Měl jsem v záloze pár náhradních variant pro případ prozrazení. Udělali jste mi radost. Pak přišel páteční trénink. Jakmile jsem Rose zahlédl, myslel jsem, že je po dohodě. Ta její aura byla neuvěřitelná. V životě jsem nic takového neviděl, teda až do úterního rána po závěrečkách na hodnocení. Ta byla ještě zářivější, tam však vím důvod," podotkl pobaveně.
A pokračoval ve své osobní zpovědi: "Poslal jsem ti zprávu, abych tě zbuzeroval. Jenže tys mi vzal vítr z plachet, když jsi odepsal, že stále platí. Dodneška nechápu, co jste tam dělali a raději to ani vědět nechci. Řekl jsi, že potřebuješ být od Rose dál, aby vše do pondělka opravdu klaplo. Vymyslel jsem víkendový program. Jedna noc byla vyřešená s Lissou. Druhá éterovým snem a mohlo přijít konečně zasloužené pondělí. Byli jste úžasní. Stále nechápu, že se to povedlo bez problémů utajit, jak před akademií, tak i partou."
"Dík za přiznání, Adriane. Ale já měl několikrát namále. S ní je to těžký," usmál jsem se a políbil Rozu do vlasů. "Kdybys nám dál nepomáhal, vše by prasklo den nebo dva dny po závěrečkách. V úterý ráno batoh s oblečením, když si Rose samozřejmě nic nevzala na převlečení a přišla pouze v těch večerních šatech. A potom tady ten hotelový pokoj. Vymyslel jsi to skvěle. Lissa ještě měla výčitky, jestli se mnou může Rose nechat o samotě. Naše ostražitost den ode dne klesala, až padla úplně. A jestli máme zamčeno nebo ne, jsme absolutně přestali řešit," dopověděl jsem celý příběh.
"Já to stejně pořád nechápu," ozval se Mason.
"To jsme dva," přidal se Eddie.
"Tři," připojil se i Christian.
"Obávám se, že čtyři," promluvila i Lissa stále lehce šokovaně. "Tohle nám běželo před očima skoro rok a poslední týden dokonce vedle v hotelovém pokoji. A my nic! Já neměla ani malinké podezření. Přitom ty krásné vínové šperky, které měla v úterý po závěrečkách na sobě, aniž bych věděla, kdo jí je jak a kdy dal. Stříbrný kůl dostala od bývalého oblíbeného trenéra. To mi divné nepřišlo. Byla jsem tak slepá a hloupá," posteskla si Lissa.
"Liss, netrap se tím," pronesla směrem k Lisse Rose, poté vstala a Lissu objala se slovy: "Promiň, měla jsem ti to říct."
Za pár minut jsem si vzpomněl ještě na jednu věc: "Adriane, co měl znamenat ten černý dárek?"
Adrian se vypočítavě usmál a zeptal se: "Líbil se? Tos měl ode mě za odměnu, žes to tak dlouho vydržel. Bylo to povolení, že teď je už vše na tobě a Rose, ale tos pochopil."
"Jaký dárek?" zeptal se zvědavě Christian.
Lissa v tu chvíli vyprskla smíchy: "To prádlo."
"Tak proto jsi byl tak zaskočený," smála se i Roza.
"Jaké prádlo?" ptal se Eddie.
Lissa se ujala vysvětlování: "Jak jsme byli domluvení na ty Rosiny dárky, aby byly sladěné do vínové a stříbrné jako Dimitrijovy šperky, nyní tomu rozumím. Dostala Rose jeden dárek navíc od Adriana, o kterém jsme nevěděli. Se vzkazem, že si to má obléct ten večer pod šaty. Bylo to vražedně sexy krajkové černé prádlo. Adriane, proč jsi Dimitrije tak mučil?" ptala se Lissa Adriana se slzami v očích od smíchu.
"Taková podpásovka," vypravil jsem ze sebe a smál se s nimi taky.
"Adriane, řekneš mi konečně, proč si to všechno dělal?" zeptal jsem se ho na poslední otázku asi po dalších pěti minutách. "Žes pomáhal Rose, bych pochopil. Ale proč mně?"
Usmál se: "Když jsem ti vlezl poprvé do snu, snažil jsem se zjistit, co na tobě Rose vidí, abych ji získal pro sebe. To, co jsem viděl, mě odzbrojilo. Tolik lásky, odříkání, oddanosti, sebeobětování a já nevím čeho všeho ještě, jsem nikdy neviděl. Fascinoval jsi mě. Lezl jsem ti do snů skoro každý den. Viděl tvé plány, útržky prožitých situací. Přitom jsi byl zvenku jako kamenná socha bez emocí a citů. Rose tě měla přečteného pouze z výrazu tvých očí. A ty ji taky. To neuvěřitelné souznění mezi vámi. Vše, co se v tobě odehrávalo, kam jsi nikoho nepustil, mě dostávalo. Pochopil jsem, že jste s Rose pro sebe stvoření a začal nenávidět morojský systém, který neuznává vztahy mezi dvěma dhampýry a káže jim, že nesmí ukazovat city a mají nasazovat své životy pro ochranu Morojů. Proč? Za co? Prostě jsem si z vás udělal své dhampýří mazlíčky. Takže jestli někdo jen pouhým slůvkem tobě nebo Rose ublíží, bude si to muset ještě vyřídit se mnou! Protože já vás trpět nenechám!" mluvil se smrtelnou vážností v hlase Adrian.
Nadechl se a pokračoval: "Další důvod je láska. Pokud já někoho budu někdy milovat tak jako ty Rose a ona tebe, budu za ten cit bojovat. Proto jsem vám pomáhal a budu pomáhat dál. Vy si zasloužíte být spolu a šťastní. Tím právě vzniká další problém, který musíme teď vyřešit. Kde budete bydlet? Musíte být spolu, potřebujete být spolu. Konec schovávání. Kvůli debilním morojským zákonům vám byt poblíž Lissy nedají. A ten, co připadá v úvahu, je na druhém konci dvora. Což jsi ani raději Rose neřekl a počítáš, že ona bude s Lissou v bytě, jak to bylo domluvené. Takhle ne. S tím musíme něco udělat. To samé služby. Navrhuji, že budete mít odpolední. Na vejšku půjde s Lissou Eddie a s Christianem Mason. Vy dva tak získáte půl dne pro sebe a celou noc. Jen pořád přemýšlím, co s tím bytem. Zkusím ho zařídit na své jméno. Ale nevím, jestli bude v té stejné budově, kde bude Christian s Lissou bydlet, ještě volno," skončil Adrian se svým vyčerpávajícím proslovem a já na něj jen překvapeně zíral.
"Nechápu, co řešíte, vždyť je to jasné a úplně jednoduché?! Já půjdu nahoru k Lisse a vy dva budete pod náma v mém bytě," vyřešil problém s přehledem Christian.
"Teda Ozero, ty jseš génius," vyhrkl nadšeně Adrian.
"Počkejte, to nejde," snažil jsem se zasáhnout.
"Christiane, já tě miluju. Ty jsi moje chytrá hlavička," přidala se k nadšení i Lissa.
"Ale tohle opravdu nejde," dostala ze sebe stále překvapená Roza.
Christian s Lissou na sebe kývli a Lissa přísným tónem nařídila: "Já, princezna Vasilisa Dragomirová nařizuji své strážkyni Rosemarii Hathawayové, že nebude bydlet v bytě se mnou, ale v bytě mého přítele lorda Ozery. Toto nařízení je platné od dnešního dne až do mého odvolání. Námitky nepřijímám." Potom se poťouchle usmála a mrkla na Christiana. Věděl jsem, co přijde.
"Já, lord Christian Ozera nařizuji svému strážci Dimitrijovi Belikovovi, že bude od dnešního dne bydlet v mém bytě. Já se stěhuji o patro výš ke své přítelkyni princezně Dragomirové. A ty budeš můj byt obývat s její strážkyní Rose Hathawayovou. Námitky zamítám."
Adrian vstal ze svého křesla a přešel k Lisse a Christianovi. Nastavil ruku a plácli si ve vítězném gestu dlaněmi. "A je to! Díky za pomoc, vy dva, jste geniální!" poděkoval jim oběma Adrian.
My s Rose nebyli schopní vypravit ze sebe jediné slovo.
Adrian se otočil na Eddieho a Masona: "Co s vámi dvěma? Pro nás bych měl taky řešení. Zařídíme třípokojový byt v dhampýrské části dvora. Jeden pokoj Mason, jeden Eddie, společná kuchyň s obývákem. Oba budete mít soukromí, ale nezůstanete sami. A až vám sem přijedou na návštěvu divoženky z akademie, rozdělíte si je rovnou do svých pokojů, za rok se k vám beztak nastěhují. Co vy na to?"
Eddie s Masonem na sebe pohlédli a kývli hlavou na souhlas. Taky byli šokovaní. Ale tohle řešení pro ně bylo skvělé.
"Tak to bychom měli!" mnul si spokojeně ruce Adrian. "A teď všichni konečně snídat, ať můžeme jít okouknout to nové bydlení!" zavelel bez kompromisů.
Žádné komentáře:
Okomentovat