24. kapitola – Upřesnění (z pohledu Dimitrije)

První se vzpamatovala Lissa: "Pane Bože, ne! A já nic neviděla, ničeho si nevšimla. Bylo mi to jedno. Neřešila jsem to. Ta její změna. Věčné nevyspání. Smutný bezduchý pohled. Proč jsi mi nic neřekla, Rose? Nebo ty, Adriane?"

"Nemohl jsem," odpověděl Adrian. "Kdybych ti to řekl, nenechala bys to tak a nastoupila bys na Dimitrije. To jsem nemohl dopustit. On se k ní nemohl vrátit dřív. Tys je neviděla ten poslední týden na akademii spolu. Dvě vypálené kulky, o kterých víš, že letí, ale nevíš cestu ani směr, co udělají, kam narazí. Byli absolutně nevypočitatelní. Dovedeš si představit, co by to bylo za průšvih, kdyby je spolu chytli?" bránil se Adrian.

"Jak jsi to všechno zjistil?" ptala se dál Lissa.

"Na horách jsem je viděl. Jejich aury spolu zářily, potom několik žárlivých scén. Chtěl jsem Rose pro sebe. Odjel jsem zpátky s vámi. Rosino chování se z ničeho nic změnilo. Nechápal jsem to a snažil se zjistit, co Rosinu změnu způsobilo. Ověřil jsem si to u ní ve snu, kam jsem vlezl jako tichý pozorovatel. Zdálo se jí o něm a Taše. Křičela ze spaní bolestí, srdce jí to trhalo na kusy. Nevydržel jsem to a běžel ji vzbudit. Sesypala se. Řekla mi všechno - o jejich poznání, kouzlu touhy a jeho odchodu k Taše. Nechtěl jsem, aby trpěla. Nabil jsem éterem prsten proti nočním můrám a obden ho dobíjel. Přestal jsem pít i kouřit. Musel jsem mít sílu éteru každý den k dispozici. Její chování se ustálilo. Vytvořila si sama bariéru proti okolí. Nerozuměl jsem tomu, co ji na něm tak zaujalo a chtěl to zjistit. Vlezl jsem do snu i jemu. A viděl i cítil stejnou bolest jako ona. S tím rozdílem, že já jediný vím pravý důvod jeho odchodu," vysvětloval Adrian, co se dělo z jeho pohledu.

"Adriane, ne prosím. Všechno ostatní řekni, jen tuhle jedinou věc nech být," prosil jsem ho zoufale.

"Omlouvám se, brácho, ale je to nutné. Lissa s Rose to musí vědět, jinak nikdy nepochopí, cos pro ně dvě udělal," odpověděl mi smutně, ale pravdivě Adrian.

"Jaký je pravý důvod, Dimitriji?" zeptala se mě Lissa.

"Já to nechápu, nejdřív jsem myslela, že láska k Taše, pak hrozba našeho prozrazení a tvoje kariéra. Vyhodili by tě," přemýšlela nahlas i Roza.

"Rozo, nechtěj to vědět," zaprosil jsem.

"Rose, kdyby mu šlo o vlastní kariéru, nikdy by za tebou nepřišel v noci na pokoj na dhampýrskou kolej nebo by neriskoval prozrazení v tělocvičně. Jemu tohle bylo fuk. Zvlášť po tom, co se vrátil a našel tě v tak bídném stavu. Na všechno se vykašlal a chtěl tě co nejdříve zpět. Svou starou milovanou drzou Rozu. Avšak jeho jediný a pravý důvod odchodu z akademie jsi byla TY - tvoje kariéra a přidělení k Lisse. Kdyby vás spolu chytli, nikdy by tě s tímto záznamem v papírech nepřidělili k Lisse. Ani kdybys byla nejlepší strážkyně všech dob. On sám sebe obětoval, abys mohla být s Lissou a nemusela volit mezi ním a jí. Tohle je pravda, kterou před tebou celou dobu skrývá. Proto na půl roku odjel. Věděl, že byste vztah tak dlouho neutajili. Prozrazení by znamenalo ztrátu Lissy," vyzradil Adrian moje největší a nejbolestivější tajemství.

"Je to pravda?" naléhala na mě Rose. Nemohl jsem se jí podívat do očí, poznala by, že je to pravda. Chytla mě za bradu a donutila mě se na ni podívat. Oči se jí zalily slzami bolesti a vyhrkla: "Probůh, to ne! Proč jsi mi to neřekl?!"

"Nemůžeš být bez Lissy, jako ona nemůže být bez tebe. Byly byste obě nešťastné. Poté bys byla nešťastná i se mnou. To jsem nemohl dopustit, když jsem měl v rukách moc to ovlivnit a na 6 měsíců zarazit," zašeptal jsem vysvětlení.

"Tak teď přejdeme k veselejším částem. Smutku, utrpení a pláče bylo dost," pronesl optimisticky Adrian. U stolu byla ponurá nálada. Všichni němě a smutně zírali s pusou dokořán. Tohle nikdo z nich nečekal.

"Rose, vyndej stříbrný kůl," vyzval Rozu Adrian.

"Proč?" zeptala se ho. A mně bylo jasné, kam tím Adrian míří.

"Chci se na něj podívat a přečíst si smrtící vzkaz pro Strigoje," zasmál se. Rose ho poslechla a podala mu ho. Adrian ho prozkoumal, a pak se vítězně usmál: "Tady ho máme."

"Coo? Jaký vzkaz?" koktala zmateně Roza.

"Jedině ty můžeš chodit s Rusem a přitom neznat jediné ruské slovo nebo písmeno, jinak bys totiž musela přijít na to, že máš na kůlu od Dimitrije vzkaz." Adrian nahodil svůj vypočítavý arogantní úsměv a pokračoval: "Chudáci, ti, co ho vyráběli. Větší šílenost na něj určitě nikdy nevyrývali. Já celou dobu říkám, že jste oba cvoci, a kam se na vás dva já hrabu, ale nikdo mi nevěří!"

Partu tahle Adrianova hláška zaujala. Čekali nějakou kulišárnu. A samozřejmě se dočkali. "Ukaž nám ho taky, chceme se podívat," ozvali se ostatní.

Adrian přešel k Lisse. "Liss, zablokuj nejdřív pouto," nařídil jí. Poté jí kůl podal.

Prohlédla si vyryté znaky a rozesmála se. "Ona to fakt neví? A tímhle zabila tři Strigoje?" zeptala se nevěřícně.

"Lisso, dej nám ho taky," prosili kluci.

Vstala a ukázala ho Christianovi. Propukl smíchu, div nebrečel: "Teda Hathawayová, tohle dokážeš opravdu jen ty!" Lissa mezitím došla k Eddiemu a Masonovi. Jejich reakce byla podobná té Christianové.

Rose naštvaně vstala a došla si pro svůj kůl. "Co tam je napsáno a kde?" ptala se. Všichni se smáli. Mně cukaly koutky taky.

Koukala nešťastně na kůl, stále ho obracela v dlaních a hledala vzkaz. Nevydržel jsem to a stáhl si ji k sobě na klín. Potom jsem kůl natočil na vzkaz, který byl nenápadně ukryt ve zdobení rukojeti, a ukázal jí ho: "Я люблю тебя", pak jsem rusky zašeptal výslovnost: "YA lyublyu tebya" - "Miluju tě, ale to přece víš."

Vykulila na mě šokované oči a potom mě políbila. Hladově a nenasytně. Parta nám nechala pár minut pro sebe.

Následně promluvil znovu Adrian: "Zbývá poslední týden na akademii. Ten je nejzajímavější a bude se vám líbit. Kdo vypráví?"

Setkali jsme se s Rozou pohledy a přikývli. "Po Adrianově proslovu v pokoji, kdy mi objasnil situaci, co se tu půl roku s Rose dělo, jsem byl v šoku. Uklidnil mě a řekl, že mi pomůže. Uzavřeli jsme dohodu a připravili plán, jak se s Rose uvidím sám beze svědků a ovlivnění éteru. Uklidili jsme a připravili strážcovskou chatku u rybníka, jak jste tenkrát bruslili. Svíčky, večeře a podobně. S tím, že se tam Rose sejde s Adrianem. Byla to past. Adrian jí tam nechal pouze obálku se vzkazem, že nedorazí, a čekal jsem tam já. Roza byla překvapená a zmatená. Jakmile mě uviděla, chtěla utéct. Předpokládal jsem to. Chytil jsem ji a řekl, že ji nepustím dřív, než si promluvíme. V okamžiku, kdy jsem se zmínil o nefungujícím prstenu s éterem, pochopila, že jsme se na ni s Adrianem domluvili. Šíleně se naštvala, prala se se mnou. Já ji stále držel, nemohla se vykroutit. Pochopila, že je to marné a ukázala konečně svoje emoce. Plakala. Objal jsem ji a půl hodinu jsme tam jen tak stáli. Trochu se uklidnila, dovedl jsem ji k posteli a řekl, že s Tašou nic nebylo a chci být s ní, protože ji miluju. Políbila mě a já se nebránil. Strávili jsme takhle spolu první noc. Už jsme nemluvili. Polibky a doteky mluvily za nás. Snažili jsme si vynahradit ten dlouhý čas bez sebe. K ránu jsme na pár hodin usnuli. Po probuzení mi Rose vyrazila dech větou: "To nebyl jenom sen?", pořád nevěřila, že je to skutečnost," vyprávěl jsem další etapu našeho vztahu.

"Aby nás nikdo neviděl spolu, odešla Rose první. Znovu jsme se setkali v jídelně na snídani, kde jsme se pohledem málem prozradili. Taky mi to dal Adrian v smsce pořádně sežrat," vzpomínal jsem pobaveně.

"Po téhle zkušenosti jsem se neodvážil s vámi jít na vyučování. I na oběd jsem šel raději o hodinu dřív. Zbytek času do tréninku s Rose jsem strávil v tělocvičně. Přiběhla minimálně o 35 minut dřív. Oslovila mě starou přezdívkou "soudruhu" a zeptala se, jestli jsem v tělocvičně sám. V momentě, kdy jsem přikývl na souhlas, se otočila a zamkla dveře tělocvičny. Oba necháváme klíče v zámku zevnitř, takže toho hned využila. Já stále překvapen z její reakce ležel na žíněnce s knížkou. Rozběhla se a skočila na mě. Tohle byla moje stará ztřeštěná a nevyzpytatelná Roza. A jak se nádherně po té dlouhé době zase smála," povzdechl jsem si.

"To víš, nemohla jsem se dočkat, až tě konečně uvidím," zazubila se na mě Rose. "Taky jsem ho trošku vydírala kvůli cvičení," přiznala pobaveně partě.

"Jak?" ptala se zvědavě Lissa.

"Noo, když mě bude líbat těch třicet minut, o které jsem přišla dřív, půjdu cvičit, když ne, necvičím. Rozhodnutí jsem nechala na soudruhovi. Nakonec souhlasil a rovnou jsme domluvili večerní setkání v chatce. Dokonce mi dal i klíč od bočního vchodu koleje, abych nemusela riskovat přes vychovatelku," s úsměvem vysvětlila podrobnosti šokované partě přímo Roza.

"Chudák Dimitrij, ty jseš neuvěřitelná, Rose," vydechl Mason.

"A v tomto duchu to bylo celý týden," smál se Adrian a pokračoval ve vyprávění: "Aury zářily čím dál víc. Rose se začala po dlouhé době smát. Úterní a středeční noc strávili v chatce. Viděli se v jídelně a na trénincích. Stan je ve čtvrtek málem přistihl. Ještěže Rose občas i přemýšlela, než se na Dimitrije vrhla. Ve čtvrtek v noci se však zbláznil i on. Muchlovačku na tréninku jim překazil Stan a v noci měl hlídku. Neměli se vidět. Rose to kupodivu akceptovala. A zůstala ve svém pokoji. Jenže zešílel Belikov a v jednu ráno, když mu skončila hlídka, šel za Rose do jejího pokoje na dhampýrskou kolej. A o pátku raději nemluvím vůbec. Stačil mi pohled na Rose po tréninku a myslel jsem, že to se mnou sekne. Takovou auru jsem v životě neviděl. Vyšiloval jsem, že Dimitrij porušil dohodu. Nakonec z něj vypadlo, že ještě ne. Což byla sice překvapivá a pozitivní zpráva, ale byl problém s víkendem. Nakonec jsem vymyslel holčičí a klučičí program, abych je od sebe udržel. Přes den to šlo. Ale co dvě noci? Hodil jsem udičku Lisse, aby u Rose přespala. Tak se Rose za ním nemohla vyplížit. Alberta v nevědomosti pomohla. A jedna noc byla vyřešená. Nedělní noc jsem vyřešil já. V žádném případě nemohli být v přímém tělesném kontaktu. Jedinou možnou variantou byl společný sen. Ukojili touhu se vidět. Ale nic zakázaného nemohli provést. Rose jsem přidal i malé množství prášků na spaní, aby se v noci neprobudila. Pane Bože, jak ti riskovali prozrazení!" proklínal nás pobaveně Adrian.

"To nemyslíte vážně?!" vykřikla zděšeně Lissa.

"Vynechal jsem ještě páteční noc, kdy mělo tohle třeštidlo zůstat u sebe v pokoji. Trénink jí měl stačit, ale nestačil. V chatce se nesešli. Dimitrij měl mít znovu hlídku. Tentokrát se měl střídat od jedné do šesti. První část noci byl ve svém pokoji na ubytovně. Ona vyběhla z koleje a chtěla se za ní vplížit ke strážcům, chápete to?" mluvil dál Adrian.

"Neee?!" vyhrkli v úžasu ostatní.

"Věděl jsem, že to udělá. Čekal jsem na ni venku před kolejí. Schválně jsem ji vyděsil, že ji chytla hlídka, aby si uvědomila, jakou blbost udělala. Ale protože jsem správný "parťák ve zločinu", pomohl jsem jí dostat se pomocí éterového zamaskování na jeho pokoj. Lisso, takhle se oba dva dozvěděli o maskování. Proto při útoku Strigojů rovnou volali jasné pokyny," dopověděl Adrian.

"Ty vole!" ulevil si Christian.

"A my nic nepoznali," přidal se i Eddie.

"Jak jste s holkama přišly v sobotu ráno na můj pokoj, byla jsem zmatená, protože jsem u Dimitrije usnula a vůbec se nevzbudila, když mě s Adrianem stejným způsobem přinesli zpět na můj pokoj," promluvila Roza.

"Já si říkala, proč spíš v džínách," zaúpěla Lissa.

"Ty Adrianovy narážky celou tu dobu - je tu horko, bude potřebovat spoustu energie na náročný trénink s Belikovem a podobně. A nám to nikomu nedošlo!" vykřikl Mason.

"Adriane, proč jsi Dimitrije ten první den v jídelně před tréninkem s Rose tak vytočil a naznačil mu, že s Rose chodíš, když jsi mu o pár hodin později pomáhal. To nedává absolutně žádný smysl," žádal o vysvětlení Eddie.

Vzal jsem si slovo: "Protože mě testoval, jak na tom jsem s ovládáním a jestli jsem dost silný na to, abych přežil ten hrozný trénink pod éterem s Rose."

Adrian se na mě usmál: "Koukám, že začínáš rozumět mému jednání, tohle jsem ti nikdy neříkal. Já věděl, že časem všechno pochopíš."

Nechali jsme je získané informace trochu rozdýchat.