Přidávám 4. kapitolu - pravidla platí.
Jinak jsem zvědavá, co na nečekanou návštěvu řeknete :)
Po dvou měsících se vše ustálilo a běželo ve vyjetých kolejích. Parta přestala s hláškama na naši adresu. Lisse a Christianovi začala škola, kam s nimi nastoupili Mason s Eddiem. My s Rose mívali odpolední službu, jakmile skončili výuku. Protože měli Eddie s Masonem kvůli škole delší služby, vzali jsme s Rose i víkendy. Většinou celé soboty a druhou půlku neděle. V noci nikdo nehlídal. Královský dvůr byl střežen strážci i magickou ochranou.
Stejně bývala parta pohromadě. Společné filmy, večeře. Adrian se každé odpoledne na chvilku stavil na pokec. Dobré bylo, že jsme nemuseli najet na lidský režim. Škola byla morojská. Asi patnáct minut jízdy od dvora. Ráno jezdili kluci sami autem s Lissou i Christianem a odpoledne jsme je s Rose vyzvedávali před školou druhým autem. Rozdělili se do dvou aut. Já s Rose jsme řídili a jeli za sebou, aby si mohli kluci odpočinout a my měli Lissu s Christianem pod dozorem.
U dvora jsme byli nahlášení, že já bydlím s Christianem v jeho bytě a u Lissy Roza. Veřejně jsme svůj vztah neprezentovali. Svoje soukromí jsme měli ve společném bytě a nebylo potřeba to ukazovat světu. Naši nejbližší kamarádi to věděli. To nám stačilo. Ani jsme se po královském dvoře moc nepotulovali. Nejvíce času se trávilo v Lissině bytě. Tam jsme se s Rozou mohli bez problémů políbit, chytit za ruce nebo obejmout. Případně při nějakém sportovním utkání jako byl bowling, stolní fotbálek a podobně. Tam jsme se však s Rose provokovali hláškama a nebylo nutné se veřejně muchlovat.
Hodně času jsme trávili taky v tělocvičně. Při trénování nebo jsme společně běhali pro udržení kondice. V noci jsme se postupně naučili společně i spát. To nám trvalo trochu déle, než jsme byli schopní se jeden druhého alespoň trochu nabažit. Nejdřív byl zázrak, že jsme prospali dvě nebo tři hodiny. Pak se z toho stala půlka noci. Né vždy se to povedlo, výjimka potvrzuje pravidlo, poté jsme to doháněli dopoledním spánkem před začátkem služby.
Bylo fajn s Rozou vařit, uklízet. Pomáhali jsme si navzájem, spíš si někdy i víc překáželi. Kuchyně byla většinou v mojí režii. Obědy jsme vařili v našem volnu. Obvykle jednou týdně v neděli. Jinak jsme jedli v jídelně nebo večeřeli společně s Lissou a Christianem. Rose se nikdy neučila vařit nebo péct. Proto jsme vše míchali, krájeli dohromady. Já jí dával instrukce, co má jak a kde udělat, zamíchat. Byla u toho roztomilá.
* * *
Zrovna byla neděle dopoledne. Já v obýváku posiloval s činkami a Rose připravovala zeleninový salát k obědu, když se ozvalo zaklepání. "Soudruhu, můžeš prosím otevřít? Mám špinavý ruce," zavolala na mě Roza.
"Jasně, jdu. Někoho čekáš?" zeptal jsem se.
"Ne, to bude asi Adrian s kontrolou aur. Vždyť ho znáš," usmála se na mě z kuchyně.
Otevřel jsem a ztuhl překvapením. "Strážce Belikove, hledám Rose. Nevíte o ní? Potkala jsem na chodbě strážce Castila a ten mi řekl, že bude nejspíš tady," oslovila mě Rosina matka, strážkyně Hathawayová.
"Rose?!" zavolal jsem. Překvapeně vykoukla z kuchyně, musela poznat z mého tónu hlasu, že něco není v pořádku.
Údivem otevřela pusu. Po pár vteřinách se vzpamatovala: "Mami?"
"Ahoj Rose, jsem u dvora se svým Morojem, tak jsem tě chtěla vidět a mluvit s tebou," vysvětlovala důvod své návštěvy Rosina matka.
"Pojď dál," pozvala ji k nám do bytu Rose. Strážkyně Hathawayová vešla. Myslela si, že s Rose probíráme nějaké pracovní věci. Určitě věděla, že je Rose strážkyně Lissy a já Christiana. Jenomže se rozhlížela zvědavě po bytě. Viděla otevřenými dveřmi manželskou postel v ložnici, a potom si všimla i obrazu nás dvou od Adriana v obýváku. Rozhodl jsem se vycouvat a nechat tento nepříjemný rozhovor na Roze, nechtěl jsem se plést mezi ní a její matku.
"Rose, jdu zkontrolovat Christiana," řekl jsem a odešel. Vím, že se to nedělá, ale bál jsem se tam Rozu nechat samotnou, aniž bych věděl, o čem se ty dvě baví nebo hádají. Zůstal jsem za dveřmi a poslouchal. Netrvalo dlouho a přišlo to.
"Rose, noo, to nemyslíš vážně?! Zbláznila ses?! Zbláznili jste se oba?!" vykřikla na Rozu znechuceně její matka.
"Sakra, to bude zlý," pomyslel jsem si a vzal rychle schody do patra k Lisse.
Zaťukal jsem. Lissa mi během pár vteřin sama otevřela a už z mého výrazu poznala, že není něco v pořádku. "Co se stalo?" zeptala se a ustoupila ze dveří, abych mohl vejít.
"Rosina matka je právě teď u nás v bytě," vyhrkl jsem.
"Do háje, a tos ji tam nechal samotnou," zahřměl naštvaně Adrian, kterého jsem si teprve teď všiml v obýváku.
"A co jsem měl asi tak dělat, nevíš?" zavrčel jsem v odpovědi. "Copak mám právo se mezi ně plést?" pokračoval jsem.
"Když né ty, tak se budu plést já," pronesl Adrian a rovnou prošel kolem mě ke vstupním dveřím.
"Jdeme s ním," zavelela Lissa. Christian se rovněž zvedl z křesla a vykročil s námi po schodech do mého bytu. Adrian si sám odemkl. Měli jsme všichni mezi sebou vyměněné klíče. Většinou jsme je nepoužívali. Byly pro případ nouze. Zachovávali jsme soukromí a předem klepali. Dnes ne. Hádka byla slyšet až na chodbu. Adrian vytáhl klíč a otevřel dveře.
"Jste vůbec normální?! Ty a Belikov spolu?! To se mi snad zdá?! Vždyť je to tvůj trenér! O hodně let starší než ty! Co tě to proboha napadlo?!" pronesla rozzlobeně Janine.
"O co ti jde, mami?! Najednou se o mě budeš zajímat a kecat mi do života?! Když jsem o to jako malá stála, kašlala jsi na mě! A teď když jsem plnoletá, mi budeš říkat, s kým mám žít?!" křičela zrovna Roza na svoji mámu.
"To by stačilo," řekl přísně a nahlas Adrian, aby si získal pozornost.
Rosina matka se překvapeně otočila. Přelétla nás všechny očima. "Co vy tady chcete? Tohle si vyřídím sama se svojí dcerou a následně s Belikovem," promluvila ledově na Adriana strážkyně Hathawayová.
"Omyl," utnul ji rázně Adrian. "Teď budete poslouchat vy mě, strážkyně Hathawayová. Tak abyste věděla, Rose má právo být šťastná. A když je šťastná s Belikovem, tak bude s Belikovem. Ať se vám to líbí nebo ne. Nebo byste byla radši, aby dopadla jako vy? Ve dvaceti zbouchnutá Morojem. A celý život zamindrákovaná, opuštěná a nešťastná. Rose jste jako malou šoupla na akademii, protože jste nebyla schopná se o dítě ani postarat a dát jí lásku, kterou potřebovala. Ona se s tím skvěle poprala. Je dobrou strážkyní a k tomu i šťastná. Nebo se vám bude líbit tato varianta: Rose, pojď, rozdáme si to spolu, ať jsi pořádná krvavá děvka. Parchanta ti taky udělám. Ale nepočítej s tím, že ho nechám uznat za královského. Uff, to koukáte, co? Tak co je sakra lepší?! Vykašlete se na ten zasranej morojskej systém, kterej neuznává vztahy mezi dvěma dhampýry. Můžete být na Rose pyšná. Dělá práci, která ji baví, a je v ní dobrá, a k tomu potkala navíc i lásku. Co vám vadí víc? Že byl její učitel nebo to, že je dhampýr? Belikova znáte, víte, že je to čestný a hodný chlap. Má vaši dceru rád. Na rukou by ji nosil. A další věc: Lissa a Christian jsou jejich nadřízení a Rosin vztah s Dimitrijem nikdy nikomu z nich nevadil a vadit nebude. My jim fandíme a podporujeme je. Tak, co teď? Jaký je váš názor? Ono vlastně na vašem názoru nezáleží. My jsme její rodina. To vás k životu Rose nepotřebuje. Zvládla to bez vás osmnáct let, zvládne to i dál. Navíc už není sama. Nyní vám dám jednu dobrou radu: buď se Rose i Dimitrijovi omluvíte nebo okamžitě vypadnete z jejich života a už se nebudete vracet. Nenechám vás je trápit. A je mi jedno, že si říkáte Rosina matka. Na to vám seru!" skončil Adrian se svým šokujícím proslovem.
Všichni jsme zůstali s otevřenou pusou zírat. První se vzpamatovala Lissa: "Noo, Adrian to sice neřekl moc diplomaticky, ale v podstatě vystihl náš názor. Rose s Dimitrijem jsou nádherný pár. Nám je s Christianem jedno, že naši strážci spolu chodí. Spíš naopak. Zůstanou spolu a my je nenecháme znovu trpět. Jestli s tím vy nesouhlasíte, je to vaše chyba. Ale poprosím vás, abyste odešla. A zakazuji vám, Dimitrijovi nebo Rose cokoli dalšího říct. Vhodná by byla pouze omluva."
"To nemyslíte vážně? Vy jste se všichni úplně zbláznili," vypravila ze sebe Rosina matka.
"Vypadněte okamžitě z tohoto bytu, nebo vás vyhodím sám," zařval vytočeně Adrian.
Rosina matka se na nás všechny ještě jednou podívala, ušklíbla se a odkráčela s bouchnutím dveří z našeho bytu.
Zůstal jsem překvapeně stát. S tím, že se Rose s matkou pohádá, jsem počítal, ale absolutně jsem nečekal reakci Adriana.
Bojoval za nás s Rose jako tygr bránící svoji smečku. Když při našem odhalení řekl, že nám bude pomáhat a nikoho nenechá nám ubližovat, nevěřil jsem, jak doslova to myslí. Až nyní. Takhle rozzuřeného jsem ho ještě nikdy neviděl.
"Malá dhampýrko, už je všechno v pořádku," promluvil Adrian uklidňujícím hlasem k Rose a pomalu k ní přešel.
Rose pustila těžce držené emoce a bolestně se rozvzlykala. Výstup s matkou ji hodně zasáhl. Měla ji i přes to všechno ráda. Adrian ji v konejšivém gestu objal, pohladil po tváři, setřel pár slz a políbil na čelo. "Ššš," zašeptal.
Roza mu zabořila tvář do ramena. Adrian ji stále něžně svíral a hladil po vlasech a zádech. Potom se po nás podíval. Christian byl stále v šoku. Lissa s Rose prožívala bolest. Když se moje oči setkaly s Adrianovými, poznal jsem, že trpí i on. Nesnášel bezmoc a naše trápení. Byl stejný jako já. Oba nás trhaly na kusy Rosiny slzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat