Noo, vidíte, jak jste se ty komentáře naučili psát rychle :D
Ráno jsem se vzbudila první. Dimitrij stále ještě spal. Opatrně jsem vylezla z postele, oblékla se a šla do kuchyně připravit snídani. Zavřela jsem do ložnice dveře, abych ho zbytečně nevzbudila. Poté jsem se pustila do přípravy opečených toustů s marmeládou. Soudruhovi jsem udělala rovnou i kávu. Dnes jsme si oba přispali. Bylo už kolem 10:00.
Naskládala jsem to na náš oblíbený snídaňový tác a odnesla do ložnice. Už byl vzhůru.
"Dobré ráno, soudruhu, nesu snídani," pozdravila jsem ho a rovnou položila tác na postel.
Mile se usmál a řekl: "Dobré ráno, Rozo." Přisedla jsem si k němu do postele a políbila ho. Následně jsme se pustili společně do jídla.
Asi v půlce snídaně zavibrovala Dimitrijovi smska. Rozklikl ji a přečetl. S otazníkem v očích jsem se na něj dívala. Hned tedy vysvětlil: "To je Adrian. Za hodinu se staví." Během pár dalších minut jsme snídani dojedli. Dimitrij vstal a odnesl tác na komodu. Když se na mě otočil, oči mu jiskřily pobavením a chtíčem. Vše jsem pochopila, jakmile promluvil: "A nyní si dáme ten odkládaný dezert."
"Neříkal jsi, že má za chvilku přijít Adrian?" zeptala jsem se ho koketně.
"Říkal. Proto nebudeme ztrácet čas, ať nemusí na chodbě dlouho čekat," vyjasnil svůj plán a už mi přes hlavu přetahoval moje tričko. Kdybych to bývala věděla, mohla jsem zůstat pouze v noční košilce a županu. A né si oblékat spodní prádlo i džíny s tričkem.
Opět se ozvalo moje drzé já: "Soudruhu, já myslela, že ti bude stačit ta sladká snídaně. Varuju tě, budeš přeslazený."
"Nebudu," zašeptal ve chvíli, kdy mapoval moje ňadra polibky. Tála jsem pod každým jeho dotekem i polibkem. Moc dobře věděl jak na mě.
Uměl to se mnou ve všech ohledech. Zklidnit moji výbušnou a drzou povahu, povzbudit mě a rozveselit, když jsem smutná. Rozuměl mým myšlenkám a pocitům. I té části mého podvědomí, kterou jsem já sama nechápala. On ano. Byl druhou půlkou mé duše, které do sebe zapadaly jako puzzle. Spolu jsme byli jednotní. Spolu jsme byli silní postavit se celému světu.
Dál jsem vnímala pouze jeho. Nechala jsem čas plynout. Když bylo po všem, v objetí jsme leželi v posteli. Poslouchala jsem Dimitrijovo bušící srdce. Hladil mě po nahých zádech. "Tohohle se nikdy nepřejím, Rozo," pošeptal mi Dimitrij do vlasů. "Miluju tě. Budeme muset vstávat, za pár minut tu je Adrian. Stačí, že uvidí aury. Určitě to neprojde bez nějakého komentáře," řekl s úsměvem na rtech.
Vstali jsme a oblékli se. Odnesla jsem tác zpátky do kuchyně a v okamžiku, kdy jsem rovnala špinavé nádobí ze snídaně do myčky, se ozvalo zaklepání. Dimitrij otevřel.
"Sakra," byla první Adrianova slova.
Dimitrij to přešel a pokračoval, jako by nic neslyšel: "Ahoj brácho, pojď dál. Copak se děje? Nějaké novinky se Sydney? Jaká byla reakce na prsten?"
Adrian se sedl na pohovku a Dimitrij do křesla. Vykoukla jsem z kuchyně a pozdravila: "Ahoj Adriane, chceš něco k pití?"
"Ahoj Rose, ne díky. Potřebuju s vámi mluvit. Můžeš si sednout k nám," požádal mě Adrian.
"Jo, jasně," a sedla jsem si do druhého křesla naproti Dimitrijovi.
"Předpokládám, že o výletu na akademii už oba víte," promluvil Adrian. "Jak se tam hodláte chovat? Odhalíte vztah nebo najedeme na starý režim skrývání? V obou případech jsem k dispozici s pomocí. To snad nemusím zdůrazňovat."
"Upřímně - netuším, která varianta je lepší," povzdechl si Dimitrij.
"To jsme dva," podpořila jsem Dimitrije.
Adrian se usmál: "Tak nejdřív všechny plusy a mínusy obou variant. Pokud vztah odhalíte, neobejde se to bez malé revoluce - kecy, nepochopení, ale určitě se najdou na akademii i lidi, kteří vám budou fandit. Nebudete se bát na veřejnosti jeden druhého dotknout. Můžete mít spolu dohromady i pokoj a budete spolu celou tu dobu tam. Skrývání bude problematické. Nevydržíte to. Nebo se budete zbytečně trápit. Noci jsou ten nejmenší problém, to bych vám éterem pomohl nebo byste spolu zůstali zase v chatce. Ale počítejte, že to jsou 3 nebo 4 dny. Já počítám raději čtyři. Eddiemu ani Masonovi se nebude chtít zpět, když tam budou mít nezletilé divoženky. Já dávám přednost odhalení. Nikdo vám nemůže ublížit, i kdyby se ve vašem předchozím vztahu začali hrabat, nedokážou vám nic, protože vás nikdy nechytli. Ani kecy nemůžou být horší, než to co předvedla Rosina máma. Stana a Kirovou zvládnete usadit do patřičných mezí sami, viď, Rose? Dokonce bych řekl, že se na to těšíš."
"Jo, to není špatná představa. Vidět jak Kirový a Stanovi spadne šokem brada až na zem," rozesmála jsem se.
"Ach jo, že mě to u tebe ani nepřekvapuje," reagoval na můj smích Dimitrij a kroutil pobaveně hlavou.
"Nechte si to projít ještě hlavou. Stačí mi info těsně před odjezdem ze dvora. Jinak brácho, odpovědi na tvé otázky. Sydney jsem řekl, že má prohledat kabelku. V dalším snu se dozvím reakci. Škoda, že ten výlet na akademii není za 14 dní. To bychom mohli kůl vyzvednout osobně. Další úžasný nápad se záminkou setkání se Sydney v malíku asi nemáš, co?" mluvil Adrian na Dimitrije.
"Jo, myslíš další kůl a tentokrát s tebou poslat jako strážkyni Rose. Na to by nám opravdu znovu neskočila. Je mi líto," odpověděl vysmátě Adrianovi Dimitrij.
"Noo, jo no. Holt se musím spokojit zase se sny," nerad přiznal Adrian. "Nemohli byste občas korigovat svůj sexuální apetit. Já nemám takové štěstí na partnerský život a ty vaše aury mě fakt zmáhají. O svých očích ani nemluvím," neodpustil si Adrian hlášku.
"Drž zobák," zavolala jsem a švihla po Adrianovi polštář z křesla. Ve stejném momentě výhrůžně promluvil i Dimitrij: "Mlč," a hodil polštář taky. Oba jsme Adriana trefili do jedné tváře.
"Bezva, člověk nemůže ani nic říct," škytal smíchy Adrian a třel si tváře. "Jste skvěle sehraní. Jestli vám to takhle klape v boji i posteli, pak už zářivost aur chápu," nenechal toho.
"Já tě varuju," zavrčela jsem na něj.
"Už mlčím," ubezpečil mě a zvedl se z pohovky. "Radši půjdu. Sydney už musí spát, jdu zjistit, jak se jí líbí prsten. Večer se uvidíme u Lissy. Zatím se mějte fajn," rozloučil se s námi a odešel.
"Soudruhu, já ho jednou uškrtím," upozornila jsem Dimitrije.
"Až ta chvíle nastane, přidržím ti ho," přislíbil mi pomoc. "Lissa s Christianem dnes končí až ve 3:00. Nepůjdeme si zaběhat a zacvičit?" navrhl mi.
"Výborný nápad, jdeme hned. Chci bojovat. Adrian mě těma hláškama zase vytočil, potřebuju to ze sebe vybít," souhlasila jsem a rovnou vstala z křesla. V ložnici jsem se převlékla do oblečení na cvičení. Vlasy jsem si stáhla do gumičky. Dimitrij mě napodobil a společně jsme vyšli do podzimní noci. Jako při každém cvičení jsme si dali náš oblíbený pětikilometrový běžecký okruh parkem a kolem obvodu královského dvora, kudy moc lidí nechodilo. Následně jsme strávili hodinu v posilovně a nakonec v tělocvičně bojovali.
"O co se vsadíme, jaká jsou pravidla a kdo je dneska Strigoj?" dojednával podmínky boje Dimitrij.
"Dnes jsem Strigoj já, tys byl minule. Podmínky klasické pro boj s kůlem. A sázka?" přemýšlela jsem. "Pokud vyhraju, celou dnešní noc a zítřejší dopoledne promilujeme, soudruhu," vyslovila jsem své požadavky.
"Obávám se, že prohraješ a v tom případě budeš místo milování zítra dopoledne sama vařit a péct. Měl bych chuť na pečené kuře s rýží a jako dezert tiramisu," vyslovil i on své podmínky.
"Nééé," zaúpěla jsem. "Ty chceš, aby se naše kuchyně nedožila dalšího dne a já spolu s ní taky ne."
Vypočítavě se usmál: "Jsem ochotný ti z obýváku radit. Tak co přijímáš sázku?"
"Jo," řekla jsem nakonec.
I když jsem strašně chtěla vyhrát a bojovala jako lev, prohrála jsem. Sakra, čeká mě vaření. Rovnou jsme se cestou zpátky do bytu stavili v obchodě pro věci, které potřebujeme k zítřejšímu vaření. Oba jsme se vysprchovali a jeli pro Moroje.
Zbytek odpoledne a večer proběhl v klidu a pohodě. Skypem jsme zavolali Mie a Jill na akademii a pověděli jim, že přijedeme. Byly nadšené.
Dnes jsme šli všichni společně na večeři do restaurace. Přidali se i kluci - Adrian, Mason a Eddie.
Jakmile jsme se vrátili s Dimitrijem domů, políbila jsem ho. Snažila jsem se mu rozepnout knoflíky u košile. Ale nenechal mě. "Máš smůlu, Rozo, dneska jsi prohrála sázku. Tak nic nebude. Uvidíme zítra, jak se ti povede oběd. Aspoň budeš mít pořádnou motivaci. Třeba si to poté rozmyslím," schválně mě odmítl Dimitrij.
"Tohle mi nedělej!" vyhrkla jsem zoufale. A tím ho pobavila ještě víc. Neustoupil. Uražená a naštvaná z jeho odmítnutí jsem odešla do koupelny. Ve vlasech jsem měla šampon, po celém těle sprchový gel, když jsem ucítila ruce kolem mého pasu. Ani jsem ho přes tekoucí vodu neslyšela přijít. Pomohl mi z vlasů vymýt šampon a poté si mě zezadu ve sprcháči vzal.
Ráno mě neminulo to prokleté vaření. Soudruh schválně seděl v křesle v obýváku naproti kuchyni a četl si ten svůj westernový román v ruštině. Každou chvilku jsem na sobě cítila jeho pálivý pohled. Nemohl se na čtení soustředit, měl to jen jako záminku. Bídák jeden! A zákeřně si užíval moje nemotorné počínání v kuchyni. Nešlo mi z hlavy, co se mu na tom může tak líbit. Ale vyloženě si přitom liboval.
První jsem se pustila do přípravy tiramisu. "Soudruhu, co mám udělat?" dožadovala jsem se jeho slíbené rady.
Obdařil mě zářivým úsměvem a pověděl mi: "Abys neřekla, že tě moc týrám, vytiskl jsem včera večer podrobný návod, jak máš postupovat. Je schovaný vedle mikrovlnky."
Příprava dezertu nebyla těžká. Podle jeho návodu jsem ho bez problémů zvládla. Ještě zbylo trochu sladkého krému s piškoty, tak jsem mu ho donesla na ochutnání do obýváku. Zblajzl to a pochválil mě. To byla z jeho úst vyloženě pocta.
Kuře bylo horší. Když viděl, jak s jeho porcováním zápasím, šel mi pomoct, abych si neublížila. Rozdělil ho na 4 porce - dvě stehna a dvě křídla. Posypal kořením a dal s máslem a vodou do pekáče péct do trouby. Rýži jsem udělala zase podle jeho vytisklého papíru sama. Oběd se povedl. Jídlo bylo výborné. S jeho pomocí jsem to zvládla. Jako vždycky. Ani to nebylo tak hrozné. Docela mě to bavilo. Rosemarie Hathawayová se možná časem naučí i sama vařit…
Žádné komentáře:
Okomentovat