NO2 - 11. kapitola – Cesta (z pohledu Rose)

Podle včerejšího slibu přidávám další kapitolku :D

Týden utekl rychle. Ve čtvrtek ráno jsme si s Dimitrijem sbalili věci na cestu. Po obědě jeli pro naše Moroje do školy a v 7:00 večer vyjížděli ze dvora směr letiště. Hodinovou cestu jsme zvládli v pohodě. Protože jsme jeli oběma auty a přibyl navíc i Adrian, udělali jsme jiný zasedací pořádek. Normálně jsem ze školy řídila a vzadu na sedadle byla Lissa s Eddiem. V druhém autě řídil Dimitrij a vedle Christiana seděl Mason. Dnes jsme si sedli jinak. Dimitrij řídil, já vedle něho jako spolujezdec a vzadu Lissa s Christianem. Ve druhém autě řídil Eddie a Mason s Adrianem seděli na zadních sedadlech.

Auta jsme zaparkovali v podzemních garážích patřících letišti, uhradili příslušné poplatky a šli na odbavení. Velká zavazadla jsme odevzdali, aby je zaměstnanci letiště dali do zavazadlového prostoru letadla. A příruční si vzali s sebou do letadla. Zažádali jsme si o speciální zasedací pořádek, jako když jsme letěli na přidělení ke dvoru. Já s Dimitrijem a jedno místo volné, za námi Morojové a za nimi v další řadě Eddie s Masonem.

V letadle jsem na dvě hodiny usnula. Dimitrij hlídal. Objal mě kolem ramen a přikryl svým kabátem. Jeho vůně a přítomnost mě uklidňovaly.

Přesně načas jsme přistáli na lidském letišti poblíž akademie. Vystoupili jsme. Všichni jsme byli oblečení v džínách. Nikdo neměl strážcovskou uniformu. Vypadali jsme jako parta kamarádů na výletě. S Dimitrijem jsme se drželi za ruce a všichni společně vyšli do letištní haly. Počkali jsme na naše zavazadla a zamířili k východu. Tam jsem uviděla Albertu. Pustila jsem Dimitrije a rozběhla se k ní, abych ji objala. "Alberto, tak ráda tě vidím," vyhrkla jsem radostně. Pouze ona a Mia s Jill mi z akademie chyběly.

"Rose," oplatila mi úsměv i objetí Alberta. Následně se přivítala i s ostatními.

Dimitrij jí podal ruku jako poslední se slovy: "Rád tě vidím, Alberto."

Stiskla mu ji na pozdrav: "Nápodobně, Dimitriji." Poté nás všechny vyzvala: "Tak pojďte, auto mám venku na parkovišti."

Přijela velkou černou hondou. Do kurfu jsme nacpali naše tašky. Co se nevešlo, jsme dali na poslední volné sedadlo vzadu. Moroje jsme nechali v prostředku. Mason s Eddiem si sedli dozadu a my dva s Dimitrijem dopředu k Albertě, která řídila. Já seděla mezi nimi uprostřed. Podruhé jsme se za ruku nechytli. Přemýšlela jsem, jestli si toho Alberta vůbec všimla. Pořád jsme s Dimitrijem nebyli rozhodnutí, zda vztah na akademii přiznat nebo skrývat. Nechali jsme to otevřené. Přizpůsobíme se dané situaci.

Alberta vykličkovala z parkoviště a vyjela na dálnici. Nemluvili jsme. V autě tlumeně hrálo rádio. Lissa s Christianem usnuli. Když Alberta asi po 45 minutách promluvila: "Takže přece jen jste spolu." Překvapeně jsme se na ni s Dimitrijem podívali. Usmála se.

"Tys to věděla?" zeptala jsem se šokovaně.

"Rose, ty jsi průhledná, víš? Celou dobu absolutně nevychovaná a drzá holka, kterou nemůže sedmnáct let nikdo zkrotit. A pak se najednou objeví nový trenér, který to dokáže. Myslíš, že nevím, co tvoji poslušnost tak naráz způsobilo? Jestli to nepoznala Kirová nebo Stan, je jejich věc, ale já jo. Zamilovala ses," svěřila se mi Alberta.

"Noo," vydechla jsem.

"Jen jsem si nebyla jistá, jestli jsou opětované city i z Dimitrijovy strany. Ten byl víc disciplinovaný. Nic jsem nepoznala. Pravdu jsem zjistila až nedávno," pokračovala Alberta.

"Čím jsem se prozradil?" otázal se jí zvědavě Dimitrij.

"Odmítnutím bojovat při závěrečkách," rozesmála se Alberta. "Nechápala jsem to. Zrovna ty. Vymluvil ses na Christiana. Jenže jsem tě potom viděla v místnosti s kamerami, zrovna když tam byla Rose. Nechtěl jsi ji rozptylovat. Tvou přítomností by měla ztížené podmínky. Proto jsi to odmítl," odpověděla mu Alberta. "Navíc ta její změna, když jsi na 6 měsíců odjel a následně se vrátil. Každý den zářila čím dál víc. To nemohlo být jen tak," vypověděla střípečky, které si Alberta poskládala dohromady.

"Tobě náš vztah nevadí?" zeptal se narovinu Dimitrij.

"Ne, naopak. Jestli Rose někdo zvládne, jsi to ty. Sluší vám to spolu," mile nás překvapila svou odpovědí Alberta. "Ale s tímhle postojem budu z akademie jedna z mála, tak si říkám, jestli vám to odhalení vztahu stojí za to," řekla nám své obavy.

"Nikdo jim nic nedokáže, protože je nikdy dřív spolu nechytli. Akorát to způsobí trochu haló po akademii. Kirové a Stanovi neublíží, když jim šokem sklapne pusa," promluvil nečekaně Adrian ze sedadla za námi. Myslela jsem si, že spí taky. Musel však celou dobu poslouchat. Jen měl zavřené oči.

"Máte pravdu, pane Ivaškove. Nikdo na ně nemůže. Už nežijí na akademii, jsou oba dospělí a strážci. Do jejich vztahu nemá právo nikdo mluvit. Musí se sami rozhodnout, která varianta je pro ně přijatelnější," přitakala Alberta. "Jo, a za tu ruku se můžete zase chytit. Mně to nepohoršuje," pronesla ještě pobaveně Alberta ke mně a Dimitrijovi.

"Tak to vidíš, soudruhu, dostali jsme povolení," usmála jsem se na něj drze.

"Ty jsi neuvěřitelná, Rozo, jednou z tebe skončím v blázinci," promluvil vysmátě Dimitrij a obejmul mě kolem ramen. Přitulila jsem se k němu. Zhruba 40 minut jízdy jsme koukali tiše z okna.

Probudila se Lissa: "Jak dlouho potrvá ještě cesta?"

"Ještě asi hodinu a 20 minut," odpověděla jí Alberta. "Nějaký problém, princezno?"

"Potřebovala bych na záchod a káva by také neuškodila. Mohli bychom se cestou někde stavit?" ptala se Lissa.

Překvapivě odpověděl Dimitrij: "Alberto, znám to tady. Za 5 minut odboč doleva a dojedeme k obchodnímu centru Hvězda. Je tam příjemná kavárna."

Všimla jsem si Dimitrijova pohledu do zrcátka a jeho kývnutí na Adriana. Adrian byl úplně bledý. Nechápala jsem, co se děje. Ale nechtěla jsem se před všema ptát. Zjistím to později.

Alberta ho poslechla. Za pár minut jsme opravdu dojeli k parkovišti před obchodním centrem. Společně jsme všichni došli na WC a následně nás Dimitrij dovedl před příjemnou kavárnu. Pak stiskl Adrianovi rameno a společně vešli první do kavárny. Adrian zkameněl v půli pohybu a zíral.

"Co se tady sakra děje?" přemýšlela jsem v duchu. Přistoupila jsem k nim. Dimitrij se otočil na nás ostatní a nařídil Masonovi a Eddiemu, ať vezmou Lissu s Christianem do fronty na kávu a objednají si. Alberta šla s nimi. Pořád jsem byla mimo. Dimitrij stiskl Adrianovi znovu rameno a vyzval ho: "Tak jdi. Přece nepromarníš svoji šanci."

"Jak jsi to dokázal?" zeptal se ho nevěřícně Adrian.

"Nijak, tohle je náhoda. Chtěl jsem to jen zkusit, když jsme byli poblíž a osud tomu chtěl, jak vidíš. Tak padej," usmál se na něho.

"To nejde, co jí tak asi řeknu, nevíš?" zašeptal nešťastně Adrian.

Já stále koukala z jednoho na druhého a nic nechápala. Dimitrij mě chytil za ruku a řekl směrem k Adrianovi: "Tak jdeme všichni a vedl mě dovnitř kavárny. Zamířil k jednomu stolu. Seděla u něj krásná lidská blondýnka. "Pane Bože, to je Sydney," došlo mi konečně.

"Dobrý den, slečno Sageová," pozdravil ji zdvořile Dimitrij.

Sydney překvapeně vzhlédla od své skoro dopité kávy a počítače. Přelétla nás očima a vypadala dost zaskočeně. "Dobrý den, pane Belikove. Vás bych tady nečekala," odpověděla mu.

"Ahoj Sydney," pozdravil ji Adrian.

"Adriane," oslovila ho.

"Pouze projíždíme, vracíme se na akademii sv. Vladimíra. Je tam oslava k jejímu vzniku a naši morojští svěřenci jsou na ni pozvaní. A když vás tu vidím, chtěl jsem vám představit svoji přítelkyni. Sydney, tohle je moje Rose. Rose, Sydney," představil nás Dimitrij. A my si se Sydney stiskly ruce.

"Mohli bychom si na chvilku přisednout, chci se zeptat, jak to vypadá s mojí objednávkou?" snažil se dál Dimitrij.

"Jistě," nedokázala nás nezdvořile odmítnout Sydney.

"Nejprve si dáme ale kávu. Pro vás latté, viďte? Adriane, zase cappuccino? Rose, pojď, pomůžeš mi s tím," zařídil Adrianovi se Sydney soukromí Dimitrij a mě odvedl k objednávacímu pultu. Akorát jsme byli na řadě. Mně vzal horkou čokoládu, sobě presso, Adrianovi cappuccino a Sydney latté. Všechno zaplatil. "Prosím připravte mi to všechno na jeden tác, za chvilku se pro to stavím," požádal obsluhu kavárny Dimitrij. Za ruku mě odvedl na druhý konec kavárny ke stolu Lissy. "Alberto, Lisso, potřebujeme 20 minut. Všechno vám v autě vysvětlím," poprosil obě soudruh. Kývnuly mu obě na souhlas. Sice vypadaly zmateně, ale Dimitrijovo chování mělo vždycky nějaký dobrý důvod. Takže to nechaly být. Vrátil se se mnou k pultu pro připravené kávy a nesl je směrem ke stolu Sydney.

Tiše na mě promluvil: "Koukni se jí na ruce." Kývla jsem, i když jsem nevěděla, proč to po mně chce.

Přisedli jsme si k nim. Adrian seděl proti Sydney. Já se posadila vedle ní a Dimitrij vedle Adriana. Rozdal všem jejich skleničky a zeptal se: "Výroba kůlu probíhá bez komplikací?"

"Ano," odpověděla Sydney. "Jak dlouho na akademii zůstanete?"

"Nejspíše do pondělí," dal jí odpověď Dimitrij.

"Zkusím ověřit, jak pokračuje jeho výroba. Mohl by být k dispozici i dříve a vy byste si ho tu mohl při zpáteční cestě osobně vyzvednout," jednala s ním čistě pracovně Sydney.

"Uvidíte, když se to nestihne, necháme to podle naší předchozí domluvy. Nerad bych vám přidělával starosti. To je moje chyba, nevěděl jsem, že sem znovu pojedu," ujišťoval ji Dimitrij.

Podle soudruhových pokynů jsem sjela očima na její ruce a uviděla to. Prsten se smaragdy. Ten od Adriana. Ona ho vážně nosí. Noo, to mě držte! Alchymistka a náš Adrian. Dimitrij měl pravdu. Sympatie tam jsou z obou stran.

Sydney upila ze svého latté a pak mě požádala: "Rose, mohla bych se podívat na váš stříbrný kůl?"

Svým požadavkem mě překvapila, ale kůl jsem bez problémů vytáhla z pouzdra a podala jí ho. Otáčela ho v dlaních a pak se koutky jejích úst zvlnily do úsměvu. Adrian se rozesmál: "Já ti to říkal. To je tvůj problém, žes mi nevěřila."

Dimitrij se už smál taky: "Aha, tady někdo líčil příběh kůlu, nemám pravdu?"

"Sakra, Adriane, musíš všecko vždycky vykecat," řekla jsem lehce naštvaně.

"Omlouvám se, za to můžu já. Nechtěla jsem mu věřit. Takže jsem potřebovala vidět důkaz," bránila Adriana Sydney.

Abych to Adrianovi vrátila, vypálila jsem na ni: "Sydney, máte nádherný prsten."

Adrianovi zmizel z tváře úsměv a čekal na reakci od Sydney. "Ano, vím. Děkuji. Byl to dárek," rozpačitě promluvila Sydney a trochu zčervenala. Adrian vypadal potěšeně.

Dopili jsme každý svou kávu a rozloučili se. Sydney se ještě domluvila s Dimitrijem, že mu pošle smsku s informací, jak to s kůlem vypadá.

Zbytek party se u druhého stolu také zvedl a vyšel z kavárny. Společně jsme došli na parkoviště k autu. Nastoupili jsme a vyjeli.

V autě bylo trochu napětí. Ostatní čekali na vysvětlení, co to mělo v kavárně všechno znamenat.

"Omlouvám se za tu kavárnu. Jak jsem měl o víkendu volno, byl jsem právě tady s touto alchymistkou a objednal si u ní speciální kůl. A dnes když jsem ji tu náhodou potkal, chtěl jsem zjistit, jak objednávka vypadá. A jestli jde vše podle plánu," vysvětlil Dimitrij, který vzal všechnu vinu na sebe a o Adrianovi ani pravém důvodu se slůvkem nezmínil…