Za splněné komentáře zveřejňuju další kapitolku. Vámi očekávaný pohled Rose. Užijte si to :)
Dimitrij se konečně vrátil z výletu s Adrianem. Ani mi neřekl, kdy přesně dorazí. Čekala jsem ho později. Tak moc mi chyběl. Skoro jsem bez něj nedokázala v ložnici sama usnout. Postrádala jsem jeho objetí. Byli jsme sice v kontaktu přes smsky a dvakrát mi za tu dobu i volal. To mi však nestačilo.
Jakmile jsem uslyšela klíč v zámku, šokovaně jsem vzhlédla z pohovky, kde jsem pila svůj ranní čaj. Byl to on. Stačil akorát zavřít vstupní dveře a položit cestovní tašku, pak už byl jenom můj.
Do oběda jsme nevytáhli paty z ložnice. "Soudruhu, musíš být po cestě unavený. Měla bych tě nechat alespoň trochu vyspat?" promluvila jsem asi po dvou hodinách na Dimitrije.
"O můj spánek se nestarej. S tebou se dají dělat mnohem lepší věci než spát," zákeřně použil moje slova a umlčel mě polibkem. A já se na protest nevzmohla.
"Jak to probíhalo?" zeptala jsem se ho po dalších 30 minutách.
"Docela dobře. Líp než jsem čekal. Nepohádali se. Uvidíme za pár dní. Až Sydney objeví Adrianův dárek," odpověděl mi.
"Dárek?" vyhrkla jsem překvapeně.
"Ano, zlatý prsten se smaragdy," ujistil mě pobaveně Dimitrij. "Adrian jí ho tajně vhodil do kabelky. A dnes jí o něm řekne v éterovém snu," vysvětlil mi podrobnosti.
"Co sis vůbec vymyslel za záminku schůzky?" ptala jsem se dál.
Polovičatě se usmál a řekl: "Nechal jsem si vyrobit stříbrný kůl."
"A to ti spolkla? Vždyť kůly se objednávají u alchymistů po telefonu, pokud vím," nechápala jsem.
"Spolkla. Nechal jsme si tam vyrýt speciální ruský citát, víš?" ubezpečil mě.
"Teda soudruhu, ty jsi kuplíř," zakroutila jsem nad ním nevěřícně hlavou. Poté mě ztrestal polibkem.
Blížil se začátek naší služby. "Dimitriji, zavolám do jídelny, ať nám sem přinesou jídlo. Máš na něco konkrétního chuť?" snažila jsem se s ním domluvit ohledně dnešního oběda.
V týdnu jsme pravidelně při službě večeřeli s Lissou a Christianem. Snídani jsme si sami připravovali v našem bytě a obědy si nechávali nosit za symbolickou částku z dhampýrské jídelny přímo do bytu. Společně jsme vařili a pekli dobroty pouze v neděli dopoledne. Což bylo dnes. Ale jelikož neměl být Dimitrij doma, nic jsem nepřipravovala.
"Na tebe," byla jeho odpověď. Vyjeveně jsem se na něj podívala a uviděla v jeho očích smyslné plameny a na rtech pobavený úsměv.
"Skvělé," vydechla jsem. Za pár vteřin jsem se však vzpamatovala a vrátila mu to: "Takže objednám bramborou kaši s karbanátkem a mě si dáš jako dezert po večeři. Jestli ti to nevadí, soudruhu, za 40 minut máme mít službu. Ale pokud budeš mít takovéhle návrhy v době oběda, včas určitě nepřijdeme. Asi tě budu s Adrianem pouštět častěji, po příjezdu máš zajímavé choutky. Bylo by však lepší, je mít v noci nebo v našem volnu."
"Beru," souhlasil. Pravděpodobně se vším.
Honem jsem vytočila známé číslo a objednala jídlo v jídelně. Oblékla jsem si uniformu a počkala na poslíčka. Dorazil za 10 minut.
"Soudruhu, ty dnes nevstáváš?" otázala jsem se Dimitrije, který stále ležel nahý v posteli. Nandala jsem jídlo a přinesla mu ho přímo do postele.
Usmál se na mě a stáhl k sobě. Následně mě políbil. "Teď se najím a potom se obléknu. Neboj, všechno stihnu," konejšil mě.
Pohladila jsem ho po tváři a řekla mu: "Máš mít přece volno. Mason za tebe vzal službu na celý víkend. Tak tu zůstaň a pořádně si odpočiň."
"Ne, půjdu s tebou. Akorát si dám jedno kafe. Jsem v pohodě. Včera jsem normálně spal, jen mám trochu přehozený režim dne a noci," zavrhl můj nápad. Víc jsem na něj nenaléhala.
Přesně v jednu jsme u Lissy klepali na dveře. Otevřel nám Eddie. Pozdravili jsme se a šli všichni společně do obýváku.
"Dimitriji, ty jsi zpátky?" oslovil ho Mason.
"Stihl jsem to. Vezmi si volno, Mase, a díky," pronesl Dimitrij.
"Můžete tu chvilku všichni zůstat? Potřebujeme vám s Christianem něco říct," promluvila na nás všechny Lissa.
"Jo, jasně," souhlasili jsme najednou. Netušila jsem, o co jde, protože se Lissa velice zlepšila v blokování pouta. Kdykoli mě chtěla překvapit, povedlo se jí to. Přesně jako dneska.
"Příští víkend si uděláme výlet. Pojedeme už ve čtvrtek v noci po škole, případně v pátek ráno a vracet se budeme nejspíš v pondělí," vysvětlovala důvod schůze.
"Kam se jede?" ptal se dychtivě Eddie.
Lissa se podívala na Christiana a kývla. Christian to za ni dopověděl: "Na akademii sv. Vladimíra."
"Cože?" vyhrkla jsem v údivu. Dimitrij i kluci vypadali také zaskočeně.
"Volala mi Kirová, že mají oslavu k založení akademie svatým Vladimírem, a jestli bych já s Adrianem nemohla přijet a ukázat studentům fungování éteru, když ho ovládáme stejně jako zakladatel. Navíc jsem na akademii studovala a Adrian tam půl roku taky strávil," odůvodnila to jednoduše Lissa. "Také uvidíme konečně Miu a Jill."
Mason i Eddie roztáhli své pusy do širokých úsměvů při představě, že uvidí holky jinak než přes skype. My s Dimitrijem koukali jeden druhému do očí. Nevěděli jsme jak na tuhle zprávu reagovat. Poslední vzpomínky byly krásné, ale to omezování a tajení našeho vztahu se nám nelíbilo.
"Rose, Dimitriji, vás jsem se chtěla zeptat, zda pojedete s námi? Pochopíme s Christianem, jestli zůstanete tady u dvora. My to s Masonem a Eddiem zvládneme sami," dodala Lissa směrem k nám.
"Lisso, samotné vás nepustíme. Stačilo, co se mohlo minule stát a to jsme byli všichni. Jedeme s Rose taky," rozhodl Dimitrij za nás za oba. Já jsem kývla. Měla jsem stejný názor. V těchto věcech jsme byli s Dimitrijem absolutně jednotní. Tady šlo o bezpečí našich Morojů, né o nás dva.
"Dobře," pokračovala Lissa. "Ozvala se mi i Alberta, že pokud přijedeme všichni, měla by pro vás strážce uplatnění. V tělocvičně byste připravili program i pro dhampýry. Nějakou soutěž o nejlepšího bojovníka. Podrobnosti nevím. Dimitriji, mohl bys jí prosím zavolat a dojednat detaily?" poprosila ho Lissa.
"Ano, není problém. Zařídím to," souhlasil okamžitě Dimitrij.
"Zbývá poslední úkol - sehnat Adriana. Vůbec nechápu, co s ním je. Celý víkend mi nezvedá mobil, ani neodpovídá na smsky," postěžovala si Lissa.
"Ten je v pořádku. Právě teď nejspíš spí," promluvil Dimitrij.
"Jak to víš, vždyť jsi tu nebyl?" ptala se ho překvapeně Lissa.
"Byl celou dobu se mnou. Cesta mu dala dost zabrat. Nepřidalo mu ani slunce a přehozený režim noci a dne. Vyspí se a bude v pohodě," odhalil souvislosti Dimitrij.
"Vy jste byli spolu?" zíral šokovaně Christian.
"Jo, ale neptejte se mě na důvod," požádal ho Dimitrij. Nechtěl prozradit Adrianovo tajemství o vztahu se Sydney.
"Určitě další Adrianův šílený nápad. Lepší nevědět podrobnosti," pronesl sarkasticky Christian.
Dimitrij se pobaveně usmál, nic však neřekl. Pomyslela jsem si: "To se bude Christian časem divit, až zjistí, že tohle šílenství neměl na svědomí Adrian ale přímo soudruh." Dimitrij vycítil můj pohled a pravděpodobně i tok mých myšlenek, protože na mě nenápadně mrkl.
Potom si vzal slovo Mason: "Jak a kdy pojedeme? Musíme zařídit letenky."
"Doporučuji vyjet ze čtvrtka na pátek v noci. Bude lidský den. Nehodlám znovu riskovat setkání se Strigoji. Ze dvora oběma auty. Zaparkujeme u letiště. Normální lidskou linkou tříhodinový let. A pak cesta na akademii. Buď si půjčíme na cestu z letiště na akademii v půjčovně dvě auta, nebo se domluvím s Albertou, aby nás vyzvedl někdo ze strážců přímo na letišti. Jdu jí hned zavolat, ať víme, na čem jsme," zvedl se Dimitrij z pohovky a zamířil ke dveřím s mobilem v ruce.
Vrátil se po 10 minutách. "Alberta nás vyzvedne přímo na letišti. Až budeme vědět přesný čas letu, dám jí vědět. Jinak nás 4 strážce využijí pro rozřazovací boj se studenty o nejlepšího dhampýrského bojovníka," vypověděl obsah hovoru.
"Jestli to je nyní všechno, měli by si jít kluci odpočinout. My se soudruhem uděláme rezervace letenek přes net," sama jsem se ujala velení.
Připravili jsme všechno podle společné dohody. Zařídili letenky a proběhla normální odpolední služba s Lissou a Christianem.
Večer jsme se s Dimitrijem vrátili do našeho bytu. Dimitrij byl už unavený. Lissa s Christianem to na něm asi nepoznali, ale já ano. Jakmile jsme za sebou zavřeli dveře, objala jsem ho a řekla mu: "Soudruhu, miluju tě, ale slíbený dezert si dáš zítra ráno. Nyní se musíš pořádně vyspat."
"Rozo," zašeptal a políbil mě. "S tím dezertem máš pravdu, ale než půjdu spát, musíme si promluvit," uchopil mě za ruku a odvedl k pohovce.
"Já vím kvůli akademii," tušila jsem, co přijde.
Bez odkladů mi položil důležitou otázku: "Co budeme dělat? Chceš přiznat pravdu i za cenu řečí a nepochopení nebo opět předstírat, že mezi námi nic není?"
"Já nevím, soudruhu. Ani jedna varianta se mi nelíbí. Avšak po té hádce s matkou to už nemůže být horší. Stana s Kirovou zvládnu. Víc se děsím toho předstírání. Nemoct se tě dotknout, políbit tě, nedržet tě v noci v objetí při usínání. Kdyby to byl jeden den, možná bych to zvládla, ale tři nebo čtyři. Jenže pokud se k sobě budeme veřejně hlásit, ty z toho budeš mít jako můj bývalý učitel a trenér akorát průšvih. Zbytečně se začnou hrabat v našem předchozím vztahu a to nebude vůbec příjemné. Je ti to jasný, viď?" vyslovila jsem nahlas všechny své obavy.
Místo odpovědi mě políbil. "Miluju tě, Rozo, a vždycky budu." Objal mě a hladil po vlasech. Rozuměl mi jako ostatně pořád. "Rose, dopadu na mou osobu se neboj. Spíš přemýšlej o tom, která varianta je pro tebe přijatelnější. Zda skrývání nebo hrabání v našem soukromí, když se náš milenecký vztah provalí. Budou tam tací, kteří to jen tak nerozdýchají. Já zvládnu obě možnosti." Chvilku jsme tam spolu ještě seděli a mlčeli. Konečné rozhodnutí nepadlo.
"Jdi první do koupelny. Já zatím vyžehlím prádlo. Sotva stojíš na nohou, opravdu si musíš odpočinout," odůvodnila jsem rozumně svůj návrh.
Poslechl mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat