Přeji pěkné čtení a těším se na komentáře :)
PS: Jukněte do menu "Připravuji pro vás" - provedla jsem malou aktualizaci...
S Adrianem jsme s figurínami blbli asi půl hodiny. Dimitrij se posadil do tureckého sedu na žíněnku a opřel se zády o zeď přesně proti nám. Celou dobu se na nás se zájem koukal a pobaveně se při tom usmíval.
Pak přišli ostatní z party a s nimi i Alberta se Stanem. Jakmile mě a Adriana Christian uviděl mlátit figuríny, ozval se: "Hej, vy dva. Naučte mě to taky." A hned se k nám hrnul. Adrian si sundal boxerské rukavice a podal mu je. Potom odešel za Dimitrijem na žíněnku. O něčem si tiše povídali. Strašně jsem chtěla vědět o čem, ale nic jsem nezaslechla.
Alberta nás nechala dalších deset minut řádit a následně spustila: "Můžeme se pustit do příprav a plánování? Není mnoho času." Kývli jsme a přešli všichni k ní. Stan měl svůj kamenný výraz. Ale poznala jsem, že je stále vykolejený. Mě s Dimitrijem jako pár nečekal ani ve snu.
"Podle plánů bychom celý zítřejší program udělali zde v tělocvičně. Morojskou část dopoledne a dhampýrskou část odpoledne. Do půlky tělocvičny připravíme žíněnky, za ně nízké lavičky na sezení a dozadu klasické židle. Aby všichni žáci pořádně viděli. Tady u dveří bychom nechali pomyslné pódium. Program Lissy a Adriana jsem už viděla sepsaný na papíře. Vypadá to velice pěkně. Éter studenty nadchne. Všechny vyžádané pomůcky na zítra připravím podle vašich požadavků. Horší je to s dhampýrskou částí. Měla jsem v plánu udělat nějaké souboje, ze kterých by vítězové pokračovali do stále užšího finále, až by zůstal jediný nejlepší bojovník. Ale teď se přiznám, že nevím jak to realizovat. Jaká pravidla vyřazování použít a podobně. Navíc jste tu jako celebrity - tři nejlepší dhampýří absolventi z posledních závěreček a uznávaný strážce, ráda bych vás všechny zapojila. Měli byste nějaké nápady pro zrealizování?" zeptala se nás Alberta.
"Alberto, máš už přihlášené studenty, kteří budou chtít bojovat?" ptal se Dimitrij jako první z nás.
"Asi patnáct ano, ale ráda bych tu možnost zítra vyhlásila ještě jednou v tělocvičně, třeba se pár odvážlivců ještě najde," odpověděla mu.
"Dobře, v tom případě mám nápad. Připravíme losovací čísla 1, 2, 3, a 4. Před studenty si nejprve své číslo vylosujeme my. Poté podle počtu studentů vyzveme vždy čtyři studenty, aby losovali naše čísla. Losování bude tajné a po vyzvání všichni najednou ukážou své vylosované číslo, aby se předešlo podvádění a manipulaci s čísly. Tím se udělá prvotní rozdělení, kdo z nás bude s kým bojovat. Jill a Mia by nám mohly pomoc se zapisováním do seznamů - vylosované číslo, jméno studenta a s kým z nás bojuje. Následně bychom přešli k samotným bojům. Aby to nebylo na celé odpoledne, čím dřív protivníka vyřadíš z boje, tím líp. My bychom představovali Strigoje. Studenti by měli klasické cvičné kůly. Jako vítězství budeme brát buď strigojí kousnutí, nebo probodnutí našeho srdce kůlem. Pravidla jako při normální výuce. Domnívám se, že víc jak 28 studentů se nepřihlásí. Takže maximálně vychází na každého z nás 7 studentů. Myslím, že to bude nakonec míň. Bojovali bychom na střídačku po sobě. Bude to fyzicky dost náročné tak, aby mezi tím byla možnost alespoň ke krátkému odpočinku. Pokud všechno půjde, jak má, měli bychom všichni ve svých soubojích vyhrát. I když stát se může všechno a výjimka potvrzuje pravidlo. Tím by se stal pro studenty souboj ještě zajímavější. Potom bychom si my čtyři vylosovali opět svého soupeře, a jestli představujeme Dhampýra nebo Strigoje. Tak by vznikly dva souboje mezi námi. Z nich by oba vítězové postoupili do velkého finále," vymyslel Dimitrij skvěle celý odpolední program.
"To zní dobře, soudruhu," pochválila jsem ho.
"Jo, souhlasím," připojil se i Eddie.
"Já taky," odkýval stanovená pravidla i Mason.
"Bezvadné, takže pouze připravit čísla, Strigoj, Dhampýr, cvičné kůly a sezení v tělocvičně," vyjmenovala spokojeně Alberta.
"Alberto, jdi si zařizovat ostatní věci, my tělocvičnu celou připravíme," oslovil ji Dimitrij.
"Nechci vás zatěžovat, to mohou udělat studenti," promluvila Alberta.
"Není potřeba, my to zvládneme sami," odvětil Dimitrij. "Bando, tak jdeme na to," vyzval nás ostatní. "Nejdřív všechny žíněnky z nářaďovny," zavelel a sám už byl v pohybu tam.
Při přípravě tělocvičny jsme se docela nasmáli. Stan nám také pomáhal a celou dobu nás nevěřícně pozoroval. Byl dost překvapený, jak je Dimitrij s námi všemi nenuceně v kontaktu. Moc nemluvil, ale všechno se zájmem pozoroval. A pokud už něco řekl, tak to sedlo. Takového ho Stan na akademii neznal. Taky je fakt, že to trvalo docela dlouho, než Dimitrij do party úplně zapadl. Vlastně celé tři měsíce, co jsme spolu u dvora. S Masonem a Eddiem vychází přátelsky, s Lissou a Christianem ještě líp a nejvíc si rozumí s Adrianem. Tohle kdyby mi někdo před půl rokem řekl, odpověděla bych mu, že se úplně zbláznil - Ivaškov a Belikov kamarádi? Ani náhodou! A teď jsou jako bráchové. Adrian je u nás pečený, vařený. Nyní jejich vztah navíc ještě posílilo spojenectví kvůli Sydney, o kterém zbytek party nic neví. S Jill a Miou také jedná vždy hezky. Prostě můj úžasný, správný a čestný Dimitrij.
Za hodinu bylo všechno připraveno. Studenti měli dnes normální výuku, takže vládl v kampusu klid. Pouze holky dostaly výjimku, o kterou Kirovou požádala Lissa. Dimitrij se ke mně přitočil a zašeptal: "Vidíš to co já?"
Pobaveně jsem kývla. Myslel ty zamilované pohledy, které Eddie vrhal na Jill a ona na něj. Byli sladcí a přitom tak rozpačití i nevinní. Vlastně ještě ani netvořili oficiálně pár. Ale zamilovanost jim koukala z očí.
Mason s Miou ve vztahu trochu pokročili. Drželi se za ruce nebo kolem pasu a občas si dali obyčejnou pusu nebo polibek.
"Co teď?" vyslovil otázku Adrian, jakmile jsme tělocvičnu připravili. "Šel bych prozkoumat kampus, kolik se tady toho od té doby změnilo."
"Super nápad," přidali se ostatní. Vyšli jsme z tělocvičny. Stan za námi zamkl a rozloučil se s tím, že se uvidíme později.
S Dimitrijem jsme se chytili za ruce a vydali se za Adrianem a zbytkem party. Prošli jsme celý areál i nižší kampus a vraceli jsme se kolem lesa zpět, když jsme uviděli rybník a chatku. "Adrian to udělal schválně," došlo mi. Střelila jsem pohledem po soudruhovi. Pochopil stejně jako já.
Než jsme stačili zareagovat, promluvil Christian: "Není to náhodou ta vaše chatka?" A otočili se na nás s Lissou. Už podle našich výrazů ve tváři poznali, že je.
Adrian se rozesmál nahlas, když nás uviděl a řekl: "Jdeme dovnitř, mám chuť na colu. Určitě tam nějaká zbyla." Mason s Eddiem po Adrianových i Christianových slovech zbystřili a zvědavě si chatku prohlíželi. I Lissa byla zvědavá, jak to vypadá vevnitř. Zjistila jsem to přes pouto.
Nemělo cenu se bránit. Šli jsme za nima taky. Všichni vešli a se zájmem si vše prohlíželi. Zase tam bylo trochu prachu. Od té doby tam s největší pravděpodobností nikdo další nechodil.
Adrian došel ke krbu, nachystal dřevo a zapálil ho. Potom i pár svíček. "Hej, vy dva, co stojíte. Udělejte nám aspoň čaj," vytrhl nás s Dimitrijem z myšlenek Adrian. "Nevím, co jste tu všechno nechali a kam to schovali."
Soudruh se vzpamatoval. Nemělo cenu předstírat, že to tu neznáme a došel k lince. Šel najisto. Zapnul jističe na elektriku a pak z horní police vytáhl plastovou krabičku s čaji, horkou čokoládou a kávou. Bylo tam i pár cukříků. Z další skříňky vytáhl 9 hrnků a lžiček, potom postavil do konvice vodu. Poté ještě koukl do vypnuté ledničky. "Jsou tu ještě čtyři coly. Kdo si dá?"
"Obávám se, že konečně začínám věřit, že to, co jste nám u dvora povídali, je pravda," vysoukal ze sebe Eddie. Jill a Mia na Eddieho překvapeně pohlédly.
"Divoženky, to neřešte a sedněte si," korigoval zase všechno Adrian. Ostatní se posadili vedle sebe na postel a já Dimitrijovi na klín na druhou židli vedle Adriana. Neměli jsme odvahu se k té posteli ani přiblížit. Vyvolala v nás hrozně moc vzpomínek.
Jakmile dovařila voda, zalili jsme s Dimitrijem a donesli připravené hrnky. Nejvíce bylo čajů. Já s Adrianem jsme měli horkou čokoládu a soudruh kafe. "Ještě bych na něco zapomněl," řekl pobaveně Dimitrij a vrátil se zpět ke kuchyňské lince. Úplně vlevo nahoře z police vytáhl ještě jeden plastový box a vyndal z něj čokoládové sušenky a tabulku oříškové čokolády. Šokovaně jsem na něj zírala.
"Soudruhu, to mi jako chceš říct, žes tady měl takové zásoby a já o nich nevěděla?!" promluvila jsem roztrpčeně.
"Rozo, já se tě několikrát ptal, jestli nemáš hlad, pamatuješ?!" vrátil mi to i s úroky. A jeho oči jen jiskřily. Opětovala jsem mu pohled, který jasně říkal: "Tohle si vyřídíme později." Pochopil a o to víc se bavil.
Aby si mě usmířil, načnul čokoládu, nalámal ji na menší kousky a jako první mi nabídl. Otevřel i sušenky. Každý si něco vzal.
Adrian tomu dodal ovšem korunu hláškou: "Nepřipadá vám, že je tu zase nějak horko?!" Zbytek naší povedené partičky se neskutečně dobře bavil.
"Mlč!" zasyčela jsem na něj.
Ironicky se ušklíbl. Tím mě vytočil ještě víc. Dimitrij mi obtočil ruce kolem pasu a silněji si mě k sobě přitáhl. "Neprovokuj ji, brácho. Kirová dnes stačila. Nemá daleko k tomu, aby po někom opravdu skočila," dal Dimitrij dobře míněnou radu Adrianovi.
"Ty mě ochráníš," věřil Dimitrijovi Adrian.
"Zrovna nevím, jestli tak úplně chci. Po téhle chatkové podpásovce," vybíral si Dimitrij možnost, která je pro něj přijatelnější. Zda mi má dál bránit, abych po Adrianovi vystartovala a nezmalovala mu ten jeho královský ksichtík, nebo mě nechat a sám mi pár ranami pomoci.
Tohle byl prostě Adrian. Nejdřív umí člověka podpořit, uklidnit a pomoct mu. A někdy se zblázní a schválně udělá takovéto podrazy. Noo, podraz je moc silné slovo. To jsou ty jeho srandičky. A k tomu dvojsmyslné hlášky. Nikdy bych mu neublížila, ale alespoň jsem ho takhle vždycky usadila. Sám věděl, že nic nevyvedu. Poznal by výbuch vzteku z mé aury. A věděl to i soudruh.
"Je tu krásně," vydechla po chvilce ticha Lissa. "Neměl si nás sem ale brát, Adriane. Tohle je jejich území. Nemáme právo tady být. A už je neprovokuj. Zažili si dneska dost."
"Neboj se, oni nejsou z cukru," opáčil jí Adrian. "Pouze jsme si dopřáli malou prohlídku a vyjedli jim zásoby. A vy ostatní jste konečně ukojili svou zvědavost, jak ta jejich tajná chatka vypadá. Ani se nesnažte předstírat opak. Vidím aury."
"Jo, máš pravdu. Byli jsme zvědaví," potvrdil to za všechny Mason, poté pokračoval: "Co vůbec budeme dnes dělat. Tělocvična je připravená. Je nějaký stanovený program?"
"Za půl hodiny je oběd. Akorát to vyjde, dopijeme čaj a půjdeme rovnou do jídelny," koukl na hodinky Dimitrij.
"Na odpoledne nic nemáme. Takže si všichni vezměte volno a zařiďte se, jak potřebujete. V 5:30 se sejdeme v jídelně u společné večeře. Dnes půjdeme nejspíš všichni brzy spát. Ať jsme na ten zítřek odpočinutí. Ten přehozený režim noci a dne je náročný. Navíc jsme toho moc nenaspali," nadělila Lissa všem volnou zábavu. Sama měla v hlavě soukromý plán, o kterém jsem zatím skrz pouto věděla jen já. Nejsme s Dimitrijem jediní, kdo chtějí vzpomínat na svém oblíbeném místě. Případně tam dělat další věci. Haha.
Lissa hodlá navštívit s Christianem půdu v kostele. Z toho důvodu nepotřebují své strážce za zadkem. Udělala to jako vždy diplomaticky a nenápadně. Vypadá to, že ani Christian ještě netuší, co na něj Lissa chystá.
Předpokládám, že Mason s Miou někam společně zalezou, aby získali soukromí. Jill s Eddiem nejspíš půjdou někam na procházku a budou si povídat. Lissa s Christianem jsou jasní. Takže zbýváme tři - soudruh, já a Adrian. To jsem napnutá, co budeme dělat?
Umyli jsme hrnky a šli společně na oběd. Studenti po nás v jídelně zvědavě a s uznáním koukali. Chvilkami se mi zdálo, že závidí Jill a Mie, které měly právoplatné místo u našeho stolu. Opravdu jsme tu byli "slavní". Všimla jsem si taky šokovaných obličejů strážců, učitelů i studentů při pohledu na naše propletené prsty s Dimitrijem. Věděl o nich i on, ale nedával to na sobě znát. Vadilo mu to stejně jako mně. Jednou jsme se však rozhodli, že vztah nebudeme tajit, proto jsme museli vydržet.
Před jídelnou jsme zůstali my tři. "Máš nějaký plán, Adriane?" zeptala jsem se ho. "Nebo vymyslíme něco společně?"
"Se mnou si nedělejte starosti. Jdu na pokoj na zítra trénovat ještě něco s éterem a potom si nejspíš na pár hodin lehnu. Jsem úplně grogy," odmítl nás Adrian a odešel do svého pokoje.
"Co budeme dělat my, soudruhu?" otázala jsem se Dimitrije.
"Zavzpomínáme na staré časy - běh, posilovna. Co říkáš? Spát se mi nechce, v chatce jsme taky byli. Ještě bychom se mohli stavit na chvilku v kostele za otcem Andrewem. Cestou zpátky se na pokoji převlékneme a půjdeme do tělocvičny. To tak akorát na zbytek odpoledne vyjde," navrhl mi odpolední program soudruh.
"Souhlasím," usmála jsem se na něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat