NO2 - 14. kapitola – Vzpomínky (z pohledu Dimitrije)

Tak schválně - Copak dělal odpoledne Adrian??? :)

Po návštěvě kostela a otce Andrewa jsme se došli převléknout z uniformy do oblečení na cvičení na náš pokoj. Roza ještě cvakala smsku. Šibalsky se přitom usmívala. "Rozo, co to zase provádíš? Moc dobře vidím, jak ti září oči nějakou lumpárnou."

"Jen píšu Lisse, soudruhu. Christian je v nebezpečí, víš?"

"Cooože?" zalapal jsem po dechu a chtěl vyběhnout na chodbu, abych ho mohl chránit. Ale ona mě zadržela a nepustila ze dveří. Pak mi ukázala právě napsanou smsku. Zněla: "Liss, asi reknu Dimitrijovi, ze je Christian ve velkem mravnim ohrozeni:) Jak si to predstavujes - takhle hresit v kostele?! Meli bychom vas se soudruhem vcas zachranit ze sparu budouciho pekla a tvuj plan prekazit. Chudak nevinny Christian sveze se s tebou. Bude pykat za tvoje hrisne myslenky a touhy. Klames telem, holka. Z andela se stal dabel. To volne odpoledne bylo fakt nenapadne. Sikovne ses zbavila nechtenych strazcu za zadkem. Styd se! Kde se to v tobe jenom bere?! PS: Uzijte si to :D"

Zrovna jsem dočítal smsku, když se Rose rozškytala smíchy: "Soudruhu, právě jsem v ohrožení já, ne Christian. Jestli jim milování na půdě v kostele překazíme, prý mě Lissa vlastnoručně uškrtí."

"Ani se jí nedivím," přiklonil jsem se na stranu Lissy. "Abych tě nezaškrtil já sám za to, jak jsi mě vystrašila, že se Christianovi něco stalo."

"Soudruhu, a tobě se zdá plánované znásilnění od ženy malé nebezpečí? Většinou je to obráceně. Domnívala jsem se, že po svých vlastních zkušenostech, budeš s Christianem soucítit," reagovala na to se zvednutým prstem a s předstíranou vážností.

A můj kalich trpělivosti a ovládání přetekl přes okraj. Jediným pohybem jsem ji přirazil na dveře svým tělem a s vášní ji políbil. Tohle neměla vytahovat. Na zážitek s čokoládou jsem byl hodně citlivý. Tenkrát se ona zmocnila mě i mého těla svým originálním způsobem pomocí pout. Já pouta nepotřeboval, vystačil jsem si se svou mužskou silou. Jednou rukou jsem ji pořád držel a druhou otočil klíčem v zámku. Pak jsem ji přenesl na postel, kde jsem ji zbavil bot, sportovních tepláků i kalhotek a vzal si ji. Zbytkem oblečení jsem se nezatěžoval. Ani na vteřinu jsem nemohl uvolnit její ústa, jinak bych naše odpolední dostaveníčko v pokoji studentům prozradil.

"Soudruhu, musím konstatovat, že znásilnění od milované osoby není tak špatné. Necháme Christiana napospas Lisse. Ono mu to neublíží," neodpustila si ještě komentář Roza, která mi spokojeně ležela po milování v náručí. Po dalších patnácti minutách jsme se zvedli, nasoukali se zpátky do spodního prádla, kalhot i bot a vydali se za ruce k tělocvičně na plánovaný trénink.

Po třech hodinách jsme se vysíleni z trénování s Rozou vrátili na náš pokoj. Vystřídali jsme se v koupelně. Rose se umyla první a pak si ještě sušila fénem dlouhé vlasy. Já je oproti ní neměl tak dlouhé ani husté, proto mi schnuly rychleji. Převlékli jsme se zpátky do uniforem a vyrazili za ostatními do jídelny na večeři.

Držel jsem Rozu za ruku. Ty pohledy okolo byly hodně nepříjemné. Ale sám jsem si tuhle možnost vybral. Necouvnu.

Pořádně jsme se všichni najedli a domluvili se na zítra v 8:00 na snídani. Abychom dopřipravili poslední maličkosti před naším programem v tělocvičně, který měl začínat v 9:30. Christian vypadal po náročném odpoledni na půdě spokojeně. Možná trochu víc unaveně, ale to nebylo divu. Občas jsem jen kroutil hlavou, co se od Rozy přes pouto všechno nedozvím.

Následně jsme se rozloučili a odpadli utahaní do svých pokojů dospat to nedostatečné množství spánku o předchozí noci. Rose si šla vyčistit zuby, já se vysvlékl a lehl si do postele. Potom nic dalšího nevím. Musel jsem okamžitě usnout. Rose mě nevzbudila.

Probudil jsem se v posteli i pokoji sám. Roza byla pryč. Natáhl jsem se pro mobil, abych zkontroloval čas. Bylo pár minut před půlnocí. Spal jsem asi pět hodin.

Přemýšlel jsem, kde může Roza být. Když mi to náhle došlo. Chatka. Jediné, co jsem nechápal, bylo: "Proč mě sakra nevzbudila? Šel bych přece s ní." Oblékl jsem se. Vzal si i svůj kabát s myšlenkou: "Je chladný podzim. Určitě venku nebude teplo. A Roza takovéhle věci většinou nedomýšlí. Musí jí tam být pěkná zima. Doufám, že si alespoň zatopila v krbu." A vyšel jsem z dhampýrské koleje do noci.

Byla tam. Otevřel jsem dveře a vstoupil. Vzhlédla. Seděla oblečená v posteli zachumlaná do peřin a koukala se zasněným výrazem do plamenů v krbu. Netušil jsem, kde se tam peřiny vzaly. Ale bylo mi to celkem jedno. "Rozo," oslovil jsem ji. "Proč jsi mě probůh nevzbudila? Šel bych s tebou?" zeptal jsem se vyčítavě.

"Dimitriji," zašeptala mé jméno.

Klekl jsem si na jedno koleno před postel, abych jí viděl do očí. Poté jsem ji chytil za ruce a promluvil: "Tohle mi víckrát nedělej. To jsi tu pět hodin sama?"

Malinko se usmála. "Ne, asi hodinu. Když jsem vyšla z koupelny, spal jsi. Přitulila jsem se k tobě a rovněž usnula. Ale kolem jedenácté jsem se vzbudila a nemohla znovu usnout a tebe jsem nechtěla budit. Potřeboval sis odpočinout. Tak jsem se oblékla a šla sem. Zůstala jsem tu. Podívej, jak krásně to tu zase vypadá. Zaútočily na mě všechny vzpomínky a zapomněla jsem úplně na čas."

Až po jejích slovech jsem se po chatce pozorně rozhlédl. Nikde ani smítko. Všude svíčky, povlečená postel s teplými peřinami, nanošené dřevo. Tohle Roza za hodinu nemohla stihnout.

"Podívej se na stůl. Je tam vzkaz," odpověděla mi Rose na nevyslovenou otázku, kterou vyčetla z mých očí.

Vstal jsem a přešel ke stolu. Ležela tam bílá obálka od Rozy již rozlepená. Nadepsaná "Romitri" - zkratka našich jmen, kterou s oblibou používal Adrian, aby nás nemusel s Rose dlouze oslovovat. Vytáhl jsem vzkaz a četl:

Moji dhampýří mazlíci,

čekal jsem, že se tu znovu stavíte.

Tak jsem vám to trochu připravil.

Užijte si společně strávený čas plný vzpomínek a lásky.

Váš Adrian

PS: Zásoby jsem vám taky doplnil :D

"Žádné spaní a trénování s éterem. On tu celé odpoledne uklízel, zatímco jsme byli v tělocvičně," pochopil jsem okamžitě.

"Zase nás převezl. Dokonce dvakrát. Nejdřív sem dovedl celou partu a teď tohle. Nechápu, jak to pořád dělá," zakroutila nevěřícně hlavou Roza.

"On si to celé naplánoval. Věděl, že sem budeme chtít jít. Proto do chatky vzal najednou celou partu. Došlo mu, že sem pak odpoledne znovu nepůjdeme, když nás takhle zaskočí. Vymluvil se na ospalost a tím si vlastně udělal alibi na odpolední úklid a přípravu. Pro nás to schválně připravil na noc. Je menší pravděpodobnost, že nás tu někdo v nevhodnou dobu načape. On je génius," stěží jsem věřil sám svým slovům.

Roza vstala z postele a objala mě. "Co si podle jeho doporučení užijeme první, soudruhu? Raději lásku nebo vzpomínky?" pronesla ve škádlivé otázce.

"Zmrzneš tu," zaváhal jsem. Žádné velké teplo v chatce nebylo. Nechtěl jsem, aby Roza nastydla. "Raději ty vzpomínky, ten zbytek doženeme ve tvém pokoji na koleji nebo doma," zkusil jsem.

"Ani nápad. Přece nedovolíme, aby sem Adrian ty teplé peřiny přinesl zbytečně. Víš, jak by ho to mrzelo," odmítla můj návrh Rose.

"Rozo," zaúpěl jsem zoufale. Umlčela mě polibkem. A já se přestal bránit. Zbavili jsme jeden druhého oblečení a zalezli do huňatých peřin. Potom jsme se oddali lásce, touze a vášni.

Po pár hodinách jsme v objetí odpočívali. "Tak teď ty vzpomínky," zavelela Roza. "Na cos myslel, když jsme sem dnes ráno s partou vkročili?"

"Na tebe," shrnul jsem to.

"Nemůžeš být konkrétnější?" žadonila.

"Nevím, prostě se mi samy v hlavě přehrály všechny ty noci strávené s tebou tady. Na téhle posteli," zašeptal jsem jí do vlasů a pohladil ji po nahých zádech. "Jsi tak nádherná. Miluju tě."

"Mně taky. Ale bála jsem se k té posteli před partou vůbec přiblížit," přiznala se mi Roza.

"Asi tak, úplně mě to dostalo. Tady jsem tě poprvé po té dlouhé době odloučení držel v náručí a také se s tebou miloval. Skoro jsem zapomněl, že na nás v tu chvíli kouká několik svědků. A bídák Adrian se skvěle bavil. Někdy bych ho roztrhl vejpůl. Ale neboj se, já mu to zítra vrátím za nás za oba," připravoval jsem sladkou pomstu.

"Jak?" otázala se mě Roza zvědavě.

"Psala mi Sydney, že je kůl připravený a mohu si ho zítra v 9:30 ráno lidského času vyzvednout ve stejné kavárně. Přemýšlím, zda ho vezmu s sebou," vysvětlil jsem.

"Ona ti napsala, ať přijedeš sám bez Adriana?" ptala se dál.

"O Adrianovi se nezmínila, takže ho vzít můžu. Co ty? Pojedeš s námi?" navrhl jsem Roze.

"Já? Není to blbý?" váhala.

"Proč? Mně přišla Sydney daleko víc v pohodě, když jsi tam s námi byla ty. Než poprvé já s Adrianem sám. Tvoje bezprostřednost se jí líbila. Aspoň si tam nebudu připadat jako křen. Uděláme z toho dvojitý rande v kavárně. Akorát si Adriana vychutnám, než mu řeknu, že jede taky," vpravil jsem ji do plánu.

"Tak jo," souhlasila nakonec.

"Měly bychom zkusit znovu usnout. Zítra nás čeká náročný turnaj a v noci výlet. Nebude prostor pro spánek. Není ti zima? Můžeme se vrátit na pokoj," přesvědčoval jsem Rozu rozumnými důvody.

"Není, krásně hřeješ, soudruhu," ubezpečila mě. "Je škoda promarnit takovouhle noc obyčejným spánkem. Navíc nejsem ani utahaná. Včera jsem spala 4 hodiny a dneska taky. Plus asi dvě hodiny v letadle. To spíš ty."

Rozesmál jsem se: "Rozo, 4 a 5 hodin spánku denně je náš normální režim doma, pamatuješ? Já utahaný taky nejsem."

"Náhodou, poslední dobou to bylo 6 nebo 7. Zlepšili jsme se," bránila se Rose.

"Jo, po třech měsících velký úspěch," dobíral jsem si ji. A první jsem znovu bloudil rukama po jejím úžasném těle.

Budík jsem na mobilu naštěstí nařídil předem. Ještě na koleji na 7:00. Asi na dvě hodiny jsme nakonec přece jen usnuli. Měl jsem tam i jednu smsku. Byla od Adriana: "Krasne rano, doufam, ze jsem vas nevzbudil. Az budete odchazet, uklidte pouze periny. Ve skrince pod drezem je velka cestovni taska. Dejte je tam a tasku za dvere do koupelny. At neni tak na rane. Zbytek klidne nechte, jak byl. Postaram se o to."

"Rozo, musíme vstávat," probouzel jsem ji polibky.

"Mně se nechce," vydechla ospale. Jemně jsem ji od sebe odstrčil, abych mohl vstát a obléknout se. Potom jsem vybral popel v krbu a pod dřezem našel podle Adrianových pokynů tašku. Rose mezitím vstala taky. Hned se oblékla. V chatce byla zima. Oheň během noci vyhasl. Neměl jsem čas přikládat, věnoval jsem se jen Roze. Nacpal jsem do tašky polštář, peřinu i prostěradlo a urovnal deku na posteli. Tašku jsem zapnul a dal za dveře do koupelny. Ani jsme si neuvařili nic k pití, protože jsme museli do jídelny na snídani. Vyšli jsme v objetí zpět ke kampusu. Myslel jsem, že půjdeme hlavním vchodem na kolej, ale Rose mě zastavila větou: "Počkej, půjdeme vedlejším vchodem. Mám klíč. Nechala jsem si ho na památku. Nepočítala jsem, že sem ještě někdy pojedeme, ale teď se mi hodil."

Zakroutil jsem nevěřícně hlavou. Schovala si duplikát klíče od bočního vchodu koleje, který jsem jí já sám nechal vyrobit, aby za mnou mohla bezpečně utíkat po večerce do chatky. Potichu jsme vyšli schody a nepozorovaně proklouzli na Rosin pokoj. Vystřídali jsme se na ranní hygienu v koupelně a převlékli se do strážcovských uniforem. Časově to vyšlo akorát. Za deset minut osm jsme vcházeli za ruce do jídelny. Dnes jsme tam byli z party první. Nandali jsme si jídlo, abychom doplnili ten velký noční výdej energie a posadili se k našemu obvyklému stolu. Zbytek dorazil pár minut po nás. Všichni vypadali odpočinutě. S Adrianem jsme na sebe nenápadně kývli. Všiml jsem si, jak přimhouřil oči, když kontroloval naše aury. Zase musely hodně zářit. Došel jsem si udělat i kafe a při té příležitosti Roze rovnou i čokoládu. S láskou v očích na mě pohlédla a poděkovala mi. Nevydržel jsem to a zlehka ji v jídelně před všemi políbil. Bylo mi to fuk. Ať si myslí, co chtějí.

"Christiane, potřeboval bych dnes k večeru volno. Ozvala se mi ta alchymistka, že je můj kůl již vyrobený. V noci si ho pojedu vyzvednout do té kavárny. Nebude ti to, doufám, vadit," požádal jsem Christiana o volno.

"V pořádku, zařiď si, co potřebuješ," souhlasil okamžitě.

"Liss, byl by problém, kdybych jela s Dimitrijem? Nechci ho pouštět samotného," zeptala se Rose Lissy.

"Jasně, jeď," uvolnila Rozu i Lissa. "Vůbec vám neublíží, když strávíte nějaký čas společně mimo dvůr nebo akademii. Užijte si to," popřála nám.

Stočil jsem pohled na Adriana. Byl úplně bledý. Schválně jsem ho nechal podusit ve vlastní šťávě.