Dostane Stan Alto pořádně přes hubu nebo ne??? A proč žárlí?
Hádanky rozluštíte právě v této kapitole. Užijte si to... :D
"Adriane, to nemyslíš, vážně!?" vyjel jsem na něj nakvašeně.
"To by stačilo!" utnula nás všechny přísně Alberta. "Já jsem tu dnes rozhodčí a já říkám, že Rose podle pravidel zvítězila! Že k tomu použila všechny zbraně, aby porazila svého přítele, je její věc! Dimitrij s jejím vítězstvím souhlasí a prohru přijal! Končím tuto debatu a vy, strážce Alto, se hlaste za 30 minut u mě v kanceláři!" nařídila Alberta Stanovi.
"Tys to věděla - celou tu dobu a nenahlásila to!" zaútočil Stan i na Albertu.
"Strážce Alto, to už překračuje všechny meze! Nemáte jediný důkaz o jejich vztahu na této akademii, natož abyste mohl obvinit mě, že jsem to věděla!" bránila se velice důrazně Alberta.
"To jim to jako projde?! Tady probíhá zneužívání nezletilé studentky jejím trenérem a já se na to mám dívat a mlčet?!" divil se nevěřícně Stan.
"Aby bylo jasno, Stane, pleteš dohromady dvě věci! První jsi mluvil o porušování pravidel v souboji mým polibkem a nyní jsi vytáhl zneužívání! Tak si laskavě vyber, co chceš, jo?! A k tomu zneužívání: ale prosím tě jaké zneužívání?! Jestli to náhodou nevíš, jsem už tři měsíce plnoletá! S kým chodím, ti může být jedno! Nemáš jediný hmatatelný důkaz ke svým domněnkám! Jen blbě kecáš a Albertu do toho vůbec nepleť! Tohle je mezi náma třema! Jestli chceš bojovat a dokázat mi, že jsi ty lepší, tak pojď! Já tvoji nabídku přijala! Pokud chceš rozjet vyšetřování ohledně doby, kdy jsme s Dimitrijem byli oba na akademii, můžeš, ale na sto procent nám nic nedokážeš! Protože není co! Chodit jsme spolu začali až u dvora!" zasáhla do debaty Roza.
"Strážce Alto má pravdu! Tu věc ohledně zneužívání musíme prošetřit! Pokud jde o ten zápas, záleží na nich, jestli spolu on a Hathawayová chtějí bojovat, ať si pro mě za mě bojují! Je to jejich věc, když s tím souhlasí oba!" přišla k nám všem dopředu rozzlobená ředitelka Kirová. Tělocvična ani nedutala. Všichni jen napjatě poslouchali.
"Dobře, jdeme bojovat! Adriane, losovací míčky, prosím," rozhodla za všechny Roza.
"Rose," zašeptal jsem. Tohle se mi absolutně nelíbilo.
Pohladila mě po tváři a odešla do vyhrazeného prostoru pro souboj. Adrian tam již čekal s kloboukem, ve kterém byli míčky. Stan si svlékl vestu a šel za nimi. "Losuj první, Stane," vyzvala ho.
Dhampýr - objevilo se slovo na jeho míčku. Roza bude představovat Strigoje. Pustili se do boje. Byli vyrovnaní. Ale na Rose už byla znát únava. Ještě aby ne, když bojovala celé odpoledne. Tohle je dokonce druhý zápas navíc. První s floutkem a teď ještě Alto. Hajzl jeden! Tomuhle říká čest! Soupeřit s drobnou malou holkou, která je v nevýhodě po předchozích bojích?! Kdyby byl alespoň trochu chlap, zápasil by se mnou! To by neměl šanci. Viděl jsem, jak bojuje. S rychlostí ani technikou by na mě nikdy neměl. Sám má pouze dva zabité Strigoje. I Roza jich má po třech měsících od maturity víc. Nechápu, z jakého důvodu ji tak nenávidí?! Co mu tak hrozného udělala kromě pár drzých hlášek?!
Koukal jsem zděšeně na jejich souboj. Trvalo to asi 15 minut, když Stan po Roze vystartoval a povalil ji plnou vahou na zem. Praštila se při tom i silně do hlavy. Měl jsem chuť mezi ně vlítnout a zápas zastavit. Byla pod ním zcela znehybněná. Alto se připravoval zasadit smrtelný úder kůlem, když hlasitě promluvil Adrian: "Rose, to Stan drží Dimitrije v provazech."
Nerozuměl jsem ničemu, ale jako kdybych v tu chvíli uviděl bublinu vzteku, která se vymrštila s Rozou proti Altovi. Oběma nohama objala jednu jeho nohu. A prudce se s ním vší silou otočila na bok. Vrazila mu pěstí do tváře, aby ho na chvilku vyřadila z boje a přišpendlila mu ruku s kůlem k podlaze. Následně se sklonila k jeho krku a řekla: "Mrtvý."
V tělocvičně propukl jásot, potlesk, pískání. A poté zaznělo hromadné: "Rose je Bohyně."
"A Stan je hňup," zakřičel Adrian z plných plic. A zbytek party a tělocvičny to s radostí opakoval.
Studenti fandili Roze. Vykročil jsem k ní. Stále držela Stana na zemi. "Rozo," oslovil jsem ji. Její oči okamžitě vyhledaly mé. Pustila Alta a chtěla se zvednout, ale byla natolik vysílená, že se jí zatočila hlava a málem upadla. Vmžiku jsem ji chytil do náruče a dal polibek na čelo. "Jestli má otřes mozku, Stan ho bude mít za pár minut taky, o to se velice rád postarám!" pomyslel jsem si.
"Lisso," zavolal jsem na ni naléhavě. Ihned přispěchala a položila své ruce na Rosinu hlavu, aby mohla léčit. Zaznamenala při boji její zranění. Roza po chvilce otevřela oči. Stále byla zesláblá. Adrian se u nás objevil s colou a brčkem. "Bezva nápad! Potřebuje cukr!" děkoval jsem bráchovi za duchaplnou reakci ve své hlavě. Opatrně jí brčko vložil do úst a přidržel plechovku.
"Jsem na tebe neskutečně pyšný, malá dhampýrko!" vysekl jí poklonu Adrian a pohladil ji po vlasech. "Věděl jsem, že to dokážeš." Pak se k ní i on sklonil a políbil ji na čelo přesně jako já.
Studenti akademie stále skandovali vestoje Rosino jméno. Kdybych ji teď nedržel v náručí, šel bych dát Altovi pěstí. Pořád to ve mně vřelo. Tohle mu jen tak neprojde! Ostudu před akademií vyprovokoval na svůj účet sám. Pokud si však myslí, že jsme spolu vyřízení, tak se hodně plete! Tohle mu nedaruju!
"Vem ji odtud na pokoj, musí si pořádně odpočinout. Jídlo a pití vám tam přinesu," poslal nás s Rozou pryč Adrian. Poslechl jsem ho.
V pokoji jsem ji opatrně položil na postel. "Musím tě převléct z toho zpoceného oblečení, jinak nastydneš. Chceš se první vykoupat, nebo se první prospíš?" zeptal jsem se Rozy.
"Vykoupat," odpověděla mi.
"Dobře, napustím horkou vanu a potom pro tebe přijdu. Ani se odtud nehni," nařídil jsem jí. Po pěti minutách byla vana plná. Spíš vanička. Bylo to něco mezi sprcháčem a poloviční vanou. Ale nyní to musí stačit. Alespoň si tam Rose sedne. Na nohou by se nemusela udržet. Nebudu nic riskovat.
Pomohl jsem jí vysvléknout se a v náručí ji donesl do koupelny, a poté ji posadil do připravené koupele. Vlasy měla vyčesané nahoru, aby jí nepřekážely v bojích. Teď si je alespoň nenamočí. Vzal jsem do dlaní sprchový gel a pomalu jí ho roztíral po těle. Sama neměla energii mi pomáhat. Vypustil jsem vanu a celou ji ještě teplou sprchou opláchl a zabalil do připraveného ručníku. Jemně ji osušil a přenesl opět do pokoje na postel. Podal jsem jí její pyžamo. Dooblékla se již sama. Trochu se koupelí vzpamatovala. Potom se zavrtala do peřin.
Já si k ní přisedl na kraj postele a políbil ji: "Rozo, takovéhle šílenosti už nikdy nedělej! Víš, jak mi bylo?! Koukat se na to, jak to odnášíš za nás za oba! Opět! Nejdřív tvá matka a teď tohle! Proč musíš být tak tvrdohlavá?! Měl jsem chuť mezi vás vlítnout!"
Usmála se: "Do mého soudruha se nebude nikdo navážet. To můžu jen já a ve výjimečných případech Adrian. Ostatním to nedaruju. Nebýt té Adrianovy věty prohrála bych."
"Co to do tebe vůbec vjelo? Hrozně ses uhodila do hlavy. Stan tě už měl. A najednou. Nevím, jak to popsat. Sebrala jsi veškerý zbytek svých sil a dostala ho."
"To ta věta. Představila jsem si tě v těch provazech jako dopoledne při programu s tím, že tě bije a mučí Stan. To mě tak vytočilo a naštvalo, že jsem mu jednu vrazila," vysvětlila mi.
"Ty jsi neskutečná, Rozo," nevěřícně jsem kroutil hlavou. Po pár dalších minutách se ozvalo zaklepání. "Dále," pustil jsem návštěvu dovnitř. Byl to Adrian. V rukách měl dvě pizzy a tašku.
"Donáška až do postele," obdařil nás zářivým úsměvem. "Pro tebe hawai, Rose, a pro tvýho soudruha mám šunkovou se žampiony. Palačinka bude jako dezert a k pití horká čokoláda i cola. Pro Dimitrije mám kávu. Pusťte se do toho, dokud to je teplé," vyjmenoval Adrian obsah donesených zásob.
Oba jsme si vzali svou pizzu a s chutí se do ní zakousli. "Co v tělocvičně?" zeptal jsem se ho.
"Nic, v pohodě. Chvilku po tom, co jste odešli, skončila malá revoluce na akademii. Alberta vyhlásila Rose oficiální vítězkou a ukončila program. Stan sám sebe dostatečně zesměšnil, takže zdrhl někam do ústraní. Jeho tak zvaná "autorita" je v háji. Všichni studenti ho mají na háku. A vy dva jste pro ně Bohové. To vyšetřování pravděpodobně díky této scéně proběhne, ale nemusíte se ničeho bát. Parta bude svědčit ve váš prospěch. Alberta taky nic neřekne. Nenajdou ani nedokážou nic," vylíčil situaci Adrian.
"Kolik je vůbec hodin? V sedm máme jet za Sydney," připomněla Rose dnešní plánovaný výlet.
"Dimitriji, zruš to. Máte toho plný kecky, oba. Já to přežiju. Uvidím se s ní po návratu ke dvoru ve snu. Vy se musíte oba pořádně vyspat. A pokud možno nebýt poblíž Stana nebo Kirový. Vidím, jak v tobě pořád probublává vztek. Chceš mu dát za to, co předvedl pěstí," pronesl Adrian.
"Dimitriji!" vyhrkla káravě Rose moje jméno. "To nesmíš! Se Stanem jsme srovnaní! Nech to být!"
"Tohle jen tak být nenechám! Ten hajzl si zaslouží rozbít hubu!" rozzlobil jsem se znova. "Jak vůbec mohl říct, že Rose nebojuje čestně, když bojovala celé odpoledne a jemu nebylo blbý ji vyzvat na souboj, když je dvakrát takový jako ona a ještě ke všemu celé odpoledne v klídku odpočíval?! Takhle čestný boj fakt nevypadá! A já po tomhle čestný taky nebudu! Jakmile ho někde zahlídnu, upravím mu úsměv! Nechápu, proč Rozu tak nenávidí?! Co mu udělala?! Vždyť tady na akademii byla drzá na každého! A ostatní dospělí ji docela berou!"
"Já vím proč," odpověděl mi na otázku Adrian.
"Proč?" požádal jsem o upřesnění.
"Protože nesnáší úspěšné ženy. Žárlí na ně," vysvětlil.
"Cože?" nerozuměl jsem. "Nikdy jsem si nevšiml, že by měl mindrák z žen. S Kirovou si vyloženě notuje."
"Já to řekl blbě - úspěšné dhampýrské ženy - Albertu, Rosinu matku a nyní i Rose. Všechny dokázaly víc než on, chápeš? Mají více zabitých Strigojů, v boji by ho porazili. Jsou vážené v morojském světě. Po Rose v postavení učitel a studentka mohl dupat, ale teď když je z akademie pryč, už ne. Ještě se ukázalo, že jste vy dva spolu. To mu taky nepřidalo. Pak ho vytočilo do nepříčetnosti, že tě Rose porazila za pomoci polibku. Doufal, že v turnaji zvítězí muž. Ale tys mu svou prohrou udělal čáru přes rozpočet. Proto tak vystartoval a vytáhl i to zneužívání. Myslel si, že vás dva znemožní, ale znemožnil jedině sebe. Rose je další ženská, která je lepší. Po třech měsících od maturity toho dokázala víc, než on za celý svůj život, rozumíš? Žárlí na ni, že je úspěšnější než on," skončil Adrian se svým proslovem.
Zůstal jsem na něj zírat. Tenhle důvod mě nikdy nenapadl. Ale znělo to logicky. Alberta byla jeho nadřízená. Nebyl k ní nikdy zrovna přátelský. Tenkrát sjel Rozu za to, že se obula na hodině do své matky při líčení útoku Strigojů. Sice Rose utnul a vyhodil ze třídy, ale ani z Janine nebyl odvázaný a z toho, že je na akademii už vůbec ne. A Roza jde v jejích stopách. Z toho důvodu tak vyšiluje.
"Navíc dnes, když vyzval Rose k souboji, počítal, že ji bez problému porazí. Byla utahaná po předchozích bojích. Chtěl využít jejího vzdoru proti ní. Věděl, že boj s ním neodmítne. S tebou bojovat nechtěl, neměl by na tebe. Ale na ni si troufl. Naštěstí na to dojel. A spadl mu hřebínek i jeho debilní namachrovaný ego," pokračoval Adrian.
"Díky tobě," pověděla Roza Adrianovi. "To ta tvoje věta o provazech a Dimitrijovi mě vyburcovala. Jinak by mě měl."
"Doufal jsem, že tě to nakopne. Jakmile jde o Belikova nebo Lissu v nebezpečí, jsi úchvatná," pronesl Adrian pobaveně.
"Jenomže to nic nemění na faktu, že Altovi přes hubu stejně dám! Tohle nejsou omluvy pro jeho chování! Jestli si chce na někom honit své mindráky tak, ať to dělá! Nebude to však praktikovat na mojí Roze!" zavrčel jsem.
"Soudruhu, já ti zakazuju cokoli udělat! Musíš trochu vychladnout! Na ten výlet za Sydney pojedeme! Aspoň přijdeš na jiné myšlenky, až uvidíš Adriana a Sydney cukrovat!" napomenula mě výchovně Rose.
"Nikam se nejede! Vy dva si oba lehnete a vyspíte se! Nehodlám o tom s vámi diskutovat!" zavrhl to ihned Adrian. "Jestli o mě opravdu stojí, pochopí to. Dobrou noc. Akorát jí prosím napiš zprávu, aby tam zbytečně nečekala. Pravděpodobně ji ve snu dnes už nestihnu. Nemám na ni telefonní číslo. Díky Dimitriji. Mějte se mazlíci." A odešel z našeho pokoje.
"Sakra!" zanadávala Roza. "Hrozně se na ni těšil a teď ji kvůli nám neuvidí! Tohle jsem nechtěla!"
"Napíšu jí, třeba to půjde přehodit na zítřek a stavíme se tam cestou na letiště," navrhl jsem přijatelné řešení pro všechny strany.
"Dobře," vydechla Rose.
"Jdu se umýt a ty zkus usnout. Miluju tě, Rozo," sklonil jsem se k ní v polibku.
"Já tebe taky, soudruhu," zašeptala Rose.
Vzal jsem si čistý ručník i věci a zalezl do koupelny. Když jsem umytý vyšel, Rose již spala. Políbil jsem ji na čelo a pořádně jsem ji přikryl. Oblékl jsem si džíny, tričko, kabát a boty, zamkl Rozu v pokoji a šel jsem splnit svou pomstu…
Věděl jsem, kde má Stan pokoj. Zaklepal jsem a vstoupil. Překvapeně vzhlédl z křesla, kde seděl a koukal na televizi. Zbledl.
"Vstaň! Nebudu tě mlátit, když sedíš! Alespoň k tomuhle se postav čestně jako chlap!" nařídil jsem mu ledově.
"Dimitriji," začal Alto.
"To, cos dnes předvedl, pouze potvrdilo, jaké jsi hovado a srab! Nejenom že vyzveš na souboj zesláblou holku, kterou při boji zraníš, ale ty vytáhneš i zneužívání! Kdybys měl trochu odvahy, bojoval bys se mnou!" řekl jsem mu s očima plnýma blesků.
"Čím tě ta malá dhampýrská děvka dostala?" zeptal se mě arogantně Stan.
A já vypálil. Schytal to pod oko. Bude mít pěkného monokla. Následně jsem ho chytil pod krkem a přišpendlil ke zdi. "Takhle o ní nemluv, pokud se chceš dožít zítřka! A já opravdu nežertuju! Jestli se k ní jen přiblížíš nebo řekneš nějakou poznámku na mojí nebo její adresu, zabiju tě! Tímhle jsme spolu skončili! Zůstane to mezi námi! Když ne, najdu si tě!" dořekl jsem a odešel z jeho pokoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat