NO2 - 21. kapitola – Následky (z pohledu Rose)

Žádný partnerský vztah se úplně neobejde bez hádek a problémů. Ale nebojte se, o to lepší je pak usmiřování :)

Ještě jednou Veselé Vánoce a zítra krásný i pohodový Štědrý den se spoustou dobrot a dárků pod stromečkem! Ježíšek s kapitolou přijde i na blog - přesně v 18:00 :DDD

"Rose, máš ty klíče od tělocvičny? Vrátím je Albertě a při té příležitosti se s ní domluvím na dnešní cestu na letiště. Čím a kdo s námi pojede," zeptal se mě Dimitrij, zrovna když jsem si vychutnávala bezvadnou palačinku. Sáhla jsem do kapsy džínů a vytáhla klíče.

"Soudruhu, a nezapomeň na Lucase a stříbrný kůl," připomněla jsem mu.

"Neboj, nezapomenu. Za chvilku jsem zpátky," pohladil mě po tváři a odešel za Albertou, kterou zahlédl akorát vycházet z jídelny.

Po pár minutách se vrátil zpátky: "Trochu změna. Jedeme sami jako minule. Hondu zaparkujeme na letišti a klíče s techničákem nechám v úschovně pro dalšího strážce. Zítra se má vracet z dovolené. Z toho důvodu se to Albertě hodí a on přijede sám. Nemusí pro něj nikoho posílat. Lisso, Christiane, platí tedy odjezd v 7:00? Přijedu autem před hlavní budovu, kde jste ubytovaní v 6:30, ať naskládáme v klidu tašky do auta a rozloučíme se s holkama. Budeme mít asi hodinu časovou rezervu, to je lepší než dohánět zpoždění, souhlasíte?" vysvětlil Dimitrij aktuální situaci. "Jo a měli byste si vy i Adrian dojít před cestou na krev k dárcům. Slunce vás bude opět vysilovat a přehozený režim dokoná své. Nemusíte být unavení, víc než je nezbytně nutné."

"Dobrý nápad, děkujeme za připomenutí," poděkovala mu za všechny Lissa.

Když jsem jako poslední konečně dojedla, ujal se slova Adrian: "Měli bychom si všichni promluvit. Jdeme do chatky." Ostatní němě kývli hlavami a vstali ze svých židlí. Uklidili jsme každý svůj tác a vyšli kampusem směrem k chatce. Lissa s Christianem šli v objetí. Mason s Miou za ruku. Dimitrij mě za ni chytil taky. Propletli jsme si prsty. Byli jsme zhruba v polovině cesty přes nádvoří, když se z přilehlého rohu vynořil Stan. Parta ztichla. Stan zaváhal, zbledl a vzal to po přilehlém chodníčku na opačnou stranu, aby se nám vyhnul. Pod světlem lampy jsem si všimla na jeho tváři pěkně vybarveného monokla. Ihned mi bylo jasné, kdo mu ho udělal. Protože se Dimitrij celý napjal a druhou ruku, kterou mě nedržel, zatnul v pěst.

Počkala jsem, až Alto zmizel z doslechu a spustila: "To nemyslíš vážně?! Já ti řekla, ať to necháš být?" A vyškubla jsem naštvaně ruku z našeho držení. Dimitrij se na mě pouze díval. Nebránil se, ani nic neříkal.

"Rose, mlč! Alespoň do chatky to vydrž! Tam si nadávej, jak chceš, ale beze svědků!" nařídil mi přísně Adrian.

"To nemyslíš vážně?! Copak ty s tím souhlasíš?!" zavrčela jsem na Adriana.

"Mlč nebo tě ovlivním éterem. Tohle probereme v chatce, v kampusu se o tom bavit nebudu. Nikdo z nás," řekl mi ostře. Připomnělo mi to tón hlasu, kterým mluvil s mou matkou, když nás s Dimitrijem bránil. To mě překvapilo a opravdu jsem do chatky byla potichu.

Vešli jsme dovnitř. Všimla jsem si, že tam přibyly židle. Bylo jich tam 9 - přesně pro nás. Adrian připravil dřevo do krbu a Christian ho ohnivou koulí pomohl zapálit. Lissa mezitím dala do konvice vařit vodu a připravila každému hrníček s čajem. Ostatní si posedali ke stolu. I Dimitrij si sedl. Já zůstala stát. Pořád ve mně bublal vztek. "Jak to mohl za mými zády udělat?! Vždyť jsem Stana při boji dostala?! Nemusel zasahovat! Alto svoji lekci dostal! Dokonce před celou akademií!" přemítala jsem v duchu.

"Kdy a proč jsi to udělal?" stoupla jsem si před Dimitrije. Dnes jsem si jako Bůh pomsty připadala já. Když seděl, byla jsem vyšší než on. Nehorázně mě to jeho jednání vytočilo. On dal Stanovi pěstí! Zvedl ke mně jenom své oči, ve tváři měl kamenný výraz a mlčel. Všechny emoce přede mnou dokonale skryl.

"Rose, nech toho! On byl v právu! Kdyby Altovi nedal pěstí sám Dimitrij, šli bychom to udělat my ostatní. A garantuji ti, že by pouze s jedním monoklem neskončil. Dimitrij se držel hodně zpátky. S Eddiem jsme už včera čekali, jak dopadne v tělocvičně váš zápas. Pokud by sejmul Stan tebe a ne ty jeho, udělali bychom to okamžitě my s Eddiem za tebe a Dimitrije před celou akademií. Bylo nám to jedno. Udrželi jsme se jen díky tomu, žes to nakonec dokázala sama," šokoval mě svým proslovem Mason.

Dimitrij po něm střelil překvapeně očima. Taky to nečekal.

"Rose, Mason má pravdu. Ty si ani neuvědomuješ, čemu si Dimitrije vystavila, viď?" pokračoval Eddie. "Jak mu asi muselo být, když svou holku viděl na hranici vyčerpání bojovat s kreténem, který mluví o čestném boji, ale přitom celé odpoledne sedí na zadku a jde bojovat pouze na jediný zápas. Když tys za sebou měla 5 soubojů z rozřazení, blbost vlastně dokonce 6 - ještě ten frajírek. Pak boj se mnou a následně s Dimitrijem. Vypadalo by to jinak, kdyby Alto s námi bojoval od začátku. Pak bych byl i ochotný nad těma jeho blbýma kecama přimhouřit oči ale po tom, co předvedl, ne. Promiň, neber to špatně, ale navíc bojoval s malou drobnou holkou. Chlap dvakrát takový jako jsi ty. Tady nejde o to, že by ses neubránila. Ty jsi výjimečná. Dokázala jsi včera odpoledne nemožné, ale stále jsi holka. Tohle se nedělá. Prostě ne," navázal Eddie.

"Rose, nás s Eddiem Stanovo jednání vytočilo k nepříčetnosti a to jsi pouze kamarádka. Nedovedu si ani představit, jak bych se cítil, kdyby tam místo tebe bojovala s Altem Mia. A Dimitrij tam musel celou dobu stát a koukat se na to. Rozumíš konečně, co se ti snažíme říct?" zeptal se mě smrtelně vážně Mason.

"Tys ho při tom boji neviděla. My jo. A ujišťuju tě, že to nebyl pěkný pohled," přisadil si ještě Eddie.

"A to nemluvím o tom, že se na to díval od začátku do konce. Já bych mezi Miu a Alta skočil maximálně po dvou minutách. Dýl bych to nedal. On se na to díval 20 minut. Stan tě k tomu ještě i zranil. Tohle někdo udělat mojí holce na místě bych ho zabil. A Stan má jenom jednoho monokla. Dopadl hodně dobře," ukončil proslov Mason.

Zírala jsem na ně neschopná slova. Tohle jsem si vůbec neuvědomila. Dimitrij seděl na své židli a koukal na prkna na podlaze.

"Rose," oslovila mě Lissa. "I když jsi nakonec vyhrála, vypadalas děsně. Omdlévala jsi vyčerpáním. Měla jsi i otřes mozku, jak ses při pádu praštila do hlavy. On tě v tom stavu držel v náručí. Kdybys viděla paniku a bolest v jeho očích, pochopila bys. Neskutečně se o tebe bál. A my taky."

"Hathawayová, dost si nás všechny vyděsila. Buď tak laskavá a příště nic takového znovu nedělej," připojil se i Christian. "Nejdřív jsme měli s celou tělocvičnou radost, že jsi vyhrála. Jenže poté jsi vyčerpáním zkolabovala. Dimitrij k tomu taky neměl zrovna daleko. Upřímně, ani se mu nedivím. Já být v jeho pozici a držet v tomhle stavu Lissu, nedokážu radši domyslet, co bych následně udělal tomu, kdo by to způsobil. Taky Alto dost hnusným způsobem vytáhl váš předchozí vztah na akademii. Říct veřejně před všemi dospělými i studenty, že tě Dimitrij zneužíval, je fakt silný kafe. I na mě. A to si myslím, že vydržím docela dost. Taky všichni víme, že se tě ve skutečnosti ani nedotkl. Tohle nebylo fér. Stan si zasloužil přes hubu."

"Dimitrij s tebou odešel z tělocvičny. My ostatní jsme tam čekali, jak to všechno dopadne. Stan utekl jako namydlený blesk. Z těch předchozích výstupů s ním a Kirovou jsme s Jill pochopily, že v tom vašem vztahu bude nějaký háček. Parta se poté z tělocvičny přesunula sem. A my s Jill chtěly vědět, co se tu děje. A oni nám řekli celý příběh. Jakmile jsme zjistily pravdu, naštvalo nás to doběla. Protože ten hajzl od nikoho pěstí nedostal. To jsme potřebovali napravit. Společně jsme vymysleli plán pomsty. Chtěli jsme jít za Altem na pokoj a dát mu každý alespoň jednu ránu za to, jak se k vám oběma zachoval. Lissa by ovlivnila strážce, který by tam měl službu, Mason s Eddiem by Stana znehybnili. My holky bychom mu daly každá aspoň facku a kluci pěstí. Christian by mu ohněm trochu pocuchal vlasy. Čekali jsme pouze na to, až se od vás vrátí Adrian, který vám šel pro pití a jídlo," dorazila mě Mia.

"Když Adrian konečně přišel, vylíčili jsme mu náš plán. Zarazil nás, že se nikam nejde. Protože si to Dimitrij se Stanem vyřídil sám. Tak jsme to nechali být. A místo toho probírali alibi a strategii pro následné vyšetřování zneužívání, i když je to naprostá hovadina," dokončila za všechny Jill.

Já pouze koukala z jednoho na druhého. Nevěřila jsem svým uším. Vzpamatoval se Dimitrij: "Brácho, to nemyslíš vážně?! Tohle byla ta vaše válečná porada?! Zbláznili jste se?!" Ostrý tón hlasu ani neskýval.

Adrian se pobaveně usmál: "Když jsme spolu před ubytovnou mluvili, já o tomhle ještě ani nevěděl. Kdybys tam nepřišel, dal bych Altovi pěstí sám. A pak bych se vrátil do chatky. Myslím, že bych se k nim přidal a šli bychom na Stana ještě jednou společně, aby si to pořádně pamatoval. Jenže tys to vyřešil vlastní pěstí. Proto jsem zbytku řekl, že se nikam nejde."

"Proč se do toho sakra všichni pletete?! Víte, jak to pro vás mohlo být nebezpečné?! Já si tyhle věci vyřídím sám! Nechci, abyste kvůli mně a mé ochraně při výslechách lhali! Nebo dávali Stanovi pěstí! Já sám si ponesu následky za to, co jsem ve vztahu k Rose udělal!" pronesl naštvaně a hodně důrazně Dimitrij.

"Omyl, tohle je i naše věc! Ty i Rose patříte k nám, ať se vám to líbí nebo nelíbí! Je to tak! To, co předvedl Alto, bylo absolutně přes čáru. A my své přátele chráníme, jako oni nás, kdykoli to potřebujeme. To že ses do Rose zamiloval už jako její trenér, není zneužívání. Tím pádem nikdo z nás lhát nebude. Navíc jste se vztahem počkali do její plnoletosti. Láska není hřích. Ale dar. Takže si do háje přestaň cokoli vyčítat! Není co! My lhát nebudeme. O vašem vztahu jsme se opravdu dozvěděli po týdnu u dvora. A byl to pro nás neskutečný šok, protože jsme nic netušili. Mie a Jill jsme to řekli společně po skypu. Pouze Adrian jako jediný z nás věděl, že váš vztah skutečně existuje, ale na bázi mnich a jeptiška," utnul Dimitrije za všechny Christian.

"Počítejte s námi se všemi. Nikdo z nás vás nepráskne. Vyšetřování skončí na mrtvém bodě a bez důkazů. Slovo Stana a Kirové, případně Viktora Daškova, proti nám všem ostatním. Nic nedokážou, i kdyby chtěli. Není co," zakončila debatu Lissa. A všichni se zvedli ze židlí.

"Rose, a ty si konečně sedni. Taky by ses měla Dimitrijovi omluvit. Tohle si opravdu nezasloužil. Záleží mu na tobě. Z toho důvodu to udělal, rozumíš?" pokárala mě Lissa za můj předchozí výbuch. "No nic, my jdeme. Sraz 6:30 před hlavní budovou."

"Jo a, brácho, ten hlídající strážce si tě z ubytovny strážců vůbec nepamatuje. Nikdo ti nedokáže ani ten Stanův monokl," řekl Adrian Dimitrijovi. A když procházel ven, stiskl mu rameno na znamení podpory.

Všichni ostatní vyšli beze slova z chatky a zavřeli za sebou dveře. Nás tam s Dimitrijem nechali samotné.

Došlo mi, jak jsem to zvorala. "Dimitriji, omlouvám se," přešla jsem k němu a stoupla si opět před jeho židli. Stále koukal na podlahu. Bála jsem se ho teď dotknout. Pokud by mou ruku setřásl, jeho odmítnutí by mě bolelo, i když by byl v právu. Nyní může být naštvaný on na mě. Za to jak jsem se chovala, co jsem řekla. Ublížila jsem mu. A on mě přitom celou dobu jen chránil a bránil moji čest.

"Chtěl jsem ho zabít. Už v té tělocvičně. Vlítnout mezi vás. Teď ani zpětně nevím, jak jsem se na to vydržel vůbec koukat. Tys ho nakonec porazila. Za nás za oba. Jsi tak statečná. Když jsem pro tebe po boji šel, vysílením a tou ranou do hlavy jsi málem upadla. Chytil jsem tě do náručí v poslední chvíli. Lissa tě z nejhoršího uzdravila. Kdybych tě tam nedržel, vymlátil bych z něj duši. Adrian nás poslal na pokoj. Když jsem pak vyšel ze sprchy, spala jsi. Oblékl jsem se, tebe zamkl v pokoji a šel za Stanem. Nečekal, že za ním přijdu do jeho pokoje. Za to, co stihl za ty tři minuty, které jsem tam strávil, říct dostal pěstí a varování. Měl štěstí, že už nic dalšího nedodal, protože bych ho minimálně umlátil do bezvědomí jako tenkrát svého morojského otce," vydechl Dimitrij.

"Sakra, já jsem úplně blbá!" nadávala jsem si.

"Rozo," oslovil mě Dimitrij.

Sebrala jsem veškerou svou odvahu a podívala se mu do očí. Byla v nich bolest. Spousta bolesti. Ale i láska. Stále tam byla láska ke mně. Nikdy úplně nepochopím, jak se tenhle dokonalý muž mohl zamilovat právě do mě. Natáhla jsem ruku, abych ho pohladila po vlasech. Třásla se mi. Ale nedotkla jsem se ho. Chtěla jsem ji zase stáhnout nazpět, když mě za ni chytil a přitáhl si mě na klín.

"Omlouvám se," stačila jsem pouze říct, než mě umlčel polibkem. Polibkem plným bolesti a zoufalství.

"Hrozně jsem se o tebe bál! Proč musíš dělat samé nebezpečné věci?! Ty šílíš pouze z představy mě v provazech, kterými jsem ze srandy svázaný našimi kamarády. Ale mě samotného necháš koukat, jak bojuješ s jedním kreténem, který si honí svoje ego. To bylo opravdu nebezpečné. Žádná legrace. Ještě k tomu jsi byla pořádně unavená. A já nemohl zasáhnout, protože jsi mě postavila do takové pozice, kdy jsem tebe ani nás nemohl bránit. Nenávidím tenhle pocit. A když to posléze vyřeším podle svého, neskutečně se vztekáš, že jsem to neměl dělat. Ale já musel, rozumíš?! Rozo, ty mě občas dokážeš vytočit do nepříčetnosti. Když je to v rámci našeho vztahu jako: jsou hlášky, sázky a podobně, snažím se to přejít s klidem. Ale pokud se to týká dalších osob, které útočí na tebe nebo na náš vztah, budu to řešit podle sebe, a jak já sám uznám za vhodné! Nenechám to tak! Už nikdy! V téhle pozici se Stanem jsem byl poprvé a naposledy! U tvé matky to bylo něco trochu jiného, protože to je tvoje rodina a nevěděl jsem, jestli by sis vůbec přála, abych zasáhl. Nikdy předtím jsme o tom nemluvili a pak se najednou objevila u nás v bytě. Teď ale po té zkušenosti s ní vím, že v budoucnu taky zasáhnu," stanovil pravidla našeho vztahu Dimitrij.

Oči se mi zalily slzami. "Pokud tobě nebo nám oběma někdo ublíží, nebudu pouze přihlížet a mlčet. To si pamatuj! A v těchto soubojích bojuju já sám za nás oba, případně my dva spolu! Nikdy víc jenom ty sama - aby bylo jasno! A teď chci tvůj slib," dožadoval se mého slibu.