NO3 - 4. kapitola – Spis (z pohledu Dimitrije)

Konečně pohled Dimky a v kapitolce malé překvapení... :D

Zase jsme s Rozou promilovali celou noc. Po zamlčení pravdy o vyšetřování na akademii se pěkně naštvala. Zcela oprávněně. Měl jsem jí to říct, ale já to neudělal, protože jsem věděl, že se bude trápit starostmi o mě. Snažil jsem se ji chránit, jak nejdéle to šlo. Mason netušil, jestli o tom s Rose víme, proto se zeptal. Já ho sice zarazil ale již pozdě. Rose ihned docvaklo, že něco skrývám. Vždycky to poznala. Trochu jsem se divil, že mi to prošlo celý měsíc. Asi to bylo tím, že víc přemýšlela nad zásahy proti Strigojům než nad dalšími věcmi. A můj zahloubaný a přemýšlivý výraz dala na vrub přípravě strategie útoku. A ne vyšetřování zneužívání, ze kterého jsem byl obviněn před celou akademií Stanem.

S Rozou jsme tam způsobili dost velký poprask. Já však nesnesl to urážení, které si dovolili Kirová se Stanem na Rosinu adresu. A přiznal šokujícím způsobem pravdu. Mně to ale bylo jedno. I Rozu jsem svým jednáním překvapil. V mé přítomnosti ji nikdo nebude urážet. Což úplně nevyšlo, protože Alto nedal pokoj a všechno zazdil na odpoledním programu akademie, když mě veřejně obvinil. Z akademie žádné důkazy mít nebudou. Především díky Adrianovi, který nás tam s Rozou ten poslední týden kryl. Jediný, kdo nám může zavařit, je Viktor Daškov. Sedí ve vězení za únos Lissy. I když řekne pravdu o kouzle touhy, je to jen jeho slovo proti našemu. Nemá důkaz. Navíc jsme s Rose strávili něžnostmi v pokoji jen asi 15 minut. V pasti bych se ocitl, pokud bychom tam spolu zůstali celou noc a opravdu se pomilovali. Upřímně jsme k tomu neměli daleko…

Roza se děsí už jen představy výslechů a vytahování podrobností z našeho soukromí. Nerada o něm mluví, stejně jako já. Částečně jsem si zvykl, že to není pouze naše soukromí, protože jsem celý náš příběh do detailů vyprávěl partě. I dnes sem tam padne nějaká narážka. Beru to však s klidem. Nemůžu se jim divit. Občas je náš vztah s Rozou dost kontroverzní. Ty její výbuchy a následné usmiřování samy o sobě provokují k hláškám. Navíc Adrian vidí ty zatracené aury. Pozná podle jejich záře i dobu, kdy jsme se s Rose naposledy milovali. Tím pádem nemáme úplné soukromí, i kdybychom chtěli. Naštěstí to moc často neventiluje navenek, ale zlobí nás při návštěvách u nás doma v soukromí našeho bytu a bez dalších svědků. Zvyknul jsem si. To je prostě celý on. Brácha, noo.

Rose to nesnáší. Vždycky ji to vytočí. A on si to schválně o to víc užívá. Paradoxem zůstává to, že kdykoli odjedu na zásah proti Strigojům, ti dva bez sebe nedají ani ránu. Všechny akce spolu prožívají u nás doma na vysílačce a kontrolují mě se Sydney na dálku přes počítač, kde vidí záběry z malých kamer. Sydney zatím netuší, že ji Adrian hlídá. Nebýt včerejšího náhodného setkání u nás v bytě jeden druhému by se stále vyhýbali. Roza to však vzala do svých rukou. Oběma vynadala. Ani Sydney se jí v její ráži nedokázala vzepřít a raději šla s námi na bowling i kulečník, jak jí Rose nařídila. Sydney se dozvěděla, že jí Adrian zařizoval byt. Hráli spolu ve dvojici. Docela jim to šlo. Jenže pak přišla ta nešťastná chvilka s Rozou. Nedá se to ani nazvat hádkou. Seřvala mě za tajemství. A odešla. Ani si v tu chvíli neuvědomila, že slíbila Sydney doprovod přes dvůr k ní do bytu. Chtěl jsem ji odvést já. Adrian to však zavrhl a poslal mě za Rose. Stejně v bytě nebyla. Přišla po další hodině. Zpocená. Musela se vyřádit v tělocvičně. Odnesla to za mě určitě nějaká figurína.

Nechtěl jsem tam Sydney nechat samotnou. Vím, jak se cítí nesvá v naší společnosti. S partou se během odpoledne sice spřátelila. Na to, abych ji tam mezi nimi nechal samotnou, to ale ještě nebylo. Adrian řekl, že ji odvede. Nebylo fér vystavit Sydney takové situaci. Jenže ona sama s tím souhlasila a poslala mě za Rose. Tak jsem na nic nečekal a opravdu se vrátil do našeho bytu. Když Roza přišla, zalezla hned do sprchy. Schválně se zamkla, abych nemohl přijít. Nevadilo mi to, počkal jsem tedy opřený o stěnu hned u dveří, a když vyšla, zezadu jsem ji nečekaně obejmul. Hrála si na ledovou královnu. Prala se se mnou. Nepřekvapilo mě to. Dokonale jsem odhadnul její chování. Nebyla to pro mě žádná novinka. Dost mě pobavilo, jak se pár minut bránila mému polibku. Soupeřili jsme kdo z koho. Vyhrál jsem v okamžiku, kdy mi ho začala oplácet.

Přesunuli jsme se do ložnice a já jí konečně přiznal všechna svá tajemství. Nejvíce jí zaskočilo to o mé babičce a návštěvě Ruska. Stanovili jsme si i další kompromis tentokrát ohledně tajemství.

Protože je Roza děsně zvědavá, chtěla odtajnit i mé ruské nadávky. To mě přivedlo k nápadu učit ji ruštinu. Zamítla to. Vymyslel jsem speciální metody výuky, které stačilo převést pouze do praxe. Využil jsem vypočítavě její zvědavost, vášeň, touhu a lásku. Sama ve mně rozdmýchávala oheň a nestydaté myšlenky. Obzvlášť když byla nahá. To její tělo, vlasy. Její reakce na moji blízkost, dech a vůni. To smyslné sténání. Jenom jsem jí v ruštině šeptal do ucha své hříšné myšlenky na ni. Co s ní chci všechno provádět. A ona? Tála, přitom nemohla ničemu rozumět. Zašel jsem ještě dál a donutil ji ty věty opakovat. Až následně jsem jí přeložil, co vlastně v ruštině řekla. Rozpalovalo ji to stále víc. Nakonec sama vyslovila větu, u které chtěla znát překlad. Jakmile jsem jí ho řekl, přitáhla si mě pevně k sobě a sama rusky pronesla, co mám právě teď udělat, aby se cítila spokojená. A já to bez váhání splnil.

Za noc jsme to několikrát zopakovali. I s tou ruštinou. Sama se mě ptala na překlady slov, které ji zajímaly. Jsem docela zvědavý, co si z téhle noci bude pamatovat. Která ruská slova jí uvíznou v paměti?

Usnuli jsme vyčerpaně kolem třetí nebo čtvrté ráno. Nevím přesně. Roza ještě spí. Mobil mi ukazuje, že je 8:15 pondělí ráno. Od dvou máme službu.

Díky kompromisu jsem si vydobyl práva na příjemná překvapení. Ihned jsem toho tedy využil a šel připravit snídani do postele. Zkontroloval jsem naše zásoby. Jako na potvoru došla horká čokoláda. Bez toho nebude snídaně dokonalá. Proto jsem se rychle oblékl a šel do obchodu koupit novou, než se moje Roza vzbudí. Abych si ji za ten včerejšek opravdu usmířil, rozhodl jsem se, že dnes uvařím i oběd. Koupil jsem rovnou věci na boloňskou omáčku a špagety. Taky pár jahod a mascarpone pro přípravu dezertu. Roza miluje italskou kuchyni. Ještě jsem vzal tři tabulky čokolády. Mléčnou, mléčnou s oříšky. A hořkou - tu Roze nastrouhám na mascarpone. Bude se oblizovat až za ušima. K snídani jsem udělal míchaná vajíčka.

Musela se vzbudit předem, protože na mě z ložnice zavolala: "Soudruhu, co to tady tak úžasně voní?"

"Za chvilku uvidíš. Zůstaň, kde jsi a ani se nehni. Hned jsem tam," nařídil jsem. Honem jsem všechno narovnal na tác a vzal ho do ložnice. Seděla v posteli a čekala.

"To jsou ta tvá příjemná překvapení?" zeptala se mě. Souhlasně jsem kývl. "Zbytečně mě rozmazluješ, soudruhu. Zvyknu si na to a budu ještě víc líná. Pak to po tobě budu vyžadovat každý den. Varuju tě předem," přiznala.

Rozesmál jsem se: "A to nevíš, že dnes vařím i oběd."

"Jééé, a co bude dobrého?" ptala se zvědavě.

"Překvapení," nabízela se mi jedna jediná odpověď.

"Já na to stejně přijdu. Můžu tě při vaření v kuchyni pozorovat? Nebudu se ti tam plést, slibuju. Jsi totiž při tom děsně sexy. Netuším, jak to dokážeš zrovna u vaření. Ale je to tak, soudruhu," vyslovila Roza nahlas, jak na ni v kuchyni působím.

"Rozo, a po téhle tvé hlášce chceš, abych se soustředil na vaření," zaúpěl jsem. A kroutil nevěřícně hlavou. Ta holka se mi fakt zdá.

Náhle se na její tváři objevil zděšený výraz: "Já tam včera nechala Sydney samotnou."

"Klid, Adrian ji s jejím souhlasem doprovodil k ní do bytu. Jak to dopadlo a jestli se cestou pohádali, netuším. Ani s jedním z nich jsem prozatím nemluvil," informoval jsem ji. Koukala na mě dost vyjeveně. "Třeba to nebylo tak zlé. Šla s ním dobrovolně. A mě oba poslali za tebou," ujasnil jsem.

Poté jsme snědli společně snídani. Rose odnesla z postele tác. Vrátila se ke mně: "Soudruhu, mám návrh."

"Jaký?" chtěl jsem vědět.

"Zůstane to ale naším malým tajemství. Chci pokračovat ve výuce ruštiny. Tvé metody se mi opravdu líbí," odpověděla mi Rose na otázku s jiskrami v očích.

"A může za to zájem o ruštinu nebo o sex?" pronesl jsem vypočítavě v otázce.

Čekala to: "Obojí, soudruhu. Navíc jsem se ze včerejška něco naučila, víš? "Я хочу заняться с тобой любовью (YA khochu zanyat'sya s toboy lyubov'yu)."

Ani mě nepřekvapilo, že si zrovna tuhle větu pamatuje. To je celá ona. Rukama držela lem mého trička a řekla: "Dneska to uděláme jinak. Já budu říkat věty a ty mi je budeš překládat. Začínáme: Teď ti svléknu tričko, soudruhu."

A já bez řečí překládal, cokoli chtěla. Dopadlo to stejně jako včera. A my opět skončili v objetí umilovaní v posteli. Vzal jsem z nočního stolku mobil, abych zkontroloval čas a našel tam smsku. Rozklikl jsem ji a přečetl. "Rose, musím se obléknout a jít vařit. Kolem půl jedné se tu staví Adrian."

Neochotně mě pustila ze svého objetí. Smál jsem se tomu jejímu výrazu ve tváři. Nejradši by Adriana za vyrušení uškrtila. Překazil její plány na pokračování. Oblékl jsem se a šel připravovat oběd s dezertem. Roza za mnou po pár minutách přišla také oblečená a sedla si v kuchyni na židli: "Chceš s něčím pomoct, soudruhu?"

"Jestli se ti chce? Můžeš zatím nastrouhat půlku hořké čokolády na struhadle. Ale bez ochutnávání," popíchl jsem ji.

"Jasně, půlku ti nastrouhám a druhou půlku sním. Ještě by se zkazila," našla řešení, jak budeme spokojení oba. Nekomentoval jsem to. Dodělal jsem jídlo. Nemohla se ho dočkat. Vůně ji neskutečně lákala. Společně jsme se najedli. S dezertem jsme čekali na Adriana. Přesně v půl jedné se ozvalo klepání. Vstal jsem a šel otevřít. Roza zatím v kuchyni uklízela nádobí po mém vaření. A ztuhl jsem. Ve dveřích stála opět Rosina matka. To snad ne. Víckrát jí nedovolím Roze ublížit a zkazit dnešní příjemný den. Rychle jsem vytáhl klíč ze zámku a na Rozu zavolal: "Rose, hned jsem zpátky." Vyšel jsem z bytu a zavřel dveře, aby nemohla slyšet, co se tu děje.

"Pokud jste přišla se stejnými úmysly jako při poslední návštěvě, k Rose vás nepustím. Nehodlám se koukat na to, jak znovu trpí," pronesl jsem ledově k Rosině matce a bylo mi jedno, že je to uznávaná strážkyně Hathawayová.

"Belikove, koukám, že se vám odminule vrátila řeč! Alespoň vám budu moc říct, jaký mám názor na to, co s mojí dcerou oba vyvádíte!" reagovala na to ostře Rosina matka.

"Janine, já tě varoval. On si ji od té doby pořádně hlídá," ozval se z chodby pobavený hlas Adriana.

"Měl jsi pravdu, Adriane. Tohle jsem od Belikova skutečně nečekala," odpověděla mu a trochu se usmála. Nic jsem nechápal.

"Brácho, pusť nás dál," nařídil mi Adrian. Nadechoval jsem se k protestu, ale předběhl mě. "Mám to pod kontrolou. Věř mi. Potřebujeme s tebou i Rose mluvit. A nebudeme to řešit na chodbě."

Všechno, co Adrian dělal, mělo svůj důvod. Když řekl, že to má pod kontrolou, věřil jsem mu. Odemkl jsem dveře bytu a pustil je oba dál. Rose vykoukla z kuchyně, když uslyšela zarachotit klíč v zámku. A šokovaně ztuhla, jakmile zjistila, koho vedu. Přešli jsme do obýváku. Nikdo se však neposadil. Napjatě jsme všichni stáli a čekali, jak se tohle setkání vyvrbí.

Promluvila Janine: "Něco jsem vám přinesla. Předpokládám, že vás to bude zajímat." Podala Rose do ruky nějaké desky.

Rose je otevřela, aby zjistila, co to je. Pak překvapeně vyhrkla: "To je vyšetřovací spis. Všechny výpovědi z akademie i svědectví Viktora. Jak ses k tomu dostala?"

"Informovala mě o tom paní ředitelka Kirová, protože se vyšetřuje doba, ve které jsi ještě nebyla plnoletá. Jako tvoje matka mám k těmto informacím přístup," objasnila strážkyně Hathawayová.

Roza se začetla do spisu. Po chvilce rozzlobeně vykřikla: "To snad není možný! Ten hajzl Stan tvrdí, že nás nachytal!"

"A nenachytal?" zeptala se jí Janine.

"Ne, nikdo nás nikdy nepřistihl. Alto lže," odpověděla jí Roza.

"Rose, teď jsi dala své matce odpověď na nevyslovenou otázku. Už jste zjistila, co jste potřebovala, strážkyně Hathawayová. Můžete jít svědčit," otočil jsem se na Rosinu matku.

Roze to došlo a dala si ruku přes ústa, ale slova nešla vzít zpátky. Přešla ke mně a zaštítila mě svým tělem, poté řekla mrazivě své matce: "Jestli proti němu hodláš svědčit, tak tě už do konce svého života nechci vidět!"

"Janine, já myslím, že to stačilo. Nebudeme je dál týrat," vzal si slovo Adrian.

"Janine? Ty mojí matce tykáš?" zalapala Roza po dechu. Taky mě to na chodbě před bytem překvapilo.

"Můžu vám dát své slovo, že svědčit opravdu nebudu. Proto tu nejsem. Přišla jsem se vám oběma omluvit za své chování při minulé návštěvě. Šíleně jste mě zaskočili - oba. V životě mě nenapadlo, že byste vy dva mohli být spolu. Ani jste se mi to neobtěžovali říct nebo napsat. Neříkám, že jsem z toho nadšená. Ale respektuju to. Jste dospělí. Je to váš život," překvapila nás svým proslovem Rosina matka.

"Coože?" dostala ze sebe Roza.

"V okamžiku, kdy jsem o vašem vztahu zjistila pravdu, pochopila jsem jednu věc. Mou dceru vždycky lákalo porušování jakýchkoli pravidel a láska k o sedm let staršímu učiteli byla jedním z nich. Já tu pro ni nebyla, když mě potřebovala. A ty jsi mě dokonale zastoupil. Již tenkrát na akademii jsem obdivovala to, jak ji dokážeš zkrotit a usměrnit, Dimitriji. A ona tě opravdu poslouchala a respektovala. To tys z ní vytrénoval skvělou strážkyni. Netuším, co mezi vámi na akademii proběhlo, ale jedno vím jistě. Ty jsi to měl pod kontrolou. I když to muselo být strašně těžké s ohledem k Rosině povaze. To já ti zavařila tím, že jsem se pletla do cizích věcí a řekla Rose o Tašině nabídce. A ty jsi pak z akademie odešel. Předpokládám, že kvůli její žárlivosti a chování, které se po této informaci zcela vymklo kontrole. Omlouvám se ti za to," omluvila se mi Janine.

"Za to nemůžete. Tohle byl můj problém. A já si ho vyřešil," nestál jsem o lítost ani omluvy.

"Tak co? Už si můžeme všichni v klidu sednout a dát si kafe?" otázal se Adrian. Po jeho otázce jsme si opravdu sedli. Předtím jsem každému udělal teplý nápoj a donesl z ledničky dezert. Krému z mascarpone jsem měl víc. Takže jsem připravil celkem šest mističek. My s Rose seděli vedle sebe na pohovce. Janine a Adrian v křeslech.

"Kdy a proč jsi na náš vztah změnila názor, mami?" zjišťovala Roza.

"Po ukázání jistých situací z vašeho společného života," pověděla Janine.

"Nerozumím. Co tím myslíš?" nechápala Rose.

Mně všechno ale došlo. Navíc i to, co s tím vším má společného Adrian. "Éterové sny." Adrianovi se zablýsklo v očích a uznale na mě kývl. Zase jsem odhalil jeho tajemství a důvody, proč a jak to udělal.

"Co ti Adrian ukázal?" pokračovala v otázkách Roza, jakmile se vzpamatovala a vstřebala nové informace.

"Nevěděla jsem, že to jsou éterové sny a že to byla realita, která se opravdu stala. První sen ukazoval to, co se stalo, když jsem s bouchnutím dveří odtud odešla. Po probuzení jsem to neřešila. A vytěsnila jsem to ze své mysli. Jenže hned další noc se mi zdál další. Odehrávalo se to tady v kuchyni. Zrovna jste spolu něco vařili a pekli. Oba jste se šťastně smáli. I když tu s vámi byl Adrian, každou chvilku jste se políbili nebo objali. V životě jsem Rose neviděla takhle spokojenou. A Dimitrije bez vážné kamenné tváře strážce. Po probuzení jsem pochopila, že tyto sny nebudou jen tak, ale nenašla jsem přijatelné vysvětlení, kdo a jak mi je posílá. Následující dva sny nepatřily mezi hezké. Odehrávaly se na akademii. Vaše přivítání a urážky Rose od ředitelky a Alta. A Dimitrijovo šokující přiznání, že jste vy dva spolu. Ta hádka s Kirovou a zasáhnutí Adriana, Lissy i Christiana, kteří vás dva ihned chránili. A následný Rosin strach o Dimitrije v tělocvičně, když by našli důkazy. Ten poslední byl ještě horší. Vaše hádka s Altem před celou akademií za jediný polibek při souboji a jeho veřejné obvinění Dimitrije za zneužití nezletilé studentky. Potom jsem taky viděla ten zákeřný zápas Rose a Alta. A jak jsi po něm Rose vypadala, když tě Dimitrij držel zcela vyčerpanou a zraněnou v náručí. Bál se o tebe, i všichni vaši kamarádi okolo. Následující noc nepřišel sen, ale sám Adrian. Povídali jsme si o vás. Ze začátku jsem s vaším vztahem nesouhlasila. Zajímalo mě to obvinění o zneužití a vývoj vašeho vztahu. A Adrian mi vše celý týden trpělivě vysvětloval. Neměla jsem o vyšetřování žádné informace, dokud mi nezavolala Kirová. Zažádala jsem si o vyšetřovací spis," vypověděla Rosina matka, proč změnila názor.