NO3 - 12. kapitola – Probuzení (z pohledu Rose)

Slíbená trochu opožděná kapitolka...

Snad se vám to "Probuzení" bude líbit ;)

Zase jsem se ocitla v nemocničním pokoji sama s Dimitrijem. Sydney mi pomohla přeložit pár vět, které jsem mu v ruštině šeptala: "Musíš se vzbudit! Čekám tu na tebe! Musíš se uzdravit! Miluju tě! Chybíš mi! Bojuj! Nemůžeš mi umřít! Nemůžeš to vzdát! Máme tolik společných plánů...."

Četla jsem mu už třetí a zároveň poslední westernový román, který jsem měla v angličtině. Na noc jsem si přišoupla postel úplně k té Dimitrijové a přitulila jsem se k jeho zdravé ruce a ramenu. Postel Adriana dali pryč. V pokoji bylo více místa. Obden jsme Dimitrije se sestřičkou omývali žínkou. Převlékla jsem ho i do jeho vlastního pyžama. Česala jsem mu zplihlé vlasy. Víc se dělat nedalo. Výživa i tekutiny mu do těla šly přímo do žíly v kapačce. Na monitor zůstával nepřetržitě napojený. Kromě pravé ruky v sádře nebyl nijak jinak viditelně zraněný.

Vyčerpáním jsem usnula. Hodiny ukazovaly pět ráno - již čtrnáctý den Dimitrijova bezvědomí. Vzbudil mě nepatrný pohyb. Okamžitě jsem vyskočila do sedu a rozsvítila malou lampičku. Zkontrolovala jsem jako první monitor. Nezaznamenala jsem žádnou změnu, pak jsem se podívala přímo na Dimitrije.

"Díky, Bohu," vyhrkla jsem v momentě, kdy jsem se setkala s jeho pohledem.

"Rozo," slabonce zašeptal.

Pohladila jsem ho po ruce a pak se sklonila a jemně ho políbila na rty. "Nehýbej se a nemluv. V klidu odpočívej. Dojdu pro doktora. Hned jsem zpátky," promluvila jsem a dívala se přitom do nádherných hlubokých očí. Pak jsem rychle vylezla z postele a běžela pro sestřičku.

S doktorem v patách jsme se vrátili spěšně za Dimitrijem na pokoj. Shodou náhod měl službu ten, který byl s námi při zásahu na Strigoje. "Pane Belikove, ani nevíte, jak jsem rád, že jste se probral z bezvědomí. Jsem váš ošetřující lékař Dominic White. Udělám vám základní vyšetření. Jak se cítíte? Máte bolesti?" ptal se ho lékař a rovnou ho prohmatával a zkontroloval mu zorničky.

"Jako by mě přejel tank. Bolí mě pravá ruka a břicho. Jak dlouho jsem byl mimo? A jaktože jsem živý? Co Lissa a Eddie? Přežili to? Kolik našich lidí jsme ztratili?" zjišťoval Dimitrij informace, i když mu mluvení dělalo očividně problémy. Byl strašně slabý.

Doktor se nadechoval, že mu všechny otázky zodpoví, ale já jsem ho předběhla: "Všichni z party jsou v pořádku. Zbytkem se budeš zabývat, až ti bude líp. Nejdřív se musíš uzdravit. Musíš odpočívat a nabrat sílu. Doktore, dáte mu něco proti bolesti? A co jídlo? Může něco zkusit sníst nebo zůstane ještě na kapačkách?"

"Slečna Hathawayová má pravdu. Sestři, píchněte mu morfium. Podle tohoto vyšetření jste z nejhoršího venku. Necháme dokapat kapačky. K obědu zkusíte sníst čistý hovězí vývar. Vodu můžete pít po douškách už teď. Uvidíme, co to s vámi udělá. Minimálně den nesmíte vstávat z postele. Odpočívejte. Zkuste spát. Předpokládám, že Rose zůstane u vás, kdyby se objevil jakýkoli problém, ihned mě zavolejte," pochopil lékař vmžiku, že mu to nechci říct. Na to bude času dost, až mu bude lépe.

Poté doktor odešel. Sestřička se po chvíli vrátila ještě s injekcí proti bolesti a přidala ji do kapačky. S Dimitrijem jsme osaměli. "Rose," oslovil mě.

"Pššš, Dimitriji, odpočívej, nemluv. Jsem u tebe. Hlavně že ses mi probudil. Nic jiného není podstatné. Zkus usnout. Miluju tě," zarazila jsem ho.

"Nechci spát. Řekni mi, co se stalo," pověděl mi ochraptěle.

"Povím ti to, až ti bude líp. Teď ne. Když nechceš spát, tak ti můžu třeba číst. Mám tu ty tvé romány," navrhla jsem mu.

"Co přede mnou tajíš?" zeptal se narovinu. Poznal to jako ostatně vždycky.

"Jakmile ti bude lépe, řeknu ti to. Pokud nechceš číst, můžu ti povyprávět novinku, ze které budeš mít určitě radost. Ale pod podmínkou, že nebudeš mluvit. Jsi hrozně slabý. Nechceš se napít?" snažila jsem se z nepříjemného rozhovoru vykroutit a co nejdéle ho oddálit.

"Dobře, co mám s tebou dělat. V tomhle stavu to z tebe stejně nedostanu. Jo, trochu bych se napil," souhlasil nakonec Dimitrij a nechal všechny otázky na později.

Vstala jsem. Do skleničky jsem nalila čistou vodu a dala do ní od sestřičky přinesené brčko. Pak jsem Dimitrojovi pomohla nadzvednout hlavu a vložila mu brčko do úst. Lokl si dva malé doušky. "Děkuju, Rose. Jsi hodná," šeptl po tom, co se napil. Pohladila jsem ho po vousaté tváři. "Nemusíš tu být a vidět mě v tomhle stavu."

"Ale já chci. Nenechám tě tu samotného," reagovala jsem na to.

"Lehneš si zase ke mně?" toužil po mé blízkosti jako já po jeho.

Usmála jsem se: "Hned jsem u tebe, soudruhu." Zalezla jsem znovu pod peřinu a přisunula se k němu. Otřela jsem se něžně svými rty o jeho a pak ho políbila na krk. Chytila ho za zdravou ruku a celá se přitulila k jeho ramenu. "Miluju tě, Dimitriji. Tolik jsi mi chyběl."

"A já tebe, Rose. Chci tu novinku."

"Adrian políbil Sydney," informovala jsem ho.

"Néé," vydechl nevěřícně Dimitrij.

"Jo, tady kousek od tvé postele. A představ si, že ani nedostal facku. Ale polibek mu oplácela. Tvoje dohazovačské schopnosti se osvědčily, soudruhu. Oficiálně spolu sice nechodí, avšak co není, může být. Ale my dva jako o polibku nevíme, ano? Sydney si myslela, že spím. Adriana jsem neoblafla. Jsem zvědavá, kam se to dál vyvine. Moc jim to spolu sluší," odtajnila jsem mu částečně tajemství. Nemusí vědět, z jakého důvodu ji Adrian políbil. Že to bylo v reakci na pití její krve.

"Koukám, že jsem o hodně přišel," postěžoval jsi nešťastně. "Opravdu jsou všichni z party živí a zdraví?"

"Jsou. Musím jim všem napsat smsku, že jsi vzhůru. Odpoledne se určitě staví. Taky mámě a Benovi, aby ti sehnali ten vývar k obědu. Nacvakám to a za chvilku jsem celá tvoje, ano?" vysvětlila jsem a rovnou psala na mobilu zprávu. Všem jsem napsala, že se Dimitrij vzbudil, ale ať přijdou až po obědě. Že je zesláblý. A taky jim zdůraznila, že o zásahu a Strigojích nesmí mluvit. Natož o uzdravení Adrianem a jeho pobytu v nemocnici, kdy bojoval o život stejně jako Dimitrij. Musíme to před soudruhem utajit alespoň po dobu, co bude v nemocnici. Rozčilování by mu nepomohlo. Jakmile to zjistí, bude řádit.

Netrvalo to ani deset minut od odeslání smsky a dveře pokoje se rozlétly dokořán. Ve dveřích stál udýchaný Adrian, aby se přesvědčil na vlastní oči. "To ti to trvalo," byla jeho první slova určená Dimitrijovi.

"Taky tě rád vidím, brácho," promluvil tiše Dimitrij.

Adrian zavřel dveře a přešel k jeho posteli. Rukou ho poplácal lehce po ramenu: "Tohle nám víckrát nedělej!"

"Povíš mi aspoň ty, co se stalo? Rose to přede mnou tají," nedal pokoj s otázkami Dimitrij.

"Ne, v tomhle případě souhlasím s Rose. Informace ti neutečou," odbyl ho Adrian. "Co říkal doktor?"

"Dnes nesmí vstávat. Může pít vodu a k obědu sníst hovězí vývar. Kapačky se nechají dokapat. Sestřička mu bude dávat léky proti bolesti. Břicho i ruka zlobí," objasnila jsem Dimitrijův stav Adrianovi. "Z nejhoršího je ale venku."

"Aspoň, že tak," oddechl si upřímně Adrian. "Vezmete mě na milost nebo chcete být sami?"

"Vezmu tě na milost pod podmínkou, že si lehneš ke mně a budeš nahlas číst Dimitrijův román," smlouvala jsem s Adrianem.

"Beru," ze stolu vzal román. Sundal si boty i bundu a zalezl si ke mně do postele. Nalistoval první kapitolu a nahlas četl. Po pěti stránkách jsme se ve čtení střídali. Až Dimitrije přemohla únava a usnul. Adrian založil stránku, kde jsme skončili, dokud to vnímal, a knížku odložil na noční stolek. Oba jsme se bokem otočili na Dimitrije. Adrian mě obejmul kolem pasu a pozorovali jsme našeho soudruha. "Zvládne to. Při léčbě bude trpět bolestí, ale přežije to. Dokázali jsme to. Za nějakou dobu se úplně uzdraví, chce to čas a trpělivost."

"Útok se stal posledního listopadu. Je půlka prosince. Myslíš, že ho na Vánoce pustí domů?" strachovala jsem se.

"To by snad měli. Kdyby náhodou ne, uděláme si Štědrý den všichni tady, neboj," uklidňoval mě Adrian.

V devět ráno někdo tiše zaklepal a otevřel dveře. Do pokoje nakoukla rozpačitě Sydney. Honem jsem si dala přes pusu prst, aby věděla, že má mlčet. Pochopila. Adrian jí zase rukou naznačil, ať jde dovnitř. Oba jsme vylezli z postele a posadili se i se Sydney ke stolu. "Před hodinou usnul, je hrozně zesláblý," vysvětlila jsem Sydney šeptem. Přikývla. "Jsi hodná, žes přišla. Bude mít radost," pokračovala jsem.

"Nechci ho rušit. Radši zase půjdu. Kdyžtak mi pak pošli smsku, jak se vzbudí. Stavím se později. Potřebuje klid," chtěla odejít Sydney.

Pomalu se zvedala ze židle, když ji Adrian chytil za ruku a promluvil: "Sedni si. Počkáš tu s námi. Stejně určitě dýl než další hodinu spát nebude." Poslechla ho.

Přesně podle předpokladu se za 40 minut sám od sebe zase vzbudil. "Sydney," zašeptal a trochu se usmál.

"Dimitriji, ráda tě zase vidím vzhůru," pozdravila ho. "No nic, půjdu. Probuzeného jsem tě viděla. Musíš odpočívat. A po obědě se tu dveře netrhnou. Rose mi vylíčila, kolik návštěv odpoledne čekáte. Stavím se zase zítra ráno. Nepotřebujete něco donést nebo zařídit?" nabízela svou pomoc Sydney.

"Díky. Zatím nic nepotřebujeme. Kdyžtak bych se ozvala," odmítla jsem.

"Syd, jdu s tebou. Brácho, stavím se opět k večeru," rozloučil se s Dimitrijem i Adrian. "Musím ti dočíst tu napínavou druhou kapitolu." Dimitrij se polovičatě usmál. Rozloučili se i se mnou a společně vyšli z pokoje.

"Co budeme dělat, soudruhu? Máš nějaké speciální přání? Nechceš zase napít?" starala jsem se.

"Chci tě mít u sebe. Jsi moc daleko. To mi vadí," vyslovil své přání Dimitrij.

"Snadná pomoc," potěšeně jsem se zazubila, že po mně touží. Znovu jsem vlezla do postele a přitulila se k němu. Zdravou rukou si mě přitáhl blíž k tělu.

"Jsi tak krásná a já nejsem schopný tě ani pořádně políbit a obejmout," nelíbila se mu jeho slabost. "Strašně tě miluju, Rose. Děkuju, že jsi tu se mnou."

"Soudruhu, tyhlety choutky si schovej, až se uzdravíš. Zatím si tě budu hýčkat a léčit já. Odpočívej a nemluv. Vysiluje tě to," krotila jsem ho.

"Dobře, ale pod jednou podmínkou. Chci polibek. Aspoň jeden," podmiňoval si. Jeho přání jsem splnila. Pár minut jsme si mlčky koukali vzájemně do očí. Poté jsem se sklonila k jeho rtům a lehce po nich přejížděla svým jazykem a rty se otírala o ty jeho a jemně dolní i horní ret vtahovala do svých úst. Po pěti minutách jsem se odtáhla. Nesouhlasil: "Ještě."

"Ani náhodou. Takhle ti tu energii beru, ne dávám. Možná si to rozmyslím večer před spaním. Navíc mě vousama šimráš a pícháš. Takového tě neznám," škádlila jsem ho.

"Potřeboval bych se oholit a pořádnou sprchu," uvědomoval si, v jakém je stavu.

"To do zítřka počká. Dneska musíš ležet. Zítra ti pomůžu. Jinak by s tebou šla do sprchy sestřička. A víš, jak nesnáším jiné ženy ve tvé blízkosti, natož když jsi vysvlečený. Na tebe smím sahat pouze já. Vousy na tom, že tě miluju, nic nezmění. Nemusíš se bát. Pro mě budeš vždycky ten jediný," ujišťovala jsem ho vážně.

"Noo, pokud budu mít takovou soukromou krásnou sestřičku, uzdravování půjde samo. To se budeš muset zítra taky vysvléknout, aby ses nenamočila," mluvil i přes můj zákaz.

"Mlč už," utnula jsem ho pobaveně. Naposledy jsem se naklonila k jeho rtům a dala mu ještě jeden krátký polibek. A rusky mu do ucha zašeptala: "Miluju tě, soudruhu." Sydney mi to pomohla přeložit. Překvapeně vykulil oči. Už se nadechoval k otázce, jak to umím, ale dala jsem mu prst na ústa, aby mlčel. Hladila jsem ho po vlasech, zdravé ruce a po hrudníku. Až jsme oba znova usnuli.

Ve dvanáct hodin nás probudilo klepání na dveře. Máma nebo Ben s obědem. Taky že jo. Byl to Ben: "Tys nám teda dal. Bál jsem se, že tě už neuvidím. Cos v tý jeskyni proboha dělal?"

"Ahoj Bene, byli na mě čtyři. Zůstal jsem sám v druhé části jeskyně a šel ji prohledat. Schovávali se tam. Bývali by si na mně pochutnali, kdybyste tam včas nevpadli s posilami. Takhle se mě jen zbavili a nechali krvácet a umírat, aniž ze mě pili," dozvěděla jsem se šokující informace, co se Dimitrijovi vlastně stalo. Já ho tam nechala samotného a on neměl varování v podobě nevolnosti, když je poblíž Strigoj.

I zesláblý poznal, na co myslím: "Rozo, nemůžeš za to. Kdybys tam zůstala se mnou, zabili by nás všechny i Lissu s Eddiem. Tohle bylo nejlepší řešení. Dostala jsi je oba do bezpečí."

"Rose, říkám to nerad, ale Dimitrij má pravdu. Lepší ztratit jeden život než čtyři. Tohle je úděl strážce. Já bych se zachoval stejně," smutně pověděl Ben, který souhlasil s Dimitrijovým rozhodnutím.

"Nechte si ty smutky. Žiju. Mohli byste mi konečně říct, jak je to možné?" naléhal opět Dimitrij. "Jediné přijatelné řešení, které mě napadá je Lissa a éter. Tu ránu jsem neměl jinak šanci přežít. Kůl zasáhl několik orgánů najednou. Ale nesedí mi to, protože Lissa byla zcela vyčerpaná, jak držela při životě Eddieho. Léčba mého smrtelného zranění by ji musela zabít. Co se tam skutečně stalo? Přestaňte to tajit a lhát mi. Chci to vědět. Mám na to právo."

Ben váhal. Chtěl Dimitrijovi říct pravdu. "Dokud nebudeš z nemocnice doma, neřeknu ti to. A jestli to zkusí prozradit někdo jiný dřív, dám mu přes hubu," honem jsem zasáhla a zarazila Bena zavčas. Nedovede si představit, jak bude Dimitrij reagovat, až zjistí pravdu o Adrianovi. Musíme to oddálit.

Ben se vzpamatoval: "Nechám to na Rose. Řekne ti to, až to uzná za vhodné. Nyní se soustřeď pouze na sebe a své uzdravování. Přinesl jsem vám oběma oběd. Snězte to hned, pokud je teplý. Já se zastavím ještě odpoledne. Zatím ahoj."

"Rose, ty jsi normálně uvalila embargo na informace. Proč?" ptal se nevěřícně Dimitrij. Došlo mu to. "Něco hodně důležitého přede mnou skrýváš. A já chci zjistit, co to je."

"Teď jdeš obědvat, soudruhu. Jen se převléknu z pyžama. Ani se nehni z postele," ignorovala jsem jeho proslov.

Z koupelny jsem vyšla po pěti minutách oblečená a učesaná. Vyndala jsem mističku s Dimitrijovým vývarem i lžičku a přešla k jeho posteli. "Musíme tě nakrmit. Dám ti pod hlavu i můj polštář, ať jsi výš a lépe se ti jí." Po lžičkách jsem ho krmila. Nakonec jsem do něj dostala půlku polévky. Aspoň něco. Po obědě vysílením znovu usnul. Já si snědla svůj steak s bramborovou kaší u stolu. Pak jsem si vzala od stolu židli a sedla si k němu, abych na něj viděla. Opakovala jsem si v ruštině slovíčka od Sydney. Do pokoje přišel Dimitrije zkontrolovat doktor, když ale viděl, že soudruh spí, oznámil mi, že se staví později, až se vzbudí.

Zrovna jsem probuzenému Dimitrijovi četla ten jeho romám, když se ozvalo zaklepání. To budou ostatní. "Dále," houkla jsem na ně. Taky že jo. Nesměle nakoukli dovnitř. Chyběli akorát Adrian a Sydney, kteří tu byli ráno. A Dimitrij roztáhl pusu do úsměvu. Konečně v realitě vidí, že tajemství, které před ním tajím, není o smrti někoho z party. Ulevilo se mu. Poslední do dveří vstoupila máma.

Jen jsem ze všech úst slyšela nadšené a úlevné: "Dimitriji."

"Ani nevíte, jak rád vás všechny vidím," zašeptal z postele. "Lisso, děkuju," poděkoval Lisse za uzdravení. Parta to přešla a Lissa se rozpačitě usmála. Předem jsem je informovala v smsce, že si tuhle možnost vydedukoval. Tak je to nezaskočilo.

"Dimitriji, konečně jsi vzhůru," oslovila ho i máma.

"Janine," přivítal ji. "Ty mi taky nepovíš, co se přesně stalo?" zkoušel to.

"Nezlob se, ale tohle ti řekne Rose, až uzná, že je na to správný čas. Po nás to nežádej," odmítla ho máma za všechny.

Strávili s námi v pokoji příjemnou čtvrthodinku. Potom se zvedli a odešli. Sami zaznamenali, že na tom Dimitrij není stále dobře.

Odpoledne se podle slibu stavil na třicet minut Ben a večer na hodinu Adrian. Dočetl Dimitrijovi rozečtenou kapitolu a rozloučil se: "Mazlíci, pořádně se vyspěte. Oba. Přijdu zase ráno. Dobrou."

Já už byla umytá. Využila jsem času, že je s Dimitrijem Adrian a zalezla si v klidu do koupelny. Po čtrnácti dnech jsem v koupelně strávila čtyřicet minut. Pořádně jsem se umyla. I vlasy. A dala se celkově do pořádku. Oholila jsem si chloupky. Natřela se voňavým kokosovým mlékem. Za tu dobu, co byl Dimitrij v bezvědomí, jsem vždycky vlítla rychle do sprchy a za deset minut jsem už hlídkovala zpátky u jeho postele. Dnes jsem spěchat nemusela. A dala si na sobě záležet.

"Nádherně voníš. Tu sprchu ti závidím," reagoval na to Dimitrij.

"Zítra hned ráno si ji užiješ taky. Teď se musíš vyspat, byl to náročný den. Dobrou noc." Políbila jsem ho a stulení v objetí jsme po pár minutách vyčerpaně usnuli.

V půl deváté ráno se v pokoji objevil Adrian. Dimitrij akorát s mou pomocí snídal. Sestřička mu přinesla nějakou ovesnou kaši. Musela být hnusná. Dimitrij však statečně polykal a půlku jí snědl. Když ho uviděl Adrian, smál se mu: "Teda brácho, tohle ti nezávidím. Ale abys neřekl, že tě v tom nechám, k obědu ti splaším po dohodě s doktorem něco poživatelnějšího z jídelny. Jo, a taky ti nesu praktický dárek. Budeš ho nějaký čas potřebovat. Na, Rose, vybal mu ho." Podal mi igelitku. Zvědavě jsem se do ní podívala a našla v ní elektrický holicí strojek. Vytáhla jsem celou krabičku, aby se podíval i Dimitrij. Pak Adrian vysvětlil: "Břitvu ti v tomhle stavu do ruky fakt nedám. Navíc do levý. Tohle bude jistější pro nás pro všechny."

Lípla jsem Adrianovi pusu na tvář. Skvělý nápad. V tomhle měl pravdu. Dimitrij se holil postaru. Několikrát jsem ho přemlouvala, že mu koupím elektrický strojek, ale nechtěl. Teď nemá na vybranou. Pravou rukou v sádře se neoholí, i kdyby stokrát chtěl.

Odevzdaně přikývl: "Cokoli, hlavně vodu, mýdlo a čisté oblečení."

"Nebudeme tě dýl trápit. Jdeme na to. Rose, připrav mu věci. Dej je do koupelny a na prostředek tu plastovou židli. První mu pomůžu s holením. Pak ho necháme vyčistit si zuby. Potom se vyměníme a ty mu helfneš s mytím, souhlas?" organizoval Adrian. Okamžitě jsem všechno splnila. Každý jsme z jedné strany Dimitrije podepřeli a odvedli ho pomalu do koupelny. Kdyby měl jít sám, upadl by. Posadili jsme ho na židli a já mu vysvlékla tričko od pyžama. Následně jsem ho tam nechala s Adrianem. Koupelnička byla malá. Tři bychom se tam nevešli. Asi po dvaceti minutách na mě zavolal Adrian: "Rose, můžeš."

Během pár vteřin jsem stála u nich. Oholený Dimitrij vypadal lépe a zdravěji. "Zvednu ti ho a ty přendej zatím židli do sprcháče," dával pokyny Adrian. Poslechla jsem. Pomohl mi Dimitrije znovu posadit, poté odešel, aby nám poskytl soukromí. "Kdyby něco, volejte. Budu za dveřma v pokoji."

"Zvládneš se trošičku nadzvednout, abych ti stáhla ty pyžamové kalhoty?" zeptala jsem se Dimitrije. Kývl a skutečně se maličko nadzvedl. To mi stačilo. Honem jsem ho vysvlékla. Chůze do koupelny mu dala zabrat. Byl stále slabý.

Sáhla jsem pro sprchovou hadici. "To si namočíš tu krásnou noční košilku? Já měl slíbenou nahou sestřičku," zašeptal.

"Soudruhu, sotva sedíš. Jak můžeš mít takovéhle choutky," odpověděla jsem mu.

"To se nevylučuje. Fyzicky jsem sice k nepotřebě, ale koukat se můžu. Splníš přání nemocnému pacientovi?" odůvodnil to. Zvolila jsem kompromis. Noční košilku jsem si sundala, ale kalhotky jsem si nechala. Pustila jsem vodu, nastavila teplotu, abych Dimitrije nespálila a celého ho namočila kromě ruky v sádře. Tu jsem pro jistotu zabalila do ručníku, abych ji moc nezamokřila. Z poličky jsem vzala šampon na vlasy a jemně mu ho vmasírovala do vlasů i pokožky hlavy. Užíval si mé dotyky. Poznala jsem to. Zavřel oči, aby ho šampon neštípal v očích. Pak jsem vše zase spláchla. Šampon vyměnila za sprchový gel a mydlila ho po celém těle. Propaloval mě při tom pohledem.

Nevydržel to a pohladil mě zdravou rukou po mém nahém bříšku. Ruku jsem mu chytla a odtáhla se slovy: "Slíbil jsi, že budeš pouze koukat. Tak nezlob."

"Sakra," zanadával tiše. Ale akceptoval mé odmítnutí. Když jsem ho měla celého od pěny, důkladně jsem ho opláchla a následně osušila. S jeho pomocí jsem mu oblékla čisté pyžamo. A sobě zpátky noční košili.

Pak jsem zavolala na Adriana: "Jsme hotoví." Aby mi pomohl Dimitrije odvést opět do postele. Sestřička mezitím převlékla jeho postel.

"Děkuju za pomoc. Už se cítím trochu jako člověk," poděkoval nám Dimitrij za spolupráci při koupeli a jeho zkulturnění. Sprcha mu prospěla.

"Brácho, zkus se prospat. Sebralo ti to spoustu sil. Stavím se s obědem. Rose, hlídej ho. Kdyby nechtěl spát, čti mu. To ho uspí určitě," uvažoval Adrian úplně stejně jako já. Souhlasně jsem kývla. Dimitrij se nebránil a po pár minutách sám od sebe skutečně usnul. Přinesla jsem jeho věci z koupelny a sama se převlékla do trička a džín.

Přišoupla jsem si k jeho posteli židli a hlídala jeho klidný spánek. Byl krásný. Zase voněl tou svou omamnou vůní. Tvář měl bezchybnou a hladkou. Jak já ho miluju. Tolik se mi ulevilo, že se konečně probudil…