Trošičku se nám to komplikuje...
Účinky éteru na moji osobu dopadaly pozvolna, ale jistě. Magii jsem používal každý den. I když jsem zkrátil tajné éterové sny s Dimitrijem na minimum, temnota mě zmáhala. A moje úzkost rostla.
Díky informacím o Oksaně a Markovi z bráchových myšlenek jsem šikovně vnuknul nápad s uzdravováním temnoty Lisse a naší učitelce. Ale abych neprozradil, odkud jsem se inspiroval. Vypočítavě jsem to navrhl při zmínce o nabíjení stříbrných předmětů živlovou magií. A ony se chytily na hozenou udičku. Lissa byla nadšená a hned nabila několik prstenů léčivou magií. A já si jeden prsten poté tajně navlékl na prst. Noo, předtím jsem ho nečestně ukradl po hodině z pomůcek učitelky. Ani jedné z nich jsem to nepřiznal.
Cítil jsem okamžitě mizící temnotu z mé mysli. Ulevilo se mi. Oficiální testovací verzi prstenu dostala Rose. Maličko to pomohlo i jí. Její bídný stav neměl na svědomí éter, ale Belikov. Nebo spíš její špatné dedukce a jeho zamlčená pravda, proč odjel od malé dhampýrky k Taše. Což Lissa netušila a domnívala se, že léčivá magie v prstenu moc nefunguje. Opak byl pravdou. Avšak před sestřenkou jsem mlčel, moc by se vyptávala…
Mně léčení nešlo. Snažil jsem se, ale nedařilo se mi. Zkoušel jsem to na rostlinách. Štvalo mě to. Hodilo by se mi to umět. Sám bych si mohl kdykoli uzdravit temnotu. Nebyl bych na nikom závislý. Holt se mám v čem zlepšovat…
O Dimitrijovi jsem ze snů věděl všechno podstatné. Dá se říct, že už jsem předvídal i jeho chování. Vždycky jsem si nechal přehrát události uplynulého dne.
Po deseti dnech u Nataši se situace přiostřila. Adam měl celý víkend dovolenou a Ozerová využila situace pro své svádění. Kvůli tomu vlastně posunula i návštěvu Christiana.
Odstartovalo to nevinně. Když pominu její každodenní producírování před bráchou v krátké noční košilce při snídani. Společně se najedli. Taša pro Dimitrije připravila snídani a kávu. Rozhodla se uvařit k obědu ruský boršč, na který je odborník právě "ruský Bůh Belikov". A on podle jejího plánu nevydržel jen tak nečinně sedět a pomáhal jí. Oba krájeli ingredience a Nataša mu každou chvíli něco nacpala do pusy. Kolečko mrkve, kostičku uzeného podle toho, co měla na prkýnku. Docela se u toho nasmáli.
Když bylo vše v hrnci na plotně, vylovila Taša odněkud svou tajnou zbraň. Sehnala si soudruhovi oblíbené kovbojky a pustili si je v obýváku na DVD-přehrávači. Při nich spořádali hotový boršč a nalili si víno. Příjemné kamarádské posezení. Tak to alespoň bral ze začátku Dimitrij.
Po druhé láhvi kolem půl deváté večer si k němu Taša přisedla na pohovku, předtím seděla v křesle, s tím, že jí je zima a natáhne se. Vzala si deku a pololehla si tak, že se bráchovi opírala o jedno rameno. On byl zabraný do těch svých kovbojek. Přitom je viděl snad postý.
Najednou ho Nataša hladila po vlasech a tváři. A když na ni zmateně pohlédl, co to vyvádí, bez varování ho políbila. Pár sekund zcela paralyzovaný a neschopen jakékoli reakce. Jeho duchaplnost se vytratila šokem. Až po chvilce Ozerovou odstrčil: "Tašo?!"
"Dimko, jsi pořád stejný. Ty tvoje zásady. Uvolni se. O nic nejde. Nikdo se to nedozví," předla jako kočka.
"Já už jsem ti dvakrát jasně řekl, že miluju jinou ženu a nehodlám ji podvádět, rozumíš?!" snažil se mluvit klidně brácha, i když to v něm vřelo.
"Kde je ta tvoje velká láska právě teď?! Proč není s tebou?! Proč jsi kvůli ní nešťastný?!" provokovala ho.
"To neřeš! Je to můj problém! Mezi námi nic nebude! A jestli chceš, abych začal litovat té naší jedné společně strávené noci v Rusku před dvěma lety, tak pokračuj! Jsi na nejlepší cestě!" pronesl drsně. A zvedl se z pohovky se slovy: "Jdu spát."
V pokoji se posadil na svou postel a zhluboka dýchal, aby uklidnil své splašené srdce. Taša se ho svými větami dotkla na citlivém místě: "Kde je ta tvoje velká láska právě teď?!" - "Na akademii ve svém pokoji. Určitě leží v posteli, má na sobě to velké černé pánské tričko a kalhotky. Vlasy má rozprostřené po polštáři a je nádherná," odpovídal si v duchu.
"Proč není s tebou?!" - "Protože jí není ani osmnáct a zbývá jí půl roku do maturity," pokračoval ve svém trýznění.
"Proč jsi kvůli ní nešťastný?!" - "Protože s ní nemůžu být a držet ji v náručí," nepřestával si ubližovat. A jeho srdce se bolestí trhalo na kusy.
Jakmile se po hodině trochu sebral, vysprchoval se a zalezl v pyžamových kalhotách do postele s knížkou. Nečetl, jen zasněně koukal na fotku. Asi po další hodině, kdy plul ve vzpomínkách, Rosinu fotku schoval do tajné schránky vzadu v knize a odložil zaklaplou knížku na noční stolek. Usnul. Snil o kouzle chtíče a poté o jejich prvním společném milování.
A pak ho najednou Roza hladila i ve skutečnosti. Neřešil, jak se k němu mohla dostat. Jenom ji líbal a hladil do té doby, než jeho vysněná Roza promluvila: "Dimko."
A on procitl ze snu do kruté reality. Jeho Roza by mu nikdy takhle neřekla. Vždycky ho buď oslovovala celým jménem "Dimitriji", nebo "Soudruhu". Ruské zkratce jeho jména se smála. Vůbec se jí nelíbila. Nechápala, jak k ní přišel. Přijatelné pro ni bylo akorát něco ve stylu "Dimi".
Nataša Ozerová ležela nahá v jeho posteli a on se jí dotýkal. Vyskočil jako by ho uštknul jedovatý had a rozsvítil lampičku. Málem to s ním seklo. A to tenhle chlap vydrží opravdu hodně. "Co tady děláš?!" zeptal se ledově Taši.
"Co bys řekl?! Před pár minutami ti to vůbec nevadilo! Proč najednou ta změna?!" ptala se ho jízlivě Ozerová.
"Tašo, jdi do svého pokoje a zapomeneme na to," vydechl Dimitrij a rukou si prohrábl vlasy.
"Já na to nechci zapomenout, Dimko. Chci to dotáhnout do konce. Nikam nepůjdu. Líbí se ti to. Vidím důkaz. Tohle nepopřeš," narážela na jeho bouli v pyžamových kalhotách. Soudruhův dobrovolný celibát si vybíral svou daň a dokázal ho vzrušit i erotický sen o jeho Roze.
"S tímhle nemáš ty vůbec nic společného," bránil se.
"Haha," rozesmála se Taša. "A kdo za to asi může?! Vyřešíš si problém sám v koupelně? Se mnou by to bylo příjemnější."
"Dobře, jak chceš! Nedalas mi na výběr! Vzbudilas mě ze sna, ve kterém jsem se právě miloval se svojí láskou! V rozespalosti jsem si myslel, že jsi ona! Ale nejsi! Bohužel! Stačí?! Teď odejdi!" Dimitrij už ztrácel příčetnost.
Nataša po jeho hrubých slovech zkřivila obličej bolestí, jako kdyby ji uhodil. Jeho přiznání jí ublížilo. Již to vypadalo, že uraženě odejde, když promluvila a nabídla se mu znovu: "Dimko, to je jedno. Tak si při sexu mysli klidně na ni. Já tě chci."
Dimitrij na ni vyvalil oči a několik minut jen zíral. Nemohl uvěřit svým uším, že se mu Ozerová nabídla a souhlasila, aby myslel při sexu na jinou. Ztratil o ní veškeré své mínění i úctu. K tomuhle kroku by se osobitá žena s vlastními názory nikdy nesnížila. Roza by mu po jeho předchozích slovech na místě Taši vrazila facku a s hrdostí by odešla. Nikdy by ho neprosila, aby se s ní vyspal. Nikdy! I kdyby ho milovala sebevíc!
"Ty jsi absolutně zešílela, Tašo," vydechl stále ohromeně Dimitrij. "Kam se poděla tvoje hrdost a sebeúcta?! Nabízíš se mi jako laciný zboží na trhu! Znovu ti opakuju, že tě nechci a chtít nikdy nebudu! A po tomhle už vůbec ne, i kdybych měl do konce svého života zůstat sám! Což je i dost pravděpodobné v mé současné situaci! Vždycky se mi na tobě líbilo, že máš svůj názor, svoji hlavu, svou pevnou vůli prát se se životem. Ale teď?! Je mi z tebe zle! Odejdi nebo tě ze svého pokoje vyhodím já sám!"
"Stejně si to rozmyslíš!" promluvila při odchodu z jeho pokoje a třískla dveřmi.
Dimitrij se s problémy dopotácel ke dveřím a otočil klíčem v zámku, aby za ním nemohla Taša znovu nepozorovaně přijít. Pak se svalil na postel a čučel do stropu. Přehrával si před očima tuhle paradoxní situaci. "Tohle je moje soukromé peklo na zemi za to, že ji miluju navzdory všemu a všem," shrnul si to jednoduše.
Tu noc skoro nespal. Nepovedlo se mi ho ve snu zastihnout v obvyklou dobu kolem jedenácté. Ale nařídil jsem si budík už na pět ráno a povedlo se. Strachoval jsem se, co se stalo, že nespí. Zkoušel jsem to s éterovou magií do půl jedné, pak jsem únavou neplánovaně v posteli sám vytuhl. Ještěže jsem si nařídil prozíravě předem ten budík.
Upřímně - z Tašiných signálů mi bylo jasné, že dřív nebo později něco podobného zkusí. Se svými zkušenostmi ženy prostě umím odhadnout. Dimitrije miluje jako nějaká psychopatka. Není to čistá vroucí a bezmezná láska jako mezi Romitri. Ti by pro sebe navzájem udělali cokoli. Doslova - on se obětoval pro Rosino přidělení k Lisse a Rose zase pro jeho možnost mít s Tašou děti. Ozerová zcela zmagořila. Nevidí, neslyší. Ztratila veškeré zábrany i stud. A bude prudit, dokud ho nedostane. Soudruhovi soukromé peklo neskončilo, ale právě začalo. A troufám si tvrdit, že se to bude zhoršovat…
"Brácho, přeji ti pevný nervy a držím palce! Já bych se po tomhle okamžitě sbalil a odjel. Pak bych si našel nějaké nové přidělení u dvora. To by nebylo špatný. Rovnou bys tam počkal na Rose a mohl odtamtud poslat dopis nebo aspoň smsku, že se po maturitě těšíš na setkání. Jo, to by bylo fajn. Promysli to," nabádal jsem ho, aniž by mě mohl zaslechnout.
Když jsem éterový sen ukončil, nemohl jsem znovu usnout. Přemítal jsem nad tím, zda se první zblázní ve svém pekle Rose nebo Dimitrij. Neuběhl ani celý jeden měsíc a dalších pět nás čeká. Oba jsou silní, ale dovedou být silní tak moc, aby tohle nadlidské utrpení zvládli? Toť otázka...
Tak rád bych jim oběma pomohl. Zasáhl bych. Bráchu bych uklidnil, že mám Rose pod kontrolou a ať se vykašle na přidělení u Taši a jde ke dvoru, a že ho budu průběžně informovat o tom, jak se jeho Roza má.
A ji zase, že s Tašou není. Že s ní nic nemá. A o tom, že před dvěma roky proběhla jedna společná noc, bych úmyslně pomlčel. Je to minulost. Žije se přítomností a budoucností. A konečně bych jí odhalil, že Dimitrij ve svém srdci nosí pouze ji. A věrně na ni čeká u dvora, než odmaturuje.
Jojo, skvělé plány, ale nerealizovatelné. Ani jeden z nich by se s mojí pomocí nezachoval tak, jak by měl. Dimitrij by nezůstal z dosahu Rose mimo školu, ale vrátil by se ihned na akademii zpátky. A malá dhampýrka by vyvedla nějaký průšvih, až by zjistila, že ji Dimitrij chce. A to nedopustím!
Holt si bude to svoje šestiměsíční soukromé peklo každý prožívat po svém a trpět do morku kostí ve vlastní bolesti a myšlenkách. Ve své zkreslené realitě. Oba žijí v mylných představách o tom druhém.
Není zbití, ale je nutné, aby to tak i nadále zůstalo… Romitri, perte se s tím, jak nejlépe dokážete! Zasáhnu pouze v případě nejvyšší nouze…
Žádné komentáře:
Okomentovat