Musím se přiznat, že situaci s Romitri chudáčkovi Adrianovi opravdu nezávidím...
"Omlouvám se. Choval jsem se jako žárlivý debil. Ve všem jsi měl pravdu. Rose si vybrala tebe a já to stále nepřekousnul. Na horách to konečně vypadalo, že spolu začneme chodit a ona z toho z ničeho nic vycouvala. Dotklo se mě to. Hodně. Řekla mi něco ve stylu, že není na vážný vztah připravená a přitom to netrvalo ani tři týdny a za ruce se drží s tebou. Nedáte bez sebe ani ránu. Štve mě to. Ty můžeš mít každou, na kterou se podíváš. Navíc tvoje pověst holkaře a arogantní povýšené chování. Nebudu lhát, mám ji rád a nechci, abys jí ublížil, až se jí za pár dní nebo týdnů nabažíš a odkopneš ji jako použitý zboží. Rose si to nezaslouží. Je to hodná a citlivá holka, proto jsem tak vystartoval," vysvětloval zrzek.
"Jestli tě to uklidní, tak jsme s Rose jen lepší kamarádi, ne milenci. Toho sis musel všimnout. Neplazíme se po sobě, ani nic dalšího. Je to divadlo pro ostatní kluky, kteří by o ni měli zájem. Rose na ně nemá náladu, proto jsme se domluvili, že to vyřešíme takhle. Skutečně není na vážný vztah připravená. Nelhala ti. Já nejsem ten důvod, proč tě odmítla. Bohužel ani náš zastírací manévr Zeklose neodradil," přiznal jsem pravdu nahlas. Ztratilo smysl dál lhát.
"Prý ji osahával a líbal. Stála jako ve snách a vůbec se mu nebránila. Tys ho od ní odtrhl a jednu mu vrazil. Prej měl i kecy, že je krvavá děvka. Je to pravda?" otázal se Eddie.
"Odkud to víte?" zajímal jsem se. Informace se šíří skutečně rychle.
"Slyšeli jsme Michaila s Albertou. On u toho byl. Všechno viděl i slyšel. Bavil se s Albertou o stavu Rose. Zda neví, co se to s ní v poslední době děje, že je mimo, chodí jako v mrákotách, nesměje se, není drzá, pořád pobledlá a bez života. Zhoršila se ve škole i na cvičeních. A vše vyvrcholilo, když nebyla schopná Zeklosovi sama jednu vrazit a musels ji bránit ty. Moroj dhampýrku. Nejlepší dhampýrku ve škole. Prostě to s ní jde od hor z kopce a my chceme vědět, co jí je a pomoct jí. A ty jsi nejspíš jediný, kdo ví, kde je problém nebo příčina. Lissa její zvláštní chování přestala řešit a je na ni akorát naštvaná. A Rose se ztrácí před očima. Pověz nám to. Chceme zpátky starou dobrou Rose," upřímně se o malou dhampýrku strachoval Mason. I Eddie.
"To já taky. Nic jiného si víc nepřeju. Ale nemůžu s tím nic dělat, ani vy. Potřebuje čas. A pokud možno kolem sebe normální a hodné lidí, kteří ji mají rádi i v tomhle jejím aktuálním stavu. Lissa mě neuvěřitelně štve. Chová se k ní hrozně a skutečně nepomáhá, jen to ještě víc zhoršuje. To samé Zeklos. Toho musíme udržet z dosahu a ostatní kluky taky. A vy se jí hlavně na nic nevyptávejte. To jí ublížíte ještě víc," svěřil jsem se.
"Dobře, o Zeklose i zbytek kluků se postaráme. Vy si dál hrajte divadlo, že spolu chodíte, třeba časem doopravdy budete. Jedině s tebou je uvolněná a klidná. I vám to spolu sluší. Já to nějak překousnu. Navíc jsi dneska dokázal, že to s ní myslíš vážně a jednáš s dobrými úmysly. Povíme to Mie a Jill, aby s Lissou opatrně promluvily. A my bychom mohli smazat ten špatný začátek a zkusit to znova jako kamarádi, co říkáš, Adriane. Já jsem Mason Ashford, těší mě," podal mi ruku na seznámení zrzek.
Pobavil mě. A dost u mě po tomhle stoupnul v ceně. Míval pověst baviče a šaška. I čestného a hodného kluka. Nyní ji potvrdil. "Adrian Ivaškov, rád tě poznávám" oplatil jsem mu a stiskl mu ruku na seznámení.
"No, sláva, Aspoň jedna pozitivní zpráva, že si vy dva nepůjdete vzájemně po krku," shrnul to Eddie. Potom ale zvážněl: "Adriane, co Rosin bídný stav způsobilo? Víš to?"
Povzdechl jsem si: "Ano, vím. Bohužel vám to nemůžu říct. Nikomu. Přísahal jsem Rose, že to zůstane mezi námi. Nezradím ji. Sorry. A ona sama to dobrovolně nepoví."
"Chápu, to by nebylo fér. Díky za upřímnost. Nechceš jít s námi na kulečník? Bude tam i Lissa. Určitě by ti to vyléčila," navrhl mi Eddie dobrosrdečně.
"Ty mě chceš zbavit mého odznaku cti?! Víš, jak o mě kvůli tomu stoupne zájem něžného pohlaví?! Všechny holky mi to budou chtít pofoukat. Ani náhodou, pěkně si ho nechám," zhrozil jsem se hraně. A kluky tím rozesmál. Zakroutili pobaveně hlavami, rozloučili se a odešli.
Po zbytek odpoledne jsem na nic neměl chuť ani náladu. A nešlo o to, že mě bolela pusa po rvačce. Cítil jsem se bídně. Z Rosiny depky i chování, ze Zeklose, z Lissy a v neposlední řadě i z kluků, kteří se snaží pomoct, a já jim nemohu povědět pravdu. Taky jsem pevně doufal, že Michaila nenapadne Dimitrijovi zavolat a říct mu o stavu malé dhampýrky po jeho odjezdu. Jako jeden z mála si částečně spojil dohromady souvislosti.
Abych zkontroloval Rose, vytáhl jsem paty z pokoje na večeři do jídelny. Všichni na mě čuměli. Klepy se rozkřikly. Dnes mi ty pohledy vyloženě vadily. Dojedl jsem večeři. A rychle zdrhnul zpátky na kolej. Malá dhampýrka se z odpoledního šoku z nejhoršího oklepala. A znovu se ocitla ve své apatii. Mason s Eddiem ji pozorovali s obavami vepsanými ve tvářích. Lissa mi nabídla vyléčení, já to však s díky odmítl. Zlobil jsem se na ni. Dokonce pronesla něco ve stylu, že Rose Jesseho vyprovokovala úmyslně, že se spolu ocucávali a osahávali několikrát, tak proč z toho nyní děláme takovou vědu. Málem mi ujela ruka a jednu jsem jí natáhl. Holce.
Rose mezitím jako robot polykala večeři a vůbec nevnímala, že je řeč o ní. Kupodivu zasáhl Christian: "Liss, tohle přeháníš! Zeklos je hajzl a to víme všichni. Nechutně zneužil situace. Zasloužil si co proto. Adrian se zachoval správně. Kdybych se k tomu nachomýtl já, asi bych se neudržel a hodil po něm ohnivou kouli. Jesse překročil všechny meze slušnosti. Rose není ve svý kůži. Něco se s ní děje a je to vážný. Její apatie, nemluvnost a duševní nepřítomnost taky s námi u stolu, mě děsí. Tohle bylo hnusný! Nezaslouží si takové chování a řeči! Potřebuje pomoct!"
"Já se snažila, jestli sis toho nevšiml, ale nemluví se mnou," odsekla mu Lissa.
"Tak dost, to stačí! Nechte malou dhampýrku v klidu žít! Copak nevidíte, že toho má plný kecky i bez vás?!" zasáhl jsem naštvaně. "Tím jí pomůžete nejvíc! Vůbec si jí nevšímejte. Třeba se tvařte jako by tu nebyla a neseděla. Až bude sama duševně připravená, vrátí se k nám opět ta stará dobrá Rose! Do té doby smůla! Tečka!" Pak jsem dal malé dhampýrce pusu na čelo. Překvapeně zamrkala a na pár minut se probrala z apatie. Asi tím, jak jsem zvýšil hlas. A bez pozdravu jsem odešel do svého pokoje.
Tohle byla poslední kapka a já sáhl po několika týdnech po alkoholu. Whiska s ledem, abych si chladil pusu. A spojil tak příjemné s užitečným. Musel jsem vypnout. Stává se z toho všeho kolem mě pořádné psycho…
Tu noc jsem vypil pět panáků, podotýkám, že hodně silných, a usnul. Rose ode mě dostala dva nabité prsteny na spaní předevčírem ráno. Jeden má po dnešku vybitý, ale druhý je funkční a ona ho použije dneska. A že nepůjdu jednou k bráchovi, se nezblázní. Stejně mu nepomůžu.
Ve čtvrtek jsem se vzbudil jako přejetý válcem. S kocovinou, bolestí hlavy i tváře. Pohled do zrcadla stál tedy za to. Musel jsem si dát sprchu. Umyl jsem si i vlasy a oholil se. Moc to nepomohlo. I po pečlivém nagelování svého dokonalého účesu jsem zůstal nespokojený. "Ať nejsem dneska vidět, ať zmizím před zraky lidí," opakoval jsem si a díval se na svůj obraz v zrcadle. Ani nevím jak, ale najednou jsem zase ucítil vlnu magie přesně jako tenkrát v noci. A potom můj obličej v zrcadle zmizel. Vykulil jsem oči a v duchu si říkal, že mi opravdu hrabe. Když jsem se rozmazaně opět zahlédl i se svým šokovaným výrazem ve tváři. "Co to sakra je?" zeptal jsem se nevěřícně. "Přece není možné, abych se tu noc před těmi strážci jen tak vypařil a stal se neviditelným. Nějaká magická éterová clona? Maskování? Ale proč chvilku funguje a poté zase ne?" mumlal jsem si polohlasně sám pro sebe.
Nedávalo mi to žádný smysl. Rozhodl jsem se to vyzkoušet dnes v noci venku. "Však já tomu přijdu na kloub, jako že se Adrian Ivaškov jmenuju."
Víc jsem o tom nepřemýšlel, neboť mě vytrhlo z mého bádání zaklepání na dveře. "Další návštěva?" prolétlo mi hlavou v údivu. Za celé uplynulé tři týdny nikdo nezaklepal. A nyní už podruhé od včerejška. Neuplynulo ani 24 hodin.
Otevřel jsem dveře a přede mnou stála ubrečená Lissa. "Adriane, já se moc omlouvám. Za všechno co jsem řekla. Chovala jsem se jako naprostá kráva. Já na tebe strašně žárlím. Rose se s tebou baví radši než se mnou. Tak ráda bych jí pomohla, ale nevím jak, a ona mi nechce povědět, co ji trápí. Pokud už náhodou promluví, je to při rozhovoru s tebou. Nás ostatní ignoruje nebo přehlíží. Já myslela, že když si budu hrát na naštvanou a protivnou, tak se vrátí duchem zpátky a seřve mě, jak se to chovám. Jako to dělávala za starých časů a ono nic…"
Nezbývalo mi nic jiného než Lissu obejmout. Pak jsem jí vtáhnul k sobě do pokoje a zavřel za námi dveře. "Liss, já ji chci zpátky taky, ale po zlým to nepůjde. A nemůžu ti říct, co její stav způsobilo. Já jí přísahal. Časem se to dozvíš a ona se vrátí. Slibuju. Buď na ni hodná. A přestaň bulet. Zvládneme to, jasný?! Mám to pod kontrolou," konejšil jsem ji. To by mi tak scházelo, aby se zhroutila i sestřenka…
"Dooobbbřřee," vyslovila Lissa mezi vzlyky. Podal jsem jí kapesník a odvedl ji ke své posteli, aby se posadila. Potom jsem ji kolem ramen znovu objal. Po pár minutách se uklidnila. "Ty ji máš opravdu rád, viď?" ujišťovala se a přitom koukala na mou rozbitou pusu. "Nikdy se za ni žádný kluk nepral. Natož královský Moroj. Vždycky jí všichni akorát uráželi a nadávali do krvavých děvek, kterou však nikdy nebyla. Je to trochu divoký avšak nevinný anděl, který bojuje za ochranu a bezpečí druhých. A sebe a své vlastní potřeby odstavila na vedlejší kolej."
"Jo, tos odhadla přesně," pousmál jsem se. Což byla chyba. Musel jsem tvář zkřivit bolestí, protože mi Lissa položila jemně na ránu svou ruku a éterem mi zranění vyléčila. Příjemně to brnělo a její aura zářila zlatou barvou ještě silněji než normálně. "Děkuju."
"Aspoň nějak můžu pomoct a být potřebná," pronesla smutně. "Kéž by to fungovalo na Rose."
"Jenže to nejde," pomyslel jsem si hořce a nahlas radši nic neřekl, abych Lissu opět nerozrušil. A změnil úmyslně téma. Po deseti minutách jsme se oba sebrali a šli společně do jídelny. Parta tam již seděla. Chyběla akorát Rose. Dorazila dvě minuty po nás. Zasedla na místo vedle mě a já ji pohladil po tváři a políbil na čelo. Členové party nás propalovali pohledy, ale zmizela ta předchozí nevraživost. Přijali moje rady a akceptovali to. Dusno mezi námi se rozplynulo. Zase se dalo relativně volně dýchat.
Mason, Eddie i Christian zaujali mé ochranářské chování. I trochu gentlemanství. Sami od sebe jí donesli horkou čokoládu, tousty k snídani i čokoládovou koblihu. A Rose se probrala na několik okamžiků z apatie a všechno to před nima snědla. Neměla sílu je odmítnout, když se o ni tak starali, navzdory tomu, že chuť na jídlo postrádala.
Holky využily zase chvíle, kdy vnímá, a naplánovaly si na příští týden, až skončí Rosin trest, holčičí wellness. To jí neublíží…
Žádné komentáře:
Okomentovat