Uff, to jsem si dala! Celkem skoro 8 A4 textu... Tak doufám, že to oceníte ;)
Rozdělila jsem na dvě části. Pokud budou komentáře, 2.část přidám ve středu (pokusím se mezi 19:00 a 20:00) a v pátek na státní svátek další díl SPO. Aspoň budete mít zase tři články týdně a budete se mít na co těšit :D
"Jen jsem spojil tvé dva zájmy dohromady. To nebylo těžké. Taky ti dlužím přednášku a popis, který je v knížce v ruštině, i překlad. Předtím jsem to nestihl. Sama jsi přece říkala, že se chceš učit, ne?" vysvětlil jsem pobaveně.
"Já tě nepoznávám," postěžovala si. "Nedá se však říct, že by mi to vadilo. Miluju tě. Na tohle bych čekala až do ledna. Poklad Adrian, že to připravil na dnešek. Víš vůbec, o co bys mě ten měsíc zbytečně okrádal?!"
"Zaprvé - nechceš mi, doufám, říct, že si myslíš, že tě zanedbávám?! A zadruhé pár z nich už znáš. Ale vím, že ráda zkoušíš nové věci, tak jsem ti pro získání inspirace chtěl pořídit tohle. Nepočítej s tím, že se ti každá bude takhle líbit. I kdyby se nám povedlo všech 50 vyzkoušet, nakonec zjistíš, že se ti skutečně líbí třeba jenom pět. Tak to má většina párů. Ty jsi výjimka, tak jich budeš mít deset, maximálně patnáct. Navíc jsem ti dal schválně na výběr čísla pouze od 1 do 10. To jsou základní, něžné a velmi oblíbené polohy. Akorát tu knížku budeme muset někde pořádně schovat. Adrian bude při návštěvě určitě šmejdit, kam jsme ji dali a bez poznámek se to taky neobejde. Zvlášť když to za mě sháněl a kupoval on. Natož aby ji v knihovně objevila třeba Janine. To by nepřežila. A omlouvám se, neměl jsem v plánu tě uvádět do takových rozpaků, ani tím prádlem, ani knížkou. Ale byla jsi u toho děsně roztomilá a sexy. To nepopírám," pověděl jsem jí svůj názor.
"A ty se mi divíš? Nikdy jsem tě neviděla číst nic jiného, než ty tvoje kovbojský romány. Že máš zmáknutý tenhle typ literatury, jsem nevěděla, i když mi to mohlo dojít z toho, jak to se mnou umíš. Vždycky jsi byl proti mně ve všech věcech zkušenější. Je jedno, jestli šlo o bojování, vaření nebo sex. To jenom já jsem stále začátečník," vyhrkla.
A já se rozesmál: "Rozo, ty začátečník nejsi. A ohledně milování a něžností už vůbec ne. Kdybys to nebyla ty, nazval bych tě nymfomankou. Nikdy nemáš dost. Nezáleží na tom, jestli se milujeme jednou denně nebo celou noc. Tobě to stejně nestačí. Takhle se začátečníci nechovají. Natož aby si to tak užívali a vychutnávali. Ta tvoje vášeň a smyslnost. A já se nechám kdykoli strhnout nebo přemluvit. Stačí tvůj malý náznak, že mě chceš nebo že po mně toužíš. A přestanu se ovládat. To, co tu těch pár měsíců, které jsme spolu, předvádíš, je neskutečné. Kdybych tě sám nepřipravil o panenství, nevěřil bych tomu, žes byla nevinná a nezkušená. Jsi úžasná. A já se ti nedokážu bránit."
"Za to můžeš ty. Ne já. Ta tvoje vůně, blízkost, polibky i doteky a já jsem ztracená. V něčem máš možná pravdu. Na to, že je Lissa s Christianem déle, než já s tebou, jsou v tomhle ohledu pozadu. Mají jenom tři oblíbené polohy. Milují se zhruba jednou za dva dny. Oba jsou spokojení a vyhovuje jim to. Mně by to s tebou však nestačilo, soudruhu," řekla narovinu příklad Lissina intimního života, který znala dokonale přes pouto.
"Rozo, takhle ale vypadá většina partnerských vztahů. Někdo je na tom i mnohem hůř než Lissa. A sex si dopřává jednou za měsíc nebo klidně i za dva. Přitom mu to nevadí. To my dva jsme výjimky. Proč myslíš, že si nás kvůli tomu Adrian tak dobírá. Bydlíme spolu 6 měsíců, ale jeden druhého jsme se stále nenabažili. A asi ani nikdy nenabažíme. S tebou to nejde. Já to vzdal," ujistil jsem ji.
"Hm, dobře. Pokud jsi to vzdal, tak můžeme zase pokračovat. Řekni další číslo," převezla mě. Opět.
"Rozo," zaúpěl jsem zoufale.
Umlčela mě polibkem. "Chci číslo. Není fér, abych vybírala pouze já. Dávám ti půl minuty, abys odpověděl, než donesu z pohovky knížku," odtáhla se ode mě a vstala. Za deset vteřin se ocitla zpátky u mě. "Jaké, soudruhu?"
"Musím ti vynahradit těch 13 dní, které jsem byl mimo. Abychom zůstali v první desítce, sečteme je, takže 1+3 jsou čtyři," zamyslel jsem se.
"Přečteš mi to v ruštině i tu předchozí a přeložíš?" poprosila mě. A já jí její přání rád splnil a pak i spoustu dalších.
Vyčerpáním jsme usnuli někdy k ránu. Roza mě vzbudila polibkem: "Soudruhu, dnes je náš první společný Štědrý den a my ho skoro prospali. Už je jedna. Co si dáme k jídlu? Chceš klasickou snídani nebo mám něco teplého objednat k obědu? Večeře je v šest."
"Stačí snídaně a po ní kávu s těmi tvými výbornými vanilkovými rohlíčky," odpověděl jsem.
"Dobře, jdu to připravit. Klidně lež, přinesu ti to sem," vrhla se Rose sama na přípravu snídaně.
Rozhlédl jsem se po obýváku. Moje pyžamo bylo hozené převrácené na zemi. Podobně dopadlo Rosino prádlo a nové boty. Vyhaslé kalíšky od svíček. Vánoční stromeček. Naše provizorní ležení z peřin. Prázdné ozdobné krabice od dárků. Moji pozornost však upoutala taška s dárky od Janine. Úplně jsem na ně včera po tom šoku zapomněl. Vstal jsem a došel pro ni. Obsahovala dva dárky zabalené ve vánočním papíře.
"Co to máš, soudruhu?" zeptala se mě zvědavě Roza.
"To jsou dárky od tvé mámy. Včera jsem na ně zapomněl. Rozbalíme je teď nebo až večer?"
"Jéé, teď. Jsem strašně zvědavá, co nám koupila," rozzářila se Roza.
"Na, tenhle je pro tebe. Rozbal ho," podal jsem jí její dárek. Roztrhla vánoční papír a ztuhla. Já se rozchechtal. Tohle bylo od Janine opravdu trefné. Dala Roze kuchařku se zástěrou.
"No, bezva," zavrčela Roza.
"Co tím chtěl asi básník říct?" podotkl jsem pobaveně.
"Teď ty, soudruhu," popoháněla mě.
Vybalil jsem svůj dárek a potěšeně listoval knížkou s fotkami a historií ruských měst. Hned jsem nalistoval Petrohrad. Měl jsem ho nejradši. Roza se ke mně přitulila a koukala se mnou. Knížka nebyla v ruštině. Takže všemu rozuměla. "Soudruhu, vypadá to krásně. Moc se tam těším."
"Musíme Janine poděkovat a poslat dárek, který jsme nestihli vybrat ani koupit. Napadá tě něco? Co třeba jemný řetízek nebo náušnice? Myslíš, že by to nosila?" navrhl jsem.
"Jo, řetízek je fajn. Jakmile ti skončí 27.12. neschopenka, dojdeme ho spolu vybrat a pošleme jí ho. Napíšu jí alespoň smsku. Ty se zatím najez. Ať nemáš studený čaj a tousty," souhlasila s mým nápadem Rose.
Po snídani jsem promluvil: "Rose, neměli bychom jít za ostatními? Čtyři dny nás neviděli."
"Nyní ne. Uvidíme je na večeři. Mám v plánu jiné věci, než být s partou. Jsou všichni v pohodě u Lissy. Právě koukají na nějaký film a cpou se cukrovím. Je tam s nimi i Adrian. Pouze Sydney chybí. Ale Lisse poslala smsku, že na večeři určitě přijde. Holek si užijeme taky dost. Jsou tu až do 3. ledna. Tohle jsou naše první společné Vánoce, soudruhu, a já si je hodlám užít po svém a v soukromí. Půjdeš se mnou do sprchy? Nebo mám radši napustit vanu? Připravím ti tam kávu i cukroví. Pár svíček. A budu si tě hýčkat a rozmazlovat," měla odlišné plány Roza.
Zakroutil jsem pobaveně hlavou: "Vana zní líp." Zbytek odpoledne jsme strávili v koupelně ve vaně. V půl páté nám zazvonil budík na mobilu. Oba jsme vylezli. Vystřídali se ve sprše, abychom se zbavili pěny. Oba jsme si rychle umyli vlasy. Já se i oholil. A chystali se na večer. Roza se krásně nalíčila. Vyfoukala si vlasy. "Rose, co si vezmeme na sebe?"
"Já ty vínové šaty. A tobě bych doporučila tu skvěle padnoucí vínovou košili a černé džíny. Zase budeš děsně sexy. Až se oblékneš, moc se ke mně nepřibližuj nebo si to rozmyslím a nikam nepůjdeme, jo? Varuju tě předem. Oblek mít nemusíš. Christian bude oháklý podobně," neodpustila si Roza poznámku.
"Dobře. S těmi tvými šaty nápodobně."
Oba jsme se oblékli. A patnáct minut před šestou vyšli z bytu. Do salónku jsme vcházeli pět minut před šestou. Všichni už tam byli. "Ahoj," pozdravili jsme je s Rozou najednou.
"A sakra," zamumlala potichu.
"Co se stalo?" zašeptal jsem.
Odpověď mi poskytl Adrian: "Liss, to bych příště nedělal. Je to na vlastní nebezpečí."
Podíval jsem se na Lissu. Překvapeně na nás s Rozou zírala. Pochopil jsem. Naše aury.
"Rose, Dimitriji," vítali nás nadšeně a s úsměvy ostatní, kterým tahle malá výměna unikla.
"Ježiši, vám to spolu sluší," vyhrkla Jill.
"Vidíte, jak jsou dokonale sladění," přidala se i Mia.
"Proč myslíte, že se nestavil na akademii v sále na oslavě Rosiných závěreček. Kdyby je takhle spolu viděli, všem by to došlo," usmál se pobaveně Adrian.
"S vámi dvěma chci mluvit! Co jste to proboha kecaly při výslechu?! Dlouho jsem se tak dobře nepobavila. Ale soudruha jste dost šokovaly. To se moc lidem nepovede," vytáhla Rose na Miu a Jill jejich výslech.
"Nic, jen čistou pravdu," ohradila se Mia za obě.
"Co tam říkaly?" zeptal se zvědavě Mason.
"Já vám to pozítří přinesu k Lisse. To nejde vyprávět. Musíte si to přečíst slovo od slova," slíbila jim Rose.
"Dimitriji, ty už nemáš sádru? Né, že bych nebyl rád, že jsi v pořádku. Jen mě to překvapilo," promluvil na mě Christian. Lissa mu o své návštěvě v nemocnici stále neřekla.
"Nemá, já vám říkala, že mu nic není a ani ho nic nebolí. Vy jste mi nevěřili. Váš problém," odpověděla Lissa za mě.
"Žádné dárky. Ty ses stavila dvacátýho v nemocnici, viď?" pochopil hned Christian. Lissa na souhlas kývla. "Super, celá banda je zdravá a živá. Máme co slavit."
"Čau brácho," podal mi ruku v našem pozdravu "partnerů ve zločinu" Adrian. "Jsem rád, že jsi konečně v pořádku."
"S tebou chci mluvit! Je ti jasný o čem! Po večeři půjdeš k nám!" nařídil jsem mu přísně.
Arogantně se na mě ušklíbl: "Reklamace nepřijímám." A pokračoval nevzrušeně směrem k Rose: "Malá dhampýrko, zase ti to hrozně sekne. Jak mě těší, že na tvé tváři opět vidím šťastný úsměv."
"Adriane," obejmula ho Roza. Přitáhl si ji k sobě a vtiskl jí pusu na čelo. "Děkuju za všechno. Krásné Vánoce."
Roza objala všechny holky i kluky. Zaznamenal jsem, jak poděkovala Lisse za mé uzdravení. Já všem podal ruku.
"Dimitriji, omlouvám se za ten svůj výstup v nemocnici. Přehnala jsem to," dostala mě svou omluvou Sydney. Tvářila se přitom dost rozpačitě.
"Nemáš se za co omlouvat. To já to zvoral, ne ty. Navíc ten tvůj proslov byl boží. Jako bych před sebou viděl naštvanou Rozu. Ač to nevypadá, máte toho hodně společného. Zvlášť v případě, když vás někdo vytočí," zasmál jsem se.
"Ona za tebou byla?" ptal se mě šokovaně Adrian.
"Nejenže za mnou byla, ale stihla mě seřvat na dvě doby. To ona mi pověděla, co se přesně stalo. Myslel jsem, že to víš?" pověděl jsem Adrianovi.
"Já zase žil v domnění, že ti to řekl Ben, ne Sydney. Tys nešla zařizovat akci, ale vrátila ses do nemocnice. Sageová, ty se mi snad zdáš!" reagoval na nové informace Adrian.
"Nekoukej na mě tak. Prostě jsem si nemohla pomoct, noo. S Rose jste oba vypadali hrozně. On vás vyhodil, aniž by cokoli věděl. Tak jsem mu to řekla. Někdo ho přivést k rozumu musel. Než by se za ním dostal Ben nebo někdo další, trvalo by to dlouho. Tak jsem to vzala do svých rukou. Stejně se neusmířili. A několik dnů zůstali na nože," bránila se Sydney.
"Sageová, oni by se pohádali i bez tvého zásahu. Bylo to jen otázkou času. Rose se to snažila co nejvíc oddálit. Nakonec to bouchlo 20. prosince, když se vrátil domů z nemocnice. Díky Lisse, už naštěstí zcela zdravý," znal přesný průběh Adrian.
"Tys to věděl. Celou tu dobu. Proč jsi mi to neřekl nebo alespoň nenaznačil? Já byl úplně slepý," zeptal jsem se ho vyčítavě.
"Měl jsi svých starostí dost i bez Rozy. V tomhle jsem s ní souhlasil. Nemohla to na tebe vybalit hned. Jenže čím ses cítil líp, tím víc se to blížilo. V konečném důsledku děkovala za ten tvůj vyhazov z nemocnice a použila ho jako záminku nebýt s tebou sama. Jinak byste scénu předvedli tam nejpozději ten den v noci. Takhle se to o další dva dny oddálilo a pomohla i Lissa tvým uzdravením. Aniž by tušila, co tě doma bude čekat kromě vanilkových rohlíčků," vysypal ze sebe Adrian.
"Do háje!" zanadával jsem.
"Příště jí neslibuj něco, co nemůžeš splnit! Jasný?! A když něco přece jen slíbíš, tak to sakra dodrž!" nařídil mi Adrian.
"Cooože?" ozvali se ostatní, kteří se nechytali.
"Nic, pro vaše klidné svědomí to nechtějte vědět. Už jsou v pohodě. Aury září jako světlice. Zvládli to sami. Měli doma jen trochu dusno," vyhnul se odpovědi Adrian, aby ostatní neznali podrobnosti z našeho soukromí.
Žádné komentáře:
Okomentovat