Blázinec v práci! Omlouvám se za zpoždění...
Kvůli Jevě se mi do Baji nechtělo. Bylo mi jasné, že to nebude jen tak. Nikdy dřív mi dopis neposlala. A řádky napsané na papíře mě v tom pouze utvrzovaly. Vzpomínky otevřou rány v srdci Rozy na čas strávený v nemocnici a mé bezvědomí s bojem o holý život. Nehodlám přihlížet tomu, jak znovu trpí. Pokoušel jsem se to před ní utajit.
Za normálních okolností bych navštívil rodinu moc rád. A s Rozou dvojnásob. Vánoce k tomu úplně vybízely. Úžasná příležitost, kdy svým bližním představit ženu, kterou bezmezně miluju a chci s ní strávit zbytek života. Toužil jsem Roze ukázat svá oblíbená místa v Baje, Petrohradě i Moskvě. Seznámit ji s mámou a ségrama. Přál jsem si, aby mezi ně zapadla. Aby se u mě doma v mé rodné zemi cítila dobře.
Nakonec jsme do Ruska odcestovali. Samozřejmě tomu pomohl Adrian. Že se vůbec divím... Zařídil to všechno za mě, od dovolené u Bena v zásahovce, přes náhradní strážce pro Lissu a Christiana v naší nepřítomnosti až po odhalení skutečností a dopisu před Rozou. Někdy mi opravdu cuká ruka, abych mu nedal pěstí. Láká mě pocuchat mu ten jeho královský arogantní ksichtík.
Když mě Rose postavila před hotovou věc, že ona jede a záleží pouze na mně, jestli já s ní nebo ne, nezbylo mi nic jiného než kývnout. Samotnou bych ji nepustil.
Dlouhé hodiny strávené v letadle a poté i v autě z Omsku do Baji nás oba vysílili. Řídil jsem. Rose unaveně klimbala. Již jsme se blížili k Baje. Svítilo zimní slunce. Neodolal jsem a Rozu probudil, aby spatřila výhled na zasněžené údolí. Podle předpokladu ji to nadchlo. Za dalších pár minut jsem vjížděl do Baji a prokličkoval křižovatkami k našemu domu. Stojící babička venku před domem mě nepřekvapila. Ale Rozu v prvním okamžiku ano, než jí došlo, že je to Jeva. Na vlastní kůži zažila její schopnosti předvídat budoucnost, jelikož jsme Jevě ani já ani Rose nedali vědět, zda dorazíme, přesto na nás ve správný čas čekala.
V Roze to zažehlo vztek. Vystoupila z auta a nakráčela si to před Jevu a rovnou ji žádala o vysvětlení, proč nás nevarovala před Strigoji včas. A Jeva hovořila schválně rusky, aby jí Rose nerozuměla: "Jdeš na to trochu moc zhurta! Zklidni hormon, slečinko!"
Rozu Jevina ruština vytočila do vrtule ještě víc, obzvlášť když si moc dobře uvědomovala, že babička anglicky umí. Zopakovala svou žádost o vysvětlení více důrazně.
"Dámo, měla by ses naučit pořádně ovládat a mluvit slušně! Takhle se chovat na návštěvě u cizích lidí je velice nevhodné?! Můj vnuk by tě to měl konečně naučit!" reagovala na to Jeva zase v ruštině.
Zmínka o vnukovi mě dopálila taky, proto jsem v ruštině rozzlobeně spustil: "Tak dost! Mluv na ni anglicky, aby tomu rozuměla! Chová se k tobě, přesně jako ty k nám ohledně Strigojů! Nic naučit nepotřebuje! A nepřijela za tebou na přátelskou návštěvu, ale zjistit důvod, proč jsi to udělala?! A mě zase zajímá, proč jsi poslala ten dopis ke dvoru?!"
"To se dozvíš, až přijde ten správný čas! Dlouho ti trvalo, než jsi ji sem vzal! Já ti to říkala už minule! Noo, ale chovat se fakt neumí! Je drzá a nevychovaná! Měl bys s tím něco dělat, aby ti nepřerostla časem přes hlavu...," víc nestihla říct, neboť ji Roza přerušila dalším vodopádem slov. Tentokrát připojila i výhrůžky.
Avšak ani ona se nestačila vypovídat. Z domu vykoukla moje matka Olena s otázkou: "Co se tady proboha živýho děje? Hulákáte tu jako na lesy! Nejste tu sami a...," zmlkla, jakmile mě spatřila. Vytřeštila na mě oči. Moje přítomnost v Baje ji zaskočila. Naposledy jsem se stavil na pár dní začátkem června minulého roku, abych si vyzvedl dárek pro Rozu k maturitě a strážcovské funkci. Stříbrný kůl se speciálním rytím.
Přešel jsem k mámě a objal ji. Tak rád jsem ji zase viděl. Vůbec se nezměnila. Až po pár sekundách nalezla zase svoji ztracenou rovnováhu a všimla si kousek od nás stojící Rose a Jevy. Obě mlčely a pozorovaly nás. S tázavým pohledem se na mě máma znovu podívala. Usmál jsem se a v angličtině jsem Rozu oficiálně představil. A nezapomněl zdůraznit slovo "MOJE".
Máma hned přeskočila do angličtiny taky, vlídně přivítala Rose a pozvala nás dovnitř. Tam se mi dostalo drobné výčitky, proč jsem se neozval dopředu, že přijedu. Ale viselo tam nevyslovené "s návštěvou".
Co se událo poté s Jevou, Adrianem a Sydney nemám sílu popisovat. I teď jsem z toho zmatený a nechápu co s tím vším má společného brácha a Sydney. Jaké tajemství, jaký kruh, jaká věštba? Prostě nic. Z bráchy to nejdřív dostanu osobně u dvora. Z Baji to po telefonu nedokážu. Vzdal jsem to a smířil se s tím, že to počká... A Rose taky. Oba jsme si utahaní z cesty šli lehnout. Zbytek rodiny byl ve škole nebo v práci.
Trochu jsem se ve svém starém pokoji obával, aby se tam mé lásce líbilo. Je zvyklá přece jen na větší luxus. Ale strachoval jsem se zbytečně. Rose si na majetné věci nepotrpí. Není zhýčkaná a nikým by kvůli chudobě nebo nedostatku financí neopovrhovala. Naopak snažila by se mu pomoc. Není zhýčkaný snob.
Vzbudil jsem se druhý den ráno. Tiše jsem se oblékl a sešel schody dolů do přízemí. Celá má rodina právě snídala. Viktoria se mi radostí vrhla kolem krku: "Dimko, tak ráda tě vidím!" Svým temperamentem mi mou Rozu připomínala z mých sester nejvíc.
"Já tebe taky, Viky," objal jsem ji pevně pažemi. Karolína mě obejmula hned po ní.
Jen Soňa zaváhala. Důvod mi docvakl po chvíli. Vstala od stolu, aby se se mnou přivítala i ona, a já zaznamenal těhotenské bříško. "Neptej se, prosím tě!" vyhrkla.
Otázek jsem měl spoustu - kdo jí to udělal, kde je otec, jestli bude svatba a podobně. Ale její výraz mě přesvědčil v tom, že kompletní rodina - máma, táta a dítě nevznikne. Naletěla nějakému morojskému grázlovi jako krvavá děvka. Jako před lety Karolína. Tenkrát jsem kvůli tomu řádil. Rozmlátil bych tomu zmetkovi držku. Dodneška ale nevím, kdo je Pavlův otec. Zatajila to přede mnou. Zachoval bych se stejně jako v případě svého morojského otce. Chlapeček by si to za rámeček nedal.
Avšak můj skoro desetiletý synovec Pavel, Karolínin syn, je moc fajn. Roztáhl pusu do širokého úsměvu: "Strejdo Dimitriji!"
"Ahoj Pavle, ty jsi zase vyrostl," pozdravil jsem se i s ním.
"Kde ji máš? Proč nepřišla dolů s tebou? Snad se nás nebojí...," vyzvídala Viktoria. "Jsme na ni děsně zvědaví? Kterépak holce se povedlo uhnat našeho bratříčka?!"
Hravě jsem se po ní ohnal a ona uskočila. "Ještě spí! A nebuď zvědavá nebo budeš brzy stará! Už jsem zahlédl jednu šedinu! Tak bacha!" Vyplázla na mě jazyk na oplátku za hlášku.
"Viky má pravdu. Od včerejška přemýšlíme o tom, jaká asi je? Tak nás nenapínej! Musí to být vážný, když jsi ji sem přivezl. První svou ženskou...," přidala se Karolína.
"Ségra, omyl. Druhou. Nepočítáš Oksanu, ale je fakt, že Rose nebo jak se vůbec jmenuje, musí být extra třída, když je to první holka, která s Dimkou oficiálně přespává v pokoji. Ani Oksana tam nikdy přes noc nezůstala. On je do té své Rose fakt zabouchnutej. A hodně," připojila se i Soňa.
"Hej, nechte si to, vy tři sudičky!" krotil jsem je pobaveně. Předpokládal jsem podobné reakce. Vlastně měly ve všem pravdu.
"Noo tááák, bráško, pověz nám o ní něco nebo ještě líp: ukaž nám rovnou její fotku. Určitě máš nějakou v mobilu. My si pak o ní uděláme každá svůj obrázek," lámala mě Viktoria. "Ani mamka nám nic nechtěla říct. Nenech se prosit."
"Je to nějaká královská Morojka? Děláš jí strážce?" zajímala se i Soňa.
"Ne, Rose je sama strážkyně královské Morojky," odhalil jsem.
"Cooože? Ona je dhampýrka jako my?" zakoktala se Karolína.
"Jo, máte s tím problém?" otázal jsem se vážně.
"Ne," bránila se překvapeně. "Pouze jsem to nečekala! Asi nikdo z nás! Promiň! Nemyslela jsem to zle!"
"Dimko, nechci být hnusná, ale uvědomuješ si, že budete mít časem problém," pohladila si názorně Soňa své bříško a dala mi tím jasně najevo, který problém má na mysli. Společné dítě. Vzájemná dhampýří neplodnost. Ano, ten mít budeme. Zatím rodinu neplánujeme, ani jsme o tom s Rozou nemluvili. Ale za pár let se tomu nevyhneme. A bude nás to oba bolet.
"Soňo," okřikla ji máma. "Tohle se dá řešit s doktory. Lepší plánované rodičovství než neplánované! A nezáleží na tom, kdo dítě zplodí, ale kdo ho vychová a jak ho vychová! Mají se rádi, na tom jediném záleží!" Soně po máminých slovech zčervenaly tváře. Styděla se.
Z trapné a nepříjemné situace nás vytáhl synovec: "Strejdo, a zabila nějakého Strigoje?"
Usmál jsem se: "Představ si, že rovnou pět."
"Noo, téééda! Ale musí mi ukázat značky, jinak jí nebudu věřit!"
"Hm, pět to už je slušné číslo i na muže! Natož na ženskou! Asi je dobrá! Jen aby nevypadala jako babochlap! Kdo ví, jaký má Dimka vlastně vkus na ženy?!" zavrtěla hlavou vysmátě Viky a vrátila mi tak hlášku o šedinách. Nekomentoval jsem to. "Rose? Škoda, že není Hathawayová...," posteskla si po chvíli. "To by bylo něco, kdyby náš Dimka chodil s takovou celebritou."
"Rose Hathawayová je nejlepší ze všech," potvrdil to nadšeně Pavel. "Strejdo, znáš ji?"
"Trochu," zalhal jsem. Neodhalím jim, že je to skutečně Rose Hathawayová. Třeba se z toho vyvrbí nějaká komická situace, až to čirou náhodou praskne.
"Jak vypadá? V novinách nikdy neotiskli její fotku...," povzdechl si. A já se radoval, že díky tomu svůj plán o Rosině pravé identitě dotáhnu do konce.
"Je krásná. Srdce má na pravém místě a pro své milované by udělala cokoli. Nejlepší strážkyně, kterou znám," zasnil jsem se.
"Chápete ho?! On si tady sní o Rose Hathawayová a přitom má nahoře v pokoji její jmenovkyni-náhradnici!" rozhodila rukama vysmátá Karolína. "Pozor, Dimko, na nevěru! To nevadí, že je pouze snová! Měl jsi zapojit svůj šarm přímo u originálu! Třeba by ti podlehla! Hodně holkám připadáš sexy! Tak proč ne i Rose Hathawayový, že?!"
Z prekérní situace mě zachránila kupodivu sama Jeva. Nechal jsem se unést jako pokaždé, když se jedná o Rozu. "Přestaňte plácat nesmysly a fofrem obléknout! Mše na nás nepočká!" Obdařila mě babička vědoucím pohledem. Se stoprocentní jistotou věděla, kdo spí v mém pokoji. Sestřičky i Pavel se honem tiše rozutekli převléknout do pokojů, ale aby Rozu nevzbudili. Pak odešli do kostela. Dneska je ruský státní svátek.
Já s mámou zůstal doma. "Děkuju," pronesl jsem své díky, když jsme v kuchyni osaměli.
"Nemáš zač! Je to pravda! Soňa dopadla jako před lety Karolína. Ani nechce říct, kdo je otec," spustila máma.
"Doufám, že aspoň Viktoria neprovede stejnou blbost," povzdechl jsem si. "Mám to ze Soni zkusit dostat?"
"Ne, nech to být. O to malé se postaráme. Nebude to jednoduché, ale zvládneme to," odmávla to mamka. "Pomůžeš mi s pečením chleba?"
"Jistě," souhlasil jsem.
"Nejdřív se nasnídej," nařídila mi, když jsem se již hrnul do práce. Splnil jsem její požadavky a potom smíchal všechny ingredience na těsto. Rukama jsem ho hnětl, aby se vše spojilo, když znovu promluvila: "Jsem ráda, že se to mezi vámi odminule srovnalo. Trhalo mi srdce vidět tě nešťastného. Miluje tě. A ty zase ji. Sluší vám to spolu. Moc, Dimko! Líbí se mi. Vybral sis dobře."
"Takže mi ji schvaluješ? Prošla přísným měřítkem budoucí tchýně?!" dobíral jsem si mámu, avšak částečně jsem to za legraci nepovažoval.
"Prošla," odkývala mi to vážně. "Ten včerejší výstup s Jevou a tím hochem a dívkou na telefonu mi asi nevysvětlíš, co?!"
"Rád bych, ale sám netuším, která bije. A z něho to nejdřív dostanu osobně u dvora. A ani tím si nejsem tak úplně jistý. Je paličatý jako mezek. V případě, že mi to nebude chtít opravdu říct, nevypáčím to z něj ani tam. Již mám v tomhle ohledu několik zkušeností," povzdechl jsem si.
"Zůstanete na celé svátky?" ptala se.
"Jo. A po nich pojedeme na tři dny do Petrohradu a na tři do Moskvy. Slíbil jsem Roze, že jí ukážu Rusko a svá oblíbená místa."
"Všechno jí ukaž. Jen mám strach, aby se jí u nás líbilo. Rozdílná kultura, jazyk, zvyky a největší strach mám z jídla. Co když jí u nás nebude chutnat...," obávala se. "Jo, a prosím tě, kde jsi přišel k té přezdívce "soudruh". To mě odzbrojilo. Asi se spolu nenudíte."
"S ní se nudit nedá, mami. Můžu být rád, že jsem to odnesl pouze "soudruhem". Mívá i horší nápady. Takový "Sibiřský yetti" nebo "Sibiřský kovboj" by stál fakt zato. A jídlem se netrap. Někdy mám pocit, že je to "bezedná popelnice" nebo "otesánek". Ale není to na ní nikde vidět. Poznáš to sama..."
Máma mě obdařila vlídným přesto drobet káravým úsměvem, otevírala pusu, že něco dodá, ale zarazila se ve chvíli, kdy do kuchyně nakoukla Rose. Přivítal jsem se s ní. Neodpustil jsem si ji maličko provokovat. Ohledně dlouhého spánku i jídla. Po snídani jsem ji vytáhl na procházku do přírody kolem Baji. Blbli jsme ve sněhu, strkali se do závějí a taky si vytvořili své dva vlastní anděly, kterým moje bláznivá Roza dokreslila svatozáře. U zamrzlého rybníka jsme se ve sněhu málem pomilovali. Ztrácím se svou láskou zdravý rozum. Kdykoli jen naznačí nebo projeví touhu a chtíč po mně, zasáhne mě to taky. Vyloženě mě spálí. Naštěstí jsem se v poslední chvíli ovládl. Venku mrzlo. Roza by v mínus dvaceti nastydla. Vynahradím jí to večer.
Po návratu do domu se seznámila se zbytkem rodiny. Synovce si získala po pár větách. Podrobil ji výslechu ohledně Strigojů a bojování. Nakonec Pavla krotila máma, aby nechal Rose najíst. Karolína se Soňou pak odpoledne vyzvídaly. Viky někam zmizela. My s Rozou zdobili vánoční stromeček a máma se ségrama připravovaly věci na zítřejší Štědrý den. Došlo na debatu o mém dětství. Zařadil jsem zpátečku a vytratil jsem se radši nahoru do pokoje číst si. U toho jsem být teda rozhodně nemusel.
Rose mě pak zaskočila svým proslovem, že by se do mě taky jako učitelka do studenta zamilovala, kdybychom si pozice obrátili. Kecka. Otočil jsem to v legraci proti ní, že mluví určitě z hladu. Reagovala na to, že jedině z hladu po mně. A náznak i slova hovořila sama o sobě. Chybělo jí milování. Mé tělo. Naše soukromí a každodenní intimita. Omezovali jsme se v přítomnosti mé rodiny.
Počkal jsem, až po desáté večer všichni zalezou do svých pokojů a s Rozou se pomiloval. Tála mi v náručí. Dusil jsem ji polibky, aby nesténala tak nahlas, a vynahrazoval jí strádání. Vybral jsem nejdřív misionářskou polohu, kdy byla zcela v mé moci, a já měl bezproblémový přístup, jak k jejímu tělu, tak i jejím rtům, k tlumení její hlasité vášně. Nedalo mi moc práce ji uspokojit. A do zásoby pro opětovné zítřejší celodenní odříkání jsem inicioval pokračování v podobě naší oblíbené šestky. A ona neprotestovala. Spíš naopak. Zvykla si po mém návratu z nemocnice na častější frekvenci něžností. A já rád plnil své partnerské povinnosti v této oblasti k její maximální spokojenosti.
Ráno jsem ji na Štědrý den probudil polibkem. Potřebovali jsme se obléknout. Po sexu jsme usnuli vysílení a nazí jeden druhému v náručí. Jenže vznikl problém, který mi nikdy dřív nevadil. Nyní jo. Zámek v mém pokoji nešel zamykat. A jelikož všechny obchody v Baje měly zavřeno, nemohl jsem koupit nový a vyměnit ho. Máma a ségry by nám bez zaklepání do pokoje nevlezly, ale u Pavla a Jevy jsem si tak jistý nebyl. Jakmile to půjde, spravím ho.
Dopoledne jsme s Rozou trénovali. Vyžádala si mermomocí pohyb - běh, posilování i zápas. Noo, trochu víc jsem to nevychytal a zapomněl ji v tom zápalu touhy jako Strigoj kousnout. Svou chybu bych rozdýchal, ale nečekanou přítomnost celé své rodiny teda fakt ne. Dost trapas...
Obrátil jsem to proti Roze a připomněl jí, že podvádění při boji je zakázané. Již podruhé se nám to vymstilo. Nejdřív Stan na akademii a následné vyšetřování a nyní trapná situace před zraky mé rodiny. Ségry se skvěle bavily, a když se Rose naštvala a odmítla mě po mé hlášce nikdy víc nelíbat, trpěl jsem jako zvíře. Vyhýbala se mi a přitom mě nevědomky sváděla. Při mytí nádobí kroutila smyslně boky a odhazovala si své neposlušné rozpuštěné krásné vlasy.
Na bohoslužbu jsme se převlékli do slavnostního. Holky Roze půjčily kozačky a kabát. S sebou si přivezla jen sportovní oblečení. Moc jí to slušelo. Využil jsem naší samoty v pokoji a konečně se mi povedlo ji přimět, aby mi odpustila a vzala mě zase na milost. Nechtěl jsem se na Štědrý den déle v uvozovkách "hádat". Nebyla to hádka jako taková. Spíš provokace a škádlení. A kdo z koho. Zkouška našeho vzájemného sebeovládání. Dneska by Rose s přehledem vyhrála.
Usmiřovali jsme se něžným líbáním a samozřejmě zapomněli na čas. Máma pro nás pak musela nahoru. Rozpačitě zaklepala a ptala se, zda jdeme s nimi do kostela nebo ne. Šli jsme.
Rose kostel nadchnul. Výzdoba, velkolepost, ruské zpívání nábožných písní. Mši samotné ani kázání kněze nerozuměla, ale i tak to na ni udělalo dojem. Líbilo se jí to. V davu jsme vylezli ven. Před kostelem si známí přáli k Vánocům. Když se objevila Oksana s Markem. "Ááá, bude po tajemství," prolétlo mi v hlavě.
Stáli jsme s Rose kousek dál od zbytku rodiny. Takže si nás nejdřív nevšimli. Až po chvilce mě Oksana vyhledala pohledem. Četla myšlenky a na ty moje bývala vyladěná vždycky. To byl taky důvod, proč jsem jí ani Marka loni v červnu nenavštívil, nechtěl jsem, aby si přečetli z mé hlavy věci o Roze a tím se dozvěděli o mých problémech. Naštěstí to fungovalo jen na ty aktuální. Nedostala se hluboko. Proto jsem přemýšlel schválně o předešlé mši. "Dimko?! Tak ráda tě vidím! Nestavil ses celou věčnost! Jak se máš...," spustila nadšeně v ruštině a užuž se mi radostí chystala vrhnout kolem krku. Ten výraz v očích i nepatrný pohyb těla jsem si za ty roky pamatoval moc dobře.
"Oksano, jestli se na mě vrhneš jako milenka, tak ti potom pěkně poděkuju!" poslal jsem jí v hlavě zprávu, abych ji včas zarazil. Nemínil jsem na Štědrý den vysvětlovat Roze svůj vztah s Oksanou. Je to minulost. Jsme přátelé. Oksana navždycky zůstane něco jako můj další sourozenec a ona to má se mnou stejně. Naši současní partneři na tom nic nezmění. Mark to chápe. Navíc své manželce vidí díky poutu přímo do hlavy. Kdyby to cítila jen trochu jinak, řešil by to.
Jenže Rose je žárlivá. Řekněme hodně. Ohledně Taši vzniklo spousta konfliktů. Je fakt, že by se pravděpodobně chovala jinak, kdybychom spolu oficiálně chodili. Avšak ani teď to nehodlám riskovat a podceňovat. A kazit si čas s ní. Natož o Vánocích.
"Díky, taky vás rád zase potkávám a chtěl bych vám někoho představit," zachraňoval jsem situaci v ruštině a poté přešel plynule do angličtiny, aby si Roza nepřipadala jako páté kolo od vozu. Představil jsem je, podali si na seznámení ruce a Oksana se samozřejmě podívala na Rosinu auru. Překvapeně si ji prohlížela, ale mluvila na mě: "Dimko, ty chodíš se stínem políbenou?"
A strhla se lavina. Zamlčená skutečnost o Rosině slavném příjmení byla venku. Škoda, že výraz mých třech sester i mámy někdo nenatočil. Málem to s nima seklo. Kdyby o tom předtím samy nežertovaly, asi by to přijaly klidněji. Pouze Pavel skákal nadšením. Tváří v tvář se setkává se svou obdivovanou hrdinkou.
Oksana pak navrhla setkání zítra u nich. Rovnou jsem to odkýval. Rose bude mít tisíce otázek na éter i pouto.
Jakmile všichni strávili nejhorší šok, vydali jsme se k domovu. Vysloužil jsem si výtku za tajemství o uživatelce éteru a jejím stínem políbeném manželovi. Nic bouřlivého. Roza chápala, proč jsem o tom mlčel. Netýkalo se to přímo mě samotného.
Těšil jsem se na večer. Rodina dneska bude zaskočená z dárků, které jsme jim s Rose přivezli, ale doufal jsem, že si je nakonec vezmou. Potřebují je jako sůl. I pro budoucí kontakt s námi se budou hodit. Nejsou to žádné blbosti…
Sice jsem mámě každý měsíc ze své výplaty posílal peníze na speciální účet na přilepšenou a nahodilé výdaje, jenže ona je neutrácela. Schovávala je pro holky. Viktorii na studia a Karolíně se Soňou na svatbu a výbavu. Jen loni v zimě z nich musela vzít hotovost na nová kamna a opravu střechy. Přišel mi výpis v smsce s platbou.
Letošní Vánoce budou bohaté. Pro ně určitě. Takhle drahé dárky v životě nedostaly. Naposledy jsem asi před dvěma lety kupoval velkou plazmovou televizi s DVD přehrávačem a nechal jim to doručit jako překvapení rovnou domů. Já se tam tenkrát osobně neobjevil.
A Roze dám potom v soukromí našeho pokoje konečně dlouho opatrovaný a schovávaný staronový dárek. Jsem zvědavý na její výraz, až krabičku otevře...
Žádné komentáře:
Okomentovat