SPO - 26. kapitola – Lest

Tady máte očekávané info o Dimkovi ;)

U bráchy změna nastala v pondělí v podvečer po práci. Nataša spustila při večeři v kuchyni konverzaci: "Dimko, nemohli bychom zakopat tu válečnou sekeru? A zase se bavit normálně? Co bys řekl na to zahrát si kulečník?"

"Tašo, prosím tě nech toho. Nemám na kulečník náladu," utnul ji brácha.

"Fajn, tak kulečník dneska ne. V tom případě udělám kávu a posedíme tady. Potřebuju s tebou probrat Adamovu dovolenou. Ráno mi dal vypsané termíny, o které by měl zájem. Takže se chci ujistit, že se to nebude krýt zase s tvými představami. Máš teď chvilku, ne?"

"Dobře, jedno kafe a pak jdu k sobě," souhlasil nerad.

Taša mu podala hrnek a ukázala Adamovy termíny. Dimitrij je přelétl očima. Pozornost věnoval jen těm, které se týkaly jeho pobytu u Ozerové do konce června. To ale ona samozřejmě netušila. Poté se vrací ke dvoru za Rose. "Máš nějaké námitky?"

"V pořádku. Jsem k dispozici. Můžeš to Adamovi potvrdit," odkýval jí to.

"Dimko, toužila bych obnovit naše staré přátelství. Já vím, že jsem to zvorala. Mrzí mě to. Nelíbí se mi, že kolem sebe chodíme jako cizinci. Jak se má tvoje rodina v Baje?"

"Nevím. Doufám, že dobře. Dlouho jsem tam nebyl," přiznal.

"Napadlo mě, že bychom tam spolu mohli zajet. Prahnu po setkání s nimi. Tolik jsi mi o nich dřív vyprávěl. Všechno si pamatuju. Máma Olena, babička Jeva a tři sestry. Karolína, která už má syna Pavla. Soňa a Viktoria, viď?"

Brácha ztuhnul. Pár vteřin mu trvalo, než se opět sebral. "Jo. Tašo, až je budu chtít zase vidět, požádám tě o dovolenou. V žádném případě tam se mnou nemusíš jezdit…"

"Já bych chtěla jet a ráda, Dimko. To je rozdíl. Pár dní strávit u tebe doma a pak se podívat třeba do Moskvy nebo do Petrohradu. Udělali bychom si takový hezký výlet a změnili prostředí. Adam by pohlídal bojové studio. Vedl by sám půldenní tréninky fyzického boje pro Moroje a magické bychom na týden zrušili. Stačí tvůj souhlas a zařídím to. Můžeme jet třeba už příští pondělí. Záleží na tobě," snažila se Ozerová.

Dimitrij se na ni tvrdě podíval: "A jako co bych tě rodině představil?!"

"To bych nechala na tobě. Třeba jako svou kamarádku, přítelkyni, kterou chráníš před Strigoji," zamrkala svůdně a rádoby nevinně Nataša řasama.

Sevřel se mi úzkostí i zhnusením žaludek. Zase na bráchu tlačí. Její třetí pokus přivlastnit si ho. Kdyby ji přivezl k sobě domů, byl by to pro něj závazek. Nikdo by mu nevěřil, že s ní nic nemá. A Ozerová by si spokojeně vyšlapávala cestičku k jeho loži a blízkým.

Pokud by se náhodou vyskytla s někým z jeho rodiny o samotě, prohnaně by se zmínila, že spolu chodí, ale Dimka to nechce ještě ventilovat veřejně. Že je v těchto věcech před lidmi stydlivý a nerad dává city najevo. Což by jí jeho rodina sežrala i s navijákem, protože on je přesně takový. Pouze s tím rozdílem, že za lásku k Rose by se nestyděl. Jakmile bude plnoletá, hodlá jí ukázat Rusko a jestli o to bude stát, představí ji ostatním jako ženu svého srdce.

Moc chlapů rodině nevozí ukazovat ženy, se kterými nic nemá. Obzvlášť on, když oficiálně v životě doma neměl žádnou svou partnerku. Dětskou lásku Oksanu nepočítám. Kamarádila s jeho sestrami a často se oboustranně všichni navštěvovali, ale ani ona v jeho pokoji nikdy nestrávila noc. Pokud tam přijede s Ozerovou, Belikovovi se zblázní a budou ji považovat za jeho milenku s tím, že je ruka v rukávě a svatba i děti jsou jen otázkou času. Pěkně by si tím zavařil. Naštěstí si to uvědomoval.

Měl chuť na Natašu zaječet, že její taktiku prokoukl, ale zachoval si pokerový výraz a jen mimoděk odvětil: "Díky za lákavou nabídku. Teď se mi tam nechce. Navíc je tam hnusné počasí. Probereme to v létě. To je tam krásně, co říkáš?"

Taša jeho skryté "žádné příště nebude" neodhalila a mile přitakala: "Jasně, máš pravdu. Léto bude optimální."

"Je to všechno? Jsem docela utahaný," pokoušel se zdekovat k sobě do pokoje, aniž by ji urazil a vyvolal další hádku.

"Noo, ještě jedna věc. V sobotu ráno z akademie přijede na víkend Christian. Určitě s Lissou. Říkal, že možná vezmou Rose a Adriana. Doprovodí je strážkyně Alberta Petrová a strážce Michail Tanner jako minule. A zůstanou přes noc. Zpátky se budou vracet po rozednění v neděli večer. Se spaním a pokoji to nějak zařídíme až podle toho, kolik jich nakonec skutečně dorazí. Případně někomu objednáme hotel. Tak abys o tom věděl dopředu. Bude tu trochu živo. Půjdeme do kina, do divadla, do obchoďáku, určitě i do studia vyzkoušet magii. Netuším, co dalšího je napadne," oznámila mu informace o nečekané návštěvě.

Představa jeho Rozy přes celý víkend pod jednou střechou ho na jednu stranu děsila, avšak na tu druhou se i šíleně těšil. Tolik ji toužil spatřit a promluvit si s ní. Klidně i o blbém počasí nebo o škole a trénincích.

"OK, díky za informaci. Dobrou, Tašo," zvedal se od stolu i s prázdným šálkem, aby ho po sobě uklidil do myčky.

Nataša ho nečekaně chytila jednou rukou za paži, aby ho zadržela a prsty druhé ruky přejela po jeho holé kůži až k loktu. Na sobě měl oblečené jen tričko a džíny. "Dimko, nešel bys se mnou ve středu na večeři do morojské restaurace? Vím, že je to nad rámec tvé služby, ale nechci sedět doma na zadku. Kousek odtud je nová příjemná restaurace a mají taneční parket i skvělou hudbu. Pozval mě zákazník, který to vlastní a chodí ke mně na hodiny do studia. Stůl pro dva, večeře o třech chodech, sklenička vína, hudba a tanec. Máme to gratis za jeho spokojenost v mém studiu. Škoda to nevyužít. Mohli bychom si před večeří zahrát i ten kulečník. Čistě jako přátelé, nic víc za tím nehledej. Prosím tě neodmítej mě. Potřebuju se trochu rozptýlit v morojské společnosti. Nechci doma sedět jako pecivál. Mladá jsem jen jednou. Je to vyhlášený podnik. A po tvém jasném odmítnutí bych upřímně ráda zalovila v jiných vodách a tam bude příležitost," taktizovala. Cílila na snížení bráchovy ostražitosti, které hodlala dosáhnout tím, že mu nabulíkuje, že hledá partnera. Že soudruha už nechce.

Já tu lest prokoukl ihned. Ve středu je sv. Valentýn. Svátek všech zamilovaných a ona chce, aby ji doprovodil na valentýnskou večeři do morojské společnosti Dimitrij. Živě to vidím, zastrčený stůl pro dva, svíčky, valentýnská výzdoba, romantika, ploužáky, svůdné šaty s výstřihem… Jednoznačně promyšlený valentýnský útok na to ho dostat do postele. Nedá pokoj, mrcha.

Ruský Bůh kapituloval. Neměl sílu na hádky. Docvaklo mu datum i význam středeční večeře. Podle diáře, ze kterého trhal dny do Rosiny plnoletosti a maturity mu nescházel přehled. Nabídku ale nakonec přijal. Dvě nebo tři hodiny to vydrží. Nebude pít a zůstane ve střehu, aby případný útok na svou osobu od Ozerové odpálkoval. Bláhově si namlouval, že by tam skutečně mohla někoho potkat, což ve zdech jejího bytu nepřicházelo v úvahu. Tím by zaměřila svou pozornost jinam. K jeho budoucí neskonalé úlevě. Kéž by…

Já tak naivní nejsem…

"Dobře, ve středu s tím budu předběžně počítat. Teď už jdu ale opravdu k sobě, ano? Dobrou," vyprostil ruku z jejího držení. Celý se při jejím doteku napjal. Nesnášel to. Nikdy si na to nepotrpěl. Uznával jen sahání a doteky při boji a to většinou přes oblečení. Svádění od Taši a holou kůži považoval za vražednou kombinaci.

Nedivil jsem se mu. Při pomyšlení na Ozerovou jsem se ošíval. Při fyzickém kontaktu by mi snad naskákala na místech, kterých se na kůži dotkla, svědivá vyrážka. Tak moc jsem ji nesnášel…

Jen velice malému množství žen dovolil Dimitrij se ho dotýkat. Pět různých úlovků v jeho posteli. Avšak to je minulost. Vlastně v současnosti tato výsada patří jeho rodině s Oksanou pro objetí a pusu na tvář. A jediná Rose může ten zbytek. K ostatním je strohý a odtažitý. Vzmůže se tak maximálně na podání ruky s něžným pohlavím. Následek vztahu se Světlanou... Zprotivila mu ženy i sex.

Konečně zapadl do svého pokoje, zamkl se a zalezl do postele. Na netu přelétl pár stránek a vypracoval tabulky pro svého šéfa Bena Harnetta.

Úterní den proběhl v zajetých kolejích. Snídaně, cesta do studia, posilovna, oběd, jeho služba, bojový trénink s Tašou, cesta domů, večeře, spánek. Jedinou výjimkou bylo znepokojivé zjištění informace od kolegy Adama.

Potkali se před obědem v pánské šatně. "Zítra to budete mít volnější. Právě jsem na příkaz Taši rušil část odpolední výuky. Končíte už ve čtyři."

"Cooože?!" zalapal po dechu Dimitrij zděšeně. Aniž by si to nějak víc promýšlel, vyhrkl: "Adame, potřebuju zítra odpoledne nutně dovolenou. Můžeme si vyměnit služby? Já ranní a ty odpolední?"

Adam zmateně souhlasil. "OK."

"Já to Taše řeknu sám. Je v šatně ve sprše. Nečekej na ni a jdi za rodinou. Vyřídím to s ní. Potvrdím ti to ještě večer smskou. Díky moc. Promiň, že je to tak narychlo," omlouval se mu brácha.

"V pohodě. Čau zítra," rozloučil se s ním strážcovský kolega a odešel domů.

Taše Dimitrij nic neřekl. Celé odpoledne i večer jí dával prostor, aby mu o zkrácené zítřejší výuce sama pověděla, ale ona to neudělala, i když schválně pronesl pár narážek, zda platí ta večeře v restauraci. Pochopil, že na něj něco za zády chystá a vůbec se mu to nelíbilo. Smskou Adamovi potvrdil výměnu ranní služby. O tom, že to Ozerová ještě neví, se nezmínil. Nechal její budoucí reakci osudu a víc se tím netrápil…

* * *

Ve středu po sedmé ráno jsem kousek od hlavní brány u svého dodavatele vyzvedl i s klukama dárky pro holky. Každý z nás si vybral svou kytici i druhou ozdobně zabalenou krabičku. Rovnou jsme šli do jídelny počkat na naše slečny. Dáme jim to veřejně před všemi. Každý si tak navenek uplatní svůj nárok na svou dívku. Rose pro jednou dorazí sama a tři Morojky spolu.

Lissa, Mia i Jill se zarazily ve dveřích jídelny, když spatřily na našem stole ležet kytice a dárky. Kluci způsobně vyskočili ze sedu a své lásce popřáli krásného svatého Valentýna a předali dárky. Holky byly naměkko. Lissa sice tušila, že něco chystáme, ale přesto ji to dostalo taky.

Rose se objevila poslední. Vzal jsem svůj puget ze sedmnácti rudých růží a srdcovou bonboniéru a šel jí vstříc. Zkameněla v půli pohybu. "Nádherný svatý Valentýn, malá dhampýrko!"

"Adriane," vydechla, když mě zpozorovala. Dal jsem si na sobě pořádně záležet a vyfiknul se. Sladil jsem se s růžemi a na sobě měl černé kalhoty a vínovou košili. Třesoucíma rukama si vzala kytici, zabořila do ní nos, aby si přivoněla k omamné vůni. V očích se jí zaleskly slzy dojetí. Jakmile vzhlédla a setkala se s mým pohledem, oba jsme se ve stejném okamžiku pohnuli. Ona vztáhla obě ruce i s růžemi, aby mě objala kolem krku a já jí ještě s bonboniérou obtočil ty své kolem pasu. "Děkuju."

"Mám tě rád, Rose," pošeptal jsem jí ještě tiše do ucha a vtisknul pusu na čelo. Pohladila mě něžně dlaní po tváři…