Vyzývám vás ke hlasování o nejhezčí kapitolu NO3 (speciální článek na blogu - ostatní články). Prosím připojte se. Díky
Lidi v jídelně po nás pokukovali. Z našeho objetí nás vytrhl nepříjemný hlas Alta: "Nechte si to šmajchlování! Nikdo z nás na to není zvědavej!"
Rose jsem pustil ze svého držení a podíval se na Stana: "Nevšiml jsem si, že bychom se šmajchlovali!? To vypadá podle mě jinak než objetí! Asi někdo z nás už špatně vidí!"
Alta jsem svou hláškou vytočil. Byl za blbce a to přímo nenáviděl. Legraci na svůj účet nesnesl. "Ivaškove, dost by mě zajímalo, jak se na akademii dostal puget růží?!" chytil se jiné věci. Došlo mu, že mám nějaké rádoby zakázané kontakty na zásobovače.
Nerad bych té dobré duši přidělal problémy, že mi objednané dárky z města přivezl. Proto jsem Altovi odsekl způsobem, který se sám nabízel. Poslední dobou jsem svého královského postavení nevyužíval, ale ve vztahu ke Stanovi jsem se rozhodl udělat výjimku: "Strážce Alto, ten tón a oslovení si vyprošuji! Když už tak "LORDE IVAŠKOVE"! A k tomu dalšímu problému - mám vám dát osobně tetu královnu na telefon, aby vám vysvětlila, že na tom není nic špatného být k dámě na svátek zamilovaných galantní?!" Zmínka o tetičce i mém původu na něj platila. Nasupeně odkráčel z jídelny pryč. Publikum jsem svým výstupem s Altem pobavil.
Neil stál na hlídce v rohu jídelny a nedokázal skrýt úsměv za kamenným výrazem strážce ve službě. Moje rozmluva se Stanem a zdůraznění oslovení "lord" ho dostaly, obzvlášť po mé reakci v pondělí před cvičením v posilovně. Michail na mě mrknul a Alberta zakroutila pobaveně hlavou ale tak, aby to nikdo jiný, než já nezaznamenal. Ohledně Alta se mnou jeli na jedné lodi. Jeho oblíbenost se rovnala nule. Pouze Kirová si s ním notovala. Jak se to říká? Vrána k vráně sedá, že?! U nich to platí dvojnásob.
Rose si ode mě převzala oba dárky a já jí šel pro snídani. Gentleman, jak má být. Po jídle každý kluk doprovodil svou partnerku zpátky na kolej, aby si tam před vyučováním nechala dárky.
Venku před jídelnou jsme potkali s malou dhampýrkou Jesseho Zeklose, který si neodpustil hlášku: "Čau Hathawayová, od kdy jsi na zamilované řečičky a dárky?! Krvavé děvky na to obvykle vlítnout bez serepetiček okolo! Nabídl bych ji jedno ukázkové kolo. Co děláš dneska odpoledne? Už se na toho ubožáka Ivaškova vykašli! Klidně se s tebou vsadím, že ho v posteli trumfnu. Sama to po žhavé zkušenosti se mnou uznáš. Uvidíš! Já jsem super třída!"
"Zeklosi, zavři tu zasranou klapačku a drž se ode mě i Rose dál, pokud nechceš znovu pěstí do nosu! A počítej s tím, že vyhraju i tentokrát!" probodl jsem ho výhrůžně svýma smaragdovýma očima. Pokud by pouze můj pohled dokázal vraždit, měl by to už dávno za sebou.
"Jesse, chováš se jako malé rozmazlené dítě, kterému sebrali hračku! Dej mi konečně svátek a nelez za mnou! Smiř se s tím, že jsem si vybrala Adriana a ne tebe!" pustila se do něj i sama Rose.
"Ale no tááák...," chlácholil ji Zeklos a svou snahu nevzdával. Rajcovala ho představa, že by mě pokořil, když mi přebere holku a vyspí se s ní. Veřejně by se tím chlubil. Nikdy mu o Rose samotnou nešlo. Toužil ji jen zneužít a udělat si další zářez na pažbě. Ale ona mu nikdy v posteli nepřidržela. Vadilo to jeho egu.
Víc nestačil říct, protože se za našimi zády zjevil Michail. "Pane Zeklosi, asi vás doprovodím k paní ředitelce. Její zákaz přibližování i nařízení ohledně provokování a napadání slečny Hathawayové a lorda Ivaškova pořád platí, jestli jste na to náhodou zapomněl! Stavíme se tam a ona vám osvěží mileráda paměť..."
"Vždyť se tak moc nestalo, strážce Tannere. Pouze jsem jim přál pěkného Valentýna ve dvou, když jsou takové zamilované hrdličky," hrál si na neviňátko.
Michail na mě tázavě pohlédl. Němě jsem nepatrně zavrtěl hlavou, aby to nechal být. "Pane Zeklosi, tohle bylo naposledy! Teď si dejte odchod na vyučování!" A Jesse se radši včas zdekoval.
Zbytek dne utekl poměrně rychle. Při obědě Christian odhalil i před Lissou víkendový výlet k Taše. Nadšeně souhlasila a rovnou mě i Rose přemlouvala, abychom jeli s nimi. K její spokojenosti jsme to odkývali, ačkoli podle plánu nakonec nepojedeme.
Malá dhampýrka to zvládla přijatelně. Především díky mé včasné informaci mezi čtyřma očima. Věřila mi, že to nějak zařídím a ona se setkání vyhne.
Odpoledne jsme trávili pouze v šesti. Podle předpokladu se Ozera se sestřenkou vypařili na své středeční soukromé dovádění na půdě v kostele. Valentýn je k tomu přímo vybízel. Veřejně jsem to nekomentoval. Omluvili se nám, že by odpoledne toužili strávit pouze ve dvou. A my ostatní proti tomu nic nenamítali.
Zařídili jsme se po svém. Zachumlaní v zimních bundách, čepicích i rukavicích jsme se šli na hodinu projít areálem akademie. A po procházce jsme si v kuchyňce na dhampýrské koleji uvařili všichni pořádný kotel čaje a ve společenské místnosti hráli karetní hru "kent" s mariášovými kartami. Nebylo to vyloženě špatné odpoledne, ani večer.
Rose se držela. Ale pocity v její auře mě upozorňovaly, že bude hůř. Nejspíš jakmile zůstane po večerce sama na pokoji a propadne depresi z nenaplněné lásky i touhy po muži svého života. Svátek zamilovaných ji donutí vzpomínat a utápět se v zoufalství. Toho jsem se opravdu bál...
A nejhorší na tom je, že brácha to určitě bude prožívat stejně. Sen s ním během dnešní noci bude naprostá chuťovka. Moc se těším... Nestačí mi pouze moje vlastní depka ze starostí o Romitri, ale přímo si vychutnám i Dimitrijovy pocity. Perfektní! Někdy si říkám, že bych si měl skutečně zajít ke cvokaři, než se s nima zblázním i já sám...
Na večeři dorazili i Dragozera. Aury zářily jako slunce. Aspoň někdo z nás si opravdu užil bezvadného Valentýna. Bez zábran, bez přetvářky a s láskou. Trochu jsem dneska očekával pohyb vztahu Miason nebo Edjill, avšak zklamali. Neproběhla ani jedna jediná pusu při předávání darů. Holky kluky jen dojatě objaly. Nic víc. A ti blbové jim polibek nedali. Aspoň zkušenější Mason mohl...
Pár minut po večerce jsem se uchýlil k razantnímu řešení. V maskování jsem se proplížil na ošetřovnu a z lékárničky ukradl platíčko prášků na spaní. Pak jsem v kuchyňce na dhampýrské koleji uvařil šálek horké čokolády. Dokonce ze dvou dávek, aby byla dostatečně silná a rozdrtil do ní půlku jednoho prášku. Rychlovarná konvice způsobila při vaření vody hluk, takže jsem musel ovlivnit hlídající vychovatelku, aby na mou přítomnost zapomněla.
A s hrníčkem jsem se vkradl na Rosin pokoj. Takhle brzy mě nečekala, ani můj příchod nezaznamenala. Nachytal jsem ji během srdceryvného pláče. Ležela v pyžamu na posteli stočená do klubíčka, na prsa si tiskla lesk na rty od Dimitrije a brečela. Oči zarudlé a napuchlé. Navzdory tomu, že jsem podobný pohled na ni předpokládal, zasáhlo mě to. Cítil jsem se jako by mě upalovali zaživa na hranici. Ta bezmoc byla hrozná. Nikdy dřív jsem neměl tendenci tolik jí říct pravdu...
Moje ovládání a tajení skutečností týkající se bráchy zmizelo v prach. Již jsem otevíral pusu, že jí to všechno odhalím, ale nějaký můj obranný mechanismu uvnitř mě mi to nedovolil. Z úst mi nevyšla jediná hláska. Jako kdybych ztratil najednou hlas. Něco mě varovalo, že mám dál mlčet. Co to bylo, netuším. Nějaký šestý smysl? Výplod mé šílené éterové mysli? Ať to způsobilo cokoli, zarazilo mě to v pravou chvíli.
Zkameněl jsem kousek ode dveří a koukal na ležící Rose. Nevšimla si mě, protože byla ke dveřím otočená zády. Musel jsem tam stát a bolestně na ni zírat aspoň deset minut. Obrátila se na mě v okamžiku, kdy ucítila vůni horké čokolády, která mezitím naplnila celý její malý pokoj. Přistiženě sebou cukla a honem si utírala slzy.
"Prrrooomiň," omlouvala se mi mezi doznívajícími vzlyky, jakmile uviděla můj výraz ve tváři. "Já si nemohla pomoct..."
"Ššš, malá dhampýrko, já vím. Proto jsem tady," nalezl jsem opět řeč a přešel pomalu k její posteli. Posadil jsem se vedle ní a ona mi zabořila hlavu do hrudníku, který mi zmáčela dalším přívalem slz. Když se z nejhoršího opět vzpamatovala, podal jsem jí horkou čokoládu. "Prosím vypij to." Šálek přijala a skutečně si zhluboka lokla. Já si mezitím sundal zimní bundu i boty a poté ji znovu objal kolem ramen. Hořkou chuť prášku na spaní nepoznala. To hrálo v můj prospěch. Jakmile vše vypila, oba jsme si v posteli v objetí lehli a přikryli se peřinou. V žádném případě jsem nechtěl, aby nastydla. Odhalené nohy měla studené jako led. Propletl jsem si je se svými v džínách a snažil se ji tak co nejrychleji zahřát.
"Dneska tady měl být, Adriane," zašeptala po pár minutách.
"Jsem tu já! Nikdy nebudeš úplně sama, Rose! Máš mě! A Lissu i zbytek bandy, rozumíš?! Tohle přejde!" konejšil jsem ji a hladil po zádech. Uklidnila se. Moje blízkost a podpora jí dávaly sílu prát se s tím. Uspávací účinky v čokoládě a její psychické i fyzické vysílení ji ukolíbaly do spánku. Opatrně jsem se vymotal z jejího objetí, zachumlal ji do přikrývky a navlékl jí na prst nabitý prsten proti snění. Jinou alternativu na její dnešní bídný stav jsem kromě spánku nenalezl. A nátlak jsem použít nedokázal. Zaprvé by ho díky poutu s Lissou poznala a zadruhé se mi to zdálo moc podlé.
Zůstal jsem u ní asi další hodinu. Jakmile jsem se ujistil, že tvrdě spí a s největší pravděpodobností bude spát celou noc, vykradl jsem se tiše zase k sobě na kolej. Cestou jsem si v jídelně v lednici ukořistil pytlík s krví.
V pokoji jsem se osprchoval a oblékl do pyžama. Nalil si do skleničky krev a pomalu ji upíjel. Příprava před návštěvou bráchy ve snu. Už by měl spát. Normálně usíná nejpozději kolem jedenácté. Občas i dřív.
Hodil jsem se do transu a pokoušel se vyvolat sen. Nepodařilo se mi to. Nespal. A mně po těle naběhla husí kůže s neblahou předtuchou. Po půlhodinách jsem to opětovně zkoušel, avšak bez kýženého výsledku. Nešel vůbec spát. Ve tři ráno jsem to vzdal a vyčerpáním usnul. Hned ráno po probuzení jsem to opakoval. Stále nic.
"Do hajzlu, brácho, co se stalo?!" přemýšlel jsem v duchu a jako magor jsem si povídal s pouhou představou soudruha. "Ozerová nedala pokoj, viď?! Kam ta psychopatka zašla tentokrát?!"
Samozřejmě mi nikdo neodpověděl a Dimitrij už vůbec ne. Nezbývalo mi nic jiného než se obléknout a jít na snídani s partou. Odlétl jsem myšlenkami k bráchovi na způsob Rose. Christian na mě mluvil. Nevnímal jsem ho. Až když mě pod stolem kopnul do nohy, vrátil jsem se zase k sobě a lidem do jídelny. "Adriane, jsi v pohodě? Minimálně pět minut na tebe mluvím a domlouvám si s tebou boj magií u tety ve studiu a ty nereaguješ...," kroutil nechápavě hlavou.
"Promiň, jsem trochu mimo. Špatně jsem v noci spal," omlouval jsem se mu a ani vyloženě nelhal. To jim jako přijatelné vysvětlení stačilo. Přetrpěl jsem s Lissou a naší učitelkou dvě hodiny výuky éteru a pak si zalezl do pokoje. Zkusil jsem vyvolat opět sen s bráchou ale bezvýsledně. Nespí.
Nervózně jsem pochodoval po místnosti a přemýšlel, kde je problém tentokrát. Tašin čtvrtý pokus Dimitrije svést. Nezáviděl jsem mu další nechutné představení a hádku s Ozerovou. "Kolik jich ještě vydrží, než i jemu přeteče kalich trpělivosti a neuvěřitelného ovládání?" ptal jsem se sám sebe v mysli. Netroufal jsem si ani hádat...
Žádné komentáře:
Okomentovat