SPO - 30. kapitola – Skládačka

Kdopak si poskládá skládačku dohromady??? ;)

Ráno při snídani jsme s Rose dostali vynadáno od Christiana. "Co vás to proboha napadlo?! Jít v noci chlastat na lavičku před tělocvičnu whisku?! Jste normální a při smyslech?! Kvůli té vaši kravině nikam o víkendu nejedete! Je vám to jasný?! Fakt jste si vybrali skvělou dobu na hovadiny!"

"Adriane, slíbil jsi mi, že budeš Rose hlídat a ne, že se s ní budeš po nocích opíjet?!" připojila se k Ozerovi i Lissa.

Malá dhampýrka nemluvila. Se sklopenýma očima koukala do talíře. Takže jsem se ozval já: "Potřebovali jsme upustit páru a whiska se jevila jako nejlepší nápad. Sorry, trochu se mi to vymklo kontrole. Jsme potrestaní. Můžeme si za to sami."

Zbytek stolu zavrtěl nechápavě hlavou. Ale přestali se vtom pitvat. Stejně se již nic nezmění. Po jídle odešli na páteční vyučování. A já tradičně k sobě na pokoj pro tašku na cvičení a pak do posilky za Michailem.

"Ahoj," pozdravil jsem ho.

"Čau Adriane," oplatil mi. Zrovna běhal na páse, aby rozehřál svaly. Já zapadl do šatny a převlékl se. Vylezl jsem a on akorát měnil stanoviště, takže jsem šel na pás i já. A on se chopil činek. "Můžeš mi vysvětlit, co to v noci mělo znamenat?!"

"Nic, jen další průšvih Adriana Ivaškova a Rose Hathawayový. Jsme na to odborníci. Nebo jsi na to snad zapomněl," rýpnul jsem si nevzrušeně.

"Nehraj mi tu laskavě divadlo! Nekouříš a nepiješ od té doby, co jsi na akademii po návratu z Idahu! A Hathawayová už vůbec ne! Udělali jste to schválně! Jen zatím nechápu proč…"

"Když myslíš," nechal jsem ho přitom. A věnoval se cvičení.

Zaraženě si mě měřil pohledem. Něco ho napadlo a já se začínal bát, aby na to opravdu nekápnul. Je chytrý. Dokáže si spojit dvě a dvě dohromady. Dojde mu naše skládačka. A taky že jo. "Opakuje se stejné schéma. Hathawayová měla jet s tebou, Dragomirovou a Ozerou k jeho tetě na víkend. Minule si málem vykašlala plíce cigaretama a nyní jste si úplnou náhodou naordinovali alkoholový dýchánek před tělocvičnou, aby vás tam někdo chytil. Nejsem včerejší a ani blbej, Adriane! Proč nechcete jezdit k Ozerové? Vždyť jsi tam naposledy byl. A žádný problém nevznikl. Nebo jsem si ho jen já nevšiml?"

"To neřeš," zkusil jsem Michaila odradit od pátrání po důvodech. Ale marně.

"Ten bídný Rosin stav nějak souvisí s Natašou Ozerovou?" přemítal nahlas. Potom se zarazil a vytřeštil na mě šokovaně své oči. "S ní ne. S Dimitrijem."

"Do prdele!" ulevil jsem si v duchu. "Co teď?!"

"Mám pravdu, Adriane, že jo?!" domáhal se mé odpovědi.

"Michaile, neptej se, prosím tě! Opravdu nerad bych zrovna na tebe používal éterový nátlak. Ale jestli mě donutíš, budu muset," vybalil jsem narovinu.

"Nikomu nic nepovím. A ty to víš! Jen chci pochopit, co se tady ksakru děje?"

"A to je to, co ti právě nemůžu říct! Chápeš?!" řekl jsem podrážděně.

"Rose a Dimitrij spolu něco…" nedokončil ani kompletní větu Michail. Jeho náznak mi naprosto stačil.

"Ne," ohradil jsem se poměrně prudce.

Bohužel ho ani tato moje reakce neodradila od pátrání a spřádal jednotlivá vlákna dál dohromady. "Rose se úmyslně vyhýbá setkání s Belikovem. Po jeho odjezdu z akademie chodí jako mátoha v nějaké divné apatii a ty jí děláš soukromého bodyguarda. Doufám, že jí Dimitrij neublížil," podíval se na mě tázavě strážce Tanner s jinou teorií. Tentokrát brácha v roli sexuálního násilníka. Bezvadný!

"Ne tak, jak tě napadlo! To bych nedržel hubu! Spíš bych mu jednu vrazil jako Jessemu Zeklosovi!" uvedl jsem to na pravou míru. "Dimitrij za to nemůže."

"A kdo za to teda může?! Hathawayová?" uvažoval. Po pár minutách ticha zalapal po dechu. Zorničky v očích rozšířené údivem. Aura mi přesně dokládala jeho momentální rozpoložení. Spojil si skládačku jako puzzle. "Ona se do něj zamilovala…," vypravil ze sebe těžce.

"Paráda! Už jsi spokojenej?! A Dimitrij si vybral královskou Morojku Natašu Ozerovou a odjel s ní pryč! Lepší partie než neplnoletá a neplodná dhampýrka pro budoucí rodinný život, ne?!" zaironizoval jsem.

"Ví to Dimitrij?" otázal se mě.

"Co? Že ho Rose miluje? Jo, ví. To byl taky důvod, proč odjel tak rychle. Nechtěl ji dál mučit a trávit s ní čas v tělocvičně při soukromých trénincích. Kapišto?" odhalil jsem část pravdy a zbytek jsem si upravil, aby Michailovi nedocvaklo, že je to oboustranné a láska k malé dhampýrce je i z Dimitrijovy strany. I když prozatím pouze v platonické rovině. Těch pár ukradených polibků a doteků se nedá vůbec počítat. A Viktorovo hnusné kouzlo vynechávám úplně. Nemůžu to strážci Tannerovi odtajnit ani navzdory tomu, že jsem mu důvěřoval. Do Rosiny plnoletosti to musí zůstat pod pokličkou. Naprosto před všemi. Děj se, co děj.

"Proč prostě teda neřeknete, že k Ozerové s Hathawayovou nejedete a hrajete tyhle hry, za které máte akorát tresty a zarachy?" kroutil hlavou.

"Protože by se parta vyptávala na důvody, proč tam s Rose nechceme jet. A ona jim o Belikovovi nehodlá nic povídat. Lissa ani ostatní vůbec netuší, o co tady běží. Jenom já jsem v obraze díky éteru a čtení aur. To mi prozradilo její city k němu," svěřoval jsem mu cenzurované podrobnosti.

"Aha," povzdechl si.

"Asi takhle: Rose to na Belikova v tělocvičně zkusila. Zaskočila ho polibkem. Jelikož je v podmínce, on její přestupek tenkrát nenahlásil, aby ji Kirová nevyhodila ze školy a radši sám odjel sloužit ke své přítelkyni. Aspoň tak mi to nějak vyprávěla Rose. Já u toho osobně nebyl. Stačí?! Nechce sebe ani jeho dostat do zbytečných problémů, proto mlčí a setkání s ním se vyhýbá. Navíc Ozerovou nemusí. Dost na ni žárlí, když si Dimitrije ukradla pro sebe. Pouze by ji jejich vzájemné cukrování bolelo. Ještě se z té zamilovanosti nedostala. To je celé. Může to prosím zůstat mezi námi, Sherlocku Holmesi?!" domáhal jsem se slibu mlčení.

"Přísahám! Ani nemuknu! Už tomu všemu rozumím! Na tvém místě bych jednal nejspíš stejně. Příště mě laskavě zapoj do plánování. Jsem schopný si vymyslet nějaký pádnější důvod, abyste s Rose nemuseli jet. A vynecháme cigarety a alkohol. Beztak by to potřetí bylo už nápadné," nabídl mi Michail spolupráci.

"Dobře. Díky."

Pak jsme se oba tiše věnovali cvičení. Asi po hodině Michail znovu promluvil: "Máš to s Hathawayovou pod kontrolou? Mohl bych před ředitelkou a Albertou navrhnout psychologickou terapii. Co by tam doktorovi řekla, by zůstalo utajené. Nikdo by se nedozvěděl podrobnosti a jí by to mohlo trochu pomoct. Mám s tím své vlastní zkušenosti. Není to tak zlé a v jejím hrozném stavu by jí to mohlo pouze prospět…"

"V pohodě. Mám to pod kontrolou. Vlastně jí toho psychologa tak trochu dělám já. Teď se její stav zhoršil, protože se slavil Valentýn. Do toho ten debil Zeklos a hrozící návštěva u Taši. Vzalo ji to. Zase se to drobet zlepší. Hlavně že nemusí na víkend tam," ujišťoval jsem ho.

"Hm, to znám," posteskl si trpce Michail a v jeho auře jsem zaznamenal smutek a bolest.

"Ztratil snad někoho koho vroucně miloval taky?" problesklo mi hlavou, ale nahlas jsem se nezeptal. Kdyby se chtěl svěřit, rozpovídal by se určitě sám. Nebudu ho uvádět do rozpaků a nepříjemné situaci. Ještě se s tím nevyrovnal. Další skvělý člověk, který tiše trpí. "Proč mají všichni dhampýři kolem mě takový pech?"

"Můžu mít prosbu?" otázal jsem se.

"Jasně! O co jde?"

"Mohl bys pohlídat situaci u Nataši Ozerové?" požádal jsem ho. "Rád bych před Dimitrijem utajil Rosin stav. Nechci, aby si to dával za vinu. Prostě je v pořádku na akademii. Doufám, že si Christian s Lissou nepustí pusu na špacír. To by nám moc nepomohlo. Alberta bude mlčet. Domnívám se, že něco tuší a taky si tuhle skládačku spojila dohromady. Rose má prokouknutou. Navzájem se berou skoro jako matka s dcerou."

"S Albertou máš pravdu. Až teď mi to dochází. Kdykoli se na poradě řešil stav Hathawayové, ona nikdy nepátrala po důvodech. Spíš naopak. Rose bránila, že je to pubertou a aby se v tom ostatní nešťourali, že se časem vzpamatuje. Známky si Rose drží pořád na svém průměru a v trénincích je stále jedna z nejlepších. A že se nesměje a není drzá, je pouze Rosina věc. Strážkyně Petrová úmyslně kryje její důvody před ostatními. Nyní to dává všechno smysl," složil si další puzzle.

"Alberta v tom nepřímo jede s námi, ale na rozdíl od tebe se nevyptává," pronesl jsem s výčitkou na Michailovu adresu.

"Adriane, proč to nechceš povědět Dimitrijovi? Třeba kdyby s Rose ještě jednou promluvil a vysvětlil jí logické důvody…"

"Žádný třeba, Michaile! Za to, že dobře vypadá a Rose se do něho zabouchla, přece nemůže. On to po malé dhampýrce nechtěl. A nemyslím si, že by jí to pomohlo. Spíš naopak ublížilo tím víc. Připadala by si blbě. Vžij se do situace, kdy řešíš se svým zakázaným dospělým idolem a učitelem v jedné osobně vztah. Ona srdci beztak neporučí a Belikov jí může horem dolem vtloukat do hlavy důvody, proč by to dohromady nešlo, avšak bez kýženého výsledku. Bláboly typu, že je její učitel a podobně nejsou směrodatné. Na to mu může říct, že se vztahem můžou počkat, až odmaturuje. Rozdíl ve věku? Po Rosině plnoletosti a vyjití ze střední školy se to už nebude řešit a šest, sedm nebo osm let, které je mohou od sebe dělit, nevím přesně, nejsou markantní," schválně jsem mlžil konkrétní číslo. Romitri dělí přesně sedm let a dva měsíce bez pár dní. "A věty ve stylu, že jsou oba neplodní dhampýři a co budoucí rodinný život, jsou v Rosině nízkém věku zcela mimo mísu. Kdo tvrdí, že spolu budou do konce života. Navíc mu může říct, že děti nechce, protože upřednostňuje kariéru. Na to nebude mít Dimitrij argumenty. Tys někdy přemlouval holku, aby tě přestala milovat? Většinou si chlapi přejí opak. A pověz do očí ženě nebo dívce, která tě miluje, že se ti nelíbí. To je učiněná sebevražda. A Rose rozhodně žádná šeredka není. Belikova vynecháme. Určitě má dost svých starostí i bez Hathawayový," argumentoval jsem Michailovi proč soudruha vynechat.

"Adriane, ty jsi normálně ďáblův advokát. Když to podáš takhle, jsem s obhajobou v koncích. Fajn, Dimitrije nevycháme," odsouhlasil mi to strážce Tanner.

"Ohlídáš to u Ozerové nebo ne? Pokud by ses na to paličatě nevyptával, vynechal bych tě z toho a zařídil se po svém, ale když už to víš…"

"Pohlídám to. Pro upřesnění: takže já mám podle tebe fungovat jako tajný zvěd a v případě nouze zasáhnout?"

"Jde ti to hodně proti srsti? Posledně jsem tam byl v této funkci osobně, proto jsem tam vlastně jel," zachmuřil jsem se nad tou vzpomínkou. Málem jsem to s Dimitrijem podělal. A o lesku na rty radši nemluvím vůbec. Takový průser a selhání…

"Ne. Domluveno. Zvládnu to. Dimitrij bude z obliga. Pošlu ti smskou hlášení, jak to tam vypadá, abys neměl celý víkend nervy na pochodu," přislíbil mi Michail pomoc.

"Jsem tvým dlužníkem! Kdybys cokoli potřeboval na oplátku, ozvi se. Budu ti k dispozici. Děkuju nastotisíckrát!"