Kterou možnost si ten náš Dimka vybere???
První a nejlepší řešení této šílené situace by zahrnovalo zřeknutí se nadobro služby u Nataši. To by bylo vysvobození z pekla, ale pro jeho hrdost a kariéru selhání. Sám si u svého nadřízeného a přítele Bena Harnetta vydupal službu u Ozerové. Jak by to teď vypadalo, kdyby chtěl po pouhých šesti týdnech pryč?! Strážce Harnett by trval na vysvětlení. A Dimitrij o problémech u Taši nehodlal veřejně před nikým mluvit. Pokud ho nenahlásí ona.
Jako druhou možnost mohl použít výmluvu ohledně návratu do zásahovky u dvora. To by strážce Harnett nemusel při dobré vůli prokouknout. Dimitrij by to sehrál na malou pracovní náplň u Ozerové s tím, že chce v životě a kariéře dosáhnout výš. Vlastně by nelhal. Je to pravda. Navíc by ho Ben zpátky v zásahovce přivítal s radostí. Dávno ho přemlouval, aby se vrátil. Nelíbilo se mu, že zůstal Dimitrij po nalezení Lissy ve světě lidí, dál na akademii sv. Vladimíra, ale toleroval to. Doufal, že Belikov sám brzy přijde na to, že mrhá svým talentem a má na víc, než dělat řadového strážce a učitele na akademii. S bráchovým odchodem k Nataše ale vůbec nesouhlasil. S Dimitrijem se kvůli tomu dost pohádal. Nakonec ho nechal jít, protože si z jeho reakce a touhy po službě u Taši mylně vydedukoval, že s ní soudruh něco má. A ruský Bůh mu to nevymlouval…
Třetí varianta patřila návratu na akademii sv. Vladimíra i k malé dhampýrce. Všechno vydat všanc. Na bedrech osudu nechat, zda vztah do Rosiny maturity utají, nebo jim je souzeno prozrazení a kruté následky za vzájemné city.
Čtvrtý nápad mu probleskl v hlavě, když scházel schody a všiml si inzerátu o pronájmu. Peklo s Ozerovou by pokračovalo dál, avšak už ne v tak nesnesitelné míře a pouze v rámci služby. Zůstal by v pronájmu ve vlastním bytě ve stejném domě jako ona, ale ne s ní doma během noci nebo mimo svou službu.
Z tašky vytáhl notebook a připojil se v kavárně na wifinu. Na webu si našel zmíněný inzerát a vše si prohlédl. Byt je i kompletně vybavený a k nastěhování ihned. Nerozmýšlel se dlouho a vytočil udané číslo. Majitele přesvědčil, že on je ten správný nájemník. Uplatil pronajímatele vyšší částkou za pravidelný měsíční nájem, aby se zbavil zájemců, kteří se ozvali první. Podle předpokladu tahle sázka na peníze vyšla. Lidi na tohle slyší. A Dimitrije to s jeho finančními možnostmi nijak moc nezasáhne, ani neomezí. Může si to bez problému dovolit. A za vlastní soukromí a pohodlí mu to stojí. Získá tak svůj klid. Dohodli se s majitelem, že se za hodinu sejdou ve zmíněném bytě. A dojednají podrobnosti.
Pak poslal strohou smsku Taše: "Beru si dovolenou."
A druhou Adamovi: "Ahoj Adame, potrebuji nutne dovolenou. Jeste netusim na jak dlouho. Tasa to vi. Ozvu se a upresnim to. Promin, ze je to tak narychlo. Nejake osobni problemy." Strážcovský kolega mu neodepsal, už musel pozdě v noci spát. Službu má od rána. Nic se nestane, když si smsku přečte až po probuzení. Vlastně mu neodepsala ani Ozerová. To mu nevadilo v nejmenším. Dovolenou si vezme tak jako tak, ať s tím Taša souhlasí či nikoli. Její věc.
Zbytek času do schůzky přemýšlel o záhadě se zámkem u sebe v pokoji. Jak se Nataše povedlo tam vlézt. Stoprocentně se zamknul, ale ke své velké chybě nevyzkoušel kliku, jestli jsou dveře skutečně zamčené. Musela něco vyvést se zámkem, když se coural večer ve městě a Adam po službě odjel k sobě domů za rodinou. Buď zámek nějak zničila, zablokovala nebo použila universál klíč do všech dveří v bytě. Nyní už to bylo jedno. Stalo se. Kdyby to nezkusila dneska, zkusila by to jindy. Nedala by pokoj. To mu dneska po všech událostech konečně docvaklo.
Ve tři odpoledne lidského času se vrátil se zavazadly do bytového domu a zaklepal na majitele. Předem si ještě v bankomatu vybral částku na vratnou kauci nájmu. Asi čtyřicetiletý chlapík už na něho čekal. Pustil ho do bytu. Byt velikostí malý, ale pro jednoho to stačilo bohatě. Ložnička s manželskou postelí, nočními stolky a velkou skříní. Další místnost obývák spojený s kuchyňským koutem do L. V obýváku pár skříněk a poliček, velká pohovka, dvě křesla a konferenční stolek. Všechen nábytek v dekoru buku. Pouze potah pohovky a kuchyňská linka ve vanilkovém provedení. To samé i koupelna, kde nechyběla pračka a sušička, i samostatné WC kompletně ve dlažbě. Na zemi v bytě stejná plovoucí dřevěná podlaha, stěny v ložnici bílé a v obýváku jedna zeď, na které dominovala velká plazmová televize též ve vanilkové barvě. Ve všech oknech bílé žaluzie. Docela hezky sladěný nový čistý byt.
Bráchovi se to rovněž líbilo. "Já to beru, pane Blacku. Rád bych se nastěhoval hned. Tady je kauce. Normálně bývá vratná. Já bych se s vámi domluvil a podepsal nájemní smlouvu do konce června. Pak odjíždím a byt můžete někomu dalšímu pronajmout po mně. Pokud mi vyjdete vstříc, jak se smlouvou i okamžitým nastěhováním, kauce zůstane vám. Plus každý měsíc samozřejmě zvýšený nájem, na kterém jsme se domluvili po telefonu."
"Pane Belikove, s vámi je radost jednat. Smlouvu mám připravenou. Stačí váš podpis a do poznámky rovnou sepíšeme i datum ukončení. V kuchyňské lince jsou všechny spotřebiče, v koupelně pračka i sušička, v obýváku televize, DVD přehrávač i hifi věž. A ve skříni v komoře je vysavač i kýbl s mopem, žehlička, žehlicí prkno, případně sušák na prádlo. Parkovací místo číslo 15 patří k tomuto bytu. Pouze si vyměňte na příslušném sloupku SPZku. Pokud máte zájem o internet, není problém. Pouze zvýšíme nájem o požadovanou částku. Smlouvu s internetovou společností, bych nadále nechal na své jméno a vám řeknu heslo na připojení k modemu. Vše uvedeme do nájemní smlouvy," domlouval se s bráchou majitel bytu.
"Skvělé. Akorát jsem se na to chtěl ptát," odkýval to Dimitrij. Všechno spolu podepsali a vyplnili. Potom mu pan Black předal klíče a spokojeně se rozloučil. Slušně si vydělal.
Soudruh se všude porozhlédl, vybalil si z tašek svoje věci a na papír si vypsal, co všechno musí jít koupit. Peřina, polštář, deka, polštářky na pohovku, povlečení, ručníky, osušky, koberečky do koupelny a do kuchyně utěrky a nádobí - nějakou menší sadu hrnců, talíře, příbory, skleničky, hrnky a samozřejmě do ledničky potraviny.
Zavolal si taxíka a nechal se odvézt do půjčovny aut. Tam podepsal smlouvu do konce června na pronájem černé hondy a poté její vrácení. Vyplatí se mu tento způsob leasingu. Má v něm kompletně započítané všechny pojistky a ušetřené starosti s koupí a následným prodejem vlastního automobilu. Pak se rovnou stavil ve velkém obchodním centru a nakoupil potřebné vybavení a věci do bytu. Auto zaparkoval na místě, které patřilo k jeho bytu podle smlouvy, a vyměnil SPZ na sloupku.
Doma to všechno vybalil. První potraviny do lednice. Nové nádobí umyl v myčce a povlékl si postel. Vybral si tmavě modré povlečení. Líbilo se mi. Je vidět, že má brácha vkus, i když na jednoduché a decentní barvy. Žádná divočina. Do čistě pánské ložnice se fakt hodilo. Na pohovku rozložil pět malých polštářků a do koupelny podložky i ručník s osuškou. Pak si spokojeně uvařil kávu a uvelebil se v křesle v obýváku. Po dlouhé době se cítil fajn. V klidu, bez stresu a ostražitosti ve svém přechodném domově.
A mně spadl kámen ze srdce, že to tak bezvadně zvládl a zařídil, aniž by ohrozil sebe nebo Rose. Do konce června to tady vydrží. Jsem si tím zcela jistý. Na to ho znám už dobře. A já se budu věnovat malé dhampýrce. To by v tom byl čert, abych ji neudržel v přijatelném stavu do doby, než se opět setkají...
Kolem půl deváté hlídkoval nenápadně u okna, zda uvidí Adama, jak vyzvedává Tašu a odjedou do studia. Morojové měli mít svou pravidelnou hodinu obranné magie. Na smsku mu strážcovský kolega napsal pouze: "V pohode. Zarid se, jak potrebujes."
Aby si nenaboural spací režim, odmítl jít spát. Nasnídal se, chvilku brouzdal po netu, odepsal na přátelský email Benovi, poněvadž to už dlouho odkládal s tím, že je u něj všechno v pořádku...
Noo, to bych vyloženě netvrdil, ale soudruh se mu nehodlal svěřovat. Jako kdyby se někdy něco hrozného stalo, pokud by ukázal svou slabost a problémy. Štvalo mě to, ale vlastně jsem si uvědomil, že jsme s bráchou a Rose stejní. Já o tom, že nesnáším život a chování královských Morojů i jejich systém taky nemluvil nahlas a u dvora si hrál na jednoho z nich... Nemám co Dimitrijovi vyčítat. Rovněž hraju před všemi naučené divadlo a přetvařuju se. I tady na akademii, sice na tolik, ale pořád jsem tu masku úplně neodhodil. Jen před pár vyvolenými - před Rose, dá se říct před partou a Michailem, trochu před Albertou a Neilem. Jinak jsem stále ten namyšlený královský Moroj se špatnou pověstí.
Aby se brácha zabavil a spojil to s něčím užitečným, vypral si špinavé prádlo, které v noci v bytě Nataši sbalil z koupelny z koše do tašky. A v kuchyni se pustil do vaření. Chyběla mu ruská kuchyně, takže si upekl domácí ruský chleba. Přípravou zabil několik hodin. Pustil si k tomu ty své hitovky z osmdesátých let a cítil se příjemně.
Nikdy mě nepřestane překvapovat, co všechno on neumí. Fakt je Bůh. Vaří, pere, žehlí, uklízí jako šikovná hospodyňka. Kdo by to do něj řekl?!
Po vydatném obědě si pustil na DVD nějakou svou kovbojku. V šest večer se osprchoval a zalezl utahaný konečně na kutě. A já ho tak ve čtvrtek večer zastihl v éterovém snu…
Pocítil jsem neskonalou úlevu. Moje nervy na pochodu se uklidnily a já mohl nyní uvažovat o blížící se návštěvě u Nataši a plánu, jak se výletu s malou dhampýrkou vyhneme.
Když jsem to vymyslel, napil jsem se krve z ledničky, oblékl se a v deset pod maskováním vyrazil k Rose i se všema potřebnýma proprietama v batohu. Překvapeně zamrkala, jakmile jsem se zjevil u ní v pokoji: "Adriane?!"
"Ahoj malá dhampýrko," kývl jsem jí na pozdrav.
"Dneska jsem tě nečekala. Domnívala jsem se, že budeš ležet, když ti není dobře…," měřila si mě pohledem.
"Rose, klídek. Jsem v pohodě. Obleč se. Jdeme ven, teda pokud opravdu nechceš jet na víkend k Ozerové," ujišťoval jsem se pro jistotu.
"To teda nechci. Vydrž. Hned jsem hotová," zapadla do koupelny. Teple se oblékla a my proklouzli ven z koleje bočním vchodem, od kterého mám vlastní klíč. Vzal jsem ji za ruku a vedl směrem k tělocvičně. Kousek od ní jsme si v zimních bundách sedli na zmrzlou lavičku a já vytáhl z batohu dva kelímky a láhev whisky. Rose překvapeně zvedla obočí.
"Máš lepší nápad, malá dhampýrko?" zeptal jsem se.
"Nemám," přiznala a podržela mi kelímky, abych do nich mohl nalít whisku. Se skleničkama jsem se nezaobíral.
"Fajn. Takže na zdraví a ať nás tu někdo, co nejdřív nachytá, než budeme na kári a zmrzlí jako rampouchy. Do dna!" pronesl jsem přípitek a s Rose jsme si ťukli. Pak jsme do sebe panáky oba obrátili.
Netrvalo to dlouho. Zrovna jsme si nalévali třetí rundu, když nás přistihl rozzlobený Emil. Zrovna měl noční službu. "Ivaškove, Hathawayová, to nemyslíte vážně?!" Pak nám vytrhl oba nalité kelímky a jejich obsah vychrstl na zem do sněhu. Vyprázdnil i objem láhve whisky. Taková škoda! Patřila ke špičce ve své kategorii. Ale co bych pro malou dhampýrku neobětoval…
Poté nás oba předvedl za přestupek s alkoholem v areálu školy k ředitelce. Kirová si na nás podle očekávání s chutí smlsla a oběma nám zakázala víkend mimo zdi akademie. A my se s Rose nehádali. O to se nám přece jednalo. Následně nás Emil doprovodil do našich pokojů. První jsme šli k Rose na dhampýrskou, kde ji strážce předal vychovatelce, aby ji dovedla na pokoj. Potom ke mně na morojskou.
Cestou si nešťastně povzdechl: "Ivaškove, kdy konečně dostaneš rozum?! Té holce není ani osmnáct a ty ji naléváš whiskou! Že ti není hanba! Po té eskapádě se Zeklosem jsem se mylně domníval, že jsi na jiné úrovni, ale teď?! Škoda mluvit! Zklamal jsem se v tobě!"
Nekomentoval jsem to. Nasadil jsem svůj nezúčastněný frackovitý výraz a mlčel. Posléze jsem zapadl pod bedlivým dozorem Emila do pokoje a on odešel. "Bezva, úkol splněn. Nikam se o víkendu nejede," odškrtl jsem si v duchu. Převlékl jsem se do pyžama a zalehl do postele…
Žádné komentáře:
Okomentovat