Malé shrnutí z pohledu Rozy a pár doplňujících informací...
Příště se dozvíte víc ;)
Lissa s Christianem čekají miminko. Malého Erika Ozeru. Ještě to netuší. Já to vím, jen díky Dimitrijovi a Adrianovi. Ozerovi naroste zase jeho ego. Už tak ho má dost velké. Budu ho muset umravnit, až se zprávu o synovi dozví. Jakmile totiž zjistil, že budou mít s Lissou dítě, umanul si, že to bude kluk. A k jeho štěstí to opravdu hoch bude.
Den poté, co jsme se s Dimitrijem usmířili a já ho u dvora zadržela svým šíleným plánem, Lissu Christian večer na společné večeři požádal před celou partou o ruku. Nikdo z nás to neočekával. Ozera zabodoval svým originálním nápadem.
Informaci o tom, že je Lissa těhotná, jsme do té doby věděli pouze my s Dimitrijem a Adrian se Sydney. Před ostatními to drželi v tajnosti. Vyhrocená situace mezi mnou a soudruhem k odhalení také moc nepřispěla. Navíc byla Lissa pouze asi v šestém týdnu. Aby se něco nepokazilo, chtěli s Christianem počkat do konce třetího měsíce. Alespoň taková byla jejich domluva.
Když jsme s Dimitrijem přišli po naší bláznivé usmiřovačce odpoledne do služby, čekal tam na nás už Ben. Zděšeně okomentoval Dimitrijův pocuchaný vzhled. Monokl, který jsem mu já sama pěstí udělala, měl na spánku. Přes noc se mu ještě vybarvil domodra. Nakonec z Bena vylezlo, že ani Dimitrijovi jiné přidělení v Rusku nevyřizoval. Doufal, že si svůj odjezd rozmyslí, což se stalo. Se soudruhem jsme promilovali celou noc. Vynahrazovali jsme si týden bez sebe. Já si konečně uvědomila, co chci. Chci Dimitrije. A jestli budu mít dítě nebo ne, na tom nikdy nic nezmění. Nemůžu ho ztratit. Jeho ne. Bylo by fajn mít spolu potomka, ale to nejde a nikdy nepůjde, protože jsme oba dhampýři. Smířila jsem se s tím. Oželím dítě, když bude po mém boku Dimitrij.
Stále mě trochu mučilo pomyšlení, že mu vlastní dítě nikdy nedám, ale důležitější je, abychom zůstali spolu. Jeden druhého milujeme, nebylo by správné rozejít se. Navíc by ani jeden z nás nebyl šťastný. To jsem teď věděla s naprostou jistotou.
V současné chvíli jsme se rozhodli být sami dva, a pokud bychom dítě časem přece jen chtěli, bude s největší pravděpodobností Adrianovo. Nyní se zaměříme na to být nejlepší teta a strejda pro Erika. Strašně se s Dimitrijem na jeho narození těšíme. Naučíme ho samé lumpárny. K téhle vyhlídce jsme se oba upnuli.
Pár minut po našem příchodu dorazil k Lisse i Adrian. Zkontroloval nás a ze srdce si oddechl. Potom si Dimitrije vzal s sebou do města navzdory tomu, že neměl doklady a nemohl ani řídit. Doklady jsem jakoby spálila. Vysloužila jsem si za své radikální řešení pochvalu. Město byla Adrianova záminka, aby mohl soudruhovi vyčinit v soukromí za jeho rozhodnutí opustit nás. Lucas zůstal ve službě u Christiana místo Dimitrije. A Sydney, která si neodpustila rýpnutí, kterým dala jasně najevo, co si o nápadu soudruha odjet myslí, následně odešla domů s Davidem.
Ještě předtím jsem jí poslala tajně smsku: "Sydney, potrebuju pomoc se zakernou pomstou soudruhovi. Jevis se jako dokonaly spojenec. Schovam si u tebe jednu obalku s jeho udajne spalenymi doklady, ano? :) Az budes odchazet, vezmi si ji nenapadne z kapsy meho saka v predsini na vesaku. Hlavne nic nepraskni ani pred Adrianem. Diky. Nechame Dimitrije trochu vycukat. Trochu vic…"
Sydney se vlastně nabídla sama svým postojem k celé situaci. Soudruh ji vydíráním Adriana, že mi nesmí nic říct, jinak ho Dimitrij odstřihne taky, strašlivě naštval. Rozčilovala se, že mu má chuť udělat za trápení Adriana monokl i na druhém spánku, aby srovnala skóre. A to podotýkám, že Sydney Sageová rozhodně není násilnický typ ženy. Dimitrij jí skutečně hnul pořádně žlučí.
"Rose, ty jsi trida! Spolehni se!" odepsala mi vzápětí nadšeně a spiklenecky na mě nenápadně v obýváku po přečtení smsky mrkla. Soudruha si společně vychutnáme. S obrovským potěšením.
Jakmile všichni opustili byt, Christian s Lucasem koukali na nějaký seriál v televizi a my dvě s Lissou jsme si zalezly do jejího pokoje.
Lissa se dožadovala vysvětlení, kde byl problém. Ale neřekla jsem jí to. Pouze jsem jí vylíčila průběh usmiřování a můj plán se svázáním a zraněním Dimitrije. Šokovaně na mě po mém přiznání zírala. Když to drobet vstřebala, pověděla jsem jí, že už nemusí nosit prsten od Adriana pro blokaci pouta. Obě jsme si ho sundaly ze svých prstů. Vyptávala jsem se na miminko a informace, které mi během náročného týdne utekly. A tím se vlastně dozvěděla, že hodlají s odhalením těhotenství partě počkat do konce třetího měsíce. Zatím bylo miminko v pořádku. Každý týden bude chodit na kontrolu k Dominicovi.
Christian žádostí o Lissinu ruku zaskočil nejen ji, ale i nás ostatní. Avšak v jejich případě to byl rozumný krok. Budou rodina. Lissa dojatě jeho žádost přijala. Emoce, které ke mně přes pouto dolehly, byly překrásné. Hned po tom se provalilo i Lissino těhotenství a Adrian se Sydney se nabídli, že pomohou s organizací svatby.
Konečné datum jejich sňatku padlo na 8.8. a já měla jít Lisse za svědka. Christian požádal zase Dimitrije. Problém nastal s doklady. Musela jsem odhalit, že neshořely, ale schovala jsem je. Sydney zasvěcená do mé pomsty je nosila u sebe v obálce v kabelce, aby je Dimitrij u mě v kapse nebo doma náhodou nenašel. A užívala jsem si jeho ruské nadávání u vyplňování nových formulářů. Byl u toho k sežrání. Vůbec ho nenapadlo, že bych ho takhle podfoukla. Pochvalné ovace od party za to stály.
Svatební dopoledne jsem prožila s Lissou a holkama v hotelu. Nejdříve nás kosmetička nalíčila a potom kadeřnice učesala pěkné účesy. Zlaté šaty družiček celkový vzhled pouze podtrhly. A Lissa v bílých zářila mezi námi nejvíc. Svatební obřad mě dostal. S Dimitrijem jsme se drželi za ruce a hltali každé slovo oddávajícího kněze. Soudruhovi to v obleku děsně slušelo. On mi tvrdil to samé. Někdy mi přijde, že špatně vidí. Měl by si zajít k očnímu na vyšetření. Já a krásná? Zbláznili jste se?! Vedle Dimitrije jsem nikdo!
Adrian se Sydney si mákli, ale vše bylo dokonalé. Nádherně sladěné i vyzdobené. Klaplo to na jedničku. Svatba se povedla. Jedno jediné mínus přišlo v momentě, kdy jsem omylem chytila Lissinu svatební kytici. Jak já se styděla. Ty hlášky ostatních. Pouze jsem si v hlavě opakovala: "Proč zrovna já?!" Moje rozpaky nešly skrývat. Tenhle okamžik Rosemarii Hathawayovou doslova vykolejil. Snažila jsem se z toho předem vykroutit, ale nepovedlo se mi to. Jedinou výjimku získala od Lissy moje máma. Všechny ostatní holky musely chytat.
Připadala jsem si jako blbka. Konečně s Dimitrijem dořešíme téma děti a najednou jsme ostatními tlačeni do svatby. Proč bychom se proboha brali, když rodinu mít nebudeme?! Není k tomu důvod - chodíme spolu, žijeme společně. Svatbou se nic nezmění. Nikdy jsme o tom se soudruhem ani nemluvili. Jen jednou řekl, že můžeme být časem i manželé, když si ho budu chtít vzít a mít dohromady rodinu. Což znamenalo vychovávat cizí dítě. Ne jeho. Buď půlku mě a nějakého cizího Moroje - to se mi úplně příčilo, nebo naše dítě s Adrianem. Samozřejmě počaté ve zkumavce bez sexu. Sice se to jevilo jako přijatelnější řešení, ale nikdy nebudu mít Dimitrijovo dítě. S jeho očima a úsměvem. To mi tenkrát líčil ty svoje čtyři varianty řešení. Nebrala jsem to vážně a ani ho pořádně neposlouchala. A teď tohle. Sakra! To mi ještě scházelo…
Dimitrij z toho vybruslil s klidem sobě vlastním. Pouze mě zarazil jeho vážný výraz ve tváři. O něčem zase přemýšlel. Zaznamenala jsem ho už po šesté - Vánoce, Valentýn, moje letošní narozeniny, naše čtyřleté výročí chození, pokus o jeho odjezd a právě teď znovu. Děsilo mě, co se mu asi honí v hlavě. A za žádnou cenu jsem to nechtěla zjistit. Než bych se ho zeptala, co to má znamenat, radši bych si ukousla jazyk. Před všemi mě políbil a požádal o tanec. Hráli nám naše sólo pro budoucího ženicha s nevěstou. Já nikdy žádná nevěsta nebudu! Aby mě zbavil rozpaků, odvedl moji pozornost k polibkům. A já se nebránila. Spíš jsem mu za to děkovala.
Lissa s Christianem po našem tanci odešli domů. Byli unavení. Jenže jim doma otrnulo a žhavou svatební noc si nakonec neodpustili. A to jsem vnímala pouze jejich společnou koupel. Od toho, co se odehrávalo potom v ložnici, mě díkybohu osvobodil Dimitrij.
Domů jsem si odnesla i obě kytice - svou, kterou jsem měla jako svědkyně, a Lissinu chycenou svatební. Dala jsem je do vázy. Pak jsem šla do ložnice pro svou noční košilku a soudruha našla zamyšleně koukat na svatební kytici s tím jeho vážným výrazem, který jsem nedokázala rozluštit. A moje nervy ruply.
"Dimitriji, už máš zase ten výraz. To je posedmé," pronesla jsem, i když jsem si odhalení tohohle tajemství sama zakázala.
Vypadal překvapeně a nechápal, co tím myslím. Proto jsem vysvětlovala dál. A Dimitrij byl zaskočený stále víc. Posléze se nadechl a řekl: "Noo, už je opravdu správný čas ti to říct. Kdybych tušil, že to celou dobu víš, neodkládal bych to. A nyní to skutečně nemá smysl dál tajit," dočista jsem zpanikařila.
"Dimitriji, já to vědět nechci," vyhrkla jsem vystrašeně, abych zabránila odhalení jeho velkého tajemství. Nepovedlo se mi to. Když si přede mě klekl na jedno koleno a požádal mě o ruku, přestala jsem i dýchat. Prstýnek v krabičce byl překrásný. Koktala jsem. Nevěřila jsem, že je to realita. Nechápala jsem. Až po chvíli můj mozek začal zase pracovat a mně docvaklo, proč si vybíral ty významné dny. A hlavně mi došlo, proč se mě nikdy předtím nezeptal. Děti. Jeho rozhovory o dětech a vyjasnění situace do budoucnosti. Všechno jsem odmítala. A on nenaléhal a radši dál mlčel, protože viděl, jak se tohoto rozhovoru a tématu bojím.
Kdybych ho bývala nechala mluvit, mohla jsem se vdávat první. Skládala jsem si jednotlivé střípečky dohromady jako puzzle. Ty dnešní hlášky Adriana a Sydney. Věděli o Dimitrijově váhání a prstenu. Tlačili na něj, aby mě tam požádal před všemi oficiálně o ruku.
"Ty jsi neuvěřitelný! Můžeš mi prosím tě říct, proč ses mě nezeptal dřív? Chápu, proč ses neodhodlal na Štědrý den, Valentýna, na výročí, ani mé narozeniny. Za to jsem mohla já. Tys chtěl mít vyjasněné děti, než se mě zeptáš, viď? A já jsem tvé pokusy o rozhovor vždycky v zárodku utnula. Ale proč jsi proboha mlčel po tom milování, když jsem ti zabránila v odjezdu?! Tam jsme přece měli oba dva jasno?" domáhala jsem se vysvětlení.
Dimitrijova odpověď mě neuspokojila. Tak jsem se rozhodla, že ho právě teď potrápím zase já. Oko za oko, zub za zub. Nechal mě se nervovat sedm měsíců. Rovněž si na mou odpověď ANO nebo NE počká. Ať si zkusí, jaké to je žít celou dobu v nejistotě. Navíc úplně zbytečně. Jemu bych nikdy nedokázala říct NE. Je zvláštní, že si toho není vědom a obává se, že ho odmítnu. Jak směšné…
Abych z toho vytěžila maximum, provokovala jsem ho: "A právě teď si vyzkouším případného manžela, jestli je dobrý milenec. Nebudu kupovat zajíce v pytli. Radši se předem přesvědčím, jak schopný v těhle věcech je," zašeptala jsem a rozepínala mu knoflíky u bílé košile. Stále klečel u mých nohou.
Zoufal si, ale pochopil, že mu neustoupím. V nestřeženém momentě mě vzal do náruče a odnesl do ložnice, kde mě zahrnoval něžnostmi. Sama jsem si poté vybrala svou šestku a v rozkoši Dimitrijovi odpověděla: "Ano, vezmu."
Otázka ohledně data svatby byla jasná předem. Jedině 20. v měsíci. V jakém mi bylo jedno. Ve vaně mi navlékl prstýnek.
Jsem oficiálně zasnoubená. Je to tak zvláštní pocit. Dimitrij bude skutečně pouze můj. Po zbytek života. Můj snoubenec a po svatbě můj manžel.
Tu noc jsme skoro nespali. A dokazovali si navzájem svou bezmeznou lásku. Druhý den v jednu jsme se sešli s ostatními u Lissy. Nemluvili jsme. Jen jsme se s Dimitrijem objímali. Bylo pro nás nepředstavitelné nedotýkat se toho druhého.
Netuším, jak to Adrian poznal, ale o zasnoubení věděl. Zda to prozradily aury nebo zaznamenal na mém levém prsteníčku zásnubní prsten. Každopádně to prásknul ostatním a Sydney se k němu ihned připojila. Nebrali si servítky a Dimitrije si oba za odkládání žádosti podali…
Žádné komentáře:
Okomentovat