Další kapča - snad se bude líbit...
Po krásném milování, které odvedlo naši pozornost od Abeho reakce na naše zásnuby a svatbu, jsme se oblékli a společně jsme se pustili do zmíněné večeře. Jakmile se sekaná pekla v troubě a oškrábané brambory vařily v hrnci na sporáku, zbyl nám opět čas pro sebe. Já ještě nakrájela zeleninu na salát a Dimitrij za svůj poklesek, kdy mě nechal uvězněnou v poutu s Christianem, kuchtil čokoládovou pěnu na usmířenou. Přitom mi každou chvilkou dal do pusy kostičku čokolády.
Večeře chutnala božsky. I dezert. Soudruh je opravdu skvělý kuchař. Zase jsem se nacpala k prasknutí. Zítra si musíme jít zaběhat. Po jídle jsme zavolali Albertě na akademii a pozvali ji na svatbu. Chudinka, hodně jsme ji zaskočili. Pak jsme se naložili do vany. Belikovovým jsme zavolali do Baji až pozdě v noci, protože žijí v Rusku podle lidského režimu dne.
"Dimitriji, Rose," přivítala se s námi na skypu nadšeně Olena.
"Ahoj mami," oslovil ji soudruh.
"Oleno, ráda tě vidím," oplatila jsem jí.
"Mami, jsou ostatní ještě doma? Potřebovali bychom s vámi se všemi mluvit," šel k věci hned Dimitrij.
Olena se zatvářila překvapeně. "Ano, jsou. Právě snídají. Přenesu počítač k nim. Vydržte chvilku."
Když jsme se se všemi přivítali, Dimitrij oficiálně pronesl: "Rádi bychom vás s Rose pozvali na naší svatbu..."
Víc nestihl říct, protože ho přerušily nadšené výdechy ve stylu: "Svatbu?! Kdy?! No, jasně, přijedem!" Potom jsme dovysvětlili zbytek. I to že je svatba už za pár dní. Moje máma se domluvila s Abem, že hosty z Baji vyzvedne v Omsku na letišti Zmejovo letadlo a všichni přicestují z Ruska společně. A odpoledne mi to ještě napsala do smsky, než se spojíme s lidmi z Baji. O výlohy se postará můj otec. Poté, co jsme ukončili hovor s Belikovovými, jsme vytočili po skypu ještě Oksanu a Marka. Předem jsme jim poslali textovku, ať čekají hovor a všechno zopakovali. Rovněž přislíbili účast. Zbýval Patrick Lautner a za ním zítra dojde Dimitrij osobně.
Splnili jsme všechny povinnosti a zbytek noci si užívali vzájemné blízkosti. Dopoledne došel Dimitrij za Patrickem. Já mezitím využila volného času a donesla Lisse do hotelu na recepci naši kamasútru. Pak jsem napsala Lisse smsku: "Na hotelove recepci mas ode me pozornost. Otevri to bez pritomnosti Christiana a dalsich svedku. Po libankach vratit. Uzijte si to :D"
Přesně jak jsem předpokládala, Lissa se užírala zvědavostí, co tím myslím. Když byl Christian v koupelně, rychle se oblékla a seběhla schody na hotelovou recepci, kde jsem pro ni nechala velkou obálku s knihou. Christian se sprchoval, proto vůbec netušil, že Lissa na pár minut opustila pokoj. Znovu se převlékla do sexy košilky a županu. Pod něj si schovala obálku. Hned po Christianovi zalezla do koupelny a zamkla se tam. Vytáhla z obálky knihu a vykulila šokovaně oči. Tenhle dárek v žádném případě nečekala. V okamžiku, kdy se trochu vzpamatovala, ke mně skrz pouto promluvila: "Rose, to nemyslíš vážně?! Tohle je ta vaše ruská kamasútra! Ty ses zbláznila! Co s ní mám jako dělat?!"
"Liss, sakra mysli a otevři ji," nabádala jsem Lissu nahlas z našeho obýváku, i když mě nemohla slyšet. Mobil si do koupelny s sebou samozřejmě nevzala, takže nemělo smysl jí psát další smsku.
Konečně se odhodlala ji otevřít a podívat se dovnitř. Její šok se ještě prohloubil při pohledu na fotky nahých milujících se těl. Jak knihou listovala, vypadl z ní můj vzkaz:
Liss,
už se nemůžu koukat na ty vaše tři stále se opakující nezáživné polohy. Moc dobře vím, že ti stoupla těhotenstvím chuť na sex a chceš experimentovat. Nyní máš možnost a inspiraci. Doporučuju prvních deset poloh. A jen tak pro informaci: nejlepší je šestka (alespoň pro mě) - vyzkoušejte. Christianovi kamasútru klidně ukaž, ale předem upozorňuju, že se to potom obejde bez narážek na můj a Dimitrijův sexuální život, nebo mu to spočítám i s úroky. Po líbánkách ji chci vrátit. Užijte si to!
Nevěřícně mrkala na můj vzkaz. "Rose, já tě zastřelím!" zněla mi její slova v hlavě. V té chvíli se vrátil Dimitrij a našel mě vysmátou a utopenou v poutu. Dost se divil, že jsem dobrovolně s Christianem. Ani náhodou - s Ozerou nikdy, natož dobrovolně! Proto jsem mu vše vysvětlila. A uvedla věci na pravou míru. Už dneska ráno jsem mu o Lissině chuti říkala, takže to pro něj taková novinka nebyla.
Pak jsem si sama rýpnula, že i já jsem v tomhle ohledu nespokojená. Reagoval přesně podle mých plánů. Z postele jsme vylezli až odpoledne. A to jen z důvodu pořízení snubních prstenů. Museli jsme do zlatnictví.
Vybírání zabralo dost času. Nabídka byla velmi široká, než jsme všechny varianty prohlédli. Již předem jsme věděli, že prsteny budou z bílého zlata. Vkus jsme měli hodně podobný, takže shodnout se na společném výběru pro nás nespatřoval vůbec žádný problém. Oba budeme mít stejné broušené kroužky. Nic přeplácaného, avšak zároveň ani nic vyloženě obyčejného a tuctového. Dovnitř si necháme vyrýt jména (Dimitrij, Roza) a datum svatby.
Objednávka byla skoro hotová, když Dimitrij promluvil: "Na dámský snubák chci tři diamanty. Stačí malé, aby to nevypadalo blbě. A nejlépe je upevnit vedle sebe do řady do středu prstenu. Cena není problém."
"Jak si pán přeje," odkýval to zlatník.
"Soudruhu, ty ses zbláznil!" vylítla jsem. "Já nepotřebuju diamanty na prstenu! Je to zbytečný! Chci ho mít úplně stejný jako ty - bez drahých kamenů!"
"Toho si nevšímejte. Ty diamanty tam budou," nebral moje protesty na vědomí Dimitrij a ujišťoval zlatníka, že všechno platí.
"Dimitriji, neštvi mě! Nebudeme utrácet! Já o diamanty nestojím! Mě si nikdo nekoupí! To bys měl dávno vědět!" nevzdávala jsem se.
"Jo, to už vím, Rozo," pousmál se. "Ale máš smůlu! O tomhle s tebou nehodlám diskutovat!"
"Proč na tom tak trváš?! Tak dobře, ale diamant pouze jeden. Nemusím tam mít tři! K čemu?!" hledala jsem kompromis.
"Ne, budeš tam mít tři," byl tvrdohlavý jako mezek.
Jenže to já jsem taky. "Ne, prostě ne! Já diamanty nechci, rozumíš?! Natož tři!" vzdorovala jsem. Litovala jsem zlatníka, který střílel očima ze mě na Dimitrije a naopak. Asi se mu v obchodě moc žen s muži, kteří kupují diamanty, nehádalo, že je nechtějí. Jsem divná výjimka. No a co!
Dimitrij si povzdechl: "Sakramentská ženská, nemůžeš mě jednou jedinkrát poslechnout?! Dobře, vysvětlím ti to. Co mám s tebou dělat?! Budeš mít na snubáku tři, protože chci, abys měla za každý rok, který jsme prožili spolu, jeden diamant jako památku na roky před svatbou..."
"Soudruhu, neumíš počítat. Tři jsou málo. Jsme spolu čtyři roky, ne tři..." víc jsem neřekla, poněvadž mi něco docvaklo. Podívala jsem se na zásnubní prsten s kamínkem na své levé ruce. Budu mít čtyři. Dimitrij počítá správně. Jen mi zapomněl něco říct. Samozřejmě úmyslně.
Pobaveně mě pozoroval. Zvedla jsem k němu své oči. "Na snubáku budou tři, protože čtvrtý diamant už nosíš, Rozo. Přestaneš se se mnou nyní hádat a dovolíš mi definitivně potvrdit objednávku?"
Nezbylo mi nic jiného, než kývnout hlavou. Na slova jsem se nevzmohla. Bála jsem se, že by mi selhal hlas. Dostal mě. Zase. Počkala jsem, až mu spočítá zlatník konečnou kalkulaci. Měli bychom za tyto finance dvě luxusní dovolené. Avšak znovu jsem se nehádala. Dimitrijovo prozrazení symboliky mě zlomilo. A já dál neprotestovala. Tady nešlo o peníze, ale o něco víc.
Podepsal objednávku a kartou uhradil zálohu. Prsteny budou k dispozici v pátek odpoledne. Skoro týden před svatbou. Není divu, že nám za tuhle cenu prsteny zhotoví přednostně a rychle.
Dimitrij mě uchopil za ruku a vyšli jsme společně ze zlatnictví. Před ním mě zastavil: "Miluju tě, Rozo! Kdybys jen tušila, jak moc."
"Já to vím, protože je to stejně hodně, jako já tebe, soudruhu," zašeptala jsem mu v něžném polibku, když se sklonil k mým rtům. "Měls mi říct, že je to diamant," vyčetla jsem mu po chvíli.
Rozpustile se usmál: "Změnilo by to něco?!" Zavrtěla jsem hlavou, že ne. "Tak vidíš." Pohladil mě po tváři. "Co budeme dělat? Myslel jsem, že půjdeme podle včerejšího plánu běhat, ale teď si nejsem jistý, že je to dobrý nápad."
"Jdeme, budu v pohodě. Příště mě nesmíš takhle dojímat, soudruhu." V objetí kolem pasu jsme se vydali přes park domů, abychom se převlékli do oblečení na cvičení. Za tu dobu jsem se z nejhoršího oklepala. Pohyb mi prospěl. Rozhodli jsme se pro nejdelší okruh parkem. Vyčistilo mi to hlavu, rozproudilo krev a příjemně unavilo svaly. Dimitrije jsem provokovala k bojování. Nakonec se nechal přemluvit a my ještě hodinu v tělocvičně posilovali a trénink zakončili vzájemným soubojem. Vyhrál, poněvadž podváděl. Schválně na mě použil zakázané zbraně v podobě své úžasné vůně, blízkosti a těla. Znehybnil mě celou vahou pod sebou a šeptal mi do ucha v ruštině, co má v plánu se mnou dělat, jakmile dorazíme domů. A já byla ztracená. A již předem omámená z věcí příštích.
V ruštině jsem se hodně zlepšila. A dá se říct, že už normálně komunikovala. S Olenou a holkama z Baji jsem trénovala mluvení přes skype. Občas jsme se s Dimitrijem sázeli při tréninku, že když prohraju, bude na mě mluvit celý den jenom rusky. A já mu musím rusky odpovídat. Praktikovali jsme to i během služby. Parta se ihned zapojila. Samozřejmě byli pro každou špatnost a rusky všichni uměli ze začátku líp než já. Bavilo je mě týrat, když jsem jim nerozuměla a nechápala, o čem si povídají. Radši jsem celou službu uraženě mlčela.
Jenže o samotě doma s Dimitrijem mi takhle taktika neprošla. Nutil mě si s ním povídat. A já neznala spoustu slovíček. Měla jsem vždycky puštěný internetový slovník a potřebná slova si hledala. V azbuce mi dělalo problémy číst. Písmo jinak vypadalo, než se četlo. Takže jsem si pouštěla výslovnost předtím, než jsem ho vyslovila nahlas ve větě. Soudruh mi ho pak ještě zopakoval nahlas tím svým úžasným hlasem sám. Díky jeho pomoci jsem se zlepšovala. Předčítal mi v ruštině své romány a překládal mi je. Jakmile jsem dosáhla pokročilejší úrovně, musela jsem je i sama číst a překládat. On mě jako můj učitel opravoval. Pouze při oficiálním pozvání na naši svatbu Dimitrij zůstal hovořit anglicky. Význam ruských vět jsem většinou pochopila, ale úplně každému slovu jsem nerozuměla. To od něj bylo hezké, že v této důležité chvíli použil můj rodný jazyk a ne svůj.
Z tělocvičny jsme za ruce doběhli domů, zabouchli za sebou dveře a už ze sebe se zvířecí vášní strhávali zpocené oblečení. Na napouštění vany nezbyl čas, takže jsme skončili ve sprchovém koutu, kde nás nic od divokého milování nezdržovalo. Dimitrij mě celou dobu přidržoval. Po sexu jsem bývala zesláblá a mimo. Vždycky mi trvalo minimálně 15 minut, než jsem se vzpamatovala.
Abych neupadla, zvedl mě do své náruče a konejšil polibky. "Tenhle tvůj zastřený pohled rozkoší miluju a nikdy se ho nepřejím, Rozo. A toho, jak jsi v extázi malátná, taky ne. Kde budeme pokračovat? Vana nebo postel?" zašeptal mi do vlasů.
"Vana," pootevřela jsem téměř neslyšně rty.
"Myslel jsem si to," přikývl. Znal mě dokonale. Opatrně mě posadil na skříňku s ručníky a napouštěl vanu. "Rozo, a jakou dneska pěnu? Šeřík, vanilku, kokos, růže nebo čokoládu?" nabídl mi všechny varianty, které jsme doma měli.
"Růže," vybrala jsem si. Divoké a smyslné rudé růže přesně jako dnešní milování. Ještě bych mohla dodat nebezpečné, jako trny, které mají na stoncích. Přesně jako je nebezpečný Dimitrij. Pro nepřátele svým smrtícím bojováním a pro mě svou přitažlivostí.
Ach, ta symbolika…
Žádné komentáře:
Okomentovat