SPO - 45. kapitola – Hlídání

Adrian v akci :D

Lámal jsem si hlavu s něčím dalším. Potřebují si tu uschovat jídlo. Noc je dlouhá a jim během těch jejich milostných orgií určitě vyhládne. Hodila by se jim tady lednička. Rozhodl jsem se v duchu během okamžiku: "Dám jim svou z pokoje. Já to bez ní těch pár dní přežiju. A nemá smysl kupovat přes zásobovače novou." Nebyl to problém peněz, to vůbec. Avšak zase bych riskoval a musel ovlivňovat nežádoucí svědky. Já si poradím s maskováním, nátlakem i svým universálním klíčem kdekoli. Pokud dostanu chuť na krev, dojdu si k dárcům nebo si ukradnu sáček z lednice v jídelně. Tuhle krev si Morojové míchají do pití. A jídlo si tam rovněž kdykoli seženu.

Na nic jsem nečekal a vydal se zpět do svého pokoje. Největší oříšek bylo nepozorovaně ledničku vynést. Pro jistotu jsem do batohu vzal i prodlužovačku a rozdvojku do elektriky. A několik plechovek coly. Já svoje zásoby vyjedl a vypil včera v noci. Nejčastěji jsem tam stejně míval colu, láhev alkoholu a pytlík krve. Jelikož zrovna probíhalo vyučování, bez problémů jsem proklouzl. V chatce u linky jsem zprovoznil ledničku a nechal rovnou chladit pití.

Zvenku jsem nanosil od Dimitrije nasekané dřevo, vybral popel a připravil k zapálení v krbu hranici. Brácha jen škrtne sirkou. Spokojeně jsem si své dílo prohlédl a odešel z chatky. Úkol splněn.

V deset jsem již čekal před učebnou na učitelku a Lissu. Dneska jsme probírali historii éteru. Tři hodiny magie utekly jako voda a zvonění nám dávalo na vědomí konec dopoledního vyučování. Počkali jsme na Christiana, od kterého se právě odpojoval Dimitrij. A s partou jsme skončili u společného oběda v jídelně. Rose do sebe bezmyšlenkovitě naházela svou porci a odešla s výmluvou na mnoho úkolů do svého pokoje.

To sotva. Určitě se tam jen převlékne a poletí do tělocvičny za soudruhem na trénink. Její aura ji prozrazovala. Čišela z ní nervozita i očekávání z věcí příštích. Zářila láskou a touhou. A trochu i obavami z odmítnutí, které může ze strany Dimitrije následně znovu přijít. Přesně jako tenkrát po kouzle Daškova. Aspoň to předpokládala. Jen já s Dimitrijem jsme věděli, že již není a nebude cesta zpátky. "Hm, brácho, tenhle trénink ti nezávidím," podotknul jsem neslyšně ve své hlavě. "Nevypočitatelná a střelená Rose se vrací. Ať nad tebou drží ochrannou ruku všichni svatí!"

Já s Masonem, Eddiem i Christianem jsme se přesunuli ke stolnímu fotbálku a poté i na kulečníku. Obojí jsem dneska projel a skončil až čtvrtý. Nemohl jsem se soustředit. V mých myšlenkách vládli Romitri. "Co asi právě provádějí? Skutečně trénují? Nebo zdrhli do soukromí chatky a provádějí nestoudnosti?" přemýšlel jsem.

Před pátou jsem to nevydržel a s klukama se rozloučil s tím, že jdu vyzvednout Rose, zda po tréninku s Belikovem ještě žije. Můj dvojsmysl nepochopili. Jen malou dhampýrku litovali. Znali učitelskou důslednost Dimitrije. Pouze jediná studentka u něj mívala výjimku... To však netušili. Všichni ho uznávali a s úctou respektovali. Nikdy by je ani nenapadlo, že jsou zrovna tihle dva pár.

Použil jsem lež. Nešel jsem pro Rose, ale za bráchou pro slíbené hlášení, než mi zmizí i s malou dhampýrkou opět v chatce a do rána je neuvidím. Musím mu dát osobně co proto za to ráno v jídelně a hrát dál svou nepříjemnou roli.

Opřel jsem se před tělocvičnou o strom a zamaskoval se. Rose po deseti minutách vyšla a pospíchala na kolej. V žádném případě jsem před ní nechtěl odhalit své trvající spojenectví s Dimitrijem.

Jakmile odešla dostatečně daleko, zrušil jsem maskování a vešel do tělocvičny. Soudruh tam určitě ještě byl. Nejspíš v šatně. Nahoře jsem našel na žíněnce položený kovbojský román v azbuce a na háčku dveří od nářaďovny jeho dlouhý kožený plášť. Navíc v zámku zevnitř zasunutý klíč.

Uslyšel jsem kroky po schodech ze šaten. Vmžiku jsem se ležérně opřel o stěnu poblíž východu a nevzrušeně se svým typickým arogantním výrazem vyčkával. Brácha si mě nevšimnul, již odplul myšlenkami do chatky. Sbalil si do batohu knížku, oblékl si na uniformu kabát a otočil se k odchodu, když mě konečně zaznamenal.

Aura mi jasně odtajnila jeho nechuť se mnou mluvit. Svůj výraz jsem po jeho reakci neudržel a chtě nechtě jsem ho vyměnil za pobavený. "Tak co? Jak to probíhalo? Detaily si nech pro sebe," zajímal jsem se navzdory tomu, že jsem již celou pravdu i průběh dávno znal.

"Ahoj Ivaškove, myslím, že už většinu víš po té tvé ranní smsce. Byla dost výživná," odvětil mi podrážděně.

"Jojo, byli jste tam do rána, to mi došlo. Skoro jste nespali. Zkoušel jsem se dostat Rose do snu, abych ji mohl tajně zkontrolovat, ale nepovedlo se mi to. Bál jsem se, jestli ti neutekla a teď někde nebrečí. Ale doufal jsem, že kdyby se něco takového stalo, ozval by ses mi. Noo, a potom ráno přišla Rose na snídani a měl jsem jasno. Néé, že by její aura svítila jako dřív, ale aspoň chvilkama zářivě problikávala, což bylo dobré znamení. Poté co ses tam objevil ty a ona tě zpozorovala, aura začala celá slabě zářit. A ten váš pohled. Vše je na správné cestě. Teď mě zajímá, jak včera reagovala? Stihls jí všechno říct a vysvětlit? Doufám, žes naši dohodu neporušil?" nenechal jsem se vyvést z míry a spustil svou naučenou i předem vymyšlenou lež, kterou mi opět spolkne. V hlavní roli malá dhampýrka. O snech ani éteru, natož mých kontrolách ani muk.

"Dohodu jsem "zatím" neporušil," zdůraznil mi. Ačkoli se mu o tom nemluvilo snadno, přiznal mi pravdivě všechno, co se v chatce stalo. I Rosinu ranní zmatenost a představu, že noc s Dimitrijem vnímala jako pouhý sen a ne realitu. Následek éteru. Odmávl jsem to. Spraví se to. Nejdřív si musí malá dhampýrka zvyknout, že je soudruh zpátky v jejím životě. Rovnou jsem se ho tedy zeptal i na dnešní trénink. V jeho tváři se objevil zasněný úsměv. Je v tom až po uši...

Vylíčil mi trénink. Podrobnosti vynechal. Určitě jen netrénovali. Poznal jsem to, jak se trochu ošil. Jeho Roza ho sváděla. Zmínil se o tom, že se večer sejdou zase v chatce. "Mám jí pomoct vyplížit se z koleje?" nabídl jsem své služby.

"Díky, to snad nebude nutné. Půjčil jsem jí klíč od bočního vchodu," odmítl mé zapojení.

Netrápil jsem ho zbytečně doplňujícími otázkami ohledně podrobností, zjistím si je ze snů. Spíš jsem mu připsal body a pochválil ho, že tohle je správná cesta. Jen pozor na utajení a dodržování naší stále platící dohody. Podle předpokladu při této zmíňce pěnil vzteky. "Klídek, jen připomínám. Mizím, tak čau zítra. Budu chtít zase hlášení. Někde si tě během dne najdu," otočil jsem se na patě a pomalu vycházel z tělocvičny. "Jo, a brácho, dám ti jednu dobrou radu. Pokud si budete někdy s malou dhampýrkou vyjasňovat podrobnosti z minulosti, buď chytrý a před Rose o jedné dávné noci s Ozerovou pomlč. Z tvé strany v tom city nebyly, takže to vědět fakt nemusí. Drž se role, že se nic nestalo. Nebudeš lhát. Tenkrát jsi Rose ještě neznal. Nikdo ti to nemůže mít za zlé. A posledních šest měsíců jsi sváděcím pokusům úspěšně odolával. A odolal. Rose úplné detaily znát nepotřebuje..." Neobrátil jsem se čelem k němu a nechal ho tam v šoku stát. Výbuch údivu v jeho auře jsem éterem pocítil i bez očního kontaktu a barvy jsem si dokázal živě představit. Dal jsem mu brouka do hlavy, jak to vím. Ale musel jsem se ujistit, že bude před Rose držet klapačku na zámek. Ta jeho pravdomluvnost by nám v tomto případě akorát ztížila už tak špatnou situaci. Nenechám ho riskovat.

Parta již seděla v jídelně. Chyběla pouze malá dhampýrka. "Adriane, kde máš Rose? Vždyť jsi pro ni šel?" nechápal Eddie.

"Museli jsme se nějak minout. Belikov mi řekl, že už je pryč, tak jsem šel rovnou sem. Asi běžela ještě na pokoj," zalhal jsem částečně z fleku partě. Přinesl jsem si od pultu večeři a posadil se ke stolu. Rose přišla po patnácti minutách vyfiknutá v novém oblečení ode mě. V bundě, džínách a fialovém upnutém svetříku, který zdůrazňoval její křivky. Od té doby, co jsem jí věci koupil, je měla na sobě sotva dvakrát nebo třikrát. Fialová pro ni v jejím tehdejším rozpoložení byla moc křiklavá. Nejradši nosila černou a tmavě modrou. Čerstvě umyté i nafoukané vlasy si nechala rozpuštěné. Využívá všechny své ženské zbraně. Dimitrij její vlasy miluje. Moc mu dodržení naší dohody neulehčuje. S největší pravděpodobností si vybrala i pěkné spodní prádlo. Chlapec bude trpět jako zvíře. Neukojený chtíč dá docela práci zvládnout.

Musel jsem se tiše smát. Každopádně to bude další hodně zajímavý večer i noc v chatce. Blázni zaláskovaní. Je středa. Ještě pár dní a nocí vydržet. Vytoužené pondělí se blíží. Rosiny závěrečky i plnoletost. Už aby to bylo. Ten stres je hrozný... Kdo to má všechno uhlídat?!

Spořádala večeři. Pomalu se vrací i Rosin typický apetit, kdy její hlad nelze nikdy a ničím ukojit. Belikov s ní tedy mává. Po jídle se rozzívala. "Rose, jsi utahaná. Ty tréninky s Dimitrijem jsou opravdu náročné. Měla by sis jít odpočinout a vyspat se," všimla si toho Lissa a posílala malou dhampýrku do postele. Rosino divadlo, jak se nás účinně zbavit, pak se proplíží za bráchou do chatky. Mě neoblafne. Mám ji přečtenou.

Probodl jsem ji varovným pohledem. Určitě ho na své kůži cítila, ale schválně se mým očím vyhnula. Takže jsem místo toho, když odešla, napsal pouze smsku: "Bud opatrna, jasny?! Nesmi vas nikdo nachytat!"

"Dam si bacha." odpověděla mi vzápětí.

Víc jsem dělat nemohl. Abych nevzbudil nežádoucí pozornost, zůstal jsem s partou. Všichni Morojové jsme si došli na krev k dárcům. Eddie s Masonem nás doprovodili a potom jsme skončili v knihovně. S Lissou jsme hledali zajímavosti o éteru a ostatní nám kolegiálně pomáhali, abychom poslední úkol na zítřejší hodinu éteru s naší učitelkou úspěšně splnili a ukončili letošní studium.

Oba jsme se hodně zlepšili. Já si osvojil nabíjení předmětů i v malé míře uzdravování. Rostlinky se zazelenaly a povyrostly. Sem tam se mi objevil i květ. Oproti sestřence bída s nouzí. Ona bez problému nechala v zimě vykvést celý keř šeříku. Ale pro mě osobně úspěch. Klukům nebo Rose jsem občas léčil i modřiny nebo škrábance z tréninků. Drobnosti. Žádné velké zranění bych na jeden zátah nevyléčil. Naučili jsme se bezpečně ovládat temnotu a zbavovat se jí éterovým prstenem s léčivou magií. Já rovnou ze svého těla a Lissa přes Rose, která z ní to svinstvo přes pouto nasála do sebe a pak si nasadila prsten. O nabíjení léčivých prstenů se starala výhradně Lissa a preventivně mi ho dávala jednou týdně. A ona s Rose se pravidelně léčily jednou za dva týdny. Ve dvou necítily tak rychle vedlejší příznaky jako já. Kdybych éter nepoužíval denně, nejspíš by mi čtrnáctidenní interval postačil taky, ale takhle ne.

A já jsem se naučil perfektně vyvolávat éterové sny ve všech formách. S mým osobním zapojením i bez, aniž by dotyčný zjistil, že se mu hrabu bez jeho svolení v hlavě, pocitech, myšlenkách i vzpomínkách. I jsem schopný vytáhnout si potřebné informace, které mě zajímají. V aurách jsem přeborník taky. Dá se nyní říct, že umím číst jakoukoli barvu a přiřadit k ní správnou emoci. Navíc jsem objevil schopnost maskování, kterou prozatím před všemi účelově tajím.

I Lissa pokročila. Dvakrát se jí v květnu povedlo s mým konkrétním návodem vyvolat éterový sen. S mou pomocí jsme ve spánku navštívili Christiana. Na tenhle pokus jsme měli povolenou noční výuku s paní učitelkou Carmackovou. Sestřenka pak skákala radostí, že se jí to podařilo. Je schopná se podívat i na auru, ale trvá jí se na ni zaměřit a správně identifikovat barvy. Ale i pro ni úspěch. Pokud dovednosti budeme i nadále trénovat, naučíme se to pořádně. Dokázali jsme si předat navzájem éterové schopnosti, které nám byly nadělené do vínku, a částečně okopírovali pro nás ty složitější…