Nezkrotní Romitri přidělávají Adrianovi trochu vrásky :D
Referát jsme v knihovně rovnou i napsali. Časově jsme končili akorát pár minut před večerkou. Rozešli jsme se do pokojů. Já se vysprchoval a asi hodinu maloval. Vystihl jsem dokonale Rosinu měnící se auru. Ty pomalu zářící typické barvy i originálně černě ohraničené pouto. Po tak dlouhé době vidím něco jiného než odpornou černotu se smutkem a bolestí. Musel jsem to zvěčnit na papír, abych měl památku. Tohle je předzvěst, že se všechno zase v dobré obrátí a já si chci uchovat vzpomínku na tento vymodlený a tolik očekávaný moment. Dočkal jsem se ho. Třikrát hurá!
Před jedenáctou jsem maskován éterem vyšel na hlídku chatky. Ujistit se, že tam Romitri spolu jsou. Nakoukl jsem dovnitř okýnkem. V krbu hořel oheň a ti dva zamilovaní blázni nevěděli o světě. Pod dekou si užívali v posteli. Oblečení všude kolem. Ztrácelo smysl tam zůstávat. Navíc jsem je nechtěl vyloženě špehovat, takže jsem se vrátil k sobě. Na pokoji jsem se převlékl do pyžama, nařídil si na mobilu budík na čtyři ráno, jelikož je s největší pravděpodobností zastihnu oba spát. Pak jsem se propadl do hlubin potřebného posilujícího spánku.
Ze spánku mě vytrhlo zvonění budíku, rychle jsem ho zamáčkl. Rozsvítil jsem lampičku a protřel si oči. Rose jsem ve snu rychle zkontroloval. Spokojenost z ní přímo čiší. A trochu déle se věnoval bráchovi. Dohodu neporušil, i když ho malá dhampýrka hustě provokovala. Vyjasnili si minulost u Taši i jeho důvody odchodu. Ten nejdůležitější jí samozřejmě zamlčel. Padlo i něco o mé osobě. Rose se naší spolupráci divila.
Usnula mu po několika hodinách mazlení v náručí. On nespal navzdory tomu, že únavou přímo padal. Spánku se bránil bezmála dva dny. Rose se po necelé hodině opět vzbudila a poznala na něm, že je unavený. Vůdcovsky zavelela, že se jde spát. To mě i soudruha pobavilo. Taky jí docvaklo, že včera nespal kvůli ní, ale noc předtím pro ni zůstala záhadou. Dimitrijovo nucené odhalení, že jsme spolu předešlou noc v chatce uklízeli, ji odrovnalo... Musel jsem se smát. Dvojka borců Belikov-Ivaškov jí stále nejde dohromady. Jenom si zvykej, holčičko...
Malá dhampýrka dorazila na snídani poslední, dokonce ji i nás předběhl v jídelně soudruh. Musela jít z chatky ještě na pokoj a on rovnou na snídani.
Eddie si neodpustil rýpavou hlášku: "Hathawayová, zase pozdě. Že mě to nepřekvapuje." Naštěstí ji napadlo poslat jemu a Masonovi včas smsku, aby ji nevyzvedávali v pokoji. Že zaspala a musí si dát rychlou ranní sprchu, a pak nás dožene v jídelně. Bušili by na její dveře totiž zbytečně.
"Sorry lidi, zaspala jsem," omlouvala se kajícně Rose. Nikdo její lež kromě mě a bráchy neprokouknul. Nenápadně jsem na něj kývnul hlavou, když se na mě ve stejném okamžiku podíval. Dopil kafe a odešel. Rose ho vyprovázela pohledem. Oba si dávali bacha, aby na sebe zamilovaně nezírali. To jsem jim s díky schvaloval.
Jelikož měla Rose ve čtvrtek dopoledne dhampýří cvičení v tělocvičně, předpokládal jsem, že Dimitrij půjde s Christianem na jeho hodiny. Nás s Lissou čekala privátní výuka éteru. Naše poslední. Oba jsme si od učitelky Carmackové vyslechli pochvalu za naši práci v hodinách i pokrocích v magii. Napsala nám i písemné hodnocení. Mrzelo ji, že na akademii oba končíme a přesouváme se ke dvoru. Jiné studenty éteru od září na výuku nedostane. Sama se v našich hodinách realizovala, i když éter jako takový neovládala. Avšak velice slušně pracovala se všemi čtyřmi živly, což moc Morojů nezvládá. Výjimkou jsou právě éteroví specialisté. Její magická specializace patřila zemi. Sehnal jsem jí předem přes zásobovače kytici žlutých gerber jako poděkování. A oficiálně jsme se s ní já i Lissa rozloučili. Dojalo ji to. Nečekala to. Za těch několik měsíců jsme jí přirostli k srdci. A dá se říct, že i ona nám. Mluvili jsme s ní i o depresích a poměrně nás to všechny sblížilo. Pomáhala nám, jak nejlépe dovedla, i když nemusela. A to jsem velice oceňoval.
S bandou jsme se opět sešli u oběda. I brácha se tam objevil. Sedl si kousek od nás ke stolu strážců. Aury zářily. Cítil jsem to elektrické napětí i ve vzduchu. Naštěstí se oba krotili. Všichni jsme spořádali polévku i hlavní chod. Já jsem neodolal a došel si po jídle pro své oblíbené cappuccino. Ostatní upíjeli džus nebo colu. Mason vyprávěl své pověstné vtipy. Dimitrij zůstal sedět u stolu strážců s novinami a kávou, ale podle barev v jeho auře se na čtení určitě nesoustředil. Poslouchal rozhovory u našeho stolu. Rose se do konverzace nezapojovala. Řešil se odpolední program, kdy bude ona v tělocvičně s bráchou. Nakonec vyhrála anglická komedie ve společenské místnosti na morojské koleji. Lissa ji ráno před snídání rezervovala.
Soudruh se zvedl a odešel z jídelny. Nejspíš rovnou do tělocvičny. Rose tam za ním za pár minut celá natěšená poběží a hned se na něj vrhne. Klasika. Už mě to ani nepřekvapuje. Dokonale předvídám její chování. My se zbytkem bandy zamířili na kolej a zhlédli film. Nebyl špatný. Vyšlo to akorát do čtyř odpoledne. Omluvil jsem se ostatním, že čekám telefonický hovor od tety královny a mámy. Vlastně jsem ani nekecal. Sejdeme se zase až všichni v jídelně na večeři. S mobilem jsem vyšel ven na vzduch. Nač čekat v pokoji. Soukromí najdu i v kampusu při procházce. Navíc mě to táhlo k tělocvičně. Byl to přímo nutkavý vnitřní pocit. A já svému šestému smyslu maximálně důvěřoval. Něco je špatně. Tělocvična rovná se trénink Romitri. Snad je nikdo nenachytal…
K mému údivu cvičili venku na hřišti. Měli s sebou i podložky a činky. A aury hlásaly do světa, že jsou nešťastní. Vyhýbali se dotykům a udržovali si odstup. Jenom z lítostivých pohledů jsem vyčetl, že trénink nedopadl podle jejich představ. Přemítal jsem, kde se stala chyba a půl hodiny je z uctivé vzdálenosti pozoroval. Seděl jsem na lavičce a mluvil po telefonu s tetou a potom i s mámou. Obě se nemůžou dočkat, až po půl roce přijedu ke dvoru. Skype, mobil a email jim v kontaktu se mnou nestačí. Obě se třesou, až mě obejmou. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se netěším na totéž. Mám je rád.
Záhada o tréninku mých dhampýřích mazlíků se vyřešila sama. V půl páté sebrali podložky i činky a nesli je zpátky do tělocvičny. Pro cizí oči to zakamuflovali dobře, ale mně jejich jedno pohlazení po ruce neuniklo, jelikož se aury rozzářily. Soudruh pak něco rychle vložil do své kapsy kalhot. A mně docvaklo, že mu Rose vrátila půjčený klíč od bočního vchodu. Po pěti minutách z tělocvičny oba vylezli a následoval je Stan Alto. Podle vzteku v Rosině i bráchově auře malou dhampýrku určitě častoval svými trapnými hláškami a vozil se po ní. Dimitrij se jen taktak držel, aby mu z fleku jednu nenatáhl. Alta nesnášel. Byl to bezpáteřní grázl. To jsme měli stejně.
Rozloučili se. Stan se vrátil do tělocvičny a Romitri odešli každý svou cestou. Já se rychle schoval za kmen stromu, aby si mě nevšimli. A bráchovi jsem poslal smsku: "Snad vas nenachytal nejvetsi debil na akademii?! Kdyztak ho eterovym natlakem ovlivnim a vymazu mu pamet. Staci rict…"
"Bylo to o fous, ale nenachytal. Ustali jsme to. Akorat me zarazi, jak o tom sakra zase vis, Ivaskove?!" odepsal mi vzápětí.
Na to už jsem schválně nereagoval. Své hlídací a kontrolovací metody mu neprozradím. Byl bych blázen, pokud ano. A to nejsem. Jen ať mu to vrtá v té jeho palici dubové. Beztak už tuší, že je za to zodpovědný éter. Není blbej. Dokáže si sečíst jedna a jedna.
Rose za námi dorazila do společenské místnosti. Její rozpoložení nebylo právě nejlepší. Alto jí překazil plány se soudruhem. Dnes ho už neuvidí kvůli jeho hlídce. Trochu jsem se obával, aby nevyvedla nějakou hloupost a nešla za ním ven na hlídku. Ale podle aury se se situací smířila.
Zbytek večera proběhl ve vyjetých kolejích. Návštěva u dárců, večeře, čas s partou do večerky, sprcha, malování před spaním. Rozmýšlel jsem se, zda půjdu ven za bráchou já. Hlídal bych před Rosinou kolejí opřený o strom, dokud malá dhampýrka neusne a já ji nezkontroluji ve snu, že tvrdě spí. Rovnou jsem to zkusil a zíral, neboť ona již spala. Hodiny neukazovaly ani deset večer. Je pravda, že toho poslední dobou při náročných nocích v chatce moc nenaspala, ale upřímně jsem tuhle variantu nečekal. Hodně mě zaskočila. Mile.
Podstatně se mi ulevilo. Nikam jsem nemusel a sám zalezl do peřin a poddal se spánku taky. Ještě jsem si pro jistotu nařídil budík na pět ráno, abych zkontroloval i soudruha. Zatím to jde jako po drátkách. Jenom vydržet!
Navolený budík na mobilu mě vibracemi probudil. Musel jsem vstát a dojít si do koupelny umýt obličej a zalepené oči, abych procitnul. Tyhle noční ťafky mě jednou zabijí. Už abychom se přemístili ke dvoru.
Sedl jsem si do tureckého sedu na postel a zkoncentroval se na vyvolání snu s bráchou. Nechal jsem si přehrát jeho dnešní den, co mi odminule uniklo. Ráno v chatce s Rose bylo hodně zajímavé. Už se nedivím, že dorazila pozdě. Nemohli se od sebe odlepit. Dimitrij si ve své prozíravosti vzal do chatky věci na převlečení. To samozřejmě malou dhampýrku nenapadlo a kdyby do jídelny na vyučování přišla v totožném oblečení, co měla oblečené včera na večeři, vzbudila by nežádoucí pozornost, takže musela na pokoj.
Trénink okořeněný přítomností Stana stál taky za to. Ale těm zamilovaným bláznům to prošlo bez prozrazení. O fous, ale prošlo. Osud stojí při nás. I kdyby nestál, vymazal bych Altovi klidně celý mozek. U něj bych výčitkami svědomí rozhodně netrpěl, že používám nekale nátlak. Soudruh se před Altem vymluvil, že trénink sám schválně posunul, proto končili už v půl páté a ne v pět. Začínali ve dvě. O půl hodiny dřív než nařídila ředitelka. Rose šla po něm za námi a Dimitrij na svůj pokoj dohnat spánkový deficit. Za to jsem ho chválil. Jeho následná služba v kampusu proběhla bez komplikací a v jednu ráno se střídal s mladým strážcem. Neznal jsem jeho jméno. Ale podle vidění ano. Sloužil převážně v nižším kampusu. Potkával jsem ho občas v jídelně.
Ale absolutně mě odrovnalo zjištění, co udělal "Ruský Bůh Belikov" po službě. To bylo silné kafe i na mě. On se dočista pomátl! To jinak není možný! Kape mu na maják?! Abyste pochopili, co ten vůl provedl, normálně se proplížil v noci na dhampýří kolej k Rose na pokoj! Debil! Hovado! Kdyby ho tam někdo nachytal, jde bez pardonu sedět za zneužívání a obtěžování nezletilé studentky! Magor! Kretén! Vynadal jsem mu v duchu snad všemi nadávkami, které mě zrovna napadly. Některé patřily k obzvlášť peprným. Ale nic jiného si za tu klukovinu a riskování nezasloužil. Nejradši bych mu vrazil pár facek, kam se poděl jeho zdravý rozum?! A to jsem na něj spoléhal a slabší článek dvojky Romitri přisuzoval mylně Rose! Belikove, Belikove, hrabe ti?! Jo a pořádně! Z té holky blbneš! Holt brácha uvažuje něčím jiným než hlavou. Typický chlap. Navíc zamilovaný jako jelimánek.
Fakt by mě fascinovalo, pokud by si to poprvé rozdali přímo na jejím studentském pokoji! Naprosto bezvadné místo! Já se tady snažím! Kryju jim záda a on si dovolí jít v noci k ní! Někdo mu vymyl dočista zdravý rozum! To už můžou přespávat rovnou v budově strážců! Před pár hodinami jsem to zakřiknul! Prý jde všechno jako na drátkách! Pche! Jaký paradox! "Brácho, tohle spolu zítra srovnáme," upozornil jsem ho v duchu. "Dám ti to pořádně sežrat! Těš se!"
Podařilo se mu kupodivu po dvou hodinách mazlení s Rose v posteli nepozorovaně i odejít a proplížit se postranním vchodem z koleje i pak do jeho pokoje v budově strážců. Pouze se převlékl do pyžama a v půl čtvrté ráno usnul. Než vytuhnul, uvědomil si, že u malé dhampýrky nechal jeden důkaz o své noční návštěvě. Zapomněl tam svou černou gumičku na vlasy. "Paráda! Smekám, Belikove! Většího idiota po dnešku neznám!" zavrčel jsem ironickou poklonu na jeho adresu. A silou vůle jsem se bránil nevlézt mu ihned i osobně do snu a nepodat si ho už tam. A ne zítra během dne. Takhle vytočený jsem často nebýval…
Žádné komentáře:
Okomentovat