Že by konečně svatba??? ;)
"Vypadáš spokojeně, soudruhu," přivítala jsem ho s úsměvem. Chtěla jsem ho překvapit, takže jsem se pustila dobrovolně do vaření. Naštěstí se toho na boloňských špagetách nedá moc zkazit. Adriana jsem zaúkolovala, aby tam Dimitrije zdržel. Takže soudruh přišel právě včas k večeři.
"Jsem spokojený," ujistil mě a začichal. Nedalo mu to a zamířil do kuchyně. Tam jsem už měla slavnostně prostřený stůl a zapálené svíčky. Zarazil se na prahu. Přelétl očima po hrncích na sporáku. Docvaklo mu, že jsem vařila a jídlo není z jídelny ani restaurace. "Víš o tom, že tě miluju," otočil se na mě.
"Vím. Pojď, ať to není studené," odvedla jsem ho za ruku ke stolu. "Snad ti to bude chutnat." Ač je to k nevíře, musím uznat, že se mi to opravdu povedlo. Soudruhovi se dělaly boule až za ušima. Dokonce si přidal.
Odměnil mě za mé snažení v kuchyni vanou. Již v úterý konečně skončily moje dny a my se bez omezování zase věnovali něžnostem a milování. Naposledy jako dva svobodní dhampýři. Zítra už budeme manželé...
Můj svatební den odstartoval normálně jen trochu hektičtěji. V osm jsem vylezla z postele. Nasnídala jsem se, vyčistila si zuby, rozčesala si vlasy a oblékla se do džín a trička. Své šaty jsem dosud ani nezahlédla. Nervózně jsem se obávala, aby mi seděly, když jsem si je ani jednou nezkusila.
Dimitrij moje pobíhání po bytě s úsměvem pozoroval, což mě rozčilovalo a ještě víc stresovalo. Seděl nahý přikrytý peřinou v posteli. "Jak můžeš být dneska v klidu, soudruhu?!" ptala jsem se ho nevěřícně. "Za tři a půl hodiny to vypukne a já ani nevím, jestli mi budou svatební šaty a ty ležíš v posteli. Nechápu tě."
"Jsi úžasně roztomilá, když tu tak nervózně pochoduješ sem a tam, víš? Se šatama si nedělej starosti. Já si tě vezmu klidně v džínách nebo pyžamu. Na tom nesejde. Hlavně že budeš moje," přiznal se mi.
Za tuhle větu jsem ho musela políbit. To mě na pár minut odvedlo od mých obav. Po našem polibku se vyhrabal konečně z postele a oblékl se. V devět mě mají vyzvednout Lissa se Sydney, tak nechtěl, aby ho načapaly nahého. Jinak by ležel dál. Zmateně jsem kolem něho procházela do ložnice a přemýšlela, co si mám vzít všechno s sebou do hotelu, když kolem mě obtočil své paže a zastavil mě. "Rozo, stůj. Vše bude v pořádku a dobře dopadne. Já tě miluju a nic se na tom nezmění, rozumíš?! Mohu ti přendat zásnubní prsten na druhou ruku?" Přikývla jsem a nastavila mu obě ruce. Z levého prsteníčku mi stáhl zásnubní prsten, aby udělal místo pro budoucí snubní prsten, a přendal mi ho na stejné místo, ale na ruku pravou. Pak mě znovu políbil. Vyrušilo nás zaklepání. Už je čas. Holky jsou tu.
Dimitrij mě nepustil. "Za tři hodiny budu čekat u oltáře, moje nevěsto. Miluju tě," pronesl ještě a naposledy spojil naše rty v posledním polibku za svobodna.
"Soudruhu, tohle nedám. Uteču přesně jako v tom filmu Julia Roberts Richardovi Geremu od oltáře. Vůbec se jí nedivím, že to udělala," promluvila jsem roztřeseně.
"Já si tě jako Richard stejně najdu a vezmu. Přede mnou se neschováš," pousmál se a pohladil mě po tváři. Poté mě pustil.
Došla jsem jako v mrákotách otevřít dveře. Lissa se Sydney měly pusy od ucha k uchu: "Kde to vázne, nevěsto? Ahoj ženichu. Adrian přijde za hodinu."
"Ahoj družičky, hlídejte mi nevěstu. Chce vzít roha. Nějak se jí zalíbil film "Nevěsta na útěku", tak bacha. Víte, čeho všeho je schopná. Rád bych se dneska oženil," nabádal holky Dimitrij.
"Bez obav, nepustíme ji ani na minutu z očí. Ve dvanáct se sejdete u oltáře," ujistila ho za obě Sydney. Potom mě každá chytila za jednu paži a vedly mě ke dveřím. Lissa si ode mě vzala akorát mou občanku. Moje protesty, že nevím, zda mám všechno s sebou, nebraly vůbec v potaz. Otočila jsem hlavu a vyděšeným pohledem vyhledala Dimitrijovy oči. Opřený o zeď v obýváku mě s vážným výrazem ve tváři vyprovázel, než za námi Lissa zabouchla.
Sešly jsme ze schodů před dům, tam čekalo naše garde v podobě Lucase a Davida. Oba již vyfešákovaní v oblecích. Přešli jsme park a během deseti minut jsme stáli na recepci v hotelu. Tam se kluci odpojili. Vedle mě zůstala stát pouze Lissa se Sydney.
Zahlédla jsem Adriana. Něco s hotelovou obsluhou právě dojednával. Všiml si mě. Jakmile domluvil, přišel za mnou: "Moje malá dhampýrka se dneska vdává a je nějaká vyplašená," zavtipkoval. Já na žertování neměla náladu, poznal to. "Neblázni, Rose, o nic nejde. Jen si vezmeš muže svých snů, ne?" konejšil mě a vtiskl mi pusu na čelo. "Nechám tě s holkama. O všechno se postarají. Já musím za ženichem. Uvidíme se v poledne." Následně si mě přitáhl pevně do náruče. Maličko jsem se tím zklidnila.
Holky mě odvedly do velkého apartmá. Poslaly mě do koupelny, abych si oblékla jen župan. Poslechla jsem. Když jsem vylezla, posadily mě do křesla a do ruky mi vrazily kelímek s horkou čokoládou. S chutí jsem ho vypila. První normální věc, která se dneska udála. Pak už jsem byla v péči kadeřnice a stylistky, která mě líčila. Muselo to trvat dlouho. Ani mi to nepřišlo. Čas utíkal rychle. Proto mě překvapilo, že už je jedenáct. Mezitím, co pracovaly na mojí osobě, se střídaly ještě ve zdokonalování Sydney a Lissy. Obě už byly převlečené do nádherných fialkových šatů. Potom kadeřnice i stylistka odešly.
"Tak a teď konečně oblečení," radovala se nadšeně Lissa. Od samého rána mi blokovala pouto. Podle jejího výrazu ve tváři moje svatební šaty už viděla.
Sydney přede mě vyskládala několik krabic. Po jedné odkládala víka. V první leželo božské lehce průhledné prádlo. Sněhově bílé ze smyslné a přitom dráždivé krajky. Podprsenka bez ramínek, kalhotky a podvazkový pás. V další byly bílé silonové nadkolenky s krajkovým lemem a bílé kožené lodičky na klínku. A v poslední jsem objevila modrý ozdobný a provokativní podvazek. "Jdi si to obléknout a pak se vrať. Do šatů ti pomůžeme, ať si nezmaříš účes," nařídila mi Sydney.
Na stydlivost nezbyl prostor ani čas. Všechno jsem si oblékla a ve spodním prádle vyšla poslušně z koupelny. "Až tohle spatří večer Dimitrij, bude slintat," zamručela souhlasně Lissa.
"Hm, Adrian je ve výběru spodního prádla nepřekonatelný," mnula si spokojeně ruce i Sydney. "Tohle Dimitrij jen tak nevydýchá. Dobře, to bychom měly, nyní to nejdůležitější." Otevřela skříň a na ramínku z ní vytáhla mé svatební šaty.
A mně spadla brada až na zem. Byly překrásné. Sněhově bílé. Korzetové. S perličkami a velkou nařasenou sukní až na zem. Holky mi je opatrně přes hlavu oblékly a na zádech mi korzet stáhly a zašněrovaly. Navoněly mě i drahým parfémem.
"A teď pověru - modrý máš podvazek, nové máš šaty, boty i prádlo. Zbývá něco starého a půjčeného. Rose, tyhle šperky s perlami patřily mé matce. Snad ti ve tvůj svatební den přinesou štěstí," ukázala mi Lissa šperkovnici.
Opět jsem měla problém, abych popadla dech. Perlové visací náušnice, náhrdelník, náramek a spona do vlasů. Se Sydney mi všechno zapnuly. Posléze zavolaly znovu kadeřnici. Na vyčesaný polodrdol mi připnula dlouhý bílý závoj velkou ozdobnou sponou z perel. A zcela poslední fázi zahrnovalo velké zrcadlo, abych se na sebe mohla ve svatebních šatech podívat. Nepoznávala jsem se. Vypadala jsem fantasticky.
"Musím dolů. Připíchnu klukům kytičky do klopy a pošlu za vámi Abeho se svatební kyticí. Za pět dvanáct čekejte dole na hlavní chodbě u výtahu. Vyzvednu vás tam," organizovala dál Sydney. "Strašně ti to sluší, Rose. Do svatební uličky vykroč pravou nohou, ano?"
Nemohla jsem od zjevu v zrcadle odtrhnout oči. "Jsi nádherná, Rose. Mám tě ráda. Tolik si zasloužíš být šťastná," objala mě Lissa. V očích se jí zaleskly slzy.
Z naší dojemné holčičí chvilky nás vytrhlo zaklepání a Zmejův hlas: "Rose, můžu dál?"
"Jo, tati, pojď dovnitř," pozvala jsem ho.
Otevřel dveře a zkameněl na prahu úžasem. "Noo, teda," dostal ze sebe, jakmile se trochu sebral. "Vždycky jsem věděl, že mám úchvatnou dceru. Ale že tolik? Není tě pro Belikova škoda?!"
"Starý pane!" vystartovala jsem na něj okamžitě, že si to vůbec dovolil nahlas vyslovit. Pro Dimitrije mě škoda fakt není. Spíš naopak. Pořád nechápu, že on chce mě.
"Už mlčím," hasil můj hněv v zárodku. Až nyní jsem si ho prohlédla. Adrian si ho vzal do parády taky. Konečně měl na sobě vkusný oblek, košili i kravatu. Oblek černý, košili ve tmavším odstínu fialové a kravatu s proužky v kombinaci opět fialová a černá. V ruce držel moji svatební kytici z bílých růží a šeříku. Růže byly zbaveny trnů i pravidelně promíchané s jemným voňavým šeříkem, aby na fotkách svatební puget vynikal. Navíc s velice prakticky a ozdobně obmotanými konci pro držení ve světle fialové. Otec měl v klopě již růžičku s myrtou a šeříkem. "Je čas. Máme počkat na Sageovou dole u výtahu. Můžeme?"
Zhluboka jsem se nadechla a přikývla: "Jo." Předal mi mou kytici a nastavil mi své rámě, které jsem vděčně přijala. Výtahem jsme sjeli dolů. Na chodbě už nikdo nebyl. Slyšela jsem hlasy ze zahrady, kde to mělo za pět minut vypuknout. Přesně ve dvanáct se rozezněly kostelní zvony. Nechali je odbít a po nich se hned rozehrálo piáno se svatebním pochodem. Celá jsem se rozklepala.
Abe mi stisknul ruku pevněji v konejšivém gestu a promluvil: "Tohle spolu zvládneme, holčičko. Neměj strach." Poté mě políbil na čelo. Svým otcovským gestem mě dojal.
"Děkuju, tati," zašeptala jsem. Lissa u toho nebyla. Zrovna vykukovala do zahrady. Se Sydney se k nám během další minuty vrátily. Popošli jsme všichni do další chodby, která už vedla na zahradu. Tam stály všechny moje družičky.
Sydney nás honem rovnala. Já s Abem poslední. Úplně první malá čtyřletá Zoja, která bude symbolicky vysypávat svatební cestičku plátky růží z malého košíčku. Po ní ve dvojicích Viktoria se Soňou, Karolína s Oksanou, Mia s Jill. Pak jde sama Sydney a po ní moje svědkyně Lissa. Ostatní ženy - máma, Alberta, Olena i Jeva - jsou nastoupené již v zahradě společně s muži.
"Rose, připrav se. Vyjděte s Abem dvacet vteřin po Lisse," oslovila mě Sydney, než se vydala sama slavnostně do zahrady. "Zlom vaz! Dimitrij se tě už nemůže dočkat."
Lissa Sydney následovala po patnácti vteřinách. S tátou jsme osaměli. Celá jsem se klepala. A on mě konejšil ve svém poloobjetí a sám nahlas počítal pomalu do dvaceti. A byla jsem na řadě. Podívala jsem se na tátu, zhluboka se nadechla a pokynula: "Dobře, jdeme, ať to máme za sebou." Dlouhá sukně se mi rozvlnila kolem boků a já vcházela do vyzdobené zahrady. Abe mě pevně svíral v rámě.
V první verzi jsem měla jít k oltáři samotná jako Lissa. Potom se ale Dimitrij zmínil, že v Rusku vodí i ženicha k oltáři jeho maminka. Aby o tuhle poctu Olena nepřišla, zařídili jsme se podle toho a mě tím pádem vedl k oltáři můj otec taky. Lissa ani Christian rodiče neměli, takže se tohle u nich vůbec neřešilo a nastupovali sami. Já však byla ráda, že mě starý pán nyní drží. Bez něj bych upadla nebo k oltáři nedošla. Nedívala jsem se okolo na stojící svatebčany jen před sebe na zem. Bála jsem se vzhlédnout.
V půlce cesty k oltáři jsem se odhodlala přece jen zvednout oči, abych našla svého Dimitrije. A v tu chvíli málem zakopla. Stál na svém místě kousek od kněze a s nábožnou úctou mě propaloval svým pohledem. Neuvěřitelně mu to slušelo. Byl taky v bílém. Jen košili měl světlounce fialovou v odstínu šeříku a k tomu pruhovanou bílo-fialovou kravatu, která pouze podtrhla jeho celkový vzhled. Dnes si beru nádherného Boha.
Abe mému pádu duchaplně zabránil. Ještě že tak. To by bylo něco, kdyby se nemotorná nevěsta jak dlouhá tak široká těsně před oltářem natáhla. Samozřejmě Rosemarie Hathawayová v hlavní roli. Kdo jiný…
Naštěstí jsem se díky Abemu neztrapnila. Dlouhá sukně mé nešikovné nohy skryla a tak drama, které mohlo následovat, asi nikdo pořádně nezaznamenal. Zdolali jsme spolu zbývajících několik metrů k Dimitrijovi. Asi třicet centimetrů od něj jsme se zastavili. Zmeja mě políbil na čelo a mou ruku vložil do dlaně Dimitrijovi se slovy: "Opatruj mi můj nejcennější poklad, Belikove." A ten mu na to s naprostou vážností kývnul hlavou.
Maličko jsem se na Dimitrije usmála. Jeho přítomnost a božská vůně mě uklidňovala jako ostatně vždycky. S ním jsem silná a zvládnu čelit celému světu. On je moje spása i důvod, proč jsem byla stvořena. Dnes mu budu patřit po zbytek našeho společného života. Tak to má být a je to správné...
Žádné komentáře:
Okomentovat