Pozor! Pozor! Hlášení! - Adrian poprvé něco neví :D
Zbylou část odpoledne jsme v jídelně hráli karty. Venku se ochladilo. Sem tam se objevily i dešťové přeháňky. Poslal jsem Rose smsku, že nás po tréninku najde v jídelně. A my probírali pondělní závěrečkový den, jak vše klapne časově.
Přišla z tělocvičny, všechny nás pozdravila a posadila se vedle mě na svou židli. Cítil jsem po jejím příchodu kolem sebe hmatatelné napětí. Nerozuměl jsem, odkud se vzalo. Brácha tu chyběl, abych to připsal na vrub vzájemné lásce a přitažlivosti Romitri. Pohlédl jsem na malou dhampýrku. Tváře se mi zdály červenější a oči jí jiskřily neznámou emocí. Jinak vypadala normálně beze změny.
Co ale nevypadalo normálně, byla její aura. Použil jsem éter. Velká chyba. Na ten obraz, který jsem spatřil, jsem se vůbec duševně nepřipravil. Záře mě naprosto oslepila. Jenže to pořád nebylo všechno. Uvnitř její aury jsem zaznamenal malé divné bublinky. Spoustu bublinek. V životě jsem je u nikoho jiného neviděl a to jsem čistě nesobecky nejlepší čtenář aur v morojském světě. Za boha jsem nemohl rozluštit, co znamenají v reálu. Každá barva má typickou emoci, každá osoba má svou typickou auru. Ale bublinky??? Co to ksakru je?!
Záři i ostatní barvy v Rosině auře jsem zařadil bez problému. Láska, vášeň, spokojenost, radost a x dalších. Klasické barvy po dobrém sexu… Dimitrij neodolal a porušil přísahu ohledně jejího panenství…
Musel jsem se tvářit naprosto zděšeně. Nejspíš jsem na Rose zíral s otevřenou pusou. Pak jsem se trochu sebral a celou věc odevzdaně zhodnotil jednou jedinou výstižnou nadávkou: "Do prdele." Mám problém! Obrovský! Tři dny do osmnáctin malé dhampýrky a panenství, které bráchu chrání před následky je vtahu!
Lissa mě okřikla, ať nemluvím sprostě. Beze slova jsem se zvedl jako v mrákotách od stolu a zamířil ven. Musel jsem na vzduch. Vydýchat ten šok i přemýšlet, jak to nejlépe a bez prozrazení milostného poměru Romitri do pondělka ustát.
Vykolejeně jsem po kapsách začal hledat cigarety, abych si zapálil. Dobrej fór, když už šest měsíců nekouřím. V saku jsem objevil místo krabičky cigaret a zapalovače sluneční brýle. Jo, aspoň něco. Ty se mi budou dneska v blízkosti zářící malé dhampýrky víc než hodit. Svůj zrak mám poměrně rád. Neoslepnu z té neskutečné záře. A našel jsem i lahvičku poslední záchrany v náprsní kapse. Ruskou vodku. Zašel jsem za roh jídelny, kde mě nikdo nemohl chytit, a loknul si ohnivé vody. Panáka jsem potřeboval jako sůl. Nejradši bych ji vylemtal komplet, ale stále jsem se ovládal a uvažoval jasně.
Místo toho jsem z kapsy džínových kalhot vylovil mobil a ťukal soudruhovi smsku: "Ty vole, Belikove! Co jsi s ni delal? Zari jako slunce před vybuchem. Musel jsem si na to vzit slunecni bryle. Jestli je dohoda porusena, tak si me neprej!" Za jiných okolností bych se smál, že je "Ruský Bůh" občas i normální chlap. Jeho nadpozemské ovládání selhalo kvůli krásné ženě. Jenže nyní mi smysl pro humor scházel. S nezkrotnou Rozou vydržet bez prozrazení do pondělní noci to bude síla…
Pomalu jsem se s telefonem v ruce vrátil dovnitř. Na oči jsem si nasadil sluneční brýle. Bylo mi putna, co si o tom budou lidi kolem myslet. Odeslal jsem smsku a čekal na odpověď. Zapadl jsem na své místo a zkusil se znovu opatrně podívat na Rosinu auru. Zda nemám náhodou vidiny. Ne, nezdálo se mi to. Bublinky nezmizely ani neuvěřitelná záře. Musel jsem si protřít oči, jak mě ten éterový pohled bolel a zmáhal. Vzdal jsem to a posunul si na nos opět brýle. Oslepnul bych velice nerad.
Za dvě minuty mi pípla očekáváná smska s rozhřešením, jestli je moje předchozí domněnka správná. Malá dhampýrka zvědavě nakukovala na displej, kdo mi píše. Rychle jsem jí výhled zakryl. Jistě by se zajímala, koho mám v kontaktech uloženého pod slovem "Brácha", když jsem reálný jedináček.
Rychle jsem textovku přečetl: "Klid Ivaskove, dohoda plati, ale podotykam, ze "zatim". Vzal jsem si k srdci tve rady, co mohu a co ne. To je vse. Nyni potrebuji pomoct, aby platila i nadale. Sam to nezvladnu. Musim s tebou mluvit. Kdy a kde?"
Dimitrijovi jsem bezmezně důvěřoval, takže, když tvrdí, že dohoda porušená není, je to pravda. Nelhal by mi, i kdyby to podělal. Sám si nyní žádá mou pomoc a obává se, aby ji do pondělí dodržel. Něco spolu ti dva v tělocvičně prováděli, ale nejspíš se nemilovali. Pravděpodobně posunuli hranice dál a zbavili se i spodního prádla. To by mohlo odpovídat záři malé dhampýrky. V tomhle ohledu je nezkušená, takže s ní i tohle málo mohlo udělat divy. První mazlení bez zábran v rouše Evině.
Ihned jsem mu odpověděl. "Za hodinu v chatce." Čím dřív se setkáme, tím lépe. Jenom se navečeřím s partou a vypařím se za ním. Plánoval jsem, že si ho najdu v noci venku na hlídce v kampusu. Trošku se nám to všechno urychlilo. Nevadí. Jsem přizpůsobivý. Umím rychle měnit plány podle nastalých okolností.
Banda si dohodla filmový dýchánek na dhampýrské koleji v tamější společenské místnosti. To mi vyhovovalo. Rose jim nezdrhne. Zvedli jsme se k odchodu, abychom se přemístili na kolej. Využil jsem toho. "Přijdu později, musím si něco zařídit." A než mi stihli položit doplňující otázky, o co kráčí, zmizel jsem z jídelny.
Počkal jsem za rohem, uklidil jsem do kapsy sluneční brýle a zamaskoval se u stromu, než odejdou na kolej. Pak jsem to vzal nejrychlejší cestou do chatky zahalen v éterové cloně. Děkoval jsem osudu, že mi dal do vínku tuhle skvělou věcičku. Bez ní bych si ani neškrtl.
Dveře chatky jsem otevřel přesně načas a při pohledu na zářící auru soudruha jsem ze sebe vysoukal: "Sakra, kdo se má na vás pořád koukat. Jste oba jako dvě odpálené rachejtle při ohňostroji."
"Tak na nás nekoukej," reagoval na moje slova brácha pobaveně.
"To se lehko řekne, ale hůř udělá, když vás musím hlídat," posteskl jsem si a radši se zeptal: "Co se děje? Jaký je problém?"
A Dimitrij se svěřil: "Potřebuji Rose udržet ze svého dosahu."
To pro mě nebyla žádná novinka. Situaci jsem si dávno trefně vyhodnotil. "Aha, tlačí na pilu čím dál, tím víc, co?"
"Jo, stává se to neúnosné," přitakal.
"Pomůžu ti, ale lámu si hlavu, jak to vyvedeme s víkendovými tréninky a mezičasy... Bude to o hubu," zachmuřil jsem se.
"Tréninky se nekonají. Dneska ráno jsem mluvil s Kirovou. Překecal jsem ji, aby je na víkend zrušila, aby nebyla Rose na pondělní závěrečky unavená a v nevýhodě oproti ostatním. Kupodivu souhlasila. Postačí, když ji budeš mít přes den na očích, aby něco nespískala. Já se jí budu vyhýbat," zasvěcoval mě Dimitrij do taktiky. Vykoumal to s tréninky bezvadně.
"Bez obav. Slečinku si pohlídám," přikývl jsem souhlasně. Malou dhampýrku přes víkend zvládnu sám ukočírovat. Už s tím mám praxi. Zabavím ji s partou, aby se nemohla za Dimitrijem vypařit.
"Dnes jsem si to snad zařídil sám. Bohužel si nevím rady s víkendem. Tréninků jsem se naštěstí zbavil. Takže zbývají dva dny. Kdy nebude mít Rose co dělat. Musíš jí zajistit program, ze kterého nezdrhne. Napadá tě něco?" zeptal se mě s nadějí.
Krátce jsem se mlčky zahloubal nad možnostmi a nahodil vítězný úsměv, když jsem na to kápnul: "To si piš. Musím zapojit Lissu, Miu a Jill."
"Co budou dělat?" vyptával se mě zvědavě soudruh.
Obdařil jsem ho poťouchlým výrazem ve tváři a vysvětloval: "Rose má v pondělí narozky. Holky měly strach o společnou oslavu. Tak uděláme přípravu na narozeninovou párty, aby byla Rose kočka."
Brácha se nechytal, takže jsem mu musel kompletní plán do detailů vylíčit. "A co noci?" vyslovil nahlas svou i mou největší obavu.
"Noo, to bude horší. Promluvím s ní a pokusím se jí vysvětlit, že má s nočním trajdáním utrum. Minimálně než udělá závěrečky. Pokud by chystala nějakou šílenost, použiju éter nebo prášky na spaní. Pevně doufám, že bude rozumná. Škoda, že s ní nemůže ty dvě noci spát v pokoji Lissa, od ní by neodešla. Zkusím se poptat, zda by to nešlo přece jen zařídit," zdokonaloval jsem plán, jak nejlépe jsem dovedl.
"Skvělé! A díky za pomoc, Adriane," úlevně i vděčně mi děkoval. A zcela poprvé mě oslovil křestním jménem.
"Dimitriji, a teď zase vybal ty svůj plán na pondělní noc," oplatil jsem mu důvěrnější oslovení a pokračoval jsem: "A nesnaž se cukat, kámo, už o něm něco málo vím." Jojo, věděl jsem o něm hodně. Doladíme spolu pouze několik malých detailů.
Z prvotního překvapení se rychle oklepal. Docvakly mu souvislosti. Aury i sny - způsob, jakým zjišťuji informace. Pomalu si všechno spojoval do skládačky. Zasvětil mě do plánování. Když mi dal po mém vyžádání rovnou pro Rose klíč od bočního vchodu, vylovil jsem ze saka černou semišovou krabičku s náušnicemi. Nastal čas odhalení. Rozumnými argumenty jsem mu vyvrátil podlost svého jednání a naopak ho přesvědčil o čistě bratrské spolupráci. A završil jsem to větou: "Ušetřil jsem ti práci s dodatečným zařizováním náušnic, aby měla malá dhampýrka kompletní sadu rovnou k narozeninám, když ti to v Petrohradě nesedělo časově. A sám jsem tak mohl pořídit smysluplný dárek."
"Ivaškove, existuje ohledně mé osoby aspoň jedno tajemství, které nevíš?!" povzdechl si brácha s ironií.
"Jo, po dnešku bohužel ano!" připustil jsem rozladěně. "Co jste sakra vyváděli odpoledne v tělocvičně?! Ta její aura je neuvěřitelná! V životě jsem takovou neviděl a to jsem jich četl stovky! Tu zářivost bych pochopil. Barvy i jejich význam je mi jasný. Bliká na mě neonový nápis "hodně dobrý sex". Ve vašem případě nejspíš první mazlení jak vás pánbůh stvořil, když zůstala malá dhampýrka i nadále panna. Posunuli jste hranice z chatky. Čekal jsem, že se to dříve nebo později stane. Ale co mi nejde logicky na rozum, jsou ty zatracené bublinky v její auře a že jich je tam spousta. Můžeš mi to laskavě vysvětlit?!"
"Právě jsi mi to dokonale dovyprávěl! Nemám k tomu co dalšího dodat! Jsi borec! Jak dlouho mi lezeš do hajzlu tajně do snů?!" dožadoval se odpovědi a probodával mě naštvaným pohledem.
Svým jsem uhnul a snažil se to zahrát do autu, aniž bych úplně lhal nebo přiznal kompletní pravdu. "Poměrně dlouho…"
Vztekem zatnul pěst, ale ovládal se, aby mi jednu nevrazil. "Fakt se jenom silou vůle držím, abych ti neupravil ten královský ksichtík, Ivaškove!"
"Já vím, čtu tvou momentální auru. Jestli se ti uleví, tak mi ji natáhni. Budeš v právu. Nechoval jsem se zrovna nejčestněji, ale trvám si na tom, že to bylo v téhle zapeklité situaci s Rose potřeba…" postavil jsem se k tomu jako chlap.
"Uděláme to jinak. Já ti přísahal, že Roza zůstane minimálně do svých osmnáctin panna. Svůj slib dodržím, i když to není procházka růžovou zahradou. A ty to moc dobře víš, Ivaškove. Takže pokud spolu máme nadále vycházet a chceš, abych ti důvěřoval zase já, splníš na oplátku ty mou podmínku. Ať jsme si kvit. Bereš?" navrhl brácha kompromis…
Žádné komentáře:
Okomentovat