Zlatíčka, pořádně oslavte Silvestr, když je to poslední den v roce 2015! Ale nepřežeňte to! :D
A v novém roce 2016 vám přeji všechno nej - hodně zdravíčka, štěstíčka a lásky! ;)
PS: Doufám, že zůstanu i nadále se svými povídkami ve vaší přízni...
"To nebude třeba, Belikove! Rose a ruština nejde dohromady! Křísit budeme leda tebe! Tak fajn! Ruku na to," napřáhl jsem k němu svou pravačku. "Jelito, kopyto, platí to! Hned si dávám upomínku do kalendáře v mobilu. Já na tuhle sázku nezapomenu."
Dimitrij zavrtěl hlavou: "Ty seš opravdu řízek, Ivaškove! S kým jsem se to proboha spolčil?! Nejsi příbuzný samotného satanáše?! Ani bych se už nedivil..."
"Ty bláho, že by?! Nejvyšší čas prozkoumat podrobně rodokmen," zasmečoval jsem na oplátku.
"Dobře, vzdávám se. Jedna nula," přiznal prohru v naší slovní konfrontaci.
"Omyl. Jedna jedna za ty špalky," opravil jsem ho. "Ubíráš si body. Tam na tebe holt nemám."
"Jak víš o Taše?" zeptal se po chvíli. Tvářil se vážně. Bylo mi jasné, že to dříve nebo později přijde.
"Prostě vím. Buď tak laskavý a neřeš to. Zjistil jsem o tobě spoustu věcí, tak se s tím jednoduše smiř a jakým způsobem ti neřeknu. Určitě ne teď. Možná časem. Až to já sám uznám za vhodné. Netahej to ze mě a zařiď se podle mých rad a doporučení. Ke všemu, co dělám, mám dobrý důvod. Věř mi. Já tebe ani Rose nepodrazím. Moje důvody časem pochopíš sám, pak o tom můžeme hodit řeč. Dřív ne. A už vůbec ne tady na akademii, nejdřív u dvora," odpálkoval jsem ho.
Probodával mě pátravým pohledem. "Já na to přijdu a potom mi dodatečné odpovědi chtě nechtě dáš..."
"Na to se velice těším. Tvoje aura bude při tom rozhovoru bezkonkurenční. O tři třídy lepší než ta dnešní, když jsi mě spatřil ve dveřích posilky. Ale počítej s tím, že si poté vyslechneš i moji řeč a líbit se ti teda nebude," varoval jsem ho předem. Až to přijde, vynadám mu do debilů a hlupáků i mu shrnu do pár vět celý jeho život mučedníka. Pošlu ho do hajzlu s těmi jeho zásadami a chováním. I v neposlední řadě s jeho myšlenkami. Bude zírat jako vyoraná myš. Na to vsadím bez zaváhání krk. K čertu se servítkami...
Strávili jsme spolu celé dopoledne. Dimitrijovi přišla i jedna smska. Jeho aura se při jejím čtení rozzářila obrovskou úlevou. Nevydržel jsem to a zeptal se: "O co jde? Právě ti ze srdce spadl jeden balvan..."
"Ve tvé přítomnosti nemůže mít člověk ani trochu soukromí, co?" povzdechl si. "Ale máš pravdu. Kolega se zrovna probral z kómatu."
"Adam Bauer?" ověřoval jsem si.
"Jo. Ivaškove, odkud všechno tohle víš?!" vrtěl rozladěně hlavou a usilovně přemýšlel. "Stoprocentně za to může éter, ale není mi jasný způsob tvého zjišťování. Momentální myšlenky číst neumíš..."
"To je fakt. Do Oksany mám daleko. Bohužel. Čtení myšlenek by se hodilo. Šikovná věcička," dorazil jsem ho úplně. Vytřeštil na mě oříškové oči. "Co se divíš?! Vím všechno, Belikove. Oksanka, Světlanka, Olinka i Tašenka. A upřímně jediná Oksana za to stála. Se zbývajícími dámami jsi šlápl pěkně vedle. Rose nesahají ani po kotníky. Doufám, že tě nikdy nenapadne se s tímhle malé dhampýrce svěřovat. To bych ti musel dát osobně přes hubu. Zůstane to pod pokličkou. Kapišto?!"
Zcepeněl na místě. Tohle nečekal. Nechal jsem mu prostor, aby se zase sebral. "Tys to vytáhl na světlo. Ne já. A s Rozou se o tom bavit opravdu nehodlám," pronesl po pár minutách.
"To jsem rád," usmál jsem se. "Aspoň někdy ti to myslí." Víc jsme tohle téma nerozmazávali a mlčky cvičili.
Oba jsme to zabalili v půl dvanácté. Vysprchovali se v šatnách a převlékli ze sportovního oblečení. "Jdu na oběd s vámi na půl jednou," informoval mě.
"OK, ale dávej si pozor na ty žhavý pohledy," nabádal jsem ho.
"Pokusím se. Měj se. Čau," rozloučil se a opustil posilku první. Počkal jsem pět minut a šel taky. Na koleji jsem nechal batoh a stavil se u dárců. Vyšlo mi to časově akorát na spicha s partou v jídelně.
Tam to stálo fakt za to. Dimitrij dorazil asi deset minut po nás. A ovzduší po jeho příchodu zhoustlo. Naštěstí jsem to vnímal jenom já. Vzájemná přitažlivost Romitri z nich sálala na dálku. A ty zářící zamilované aury. Ale oba se snažili nedávat to viditelně najevo. Ve stejných okamžicích se na sebe nekoukali. U jídla bylo horko jako v sauně. Propalovali se pohledy. Když jeden sklopil oči do talíře, druhý se podíval. Vycítili to. Jsou na sebe prostě dokonale vyladění.
Malé dhampýrce se vrátila její typická a nezapomenutelná chuť k jídlu. Spořádala rádoby menšího vola. Za porci zapečených brambor by se nemusel stydět ani otesánek. A když to završila ještě palačinkou, bylo to nad mé síly a já se musel smát. Její apetit neunikl ani partě, takže si ji Eddie s Masonem dobírali. Dokonce je Rose vyklepla během dopoledního vyučování.
Oba mi svou hláškou nahráli na smeč a já si neodpustil hlasitě podotknout dvojsmysl, aby mě slyšel i brácha: "Jen ji nechte v klidu najíst. Bude potřebovat spoustu energie na náročný trénink s Belikovem."
Malá dhampýrka po mně šlehla varovným pohledem. Vrátil jsem jí s převahou pobavený úšklebek a na Dimitrije v nestřeženém okamžiku mrknul. Div po mně vzteky neskočil. Ježiši, jak já ho rád provokoval... Jeho barvičky v auře, momentální pocity a nepřekonatelné sebeovládání.
Banda pak začala o Rosiných narozkách. Jojo, na tohle téma budu muset hodit s bráchou řeč. Já už v hlavě dávno kul plán. Dimitrij dopil své obvyklé kafe a odešel půl hodiny před začátkem tréninku z jídelny pryč. Nejspíš rovnou do tělocvičny. A Rose ho velice nenápadně vzápětí následovala. To myslím samozřejmě ironicky.
Zůstal jsem s partou v jídelně. Sám jsem si došel pro oblíbené cappuccino a ostatní se ke mně připojili. Lissa s Christianem nám vylíčili dnešní průběh jejich ústní a praktické maturity z magie. Ozera s ohňovou magií zaválel. Konečně se cítil po smrti své tety lépe. Jedničkou by Taše udělal určitě ohromnou radost a byl na sebe za to pyšný. Právem. A sestřenka již měla část maturity uznanou od učitelky Carmackové, přesto před morojskou maturitní komisí předvedla používání všech čtyř živlů. A jedničku si odnesla rovněž. Šprti! Vlastně jsou kolem mě samí šikovní studentíčci. Celá banda má na vysvědčení vyznamenání. Lissa s Jill dokonce od shora dolů samé jedničky. A ostatní pár dvojek nevyjímaje naše tři dhampýry.
I třeťáci mají už uzavřené známky. Jenom vysvědčení oficiálně dostanou ve středu dopoledne se zbytkem akademie. Bude tu klidněji, neboť všechny morojské i dhampýrské čtvrté ročníky se přemísťují letadlem ke dvoru na slavnostní přidělení strážců. A druhý týden v červenci jedou Mia i Jill domů. Mia pouze k tátovi. Mamku už bohužel nemá a Jill k rodičům na prázdniny. Zůstanou u nich až do konce srpna. V kontaktu budeme přes mobil, emaily a skype.
Nejhůř odloučení ponese Mason s Miou. Zhruba měsíc tvoří oficiálně pár. Zatím nic moc vážného, ale sluší jim to spolu. Sem tam nějaká pusa nebo držení za ruku. Jsem za to rád. Oba září láskou jako sluníčka. Už jsem se bál, že to budu muset vzít do svých rukou a trochu jim pomoct jako Romitri, ale mile mě překvapili a poradili si sami. Zrzek se odhodlal. Eddiemu a Jill dávám termín do Nového roku. Na Vánoce budou společně u dvora, snad se Castile proboha už konečně rozhoupe. Nebo mě z něho trefí. Zírá na Jill jako na svatý obrázek, ale skutek utek.
Z kapsy kalhot jsem vytáhl připravený nabitý stříbrný prsten pro Lissu na blokaci pouta. Uchopil jsem ji za ruku a než se vzpamatovala, rychle jsem jí ho navlékl. Čuměla jako vrána. "Klídek, musíme probrat Rosiny narozeniny a fakt nechci, aby přes pouto odhalila, co chystáme," hájil jsem své divné jednání. A oni pochopili.
Ozera se majetnicky naježil: "Ivaškove, mohl bys mě laskavě příště předem upozornit, než budeš mé dívce navlékat na prst prsten! Fakt bych to ocenil!"
Drobet jsem ho vylekal. Přiznávám. Aura se mu vybarvila pěkně. Haha. Já a Lissa dokonalý páreček éterových královských Morojů. Dodnes tuhle kombinaci úplně nerozdýchal, obzvlášť když nahlas někdo podotkne, že bychom se s Vasilisou k sobě hodili. I tetičce královně by se tohle spojení zamlouvalo. Mají však smůlu. Sestřenka bude jednou Ozerová, ne Ivaškovová. Ona už toho pravého dávno našla a já stále budoucí paní Ivaškovovou hledám. Ale ne nijak intenzivně. Holky z akademie jsem si prohlédl všechny a žádná mě nezaujala. Vlastně jsou ty nejhezčí a nejsprávnější, které by za to stály a mají i něco v hlavě, v naší partě zadané. A o krásnou hloupou slepici fakt nestojím. Už dávno jsem přehodnotil své priority ohledně vztahu. Však ono se to časem samo nějak vyvrbí. Osud na mě určitě něco chystá…
"Adriane, vykoumal jsi dárky pro Rose, že jo?!" radovala se spontánně Jill.
"Tak honem, povídej!" popoháněla mě nadšeně Mia.
"Že váháte, nezletilé divoženky," bavil jsem se jejich reakcí. "Mám to do puntíku promyšlené."
"Hlavně abychom to na pondělí stihli připravit a sehnat, když je dneska už pátek," strachovala se Lissa.
"Zvládneme! Bez obav! Připomeňte mi, kdy jsem já něco nestihl zařídit. Nějak si totiž nevzpomínám, že by taková situaci někdy nastala. Vy snad ano?" poukázal jsem namyšleně na svou plánovací a zařizovací genialitu. Moji hlášku odměnili kamarádi uznalým smíchem. Již moje fígle znali. "Jenom potřebuju váš souhlas, abych to spustil a převedl do praxe. Oslava je jasná. Večer to spojíme s párty k závěrečkám. Čokoládový dort je tutovka. Pro malou dhampýrku nic jiného než čokoláda neexistuje. To jí dáme v průběhu večera. No, a jelikož si potrpím na tu módu s dokonalostí, musím nerad konstatovat, že její šatník je katastrofa. Nutně potřebuje nové šaty na párty. A k tomu i sladěné doplňky jako čelenku do vlasů, boty i kabelku. A taky by jí neuškodila krabice čokoládových bonbonů a malý kapesní přenosný strojek na horkou čokoládu v kapslích. Určitě to ocení. Co vy na to?" I kdyby nesouhlasili, stejně bych to koupil. Klidně celé ze svého. Na netu jsem vše vybral a objednal. Čekám pouze s vyzvednutím, které dohodnu během dnešního večera.
"To zní luxusně, Adriane. Rozhodně souhlasím," odkývala mi to sestřenka. A zbytek bandy se jednomyslně připojil. Nebáli se ani kvůli penězům. Znal jsem jejich finanční možnosti. Nikoho nenatáhnu. Proto jsem to praktikoval nejradši tímhle způsobem. Vše jsem objednal a vybral bez nich, a potom následně rozpočítal částky. Jakmile to přesahovalo rámec, cáloval jsem to bez jejich vědomí ze svého.
Nakonec jsme v jídelně zůstali celé odpoledne a probírali všechno možné. Trochu jsme plánovali i život u dvora. Lissa s Christianem si požádali o byty. Každý svůj. Ozera menší, ve kterém bude bydlet sám, a Lissa větší, protože počítala, že její strážkyní bude stoprocentně Rose a budou žít holky spolu. Nepřipouštěla si možnost, že by to neklaplo. Nebo mohlo dopadnout jinak. A já jí to z mnoha důvodů nevyvracel.
Prozatím jsem otázku bydlení nechával otevřenou, jelikož jsem netušil, kdy se vztah Romitri veřejně provalí. Podle myšlenek bráchy z éterových snů si můžou s Rose zažádat o společný malý dhampýří byt. Ale má to háček, bude na druhé straně královského dvora, než bude bydlet Lissa. A on ji od ní nechce odtrhávat. Takže to nejspíš dopadne tak, že si zařídí zase pouze pokoj na ubytovně a Rose k němu může v noci chodit tam, aby byli milenci spolu a v relativním soukromí. Sám vlastní byt nechce. Starat se o úklid a podobně by mu samotnému bylo na obtíž. Na ubytovnu chodí pravidelně uklízečka, která mu v domluveném termínu uklidí, když je ve službě. A jídlo má kdykoli k dispozici v dhampýří jídelně. Pro samotného muže je to praktičtější. Kor u dvora, kde je věčně ve službě. Ben Harnett se o jeho případný volný čas postará. Využije ho v zásahovce. Brácha se do ní vrátí. Chybí mu to. Touží opět pomáhat. Akorát na ostrou akci se stále necítí připraven. Ale to se časem poddá…
Žádné komentáře:
Okomentovat