Slíbené a očekávané pokračování...
"Probereme to spolu po Novém roce. Teď o tom nehodlám diskutovat. Chci čas. Tak mi ho na oplátku dej, ano?" stanovil si podmínky.
"Máš ho mít…"
Adrian se pousmál: "Fajn! Díky! Hned se mi dýchá líp!"
Zavrtěl jsem nad ním odevzdaně hlavou, ale dál tohle téma nerozebíral. Místo toho jsem vyčítavě spustil: "Jak dlouho jsi s tím zasnoubením kvůli mně čekal?!"
A on se rozchechtal: "To neuhádneš!"
Jeho reakce mi potvrdila, že rozhodně čekal dlouho. Naštvaně jsem zatnul obě ruce v pěsti. Nadával jsem si v duchu, že jsem blbec. Neměl jsem to tak protahovat. Ale vztekal jsem se i díky Adrianovi. Té palici dubové! Proč se na mě jednoduše nevykašlal a nepožádal prostě Sydney o ruku první on. Takhle jsme je ve svatbě předběhli nejen já s Rozou, ale i Christian s Lissou. "Vyklop to!"
Brácha se na mě smířlivě podíval: "Čekal jsem tak dlouho, protože ty jsi byl první. I když ne o moc…"
Přerušil jsem ho: "Jak to myslíš?"
"Víš, jak jsem se tenkrát dozvěděl, žes koupil zásnubní prsten?" odpověděl mi otázkou.
"Ne. Byls tajně u mě ve snu?" napadlo mě.
Zamítavě zavrtěl hlavou. "Zjistil jsem to u zlatníka. O den jsi mě tam předběhl. Přiznal se mi při vybírání prstenu pro Sydney, že má samé významné klienty, kteří plánují v dohledné době svatbu. A já se vyptával zvědavě koho třeba. Kromě dvou párů královských Morojů jmenoval i Ruského Boha Belikovova. Myslel jsem, že mě trefí. Dobrá náhodička. Nějak ses mi o svém úmyslu pojmout malou dhampýrku za právoplatnou manželku zapomněl zmínit!"
"Nápodobně," procedil jsem skrz zaťaté zuby vztekle. Nejradši bych ho přerazil. Blázna Ivaškova!
"Dejchej z hluboka, brácho!" nabádal mě. "Oběma nám udělal čáru přes rozpočet Ozera a celé se to zamotalo…"
"Kdys plánoval Sydney prsten dát?" vyslýchal jsem ho.
"Pod stromeček, případně na Valentýna. Podle situace. Chtěl jsem jí na Vánoce nenápadně oťuknout, co by vdavkám s Morojem řekla. Tebe jsem na to chtěl včas upozornit, aby ses na to připravil a probral tak s Rose dostatečně dopředu společnou budoucnost a děti," odkryl tajemství.
"Paráda! A když jsi zjistil informace o zásnubním prstenu pro Rozu, upřednostnil jsi nás," zavrčel jsem vytočeně.
Oslnil mě tím svým drzým úsměvem filmové hvězdy: "Moje svobodná vůle!" Víc jsme si nestihli sdělit, neboť se po mně začala shánět má novomanželka. Chyběl jsem jí. Ještě jsem tiše sykl Adrianovi do ucha: "Tímhle jsme spolu neskončili! Až se za měsíc vrátím, probereme to pořádně!"
Se všemi jsme se po další hodině příjemného posezení nad kávou rozloučili a vrátili se domů. V sedm vyjíždíme na cestu na lidské letiště i my. Veze nás Patrick. Sám se nabídl. Dobalili jsme do tašek pár posledních věcí a hodinu strávili relaxací ve vaně. Že se to zvrtlo v další milování, ani nemusím dodávat.
Za deset minut sedm jsme stáli venku před domem a čekali na příjezd Patricka. Objevil se tam i Adrian: "Hej, vy dva, dávejte na sebe pozor. Budete se mi hlásit, jak se máte. Ať nemusím lézt do těch vašich erotických snů. A taky si to dosytosti užijete, jasný? A snubní prsteny nesundávat - ani na chvilku. Nosí to prý smůlu. Takže to nepodceňujte a mějte je stále na rukách. Za měsíc naviděnou," nařídil nám. Potom nás oba objal na rozloučenou.
Akorát u nás zastavilo auto. Patrick byl přesný jako hodinky. V autě neseděl sám. Ale s Albertou: "Doufám, že vám nebude vadit, že se s vámi svezu na letiště. Letím mi to sice až za čtyři hodiny, ale nemělo cenu jezdit na letiště hned dvakrát. Koupím si kávu a počkám tam."
Rose byla z nečekané společnosti nadšená. Uklidil jsem do kufru naše zavazadla a vlezl si na zadní sedadlo k Roze. Adrian nám ještě zamával. Cesta ubíhala poměrně rychle. Alberta líčila novinky z akademie, hlavně cvičení s dhampýrskými studenty. "Víte, jaký humbuk jste na akademii zase způsobili?" pousmála se.
"My? Humbuk na akademii? Prosím tě čím? Vždyť jsme tam několik let nebyli a nedá se říct, že by nám Kirová nebo Stan chyběli," nerozuměla tomu Roza a já vlastně také ne.
Alberta se rozesmála úplně: "Já si říkala, že mi to k vám dvěma moc nesedí. Neměli jste zapotřebí dělat další haló. To bude mít na svědomí ten váš Adrian. Poslal do školy několik vašich svatebních oznámení. Jedno přímo Kirový a druhé Stanovi a pravděpodobně i několika studentům, protože se to tam dost rozkřiklo a vaše oznámení bylo vystavené na několika nástěnkách. Mají vás tam stále za bohy. Navíc ten váš kontroverzní vztah studentka a učitel. Asi si dokážete vyvodit závěry, co to tam způsobilo."
"Já ho zastřelím! On je nenapravitelný. Zase čeří zbytečně vody. Byl jsem tak rád, že ty problémy kvůli vyšetřování konečně utichly a on udělá tohle," povzdechl jsem si.
"Jak se tvářili?" dychtila po podrobnostech Roza.
"Oba pěnili. Hlavně Stan. Pořád nepřekousnul váš vztah a svou potupu od Rose. Ten už se nezmění. Ale studenti byli nadšení. Jste pro ně vzory. Tím, že jste i přes všechny překážky pořád spolu, pouze dokazujete, jak jste výjimeční a silní. Fandí vám. Váš věkový rozdíl, vztah neplnoleté studentky s učitelem a ani to, že jste oba dhampýři, neřeší."
"To tajné vyšetřování ohledně zneužívání studentky se týkalo Rose?" tvářil se šokovaně Patrick, který řídil.
"Ty o tom víš?" překvapil mě.
"Jo, věděli jsme to ze zásahovky všichni. Šeptalo se o tom, že tě vyšetřují. Nikdo podrobnosti neznal. A upřímně jsme tomu nevěřili. Pak to zase rychle utichlo. Netušil jsem, žes ji učil," objasnil Patrick.
"Vyšetřování Dimitrije byl jen velký omyl a špatně mířená pomsta. Byl nevinný, ale problémů to nadělalo i tak dost," bránila mě Alberta. "Se vztahem počkali, až Rose dokončí školu. Bohužel existují tací, kteří si to nenechají nikdy rozumně vysvětlit."
"Aha, to dává smysl. Omlouvám se za svou reakci, že jsem si o tobě troufl pochybovat, šéfe," omlouval se mi Patrick.
"V pořádku. Na tvém místě bych si myslel to samý," mávl jsem nad tím rukou.
"Alberto, věděli, žes byla na naší svatbě osobně? Aby Adriana ještě nenapadlo poslat pár svatebních fotek," strachovala se Roza.
"Přímo jsem to Kirový neřekla, ale asi tušila, kam a proč jedu," zněla odpověď Alberty.
"Rose, máš pravdu. Tohle mu zatrhnu a radši hned. Kdo ví, kdy bude mít k dispozici první fotky," rovnou jsem sáhl do kapsy pro mobil a vytočil Adriana. Ani jsem ho nepozdravil a přísně spustil: "Co jsi to proboha vyvedl s těmi oznámeními na akademii?! Teď mi do telefonu slíbíš, že tam nepošleš žádnou svatební fotku ani nic podobného! Natož video, rozumíš?! Akademie, Stan a Kirová jsou pasé! Nech minulost být! Nehodlám to víckrát řešit! A důvody, proč jsi to udělal, mě absolutně nezajímají!"
"Aspoň jednu jedinou," ozval se v telefonu jeho hlas.
"Žádnou! Chci přísahu! Dělej!" nařídil jsem mu.
"Sakra! Dobře. Slibuju. Zkazil jsi mi radost, abys věděl," stěžoval si Adrian.
"Jestli to nedodržíš, vyřídím si to s tebou. Čau," ukončil jsem hovor. "Zařízeno, samozřejmě to měl v plánu."
Alberta, Rose i Patrick se smáli. "Dimitriji, ten váš vztah s Adrianem nikdy nepochopím. A asi nebudu sama. Na jednu stranu jeden druhého navzájem usazujete a na druhou bez sebe neuděláte ani krok. To, jak spolu mluvíte. On ti odsvědčí svatbu. Ty mu domlouváš rande s alchymistkou. Přitom si neustále kryjete vzájemně záda. Navíc je to královský Moroj, synovec samotné královny. Tohle je fakt nad mé chápání," vrtěla vysmátě hlavou Alberta. A to nevěděla, že mě zachránil málem za cenu vlastního života. Patrick a Rose jo.
"S ním to jinak nejde," hájil jsem se a smál se taky.
Na letišti jsme se rozloučili. Popřáli si šťastnou cestu. Patrick zamířil zpět ke dvoru, Alberta šla do kavárny a my s Rozou hned na odbavení letu. Vycházelo nám to jen taktak. Protože letenky zařizoval Abe s Adrianem, zarezervovali nám první třídu. Let byl dlouhý se dvěma přestupy. Rose větší část prospala. Já si četl svůj román. V Římě jsme přistávali po 17 hodinách. Brzy ráno lidského dne. Taxík nás dovezl do hotelu. Hned nás ubytovali v krásném luxusním apartmá. Jednalo se o pětihvězdičkový hotel a měli jsme all inclusive. Po vyčerpávající cestě jsme se vysprchovali, převlékli do čistého oblečení a nasnídali se. Jídlo jsme si objednali do pokoje. Oba jsme si vyskládali do skříní své oblečení.
"Rose, nechceš si na pár hodin lehnout? Jsi unavená. Vidím to na tobě," navrhl jsem.
"Nejdřív se projdu aspoň jednou po pláži a namočím si nohy ve slané vodě. Nemůžu se dočkat," zamítla to.
Tuhle její větu jsem dobře znal. Kdykoli tohle řekla, skončili jsme na pláži stejně celý den. Sbalil jsem osušky, pití, opalovací krém, pro jistotu naše stříbrné kůly, nějakou hotovost a klíč od pokoje. Oba jsme se převlékli do plavek. Roza měla miniaturní vínové bikiny a na nich bílé šaty. Já volné kraťasy na koupání a tričko, pak jsme vyrazili. Přesně podle očekávání. Strávili jsme tam celý den. Střídali plavání a dovádění v moři i bazénu. Na lehátkách u hotelového bazénu jsme nechali své osušky a tašku. K obědu jsme snědli každý svou pizzu, zapili to colou a završili to obrovským zmrzlinovým pohárem. Roza měla čokoládový a já vanilkový.
Odpadli jsme ve čtyři odpoledne. Na pokoji se vysprchovali, abychom se zbavili uschlé soli na svých tělech a oba vyčerpaně usnuli. Vzbudila mě druhý den polibkem: "Manžílku, máš vroubek. Jsme na líbánkách a ty neplníš své manželské povinnosti."
Vmžiku jsem ji překulil a uvěznil pod sebou: "Manželka si nějak troufá. Koukám, že se dorůžova vyspala a provokuje." Ztrestal jsem ji za její drzost nejsladším způsobem. Hned dvakrát. Jakmile jsme se jeden druhého nabažili, přesunuli jsme na pláž. Strávili jsme tam celý den. A večer si prošli okolní promenádu, prohlídli si přístav a městečko. Pantofle jsme drželi v rukách a nechávali si omývat holé nohy mořskými vlnkami. V restauraci jsme si poručili namíchat piňa coladu a užívali si pobyt.
Dny u moře jsme si zpestřili výlety. Prohlídka Říma nás nadchla. Dýchala z něj na nás minulost. Jakže se to říká "všechny cesty vedou do Říma". Hm, je to pravda. Počátky města měst směřují na Kapitol, nejznámější ze sedmi pahorků, kde stojí bronzová plastika Kapitolské vlčice z pátého století před naším letopočtem i s dvojčaty Romulem a Remem. Nemohli jsme vynechat Vatikán. Odzbrojila nás Bazilika sv. Petra, velkolepý chrám i Sixtinská kaple. Neopomněli jsme ani vatikánskou obrazárnu. To by bylo něco pro Adriana. Po výtečném obědě jsme se vydali v pořádném horku na pěší prohlídku Říma. Na vlastní oči jsme spatřili Titův oblouk, Koloseum. To Rozu doslova uchvátilo a představa gladiátorů jakbysmet. Vysnila si je opálené, svalnaté i mužné na způsob cituji "sexy Ruského Boha Dimitrije Belikova". Málem jsem ji za tu hlášku přerazil vejpůl. Ta její nevymáchaná pusa je někdy fakt na odstřel. Prý bych tam tedy rozhodně žádnou ostudu nepředvedl. Prohlédli jsme si i Palatin, Andělský hrad, Forum Romanum, Vestin chrám, Pantheon a nádherná náměstí. Ve stínu Fontány di Trevi jsme si pár minut v objetí odpočinuli a kochali se krásou okolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat