Omlouvám se za zpoždění... Tady je konečně další pokračování ;)
"Já nekecám. Je to pravda. Zítra budete mít důkaz přímo od Dominica Whita. Taky mi nechtěl věřit. Ale výsledky testu z Rosiny krve mluvily jasně. Proto tu byl. Rose je těhotná. Podle mých výpočtů musela otěhotnět na přelomu srpna a září. Předpokládám, žes ji o líbánkách s jiným mužem nenechal ani minutu, takže dítě je tvoje, taťko. Tohle je slíbený druhý dar k svatbě. Jenže jsem netušil, jak dlouho to může trvat. Vy jste si pospíšili a mě samotného to zaskočilo. Rosina aura byla rozmazaná už v okamžiku, kdy jsem vás uviděl na letišti, ale já neměl jistotu, abych vám to mohl říct. Potom odstartovaly ty její nevolnosti. Typické příznaky těhotenství, ale aura se stále nevybarvila. Až včera v poledne, když jsem ti přinesl oběd a podíval se na Rose a malou Rosii. Budete mít dceru. Proto jsem se tak opil. Z radosti, že to vyšlo. Málem jsem to všechno podělal a vyzvonil vám to už včera. Naštěstí mě Sydney včas odvedla a vy jste z mého plácání nic nepochopili. Když jsem se z té opice vyspal, šel jsem za Dominicem. Nevěřil mi. Ale musel. Sám na vlastní kůži zažil, co jsem s éterem a tvým životem tenkrát dokázal… Pomoct počít dvěma dhampýrům dítě je proti tomu brnkačka. Nabral Rose krev. Já na něho čekal v ordinaci a spolu jsme udělali nějaký těhotenský rychlotest krve. Byl pozitivní. Druhou zkumavku následně poslal na podrobnější analýzu. Výsledky budou zítra ráno a Rose je k němu objednaná na osmou na ultrazvuk. Netvrďte mi, že jste si nevšimli, že Rose neměla své dny. Dominic mi vylíčil, jak mu Rose dala málem jednu mezi voči, když se jí zeptal sám v ordinaci, jestli nemůže být náhodou těhotná. Rozzlobila se a odsekla mu něco ve stylu: "Nejsem žádná děvka. Pokud to nevíte, právě jsem se se svým manželem, podotýkám, že "dhampýrem", vrátila ze svatební cesty. S jiným mužem jsem v životě nespala." I když byly těhotenské příznaky jednoznačné - nevolnosti, vynechaná menstruace - test jí neudělal, protože se domníval, že to nemůže být možné. A ono je, mazlíci," pousmál se Adrian.
"To nemůže být pravda! Tohle je naprosto vyloučené! Žádný dhampýr nemůže mít s dhampýrkou dítě," odmítal jsem uvěřit. Roza celou dobu mlčela a zírala na průkazku ve své ruce.
"Brácho, pravda to je. Já bych vám v tomhle nikdy nelhal. A ty to moc dobře víš. Snažil jsem se vás těchto problémů ušetřit, ale nepovedlo se mi to… Chápu, že je to pro tebe šok. Já však nekecám. Tohle je Jevino tajemství, které jsme vám v Baje odmítli já, Sydney i Jeva odhalit. Přesně tenhle důvod je vyšší smysl zkoušek a prožitého trápení. Se Sydney jsme to kouzlo hledali 4 dlouhé roky. Když jsem u ní přespával, překládali jsme spolu z mnoha jazyků po nocích všechny možné morojské dějiny, pověsti a legendy, abychom ho našli. Bohužel se nám ho nepovedlo najít včas. A Lissa s Erikem nás zaskočili nepřipravené. Děsili jsme se toho, že se rozejdete. A mě to nutilo hledat víc a víc. Ten poslední týden před svatbou jsem dostal do rukou strašně vzácnou knihu a tam jsme to našli. Spíš Sydney, než já. Bylo to tam schované pod šíleným rébusem. Nikdy bych to sám nevyluštil. Ona ale ano. Potřeboval jsem se dostat nějak nenápadně k Rosině snubnímu prstenu, abych ho podle pokynů nabil…" víc nestihl říct, protože jsem ho přerušil.
"Jak bys ho asi nabil éterem?! Nabíjet jde jen stříbro a ne bílé zlato s diamanty," použil jsem rozumný a prokazatelný argument.
Adrian se arogantně rozesmál: "Noo, to sice jo, ale já na něj nechal dát stříbro. Neměl jsi půjčovat snubáky svědkovi, víš? Ale ono by ti to stejně nepomohlo. Kdybys mi je nedal, zadal bych stejnou objednávku na ten samý Rosin prsten i s vyrytím, ale aby bylo uchycení diamantů a výplň pod nimi ze stříbra. Těsně před obřadem bych je vyměnil."
Zalapal jsem po dechu: "Neee?!"
"Jo," ujistil mě poťouchle. "Navíc jsem vám v telefonu tenkrát řekl, že vám tajemství odhalím já, až přijde správný čas. A že se nemáte děsit. Protože je to krásné tajemství. A že to najdu, i kdybych měl hledat deset let, že to zvládnu a obětuju tomu všechno. Se Sydney jsme to dokázali. Nebylo to snadný, ale to jsem věděl předem. Stejně jsem do toho šel a nenechal se odradit neúspěchy. Výsledek stojí za to. Pouze si na Rosii uplatňuji nárok z jedné třetiny, mazlíci."
"Ten tvůj nadšený a zároveň ustaraný výraz na naší svatbě, když sis povídal s Jevou," zapadaly mi pomalu střípečky do skládanky. "Věděla o prstenu. A už chápu i to, proč jsi nám před odjezdem na svatební cestu kladl na srdce, abychom prsteny nesundávali. Avšak tomu, že je Rose skutečně těhotná, prostě nevěřím. Ať jsi udělal cokoli, tohle jednoduše nejde..."
"Neboj se, taťko. Zítra Rose přinese od Dominica důkaz a ty uvěříš. A když ani potom ne, tak za měsíc nebo dva určitě. Jakmile začne Rose růst těhotenské bříško, nebude o tom pochyb. Tvé otcovství je taky jasné. Doufám, že tě nenapadlo o tomhle pochybovat. A kdyby náhodou jo… Až se Rosie narodí, vyvrátíme ti i toto, protože něco z podoby Belikova tam určitě bude. Třeba ty oči, úsměv nebo vlasy jak chtěla vždycky Rose. Ujišťuji tě, že smaragdové oči mít tvůj potomek rozhodně nebude. Bláznivou variantu s mým otcovstvím bych nepřijal, dokud by existovala naděje, že kouzlo najdu. Sydney po čtyřech letech pomalu ztrácela naději a tím, jak se váš vztah s Rose potom vyhrotil, ji ztratila, dá se říct, úplně. Proto ti na tu šílenost kývla. Brala to jako kompromis, kdybychom kouzlo nenašli, abyste vy dva měli alespoň jedno dítě. Dost jsme se kvůli tomu pohádali," šokoval mě dál Adrian.
"Vyyy jste to hledali čtyři dlouhé roky?" koktala Roza, která se právě vzpamatovala. "Vždyť jste nemohli tušit, že tenhle problém nastane a že nás to tolik zasáhne. Celou tu dobu, kterou jsme spolu s Dimitrijem chodili a žili u dvora..."
"Rose, já se to dozvěděl z tvého snu na akademii hned po jeho odjezdu. Zdálo se ti o Taše, jejich milování, svatbě a dětech. Tys ho s ní poslala pryč, protože sis už tenkrát připadala v těchto věcech méněcenná nebo neschopná kvůli tomu, že jsi byla dhampýrka a ne Morojka. Pak jsi mi to i sama potvrdila. Jemu jsem to řekl ten večer, kdy jsme plánovali chatku. Celou tu dobu to Dimitrij věděl. Proto se ti tak bál dát ten zásnubní prsten a na tohle téma s tebou mluvit. Neschopnost mít spolu vzájemně děti je důvod, který způsobil jeho váhání a odkládání žádosti o tvou ruku. Od toho okamžiku neskutečně trpí. Vnitřně ho to šíleně deptá. Taky chce být Moroj nebo člověk. Jen o tom nemluví a drží to v sobě. Vyčítá si, že ti vaším vztahem brání být matkou, protože je jako dhampýr k ničemu. A já vám slíbil, že vás trpět nenechám. Prioritou bylo vás dát na akademii znovu dohromady, pak společné bydlení, další etapou byla svatba a teď je konečně na řadě dítě. Vaše dítě. Vaše dcera. A je na cestě. Přísahám," odhalil další krutou pravdu o mých pocitech Roze Adrian.
Měl pravdu. Nikdy jsme spolu o tom otevřeně nemluvili. Pár náznaků padlo v tělocvičně, když jsem zničil vztekem, bolestí a bezmocí figurínu, jakmile jsme se s Rozou dozvěděli o malém Erikovi. A já si při tom emočním běsnění po ztrátě veškeré kontroly poranil ošklivě ruce. Adrian mi je uzdravil a uklidňoval mě. Dopad této situace na mou osobu ho děsil. A zároveň i moje budoucí reakce. Můj plánovaný odchod. Nedošlo mi to, měl jsem toho sám se sebou plné kecky. Cítil podobné pocity jako já. Jen je přede mnou schovával, jako já před Rozou. Christian přece tenkrát tvrdil, že Adrian mlátil vzteky do zdi taky a uklidnila ho až Sydney. Vyčítal si, že naší další bolesti včas nezabránil. Jaký paradox, jakoby za to mohl?!
"Nééé," zašeptala se slzami v očích Roza.
"Nebreč, Rose. Bude to dobrý. Zítra mu přineseš od Dominica důkaz a ony ho tyhle myšlenky přejdou. Věříš mi alespoň ty, že mluvím pravdu?" ptal se jí už lehce zoufale Adrian.
"Věřím. Ten zvláštní pocit na pláži. Moje instinkty mi napovídaly, že je něco jinak. Přesně to odpovídá tvému odhadu. Konec srpna. A já měla podle cyklu plodné dny..."
"Rozo, přestaň snít! Se mnou těhotná být nemůžeš, i když bych si sám nepřál nic jiného! Jen tahle jiskřička naděje, že by to snad mohlo jít, nás oba zabije, jakmile se prokáže hloupost této naivní myšlenky! Vzpamatujte se probůh oba! Nejde to a nikdy to nepůjde! Je to marný!" ztrácel jsem příčetnost.
"Rose, nevšímej si ho. Dokud nebude mít důkaz, nepřestane vyšilovat. Můžu být zvědavý? Tys poznala, kdys otěhotněla? Jak a čím? Co bylo jinak?" vyptával se jí dál Adrian a mě ignoroval.
"Já nevím, myslím si to. Ten pocit při milování na pláži poslední noc před odjezdem do Petrohradu. Všechno se mi zdálo lepší, silnější. Jestli jsem skutečně otěhotněla tuhle noc, znamenalo by to, že jsme v Petrohradě a Moskvě byli už tři..." hovořila dál Roza s Adrianem.
"Vy jste se zcvokli! Oba! Tohle nebudu poslouchat!" vyskočil jsem z pohovky a odešel s bouchnutím dveří do ložnice. Sedl jsem si na postel a zády se opřel o pelest. Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal. Pěsti jsem měl zaťaté.
Rose za mnou přišla asi po deseti minutách. "Dimitriji?!"
"Rose, nehodlám se o tom víc bavit! Je to naprostá šílenost," utnul jsem ji v zárodku a oči neotevřel.
Vlezla za mnou v pyžamu do postele a přikryla se peřinou. Dala si do mého klína malý polštářek a přitulila se ke mně: "Ať to dopadne zítra jakkoli, jedna věc se nikdy nezmění a to ta, že tě miluju a budu navždycky milovat! S dítětem i bez něho! Pamatuj si to!"
Nebyl jsem schopný jí odpovědět. Pouze jsem ji rukama objal ve svém náručí. Víc jsme nemluvili. Asi po hodině ticha Rose usnula. Já spát nemohl. V hlavě mi splašeně létaly myšlenky. Jednou svou částí jsem toužil věřit a doufat, že je to pravda. Adrian by mi nikdy nelhal. Tajemství Jevy, ve kterém brácha se Sydney figurovali… Ten pocit v moři a na pláži při našem milování v Itálii tu poslední noc… Pokud by Rose těhotná skutečně byla, stal bych se otcem, tátou našeho dítěte. Naší dcery. Určitě by byla tak krásná jako Roza. Rosie. Adrian ji i nádherně pojmenoval. Vždycky jsem snil o dceři. Malé kopii mé milované Rozy.
"Do hajzlu, na co to myslíš, Belikove?!" nadával jsem si v duchu za své touhy. Nepomohlo to a já zbytek noci fantazíroval. Nebo si znovu opakoval, že tohle není možné. Nespal jsem ani minutu.
Rose se probudila v půl sedmé ještě před zazvoněním budíku. Ten jsem míval před službou vždycky na sedmou. Podívala se na mě a ustaraně vyhrkla: "Ty jsi celou noc nespal!" Pak se v posteli posadila a pohladila mě po vlasech.
"Tím se netrap, Rose," uklidňoval jsem ji. Poté jsem ji chytil za ruku, kterou mě hladila a vtiskl jí do dlaně polibek.
Sama odstranila tu vzdálenost mezi námi a políbila mě. Něžně a dlouze. Nepřestávala mě hladit po vlasech. Já si ji k sobě pevně přitáhl, ale abych ji nemačkal. A polibky jí oplácet. Z mé strany tam byla bolest, zoufalství a smutek. Poznala to a konejšila mě: "Miluju tě, ať se dnes dozvíme cokoli. Jsem objednaná na osmou. Jíst nebudu. Vy máte nějakou důležitou poradu u Lissy. Jakmile budu vědět výsledky, přijdu tam za tebou, ano?"
"Měl bych jít s tebou. Stále jsi slabá. Může se ti zamotat hlava a cestou omdlíš. Zavolám Christianovi, že dorazím později," nelíbila se mi představa, že půjde k lékaři sama.
"Ne, to nedělej. Zvládnu to. Pokud se vyhnu kuchyni, budu v pořádku," zarazila mě. Nezbylo mi nic jiného, než to akceptovat.
Vystřídali jsme se v koupelně na ranní hygienu a oblékli se. I Rose si dnes vzala uniformu. Nesnídal ani jeden z nás. Rose kvůli hrozící nevolnosti a já neměl chuť. Pouze jsme vypili oba čaj. Vyprovodil jsem ji před barák s polibkem pár minut před osmou hodinou. Ona šla 200 metrů do vzdálené nemocnice. Já vyšlapal schody a zaklepal na dveře Lissina bytu...
Žádné komentáře:
Okomentovat